Kapitola 8

O třínáct obchodů,deset hodin a několik tisíc dolarů později jsem vyvrávorala z Victoria's Secret v páru bot s jehlovými podpatky. "V takovýhle věcech můžu sotva chodit.Co tě přimělo si myslet,že obléct mě takhle je dobrý nápad?"Na mizejní půdě by mě odbyli smíchem,kdybych se tam ukázala v botách složených z několika rafinovaných řůžových řemínků držených dohromady třpytivým motýlkem."Protože to dobrý nápad je?A pokud máš jít se mnou zítra do práce,musíš být trochu stylová." Nebyla jsem si jistá,jak minisukně z hadí kůže a kožené kozačky vysoké až po stehna byly vhodné pro práci,ale byly to její peníze.Stejně tak jako ocelově modré tílko sotva zakrývající má veliká,dost poskakující prsa.Musela jsem přiznat,že jsem vypadala naprosto žhavě.Remy beze slova protestu vyhosolila tisíce dolarů za oblečení,které jsme teď právě nesly.A i přesto,že to bylo oblečení, které bych si nekoupila ani za milion let,vypadalo zatraceně dobře na mém novém já.Zastavila jsem se před svým odrazem a načechrala si znovu ohnivě rudé vlasy, stále překvapená, že ta užasná žena zírající na mě zpět jsem já.
Remy si odkašlala a otočila se ke mně. "Můžeš přestat pozorovat svůj odraz, v každém okně, které míjíme?Začínáto být trochu starý."
Zahanbená jsem se otočila a málem vrazila do vysokého černovlasého muže v nepromokavém plášti. "Omlouvám se." řekla jsem a spěchala za Remy.
Přikývl ,a vrhl mým směrem úsměv jako ostří, inkoustová kadeř vlasu mu spadla do čela. „Nic se nestalo."
Ohlédla jsem se za ním, když pokračoval dál svou cestou. „Takže," řekla jsem a snažila se změnit téma. „Proč s tebou musím jít zítra do práce?"
Míjely jsme stánky s občerstvením a vonělo to tam jako v ráji. Dejme tomu, že jsem za dané situace nemohla ráj vidět, vzhledem k promění v sukubu, ale kdybych mohla,představuji si, že by to vonělo jako Cinnabon a Taco Bell.
K mé nesmírné úlevě to Remy vzala přímo k občerstvení, dlouhé vlasy se jí pohupovaly, jak šla. „Protože tě nemíním nechat o samotě. Kdo ví, do jakého průšvihu by ses dostala?" Když se na mě ohlédla, povšimla jsem si překvapující modři jejich očí. Zjasněly během posledních několika hodin, což znamenalo, že se měla dostat do varu. „Prvních pár dnů je rozhodujících."
S ohledem na to, že jsem o sukubách nevěděla nic, byla jsem nucena jí uvěřit.
Pohodily jsme naše nákupní tašky na stůl a prakticky jsem k Taco Bell doběhla. Když jsem se vracela, všimla jsem si, řže Remy na svém talíři nemá jeden, ani dva, ale hned tři cheeseburgery a ten největší mléčný koktejl, jaký jsem kdy viděla. Snažila jsem se to nepřehánět a vzala si taco salát a při pohledu na všechno její jídlo jsem naprosto závidělala. Jak můžeš jíst tolik a zůstat tak vyzáblá?"
Věnovala mi divný pohled. "Můžeš jíst, cokoli chceš—tvůj vzhled se nezmění. To |cje součást celého obchodu."
Nebesa! Začínala jsem si myslet, že s tím budu spokojená. „V tom případě jsem hned zpátky," řekla jsem se v/nizrušením v hlase a zamířila zpét pro pár dalších burritos.
K mému překvapení ten žhavý muž v nepromokavém plášti stál ve frontě a usmál se, když jsem přikročila k objednávce. Když jsem si objednala, tak odešel. Vzala jsem si podnos plný jídla a zamračila se. šmírák?
