Kapitola dvacátá devátá

P

oprvé za dlouhou dobu se pořádně vyspala. Den byl klidný a Esther se všeho všudy ohlásila dvakrát. Když Marianne otevřela oči, stále tomu nemohla uvěřit. Vše čeho se obávala, se rozplynulo v mlze, která je až doposud obestírala a odplulo s ranním rozbřeskem. Esther už je jenom její a nikdo už nemá právo jí ji vzít. Ke štěstí už jí chybí jen jediná věc, ale ta zřejmě ještě dumá nad nesmrtelností chrousta. Protočila oči, zajímalo by ji, co chce Darius vymyslet. Pořád nemohla uvěřit tomu, že ji z toho vysekal. Alespoň mu stihla poděkovat.

Cítila, jak se usmívá, včerejšek nemohl dopadnout lépe. Miluje, když ji líbá, hebké plné rty si ji vychutnávají i přesto, že je jeho polibek nenasytný a horečnatý. Pořád cítila jeho ústa, když se dostala do pokoje, odmítla sprchu a zalezla do peřin obestřená jeho vůní. Něžně ji objímala a hladila, dokud neusnula s pocitem, že leží vedle ní.

 

Vymotala se z postele a protáhla se. Hlasitě jí zakřupalo v zádech, znělo to, jako by popraskala krusta smůly, která se na ni nabalovala už pěknou řádku týdnů, konečně odpadla a dovolila jí, se pořádně nadechnout.

"Ježiš, vánoce? A já zapomněl na dárky." Srazila se s Wrathem na chodbě, který zrovna kráčel směrem ke schodům. I Slepý král si nemohl nevšimnout dobré nálady, která se jí zrcadlila ve tváři.

"Nezapomněl. Pro informaci, udělala jsem si před týdnem radost a koupila jsem si kamarádku." Wrath se zašklebil a jedním mávnutím si setřásl vlasy na záda. Černá záclona mu hladce splývala po kožené motorkářské bundě. Páni, už je měl delší než ona, jestli to takhle půjde dál, začne si na ně šlapat.

"Myslíš tu čtyřkolku v garáži?" Zatvářil se lítostivě. "Tak na té jsem viděl odjíždět Butche, řval jako idiot a hasil si to po pěšině do háje. Být tebou, tak na ni nečekám. Kvičel něco o tom, že Santa přišel dřív a ve velkým stylu. Když zjistil, že nepatří ani jednomu z chlapů, tak ji šlohnul."

"Děláš si srandu?" Zastavila se v půlce kroku a zírala na něj, až se rozesmál.

"Můžeš se zeptat Vishouse, ten si ji zamluvil po něm, ale mezi náma." Nahnul se k ní a spiklenecky zašeptal: "Myslím, že ji nedostane. Po Butchovi z té čtyřkolky nezbudou ani řídítka."

"To není směšný," zavrčela. "Já toho kreténa někam zakopu!"

Wrath se zamyslel a pak se ušklíbl. "To by šlo, ale až zítra, dnes má službu a Phury by nebyl rád, kdyby ho musel zastoupit."

 

"Něco o mě?" Ozvalo se ze třetích dveří, odkud vycházel jmenovaný. Phurymu to slušelo, kdyby nevypadal mužně, zřejmě by byl nazýván fintilkou, ale pravda je taková, že k němu elegantní styl z módních katalogů prostě šel. Na sobě měl tmavě fialovou hedvábnou košili a přes ni vestu. Samozřejmě neodmyslitelný pásek s velkou sponou ve tvaru H označující oblíbeného návrháře a tipovala by, že i černé kalhoty budou od Hermése.

"Nechceš dnešní službu?"

"No, měl jsem program na večer. V centru je festival, ale jestli mě potřebujete…" Wrath ho poplácal po rameni a zakroutil hlavou, ve smyslu neber ji vážně.

"Festival? Páni, už dlouho jsem na žádném nebyla." Zamyslela se na hlas a šlehla po něm pohledem. Phury se rozesmál.

