Kapitola dvacátá druhá

"B

ylo to moc milé, Silvio, ráda si to zopakuju."

Silvio výrazně pookřál a pomohl jí do svetru. Stáli před restaurací a loučili se. Vedle budovy byl okrasný kvetoucí živý plot Vejgélie a růžovobílá poupata byla v noci zatažená. Znala je ještě z dětství, když si jejich otevřené květy mohla vplétat do vlasů za slunečního světla. Restaurace měla před vchodem automat na cigarety a limonády, dřevěné zábradlí, které tomu všemu dávalo dojem motorkářského klubu, nad vchodem rozviklaný název podniku a nad vším tím bylo temné nebe, ve kterém nebyla vidět ani jediná hvězda.

"Tak tedy dobrou noc." Mávla mu naposledy, ještě než nastoupila do auta. Upír stál u vchodu ještě hodnou chvíli a doprovázel ji pohledem, když couvala z parkoviště a zabočovala za roh. Bylo už dost pozdě a Marianne se divila, že je v restauraci nechali tak dlouho. Byli tam poslední a jen si povídali. Dozvěděla se, že má Silvio tři lidské sourozence. Přišlo jí to zvláštní a svým způsobem milé. Stále se vídají a jeho lidská rodina bere Silvia jako svého. Rodiče mu zemřeli, když byl novorozenec a měl štěstí, že ho adoptovali tak hodní lidé a dali mu všechno, co jako dítě potřeboval a ještě fůru navíc. Takový luxus jako vřelé obětí nepozná každý a někteří o tom sní, zatímco pro jiné je důležitý nový Xbox herní konzole. Záviděla mu všechno, co v dětství prožil, bylo to tak… normální. Ona nikdy normální nebyla. Je princezna a tak se s ní vždy jednalo, nejprve jako s křehkou vázou, která by mohla silným větrem prasknout a později jako s vězněm. Bytí s Dariem se jejímu pocitu normálnosti asi nejvíce blížilo, to všechno ostatní bylo otočené a pokřivené, jako by to ani nebyla ona.

 

Sešlápla plyn, a když dojela na hlavní, která se stáčela do centra, prodloužila si cestu přes most, než sjela na vedlejší silnici vedle Deváté ulice mířící z města do okrajových částí. Stáhla si boční okýnko a nechala si nočním vzduchem čechrat vlasy. Dlouhé tmavé kadeře jí létaly kolem tváře a studený vítr chladil rozpálenou pokožku. Uvnitř restaurace bylo příliš stupňů, než na kolik byla zvyklá. Pustila si hudbu a prostor auta naplnila skladba od Jay-Z, Marianne přidala hlasitost a zapnula stěrače. Na přední sklo začaly dopadat drobné krůpěje deště. Začínalo hustě mrholit a nebe ještě více potemnělo a zešedlo. Silnice před ní se začínala lesknout a dálková světla se od ní nepříjemně odrážela. Ještě, aby ji na cestě zastihla bouřka. Pro jistotu zpomalila, nechtěla zbytečně riskovat.

Vzpomněla si na Whaltyho, tehdy bylo vedro jako ve skleníku a nebe křižovaly blesky. Marianne seděla na straně spolujezdce a Whalty řídil. Hnal se silnicí jako šílenec a tachometr se začal nebezpečně přetáčet.

"Chystáš se rodit, že tak chvátáš?" Whalty se na ni zazubil a přeřadil na neutral. Blonďaté vlasy se mu zaleskly dalším klikatým hadem a hrom zaduněl současně s jeho smíchem.

"Na tebe fakt žádnej chlap neudělá dojem." Prudce zatočil za roh městské redakce Caldwell Courier Journal, až voda ošplíchla pouliční lampu. "Marianne, vážně bys potřebovala sex jako sůl." Marianne protočila oči a zasyčela, když znovu sešlápnul pedál.