Pospíšila jsem si zpět k našemu stolu, kde Remy baštila svůj první burger. „To je podruhé, co jsem potkala toho muže v tom černém kabátě." řekla jsem jí a pak si pořádně ukousla hurrita. Chutnalo lépe než cokoli, co jsem jedla v posledních týdnech, a slastně jsem zavřela oči. Posmrtný život plný sacharidů nemohl být zas tak špatný. Kdyi jsem oči otevřela, Remy byla ze sedačky a chceeseburger jí visel z pusy, když znovu sbírala tašky. Nacpala jsem si do pusy tolik burrita, kolik jsem jen mohla, a nestarala jsem se, jak směsně vypadám. „Um, odcházíme?" Pár fazolí mi odlétlo od úst, jak jsem mluvila. „Můžeme se nejdřív najíst?"
Zavrtěla hlavou a zamířila k východu. „dcházíme. Hned." Slova byla tlumená jejím vlasmím cheeseburgerem. Posbírala jsem své oblečení a burritos a klusala jsem za ní, jak nejlíp to jen šlo na mých deseticentimetrových podpatcích.Vlasy na zátylku mě svrběly, když jsme běžely prázdným garážovým parkovištěm zpět k jejímu BMW. Během pár vteřin jsme měly zamčené dveře a Remy mě ani nenechala si zapnout pás a vyrazila z parkoviště, jako by se za námi hnal konec světa.
Burrilo se mi rozmáčklo o okýnko dveří u spolujezdce a fazole s pálivou omáčkou se rozlétly všude. Svezla jsem se proti dveřím, snažíc se zůstat na sedadle, Bez úspěchu. „Co je k čertu s tebou?" Vykřikla jsem a zírala na ni z druhé strany auta "Hodláš nás zabít?"
Nevšímala si mě, hodila cheeseburger na palubní desku a obě ruce položila na volant, aby provedla ten nejděsivější obrat do protisměru v celém mém životě. Tělo mi narazilo znovu do dveří auta a já zasténala. "Přestaň s tím!"
„Přestaň se chovat jako mimino a připoutej se. Musíme se odtud dostat co možná nejdříve, tedy pokud tu nechceš zůstat a zjistit, jestli je ten, kdo tě sleduje, upír nebo dealer. Cokoli z toho znamená trable."
Potýkala jsem se s bezpečnostním pásem."Myslíš, že mě někdo sleduje?" Hernajs, nevěděla jsem pořádně, ani co dealer je, a už jsem dokázala jednoho naštvat?
Remy projela na červenou a vydala se postranní uličkou. Zavřela jsem oči. abych už nemusela vidět její styl řízení. „Jestli mají upíři podezření, že ses proměnila v sukubu — a já se vsadím, že to někdo ví — budou tě hledat." Auto znovu zabočilo prudce doprava a Remyiny dlouhé vlasy mě pleskly do obličeje, když jsme vjely do zatáčky. „Sukuba je pro upíra dokonalý nástroj, jelikož my můžeme jít na místa, kam oni nemohou. Naraz na svého upířího pána a nemáš ten luxus říct mu ne."
Na dlouhou chvíli se zarazila, jediným zvukem bylo skřípění gum a jiných aut, když na nás troubily. "Řekněme, že jestli je tvůj upír bezskrupulózní typ — a většina z nich je — pak k to jistá sázka, že se tě pokusí využít pro své vlastní plány. Já jsem se svým pánem uzavřela dohodu a můžeš to same udélat s tím tvým, ale všeobecně nejde o dobré dohody, které bys s nimi mohla uzavřít. Já se musela vzdál dvou set let své svobodné vůle, abych ho dostala z krku na příštích dvě stě let. Ale at ty skončí, budu ho muset znovu poslouchat."
Pomyslela jsem na popelnici a na to, co řekl ten bezdomovce. Černovlasý. Skutečně vysoký. Políbil vás na tvář a pak vás tam odhodil.