"V osm v hale." Věnovala mu široký úsměv a všichni tři seběhli schodiště. Phury sotva znatelně kulhal, ale nijak výrazně. Jsou to dva dny, kdy se spolu bavili o tom, že Haversovi přišla nová testovací verze titanové náhrady, která má vetší odpružení, napodobuje přirozenou chůzi a je o dost pohodlnější, což tvrdil Phury, který ji vyzkoušel.

"A mimochodem." Přerušil tok jejích myšlenek. "Proč Butch jezdí dokola nádvoří na čryřkolce?"

 

…

 

Jediné, na co se zapomněla Phuryho zeptat bylo, čeho se ten festival týká. Na sobě měla roztrhané světlé rifle a černý top bez ramínek. Doufala, že se zábava nebude točit kolem vážné hudby.

Čekala na něj v hale a chovala Esther. Dívenka vypadala klidně a zdálo se, že se jí prostředí v sídle líbí. Bylo nesmírně zvláštní, že od nynějška už je její oficiální mahmen, ale ne znepokojivé. Marianne si všimla, že si toho všeho kolem plnými doušky užívá.

"Tak už mi ji dej."

Zamračila se. "Čím víc o ni škemráš, Hollywoode, tím víc začínám mít dojem, že jen co ji chytneš, tak práskneš do bot."

Rhage se rozvaloval na bleděmodrém gaučíku u stěny, zabíral bezmála celý divan a nudil se. Viděla na něm, jaké utrpení ho stojí nic nedělat.

"To je nepravděpodobné, Mary mi vaří rosebeef. Nejsem idiot, abych zdrhal před večeří." Protočila oči.

"Jdeš zaučovat našeho Phuryho v randění? Chudák Darius, jak ten k tomu přijde…" Marianne zavrčela a jemu se roztáhnul úsměv.

"Rhage, jestli si ji ještě někdy chceš pochovat, tak sklapni a věnuj se zírání do zdi, začínáš mě příšerně srát. Rýpej třeba do země, je mi to fuk."

"Víš, že z tebe pořádně táhne? To musela být ale noc."

"Do toho tobě nic není!"

"Copak? Rhage má zase porouchaný panty a tlamka nejde dovřít?" Phury se konečně objevil na schodech v elegantních nažehlených keprových kalhotách s bílým kašmírovým svetrem a tmavým kabátem, který měl vypouklé kapsy, nemusela hádat čím.

"Díky bohu," zahučel Rhage a Marianne po něm šlehla nevěřícným pohledem.

"Zlato, sorry, ale s tebou není zábava. Dej sem mrně a padej se pobavit, než zůstaneš dočista společensky odepsaná."

Zdržela se poznámek, neochotně mu Esther předala a doufala, že Mary dovaří dost rychle, než ji Rhage stihne zkazit už v tak útlém věku.

 

Všechno jí bylo jasné, když zachytila plakáty vylepené po ulicích hlásající MISS LISTER. Vzpomněla si, že se o tom chlapi u večeře bavili. Noviny byly plné festivalu s krásnými ženami, street dancem, jazzem a popem. Na závěr slibovali pořadatelé pořádný ohňostroj, který zbarví nebe do ruda.

Slavnostní průvod už byl dávno v tahu. Tři vítězky projely na alegorických vozech už krátce po poledni a teď večer už probíhají pouze slavnosti.

"Tváříš se kysele," podotkl její spolujezdec a usmál se u toho. Phury řídil vypůjčené Vishousovo escalade.

"Soutěže holek, kdy se promenujou polonahé před bandou opilých chlápků jen proto, aby vyhrály cenu nejmenší stydlivka, nejsou nic pro mě. Podobný princip můžeš vidět i v obchodě s potravinami, kdy se výrobky dávají na obdiv hned za sklo a trčí tam, dokud se nezkazí."

"Jsi hrozně pesimistická, Anne."

Ušklíbla se. "Co se divíš, máme to v rodině."

Phury zaparkoval autem před zátarasou. Pomohl Marianne vystoupit a odběhl koupit vstupenky. Pomalu se šourala ke vchodu a právě včas dorazila, aby dostala plastový náramek na ruku.

"Fajn, teď už jsem i okroužkovaná jako holub." Zhodnotila parádu a usmála se na obsluhu, přitom dbala na to, aby jí nevykoukly špičáky.