"Koukej zpomalit nebo se už žádného nedožiju." Whalty zakroutil hlavou a slovanským přízvukem si ve staré řeči zanadával. Nedokázala pochopit, proč s ním vůbec sedala do auta, když oba popíjeli. No, trochu přehnaně řečeno, Marianne měla pár koktejlů zatímco Whalty se vrhnul na bar jako lasička na myš. Museli zapít Whaltyho mahmen, která mu sehnala vejcucku. Tedy takhle Whalty už nějaký pátek říká své budoucí shellan. Mahmen jejich sezdání domluvila s jinou aristokratickou rodinou i přes to, že budoucí družka jejího nejlepšího přítele nemá dvakrát nejlepší pověst. V glymeře se šušká ledacos a Whalty, drbna roku vede její neveselý fanklub.

"Marianne, jsme už hodnou chvíli přátelé, jestli dovolíš tak podstoupím tu oběť a…" Marianne se rozesmála.

"Prosím tě radši mlč, ty donchuáne a támhle na odpočívadle to otoč. Přejel jsi o dvě odbočky a máš aspoň deset hodin zpoždění, Wrath tě zabije." Whalty vyvalil oči na hodiny na palubní desce.

"To jo, ty vole, král mě rozkrálíčkuje." Rozřechtal se a Marianne si povzdychla. Bude zázrak jestli Whalty někdy něco začne brát vážně.

 

Uvědomila si, že se bezděčně usmívá. Teď jí zrovna Whalty chybí, co by dala za to, aby tu byl a sváděl boj s větrem o závod. Jeho bezprostřednost byla jako balzám na její polámanou duši. Všechno, co se v jejím životě děje je špatně a její záchranný kruh je pryč. Je mrtvý a už se nikdy nevrátí.

 

Sáhla do postraní kapsy kabelky pro kapesník ve chvíli, kdy se odnikud vynořilo černé Lamborghini a předjelo ji tak prudce, že Marianne jen tak tak stihla strhnout volant. Svižně dupla na brzdu a pneumatiky zasténaly. Ještě pár metrů klouzala bokem po silnici a modlila se, aby se nedostala blízko obrubníku mostu. Bylo těžké držet volant rovně, když skoro nic neviděla.

Konečně se zastavila.

Lapala po dechu a povolila křeče v prstech. Protřela si oči, než vzhlédla. Přes černý déšť, který bubnoval na kapotu, se viditelnost příšerně zhoršila. Lamborghini stálo jen pár metrů od ní a světlomety jí mířily přímo do očí. Musela si je zastínit a pokoušela se skrz ně mžourat.

Chvíli se nic nedělo, ani z něho nevyskočili pobláznění lidé, aby se jí běželi omluvit a zkontrolovat životní funkce, ani se odtamtud nevypotáceli nalití puberťáci, popřípadě rychle nepráskli do bot. Už myslela, že nastartuje a projede lakovanou zátarasu, když se dveře na straně řidiče otevřely a vysoká mužská postava vystoupila.

 

***

 

"Do prdele!" Pan X byl bez sebe, když se dozvěděl, že pan Tajemný pokračuje mimoděk v jeho rozdělaném plánu bez něj. V životě ho neviděl a už ho k smrti nenávidí. Zatímco pan X hnije zahrabaný v hnoji, Společnost přišla na způsob jak se zbavit upírů jednou provždy. Trvalo mu jen okamžik, než se v něm zlost nastupňovala tolik, že v něm vybuchl všechen vztek a začal rozkopávat jednu krabici za druhou v celém skladě.

"Co se tu kurva děje?!" Zařval šéf, který se přihnal a mířil tlustým prstem na pana X. Na tento okamžik pan X čekal. Zvláštní, že si ho nevychutnal, nakolik by chtěl.

Čapnul ho za silný sloup krku a odtáhnul ho do díry, ve které posledních několik let žil. Uvolnil trochu stisk, když odulé tváře čtyřicátníka začaly rudnout z nedostatku kyslíku a modré rozšířené kapiláry vypadaly, že prasknou. Nejprve ho přivázal k posteli, aby se nemohl cukat a šel vyřídit druhého poskoka, který nebyl za ta léta o nic lepší. Slyšel, že pracuje za zvedacím jeřábem o pár regálů dál.

Když s ním byl hotový a bezvládné tělo viselo nabodnuté na jedné lyžině, vrátil se k chlápkovi. Řval z plných plic a snažil se dostat z želízek, která se mu zarývala do masa, protože jeho tučná zápěstí byla mimo velikost pout.

