kapitola 3

Ne, ty taky?" Vyrazila  jsem z boxu a převrhla kávové šálky, až se několik lidí ohlédlo. Bylo mi to jedno — celá má nelibost byla zaměřena jen a jen na Noema. "Už toho mám.Jdi k čertu!"

Copak každý kolem mě měl nějaký druh choré posedlosti smrtí?

Noe taky vstal a silnou rukou mi sevřel paži. "Sedneš si a budeš zticha." Jeho hlas zůstal tichý a klidný.

K svému překvapení jsem přesně to dělala. Schoulila se zpět do sedačky a mrkala na něj. Noe se taky posadil a tiše se na mě díval, když servírka přispěchala a utřela rozlité kafe. O několik tichých okamžiků později byly naše šálky doplněny a my byli znovu sami. „Teď seď a pij," poručil mi.

"Jak to, že kdykoli něco řekneš, mám pocit, že tě musím poslechnout?" Zvedla jsem šálek, zaražená svým vlastním chováním.

Povzdechl si. „Toho jsem se bál. Budeš sedět a poslouchat to, co ti chci říct, nebo tě musím přinutit, abys zůstala na místě?"

Nepředpokládala jsem, že by na tom stejně záleželo, tak jsem se na něj falešně usmála. „Jsem jedno velký ucho. Tak do toho." Noe už byl druhý člověk, který si myslel, že jsem umřela. A i přesto, jak jsem skeptická, se mi začaly na zátylku ježit chlupy.

Prohrábl si rukou vlasy, vypadal spíš sklíčené — dokud před něj servírka nepoložila jeho trojitý cheeseburger. Pak až vypadal potěšený.

Můj salát vypadal nezajímavě, ale alespoň se mi rovnou nevrazí do špeků na bocích. Vzala jsem si vidličku a začala jsem vybírat kousky okurky a posouvat je na okraj talíře, zatímco jsem čekala, až začne znovu mluvit.

„Nebereš to dost vážně," začal Noe mezi ukusováním svého extrémně mastného, extrémně rozbředlého hamburgeru. Ohromilo mě, že dokázal, aby mu nic z toho nekáplo na košili a zůstal upravený a čistý. Jazykem si očistil rty a já začala slintat.

Co to se mnou k čertu bylo?

Rozmrzelá sama sebou jsem na něj hodila ubrousek. „Je těžké brát muže vážně, když mu po bradě kape hořčice," lhala jsem.

Chtěla jsem olíznout ty rty za něj.

Noe si vzal ubrousek a otřel si bradu. „Promiň." Položil burger a vážně se na mě podíval. „Hodlám ti to vysvětlit a nechci, abys mě vyrušovala, dokud neskončím."

Otevřela jsem ústa, abych zaprotestovala, ale nic nevyšlo. Sakra! Další z jeho mysl ovládajících technik. Co to s tímhle chlapem bylo? A proč jsem se nebála muže, který mě mohl přinutit udělat, cokoli se mu zachtělo?

Ve skutečnosti mě to vzrušilo. Znovu jsem si hodila nohu přes nohu a doufala, žetc ošidím ten magický bod a to ustavičné pulsování zmizí.

Možná to bude celé tou úžasnou podívanou, jakou poskytoval. Nikdy jsem neviděla muže, který by vypadal lépe než on, vůbec nikdy. Kam se na něj hrabe Brad Pitt. Vlasy měl tmavě blond, husté a vlnité. Delší sestřih mu sahal až k límci kvalitní naškrobené košile. Vystouplé lícní kosti dodávali jeho tváři půvab, zesílený dokonalým nosem a ostrými rty. Vypadal, jako by měl namířeno na obchodní jednání, v kalhotách a upnuté bílé košili, ale bez kravaty. Široká ramena a velké ruce. Velké všechno. Začervenala jsem se a znovu si na sedadle poposedla.

Na muže byl skoro až příliš krásný. Všechny ty řezané linie a orlí rysy, završené těma krásnýma stříbřitýma očima. Když byly modré jako předtím, byly ohromující. Měl snad barevné kontaktní čočky?