 

Festival byl v plném proudu a tlačenice těl slibovaly pořádnou zábavu. Mezi všemi se určitě najde celá řadabezduchých, ale při takovýchto akcích platí nevyřčené pravidlo: boj až poté. Nikomu by neprospělo, aby se do sebe dvě nadpřirozené bytosti pustily hlava nehlava. Takže bylo potřeba jen zatnout zuby, dělat že nevidíte a hlídat si záda. Kudla v nich, není tak docela otevřený spor.

Mezi dvěma baráky bylo natažené lano a na něm gigantický plakát s fotkou královské korunky a pár informacemi o akci. Stánky po stranách přetékaly napodobeninami sportovních značek oblečení, cukrkandly, hračkami a přívěsy s občerstvením. Phury zamířil rovnou tam a Marianne poslušně klusala za ním.

"Co si dáš?"

Zamyslela se, než jí přes tvář přelétl škleb. "Vodku s džusem." Phury se usmál a otočil se k okýnku. "Jeden džus a pivo."

Vzal to z pultíku a odnesl k nejvzdálenější lavici. "Vishous by do tebe nalil půlku sudu, ale Wrath už je na mě dost vysazenej, nemusím ho pokoušet. Opiješ se a co já s tebou." Podobné kecy se Marianne naučila přecházet.

"A co budu dělat, když se opiješ ty?"

"Vezmeš mi klíčky od auta a necháš mě tu. Až se začne nad ránem rozednívat, tak mě to probere, neboj."

"Jo? A co když ne?" Kopla do sebe kelímek s džusem, jako by zapíjela žal panákem becherovky. Měla pořádnou žízeň, po prvním jídle byli všichni přejedení. Pokrm byl báječný, ale silně pikantní. Jehněčí s indickou omáčkou, ale nadchlo všechny kromě Belly, která při svém těhotenství ostré nemůže. Smutně pozorovala okolní talíře a pojídala vařené kuře s bio rýží.

"Tak si půjčíš smetáček, lopatičku, smeteš to, co ze mě zbude a rozprášíš mě Vishousovi do postele, ale pochybuju, že umřu zrovna takhle. Vishous má určitá temná tajemství, Rhage na něco narážel nedávno a jsem si jistý, že by Vé pošel smíchy, kdybych takhle měl dopadnout, i když by se to dalo nazvat smrtí v boji. To pivo je příšerný."

Znechuceně se podíval na čirý plast se zlatavou tekutinou, které z vrchu přetékala hustá bílá pěna.

Phury najednou zvážněl a upřeně se na ni zadíval. "Hele Anne, přejdu rovnou k věci. Ty náhodou nevíš nic o tom, že by Darius mohl mít nějakej problém, kterej před námi tají, že?"

Marianne se kousla do rtu a měla chuť říct něco ve smyslu: Darius? Kdo to je? Toho neznám. Namísto toho sama sebe překvapila, když z ní vyletělo: "Jo, má, a pořádnej."

Phury se taky zatvářil udiveně, ale nic nenamítal. Chvíli bylo ticho, zatímco si zapálil a rudý kouř provoněl celé okolí. Tak teď už začínala být Marianne opravdu sdílná.

"Spusť." Zvedla hlavu a zjistila, že je připravený na všechno. Prala se sama se sebou a nebyla si jistá, zda má právo to prozradit právě ona, ale na úkor svého tajenství, které by mohl obratem vyzradit a ona by se na něj nemohla zlobit, se rozhodla, že jeho život stojí za pořádnej průser.

"V první řadě tě chci ujistit, že ti to neříkám jako podrazačka, která Daria zrazuje. Začala jsem o tom, protože mám o něj strach a tímhle tempem se řídí plnou parou proti zdi."

Přikývl.

"Před časem, když byl ve světě, někdo po něm prostě šel. Zkrátím to. Darius nemá šajn kdo a náhodné útoky byly mířené na jeho osobu, ať se hnul kamkoli. Proto se dlouho nevracel, až nakonec ustaly. Bál se toho, že je přitáhne sem, ale je ti jasné, že se to stalo a Darius se plácá v pořádné kaši." O tom, že tuší, kdo je za to zodpovědný ještě pomlčí, není důvod planě spekulovat.