Ach, tohle panu X tolik chybělo. Mít moc nad něčím životem a vychutnat si odplatu. Nakonec zkrvavenému, k smrti vyděšenému muži vrazil žhnoucí doutník hluboko do hrdla a sledoval, jak se muž dusí a pokouší se vyprostit.

"Říkal jsem, že tě to kouření jednou zabije," podotkl jedovatě, ještě než mužovy oči vybledly a zakalily se.

Konec pohádky.

 

***

 

Bezdůvodně cítila, jak jí přejel mráz po zádech. Očima visela na siluetě a neodvažovala se ani nadechnout. Oděná byla v černém, to bylo jediné, co Marianne přes špatnou viditelnost rozeznala.

Postava udělala pár táhlých kroků k ní, které doprovázela zběsilá záplava úderů srdce, až si Marianne musela odepnout pás, aby se zvládla nadechnout. V mysli jí vytanula vzpomínka na perly, rychle ji zahnala, než začne hystericky ječet o pomoc.

Osoba se zastavila v půlce cesty jako by zaváhala, mrkla někam za ni a dala se na ústup. Marianne se nedokázala odlepit od pohledu, aby zkontrolovala boční zrcátko. Silnici osvětlila světla přijíždějícího auta a projasnila tak scénu před ní. Všechno bylo moc rychlé, viděla už jen, jak se černé dveře Lamborghini zavřely a o chvíli později naskočil motor. Auto mocně zařvalo a smykem vypálilo do černé tmy, která ho spolkla stejně rychle, jako se objevilo.

Marianne vydechla a roztřesenýma rukama otočila klíčkem. Ježiši kriste, takhle se naposledy bála, když koukala na Pátek třináctého. Měla pocit, že by se ani nedivila, kdyby ta postava v ruce držela sekyru. Vypnula hudbu a vycouvala. Tentokrát se nezdržovala a vyjela co nejkratší cestou k sídlu.

 

Byla mírně řečeno překvapená, když zaklepala na dveře Belliny ložnice a dál ji pozval hluboký mužský hlas. Ošila se, když vstoupila a uviděla, že v pokoji s Esther je pouze Zsadist. Nedalo se tvrdit, že by dítěti věnoval bůhví jakou pozornost, ale stačilo, že ho našla samotného, aby zpozorněla.

"Klid, Bella si na chvíli odběhla," zahučel a dělal, jako by si jejího dilema nevšiml. Zsadist byl sotva nebezpečný dítěti, kristepane, už jen to, jak se posvátně chová ke své shellan a jejich nenarozené dceři je obdivuhodné a o to bylo rozpačitější, jak o něm zprvu všichni pochybovali. Je pravda, že Zsadist za svou děsivou vizáž skrývá svou povahu a vlastní kostlivce ve skříni a je prostě jednouší nevyvracet společnosti jejich názor na něj, než každému vysvětlovat, že nemá v úmyslu je vyvrhnout.

"Jasně, promiň, jen jsem si pro ni přišla." Kývl a tiše listoval nějakou složkou. Bratrovo obrovské tělo oděné v nylonových teplácích a černém roláku napůl leželo na luxusně velké posteli. Překvapením bylo, že během toho, co se rozhodl přibrat spoustu kilo svalstva, těsně po odchodu Belly, se nemusel znovu učit chodit jako po přeměně. Tvář měl skloněnou a výraznou jizvu, která mu rozdělovala obličej ve dví měl zastíněnou. Čelo se mu soustředěním krabatilo, ale byla to prostě jen jeho věčná nespokojenost. Nikdo za tím nic nehledal, Zet je prostě pekelně nespolečenský bručoun.

Zvedla spící dítě i s přenosnou taškou a poděkovala za pohlídání.

"Už jsi mluvila s Dariem?" Vypadlo z něj, aniž by vzhlédl. Přešlápla a zabodla pohled do země. Tohle jí ještě tak scházelo, od kdy je Zsadist specialista na vztahy?

"Ne."

"Měla bys." Marianne se zamračila.

"Pokud se to k tobě ještě nedoneslo, tak to on přišel s návrhem, že si půjdeme každý po svém záhonku a fakt si nemyslím, že by stál o nějaké rozhovory zrovna se mnou." Zsadist odhodil složku na přikrývku a opřel se lokty o kolena.