„Jsi tichá."

Přestala jsem si ho prohlížet skrz své silné brýle a věnovala mu mrzutý pohled. Když jenom zamrkal, ukázala jsem na svá ústa.

„Ach, dobře. Promiň. Celá ta věc s ovládáním je pro mě trochu nová. Víš... jsem...," zarazil se, usilovně přemýšlel a díval se na mě, jako bych byla nepřítel. "Je pro mě trochu obtížné to vysvětlit." Ohrnul si rukáv a pak ke mně natáhl ruku. Na zápěstí měl vytetovanou drobnou řadu starobylých symbolů. Nepodobalo se to ničemu, co jsem předtím viděla, a tak jsem se na něj rozpačitě podívala.

„Dobře. Nevíš, co to je. Zapomněl jsem, jak ignorantská moderní společnost je." O čem to mluvil?

Ukázal na své zápěstí a ohlédl se, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá. „Tohle je symbol z andělské abecedy." Když jsem měla obočí stále tázavě zvednuté, dodal: "Já jsem anděl."

Patrně mi stále jesitě bylo dovoleno nevěřícněo dfrknout.

„Myslím to vážně," odporoval. „Možná mi nevěříš, ale to pravě teď není důležité. Jde o to, že jsem jeden z padlých — Serim — a proč jsem tady, není tak důležité. To, co se stalo mezi námi, je důležité."

Jaká smůla, pomyslela jsem si, když jsem na něj roztouženě zírala. Úžasný, ale úplný blázen. Umírala jsem touhou odseknout, ale jediné, co jsem mohla dělat, bylo žvýkat salát.

Zdál se dost utrápený mým skepticismem a já se začala cítit mizerně. Mávla jsem vidličkou, aby pokračoval.

„Problém je... Myslím si, že tě kousnul upír předtím, než jsme se potkali."

Och, prokristapána. Nejdřív sex s andělem a teď tohle.

„Víš, upíři jsou spřízněni se Serimy, podobou, ale jejich kletba je jiná. Oni se dožadují krve hlubším, temnějším hladem, než je ten Serimů, kteří jednoduše dychtí po masu. Dávno s tím obchodovali."

Skoro jsem dojedla salát a ukradla jsem mu hranolku z talíře. Noe stále mluvil a já se nutila ho poslouchat.

„...upíří kousnutí je nepřirozená věc," říkal. „Udělá to něco s myslí oběti — zahalí ji to tak, že se vzpomínky a zábrany zamlží. Také oběť naplní intenzivní touhou a chtíčem po dalších několik hodin. Ti, kteří jsou silně vysátí, jsou nejvíc ovlivněni a za pár hodin padnou mrtvi. Jako ty."

Zarazila jsem se s dalším sebraným hranolkem na půl cesty do pusy. Pocit hrůzy mi sklouzl do žaludku  a hranolky už se dál nezdály lákavé. Má nedůvěra se vypařila a zanechala za sebou jen nepříjemný pocit svědění na zátylku. Dávalo to smysl — zahalená paměť, sexuální démon, kterým jsem byla místo svého normálního, pitomého nesmělého já.

Ale to nevysvětlovalo, proč jsem se probudila v popelnici. Sebrala jsem si další kus smetí z vlasů a ukázala na něj.

„Nevím, proč jsi byla v odpadcích. Mimoto nevím, proč jsi byla chtivá až do bodu sexuální posedlosti."

Zrudla jsem z jeho upřímnosti. Brýle mi klouzaly z konec nosu a já je vehementně postrčila zpět. Dobrá, sexuální posedlost. To zni přesně jako já.

„Většina upírů si vezme od své oběti jen trošku. Považují to za afrodisiakum, ale paměť je zastřená právě natolik,aby si oběť nebyla schopná vzpomenout na večer. Ty jsi nicméně byla vysáta až do bodu neuspokojitelnosti, a ehm, tehdy jsem tě potkal."

Ach jé, takhle se to má.