"A neřekl nám to, protože…?"

"Je pitomec. Znáš ho, chce se zachovat správně, aby se nikomu nic nestalo, a kdyby to bylo nutné je připravený to schytat.

"Absurdní." Zakroutil hlavou. Díval se někam před sebe a tiše kouřil. Napadlo ji, že Bratrstvo už nemá ani čas na to, aby si ostříhalo vlasy. Několik členů už jim přerůstá přes hlavu. Bratr, Darius, Phury, i Butch už začíná mít na šišce pořádné kudrny… Dobře, nedá se říct, že by jim neslušely, jen je to komické. Rhage už si je začíná sfoukávat z tváře.

Vzpomněla si na to, když se jimi včera pobírala, zatímco ji Darius miloval. Byly hebké jako hedvábí a nádherně voněly tím svěže vonícím šamponem z nové kolekce. Cítila v nich citrusy, kůži a koření. Držela se jich, zatímco přirážel. Jako jezdkyně na hřbetě divokého hřebce, kterého ovládá jen ona. Tělem se jí začínal šířit oheň, až se jí červeň nahrnula do tváří.

Všimla si, že se Phury tiše směje a zrudla ještě víc.

"Budu si myslet, žes přemýšlela o někom jiným, nebo bych měl u Daria opravdu problém, kdyby se o tom dozvěděl."

Zašklebila se. "Dyť víš, kdo mi leží v hlavě."

"Anne, vy jste oba ztracený případy. Dneska jsem s ním byl a lítal někde v luftu, dokonce mi odkýval souhlas, že rád nosí růžové Bikiny. Což jen dokazuje, jak je mimo, k jeho pleti růžová nejde."

Oba se rozesmáli. Bylo příjemné slyšet, že to Daria ovlivnilo jako ji. To že se přihlouple usmívá, jí došlo, až když se Phury opravdu rozchechtal.

 

Nakonec to byla docela příjemně strávená noc. Trochu ji mrzelo, že nenarazila na dotyčného, kolem kterého se točilo veškeré její myšlení. Phurymu to bylo taky jasné, že možná podvědomě doufala, že se Darius ukáže.

Po pár zaměřených koncertech začala být hudba vytříbenější a dokonce si s Phurym zatančila. O půlnoci oblohu roztrhal ohňostroj a světlé rachejtle ji osvětlily jako bílý den. Lidé se také ustálili a po náměstí se tvořily skupinky. Dokonce narazili i na vítězky opěvované soutěže a poznali je podle výmluvné šerpy, kterou měly přes již normální oblečení. Rozhodně se netvářili vítězně. Jedna zvracela jako Alík a druhá měla hlavu skloněnou v klíně nějakého frajera.

Kolem třetí se rozjeli domů, protože Phurymu přišla textovka, že je schůze Bratrstva. Marianne byla na Wratha celou cestu nakrknutá, jako by nevěděl, že měli na dnešní noc program, musí otravovat. Jen co dorazili, omluvil se a zdejchnul do pracovny. Taky se odporoučela do pokoje, a když už nic, mohla se věnovat Esther.

Dítě jí doslova rostlo před očima. Když ji poprvé uviděla v kolébce v bytě jejích biologických rodičů, byl z ní malý plačící uzlíček. Teď už se dokázala smát, skoro sama seděla a začala být zvědavější. Marianne se zděsila, když zjistila, že se Esther snaží nacpat do pusinky malou černou kuličku.

"To ne, zlatíčko, to nesmíš." Sebrala jí hračku a schovala za záda. Esther párkrát zamrkala a začala natahovat ručky k Anne.

"Tohle by ti nechutnalo," odpověděla jejímu pohledu a dala jí do úst dudlík. Dítě bylo spokojené a převracelo se na posteli.

Zato Marianne se dívala na dvě černé perly, které jí otočily život naruby. Stále nemohla uvěřit tomu co se kolem ní děje. Nikdy by to od něj nečekala a bolelo ji samotné pomyšlení, že zrovna on ji chce zničit. Esther je musela vyštrachat zpod přikrývky, kam se skutálely z nočního stolku. Položila je zpátky a přilehla si k holčičce. Voněla po dětském zásypu a kupodivu to nebylo nepříjemné. Bezduší sice páchnou po pudru, ale Esther voněla přirozenou dětskou vůní.