"Nemluvím o faktu, že se oba chováte jako pitomci. Před partnerskou vazbou ani jeden neutečete, ale klidně si panáčkujte, když vás to baví, mě je to fuk. Mluvím o tomhle rozhovoru." Kývnul směrem k Esther.

Zavrtěla nechápavě hlavou. "Darius o ní ví. Co to s tím má společného?" Bratrova tvář se trochu zkřivila do úšklebku.

"Možná by tě zajímalo pár informací, které ví, ale jak jsem řekl, mě je fuk, jestli tu chcete hrát tichou poštu, já nejsem zasraná sova, tak se ho zeptej sama."

Marianne přemýšlela, od kdy je takovej tajnůstkář. Pochopila, že jí k tomu víc nepoví, když znovu bafnul papírové desky a zabořil do nich nos. A kruci, zajímalo by ji, co tím myslel. V tichosti vypadla z pokoje a vrátila se do své ložnice.

 

Přes den se skoro nezastavila. Kdo ví, proč v sídle panovala mrzutá nálada. Chlapi byli nabručení a ženský spolek se tudíž proti nim spiknul, když Beth v kuchyni při mytí hrnečku prohodila, že už ho má dost.

"Jsem docela ráda, že mám ještě z čeho pít. Když jsem přišla do ložnice, Wrath seděl u telefonu, od kterého se celý den nehnul a vrčel do sluchátka jako dlaždič. To by mi tak nevadilo, kdyby mu v závěru ten hrnek v ruce neexplodoval rovnou na moje nedočtené papíry o účtech." Otočila se naštvaně od kohoutku s vodou a opřela se o linku. Mary s Anne, seděly každá na jedné jídelní židli a hrály poker. Královna vypadala, že má chuť jejího bratra odpravit.

"Řekl mi, že se ty papíry taky už povalují všude a že by si s nimi nejradši vytřel -"

"Tebe to nepustilo, leelan?" ozvalo se ze dveří a kuchyň ve vteřině naplnila obrovitá ramena zahalená v černém tričku. Marianne se tiše uchechtla a na Mary bylo vidět, že se kouše do rtu, aby se nerozesmála. Beth se otočila k lince a znovu pustila vodu, aby domyla předokonale čistý hrnek.

"Jo. Včera jsem strávila nad papírováním hodiny a ty to vůbec nedoceníš. Jsi král, ale chováš se jako korunovanej vůl. Tak si, můj drahý, ty papíry vyplňuj sám, i manželky mají své hranice."

"Leelan, moje krásná, chytrá, skvělá leelan."

Marianne se asi musela přeslechnout, protože její bratr právě zakňučel.

"Víš, že si tě cením..."

To už nevydržela a rozesmála se. "Nežebrej, měj svoji hrdost."

Wrath hrubě zavrčel a uchopil svou kroutící se shellan za boky, k Marianne natočil tvář jen z poloviny.

"Na rodinu je vždy spoleh, pokud se jedná o kuplířství. Hele, buď užitečná sestro a zajdi za Butchem do výcvikového centra, ať přitáhne tu svojí policejní prdel a nakluše mi do pracovny, včera se regulérně vysral na hlášení."

"A co já s tím?" Pokrčila rameny. "Mám práci, vyhrávám." Shrnula si pivní zátky na svou stranu stolu, když Mary položila karty. Díky bohu, nebo spíše díky žízni, měli provizorních žetonů víc než dost. Upíři jsou sice považováni za krev sající tvory, ale většina pánů tu nasává pivo ve velkém.

"V pohodě, jdu, dokud zbývá hrdost mě. Rhage na mě čeká nahoře, určitě už se nudí a kdyby se mi změnil do té rozkošnější hrůzostrašné poloviny, před mojí roztříděnou krabicí spisů z Domu bezpečí, tak bych ho musela sežrat já."

"Děkuju." Naznačila Anne rty a Mary se usmála.

"V kartách válíš."

 

Nakonec se rozhodla udělat bratrovi radost. Nebo možná spíše Beth, které už odkapávaly nervy z jeho nálad.