Noe si znovu roztržitě prsty prohrábl vlasy, zjevné to byl jeho zvyk vyjadřující bezradnost a nervozitu. „Serimové se živí z touhy ostatních. Pro mě byl čas se najíst a ty jsi byla ochotná — velmi ochotní." Oči mu opět modře zaplály.

Odložila jsem ubrousek, udělalo se mi špatně.

„A myslím, že díky tomu, co se mezi námi stalo, jsi později vstala, možná, abys odpověděla na volání tvého upířího pána. Dokončil práci a pak tě nechal v té popelnici. A jelikož ses probudila, mohu předpokládat jen jedinou věc, danou... silou tvých tužeb." Jeho stříbrné oči si prohlížely mou tvář a já odvrátila pohled. Nemohla jsem se mu podívat do obličeje.

„Znovu jsi povstala jako sukuba."

Cože? To bylo to nejlepší, s čím mohl přijít? Vlastně mě k tomu už chvíli směřoval. Překřížila jsem si ruce na prsou a pronikavě se na něj podívala.

"Myslím to vážně," řekl na svou obranu. "Nejdřív si ničeho nevšimneš, ale uvidíš, že se začnou dít nějaké změny. Nechci, abys byla znepokojená."

Znepokojená?

Vše, co jsem chtěla, bylo odtud vypadnout. "Nic neříkáš. Co si myslíš?"

Narovnala jsem si brýle a otevřela ústa, abych promluvila. Odkašlala jsem si, abych otestovala hlasivky. Fungovalo to. Tak musel už skočit. "Co si myslím? Myslím, že jsi blázen, to si myslím."

Vypadal zklamaně a já se cítila hanebně, skoro jako bych právě nakopla štěně. "Nevěříš mi." řekl.

"Dovol mi to říct přímo. Právě jsi mi řekl, že mě pokousal upír, měla jsem sex s andělem, pak jsem zemřela, ale znovu jsem ožila jako sukuba. A ty se divíš, proč ti nevířím?"

„Chápu tvůj úhel pohledu."

„Zatraceně dobře. A vůbec, co je sukuba?" Měla jsem tušení, ale chtěla jsem ho slyšet to říct.

„Nesmrtelná bytost, která se živí ze sexuální touhy. Objekt sexuální fantazie." Povzdechl si. „Bojím se, že jsi teď jednou z nás."

Mávla jsem rukou a přerušila ho. „Šetři si to pro mláďata v baru. Já odsud padám." Znovu jsem vstala a doufala, že mě nezastaví.

Nezastavil. Byla jsem rázem venku ze sedačky a skoro u dveří, když znovu promluvil. „Počkej. Než půjdeš..."Cítila ,jak má chodidla nedobrovolně zastavila,a otočila jsem se."Co?Co ještě?"

Pouze mi podal vizitku. "Dej si to do peněženky. Pokud zpozoruješ, že se děje něco divného, zavolej mi. Můžu ti pomoct se vším, co se má stát. Věř mi.""

Mé prsty se samovolně roztáhly a vzaly si kartičku. Vložila jsem si ji do peněženky, přesně jak mi radil. „Být tebou bych s tím moc nepočítala a netěšila se."

"Jen mi zavolej, když budeš potřebovat pomoc, jasný? A nevolej policii. Oni by to všechno jen zpackali."

Vážně utěšující slova. Vykročila jsem z jídelny, aniž bych se ohlédla.

Ulice byly plné chodců, obloha jasná poledním sluncem a vítr ostrý a kousavý. Hlava se okamžitě zdála jasnější, ted, když jsem byla z Noemovy blízkosti.

Zvedla jsem ruku do vzduchu a zavolala si taxi. Chtěla jsem jenom jet domů a dát si pěknou dlouhou sprchu a zapomenout, že se tohle kdy stalo. Převlékla bych se do pyžama a zavrtala se do postele a nemyslela na sexy, žhavé muže, s kterýma jsem spala, nebo na jejich velké vybavení.

Nebo na to, kdo z nás je blázen.