 

Krátce před svítáním uslyšela tiché klepání na dveře. Za nimi našla Wratha a vypadal unaveně.

"Potřebuješ něco? Chystala jsem se spát, Esther už chrní," zašeptala a Wrath uvolnil cestu na chodbu.

"Pojď se mnou do pracovny, musím s tebou mluvit." Marianne se několikrát nadechla a přidržela si klopy županu, který měla přes plátěnou Dariovu košili. Zabalila si ji spolu s oblečením, když se od něj stěhovala. Měl ji před tím na sobě, voněla stále jako on, i když už za tu dobu stihla vyvětrat. Připadalo jí, jako by se to stalo někomu jinému, všechny problémy dokázaly zazdít všechno pěkné a podle bratrova výrazu ještě neskončily.

"Co se stalo?"

"Nechci to rozebírat na chodbě. Pojď se mnou." Bez dechu si nazula pantofle a vydala se za ním. Sídlo bylo ponořené do šera a posuvné žaluzie už byly půlhodinu stažené. Pro jejich upíří zrak, tma nepředstavovala žádný problém, byla stejně pohodlná jako běžné světlo, jen barvy byly temnější a v odstínu modré. V chodbě bylo slyšet jen její pravidelné klapání a Wrathovy dunivé kroky. Všimla si, že má na nohou bagančata a je plně oděný. Musel přijít rovnou z plánované porady.

Zavřel tiše dveře a pracovnu osvítilo měkké světlo. Vzduch voněl po čokoládě a tureckém tabáku. Na stolku u krbu se povaloval zmačkaný papírek od Tootsie Pop, ale ani jeden si ho nevšímal.

"Tak co se děje?"

Wrath se posadil do křesla ke krbu a jeho obrovské tělo zastínilo ručně vyřezávané okraje historického kousku Ludvíka XIV. Byl zázrak, že se do něj poskládal, vřetenové nohy pod jeho vahou zaskřípaly, na pohled vypadalo jako dětská židle a zrovna v přítomnosti Wratha i dost směšně.

"Wrathe, no tak. Jsem zvyklá přijímat špatné zprávy. Ať je to cokoliv, tak to zvládnu, jen už to vysyp, tváříš se hrozně a fakt, že se jinak tvářit neumíš, je dost strašidelnej." Wrath jadrně zaklel a sundal si brýle. Místnost ozářily dva bílé reflektory jeho očí a bledě zelené duhovky zanikaly v bělmu, které kontrastovalo s dvěmi špendlíkovými hlavičkami panenek. Sakra, opravdu měl špatné zprávy.

"Varuju tě! Jestli mi to okamžitě neřekneš, začnu si domýšlet nejhorší." Tělo měla jako sešněrované a cítila, jak se jí palec prodral z díry v pantofli, protože na něm zastudil chlad místnosti.

"Měli jsme poradu."

"Jo, vím. Před chvílí. Proto jsi odvolal Phuryho. Přejdi k věci." Znovu uslyšela šťavnaté zasakrování.

"Před pár hodinami jsem mluvil s Dariem po telefonu. Prosím tě zachovej klid, jedna plačící ženská mi dneska stačila. Pověděl mi, že odjíždí z města a neví, kdy se vrátí, ale v nejbližší době to nebude. Mám ti vzkázat, že se omlouvá a že to tak bude lepší."

Marianne cítila, jak ji zalil ledový pot, ale čirý šok se dostavoval po kouscích. Usmála se a Wrath se zatvářil nanejvýš zmateně nad její reakcí.

"Anne?"

"To je hloupost. Darius by neodjel, aniž by se rozloučil. On - on jen chtěl přemýšlet, ne utíkat."

Když nic neřekl, natáhla se po jeho telefonu.

"Víš co? Zavolám mu a on ti to poví sám. Je to jen nedorozumění."

Vnímala, jak ji vzal za ruce a začal je v dlaních třít. "Marianne, je mi to líto."