„Myslím, že vědí, že jsem stále naživu," připustila jsem.
„Myslela jsem si, že to možná bude ten případ," řekla Remy. "Zdá se, že mají prsty ve všem a pokusí se tě dostat dřív, než to udělají dealeři."
„Co jsou dealeři?"
„Většina z nich jsou andělé, ale ne stejní jako Noe.Tito mají přístup do Nebe. Většina sukub, které znám,je nazývají dealery, protože to vystihuje jejich činnost.Nabízejí ti obchod, což se pro nás nemrtvé ukáže být lákadlem jako droga a skončíš jako závislá. Je třeba, aby ses dealerům vyhýbala ze všeho nejvíc, protože mají sklony nabízet věci, o nichž máš pocit, že se bez nich nemůžeš obejít. Nejlepší je se s tím nikdy nezaplétat."Rozhostilo se mezi nimi ticho.
„Co si myslíš?" Remyin hlas se nesl tichým autem.
„Myslím, že to oblečení, nové tělo a jídlo nemůžou zakrýt skutečnost, že je to pěkní posranej obchod,"řekla jsem, neschopna ovládnout strach a vztek v hlase. Přilepila jsem se na kuřecí bagetu v autě a držela oči pevně přivřené. „Jestli jsem uvízla mezi anděly a upíry,kteří chtějí, abych za ně dělala jejich špinavou práci,a musím mít sex každých sedm dní —"
„Dva," opravila mě Remy.
Otevřela jsem oči akorát včas, abych viděla, jak se skřípěním projela Čtyřproudou stopku a praštila do klaksonu,když odřízla jednoho buicka. „Co jsi to řekla?"
„Předtím jsem ti lhala. Ve skutečnosti je to sex každé dva dny. Jen jsem nechtěla, abys byla vyplašená."
Vyplašená?
Vyplašená?!
Nebyla jsem vyplašená, měla jsem vztek. "Děláš si ze mě srandu, že jo?"
Zavrtěla hlavou, zapnula hlinkr a vylétla po dlouhé příjezdové cestě. „Žádný takový. Dva dny."
„Než jsem Noema potkala, neměla jsem sex rok a půl.Nebo jsem dokonce ani rok a půl nerandila."
Remy se po holčičim způsobu zachichotala. „Vážné?Jak směšné."
Já se nesměju," odsekla jsem. "No a co? Nelezu hned do postele s každým chlapem, s kterým mám rande. Mám sex jen ve vztahu."
Mrkla na mě a natáhla se pro svůj cheeseburger na palubní desce. „To není to, co jsem slyšela ze zpovědnice."
Zalapala jsem po dechu. „Myslím, že tě nenávidím."
Remy se mému pobouření rozesmála. „Ne, to není pravda. Zkus o mně uvažovat jako o své nové nejlepší kamarádce. Věř mi, když říkám, že se mnou budeš chtít vydržel příslích několik týdnů. Tak je to mnohem bezpečnější."
Děsivá horská dráha naší jízdy nás zanesla k rozlehlému sídlu, které bývalo mělo stát v Beverly Hills. Zastřižené živé ploty zdobily dokonale posekaný travník, příjezdová cesta byla delší než ulice, v které jsem vyrostla, a zářící lucerny lemovaly cestu ke dveřím. Byly to ohromné dveře se zabarveným sklem a nad nimi s krásným růžovým oknem,že by mohlo být okopírované z katedrály Notre Dame. „Och,tohle je tvůj domov?“zeptala jsem se,když Remy parkovala.
Přikývla a brala tašky z kufru auta. „Plně chráněný proti všem andělům,upírům a démonům.Magická ochrana jim zabrání ve vstupu.Můžeš se mnou zůstat dokud ti nevytvoříme zábrany před všemi z té sebranky.Pojď,ukážu ti tvůj pokoj.“
Klopýtala jsem za ní na kočičích hlavách. „Řekla jsi právě démoni?“