Proplula tunelem, Tohrovo opuštěnou pracovnou a navezla se do tělocvičny. Když dveře od obrovské místnosti tiše cvakly, zaregistrovalo to pouze pár jedinců. Neuvědomila si, že právě probíhá výcvik. Sálem se roznesl šum a v zápětí na ni civělo šestnáct pohublých vykulených kluků. Rázem si připadala docela jako lasička v kurníku.

"Zdrávas, pánové, jen procházím, nenechte se rušit. Kde máte dozor?" zeptala se, když nikde neviděla vyučujícího. Jeden mladík si dal při pohledu na ní pořádnou pecku nunčakem do hlavy.

Ten nejblíže k ní, zamrkal. Propána, ten svišť se tvářil jako by v životě neviděl ženskou. "Odešel. Teda," odkašlal si, "válečník měl telefon. Prý je hned zpět." Kývla, že rozumí a pokračovala do úklidového prostoru. Wrath se několikrát zmiňoval, aby bratři nedělali bordel před dorostenci, protože by si na to mohli zvyknout. Takže se dost často Vishous s poldou zašíval za roh a dělali si tam mejdan. Když vešla, nakrčila nos.

"Páni, to je smrad. To nemůžeš kouřit ty Phuryho kakaové boby?" Vé se na ni otočil a s pozvednutým obočím típl ubalené cigáro do Pet lahve značky Olympia.

"Umíš si mě představit v rauši mezi činkama?" Butch rozvalený na nejméně deseti seskládaných žíněnkách se rozřehtal.

"Včera si jednu pustil na nohu. Vole, měla jsi ho slyšet, ječel jako požární hlásič. Myslím, že ten kouř nepotřebuje, aby se zmrzačil."

"Sklapni." Zavrčel na něj.

"No, nechám vaše soukromé akcičky spát pokojným věčným spánkem a radši se zdejchnu, než mi načáchnou vlasy a nenajdu šampon, kterej by to pobral. Butchi, máš mazat za Wrathem, chce ti ustřelit hlavu." Otočila se na Vé, který měl výraz, já-ti-to-říkal. "Můžeš mu jít dělat sekundanta."

Vé se zakřenil na poldu. "To je v poho, nemusím být u všeho, co ten mamlas posere. Mám to živě v hlavě, jak jsi to včera říkal? Seru na to, to počká, Marissa má přednost?"

Butch si vzdychl. "Francouzský."

Když oba pozvedli obočí, dodal: "Prádlo."

Vishous zaúpěl a Marianne protočila oči a vycouvala ze dveří. O tenhle rozhovor fakt nestála. Tělocvična už byla tichá jako nedělní mše a zaznívalo pouze pravidelné klepání, svištění nunčaků a sem tam bolestivé zaúpění. Znovu se dala na pochod přes nebezpečnou zónu, když se k ní znovu otočily všechny hlavy a jedna navíc. Doslova celá ztuhla, když ta navíc měla delší hnědé vlasy a pronikavý tmavě modrý kukuč. Zakázala si vůbec vzpomenout, na ty první dny, kdy skončila na jedné žíněnce dost podobné, po kterých právě přecházela, přišpendlená jeho tělem.

Snažila se nemyslet na to, že má na sobě pouze černý nátělník, který zůstal nebezpečně vyhrnutý předchozím předváděným chvatem a odhaluje tak křivku kyčlí, která se mu ztrácí v černých nylonových teplácích. Svalnatá hruď byla zpocená a navlhlá bavlna ji detailně obkreslovala.

A dost. Je čas přestat civět. Několikrát se nadechla, aby zachovala klid, i když necítila nic tomu podobného.

"Jen jsem přišla pro poldu," vysvětlila zcela bezdůvodně. Ignorovala výraz, který vypadal stejně překvapeně, když ji spatřil. Kristepane, jako by tu snad nebydlela. Na obličeji měl pár zažloutlých podlitin, zbytky z Wrathovy starostlivosti o věci, do kterých mu nic není. Měla by se mu omluvit? Krátce uvažovala, ale rozhodla se mlčet. Nemá smysl rozdmýchávat vyřešenou minulost.

"V pořádku," vypravil ze sebe a pozoroval ji. Kdyby nevěděla své, řekla by, že s dost zoufalou touhou.