"Sklapni." Vytrhla se mu. "Nic co mi tu říkáš, ti líto být nemusí, protože Darius nikam neodjel. Prostě by to neudělal. Půjdu za ním." Opatrně ji zachytil, ještě než stihla projít dveřmi. Uvědomovala si, že se chvěje a začíná se jí točit hlava, bála se, že začne zvracet. Došlo mu to a jemně ji posadil na gauč. Zanořila se do čalouněné sedačky a pokusila se hltavě nadechnout, něco jí v tom bránilo. Marianne vnímala, že se začíná dusit, ale nemohla to ovládnout. Jazyk měla ztuhlý a nateklý, jako by se jí v ústech převaloval kus dřevěné třísky.

"Klid nadechni se," nabádal ji s ustaraným výrazem.

"Pusť, chci odejít. Musím ho zastavit." Tělem se jí začínala zmocňovat panika. Co když odjede? Ona tu bez něj nemůže být? Snažila se mu vyprostit, ale stejně tak dobře by se mohla prát s železnými pouty.

"Je pryč. Volal mi, když už byl na cestě a stejně už svítá."

"Wrathe, on nemůže odjet. Nemůže." Ocitla se v pevném sevření, se kterým se okamžik přela, než konečně povolila a ochabla mu do náručí. Na černé košili se mu pomalu začínaly rozpíjet kapky od slz.

"Wrathe, já to bez něj nezvládnu. Kam jel?"

"To nevím."

"Proč jsi mu to nezakázal? Sakra, od čeho jsi král?"

Zamračil se a opatrně volil následující slova, poznala to podle tónu hlasu, který používají vyjednávači.

"Přece ho tu nemůžu držet."

"Ale jo, mohl jsi, alespoň než bych mu to vymluvila. Darius dělá chybu, on - on, kriste, ale já ho miluju."

Slyšela ve svém hlase zoufalství. Přece ji tu opravdu nemohl nechat? Mohla jít s ním, kamkoliv. Stačilo požádat. Mohli se schovat někde na kraji města, nebo někde na venkově, určitě má usedlost mimo civilizaci. Nikdo by je tam nenašel a mohli by tam být jen oni dva a Esther. Měl jen přemýšlet. Říkal, že potřebuje myslet, ne že odjíždí z Caldwellu, že odjíždí od ní.

Wrath se natáhl k pojízdnému pultíku se zásobou všemožného alkoholu a stejně tak rozmanitých křišťálových skleniček všemožných tvarů a velikostí. Vyndal menší řezanou a nalil do ní tmavou tekutinu, která provoněla místnost po arašídech a jehličí. Podal ji Marianne. Znechuceně ucukla.

"Pij. Je to něco docela jiného než co do tebe nalévá Vishous. Tu jeho levnou břečku bych nepil ani za nic."

"Co to je?"

"Kocovina."

"Chceš mě opít, abych zapomněla, zvracela až do večera a proklínala tě?"

"Jo."

Marianne semkla rty a natáhla se po skleničce. Dívala se na tmavou hustou barvu, která se pod světlem prolínala, jako mastná oka na hladině vody. Jen to vypadalo o dost elegantněji. Kdyby měla být krev alkohol, jistě by vypadala takhle. Jen co je pravda, slibovala ničím nerušené kóma. Nemusela se ptát, co to je, aby uhodla, že to bude zatracenej dryák. Mohla hádat, že to si tu chlapi chlastají, když uznají, že je svět na hovno a je čas se trochu od něj trhnout.

Že jí tečou slzy a shromažďují se na bradě, kde vyčkávají, jako by se nemohly rozhodnout, zda ji také opustí, zjistila, až když jí Wrath pohladil po tváři.

"Anne, nečekej na něj. Můj bratr požádal o vyloučení z Bratrstva. Znám ho déle než ty a vím, jaké může mít pocity. To co udělal, bylo svým způsobem zbabělé, ale ty bys ho nenechala odjet. Věř, že kdyby se mi dostal do rukou, vlastnoručně bych toho idiota za tebou dotáhl. Darius to věděl a rozhodl se takto. Nech ho na pokoji. On očividně nechce být nalezen."