"Já vím," prohodila a zvedla bradu.

Pár hochů se ušklíblo a někdo z první řady se všechno jen ne potichu zeptal, kdo je ta šťabajzna.

Darius hrozivě zavrčel. "Ta šťabajzna." To slovo mělo sílu rány pěstí. "Je sestra vašeho krále, takže bacha na pusu a koukejte makat, tohle není dýchánek." Marianne se trpce zasmála. Sestra krále, takže teď je pouze sestra krále. No tak fajn, jak chceš, od teď jsi pouze otec královny.

 

Už bylo skoro ráno, když převalovala v dlani mobil a uvažovala, že Dariovi napíše textovku a prostě se ho zeptá na tu záležitost s Esther. Sice jako neuvěřitelnej srab, ale lepší jak drátem do oka. Na hodinách už bylo vražedných sedm, když se rozhoupala a napsala mu krátkou otázku. Minuty ubíhaly a mobil nereagoval. Bylo dost pravděpodobné, že spí, sakra, měla se Zsadista zeptat jestli měl dnes službu. Napočítala ještě do deseti a vytočila jeho číslo. Tak ho prostě vzbudí, co si bude dělat nervy.

Chvíli to zvonilo, když se ve sluchátku ozvalo pípnutí a zastřený smích. Nějaký hluk a jakoby cinkot skleniček a pak ženský hlas, který v dálce mlel něco o obchodní nabídce. Tělo jí zmrzlo, když se ozvalo ještě pár slov a došlo jí, že je to sexuální rozhovor. Tak u toho fakt být nemusela. Ve chvíli, kdy se v reproduktoru ozval Dariův chraplavý hlas, mu to položila. Tak o tenhle druh otázek fakt nestála.

K čertu se Zsadistem, nasadil jí brouka do hlavy a ještě ji donutil přilézt za panem Svobodným, který se podle všeho zařídil jinak a rozhodně nesmutní nad nějakým nepovedeným vztahem.

Mobil se rozvibroval a na displeji blikalo Dariovo číslo. Vymáčkla mu to a telefon vypnula. Radši se ukouše zvědavostí, než aby vyzvídala, zatímco ho bude nějaká ženština obsluhovat. Venku za oknem už bylo světlo, takže si Darius zřejmě naordinoval kůru zapomnění v nějakém non-stop pajzlu a podle všeho už na ní začal pracovat.

Tak ať si to užije, pomyslela si a zalezla do postele. A může si dát i jednou za ni, jestli mu to udělá dobře.

 

Ještě ten den k večeru si domluvila schůzku s Haversem a odhmotnila se na kliniku, z jízdy autem už byla na nějaký čas vyléčená. Okamžitě ji přijal a vyslechl si Marianniny otázky. Na to, že se pohybuje v Radě a je činnou součástí aristokracie nevěděl nic, co by Anne pomohlo, při získání Esther do své péče.

Celou dobu se ošíval a pokukoval po hodinkách na zápěstí. Zřejmě měl už nějaký program, do kterého se mu navezla. Zvláštní, poslední dobou se všem trefuje do rozvrhu. Nedokázala poznat, jestli jí něco neúmyslně zatajuje, ale strach se v jeho tváři odrážel moc výrazně, aby ho obvinila ze lži.

Na klinice se krátce viděla se Silviem, když kolem ní proplouval, zatímco vycházela z kanceláře. Přemýšlela, že je poslední dobou častěji v nemocnici, než v Bezpečném Místě. Domluvila se s ním na schůzce příští den a s úsměvem mu popřála klidnou pracovní směnu.

 

Zpátky do sídla se dostala o krátkou chvíli poté. V obýváku našla Marissu s Mary jak něco studují nad plně natištěným seznamem. Účastnit se účetnické seance opravdu neměla chuť, nepozorovaně se jim vyhnula a zamířila přes přijímací místnost kolem kuchyně do patra. Ještě než stihla vyběhnout schody. Z kulečníkové místnosti se ozvaly dunivé zvuky chůze a cestu jí zastoupila vysoká postava. Vzhlédla a zarazila se v půli kroku, když se její pohled zaostřil do dvou tmavě modrých očí.

"Včera jsi mě sháněla," konstatoval.