kapitola 2

­Dvě kávy, objednal a ukázal, abych si sedla. Servírka vypadala otřeseně při pohledu na mého úžasného společníka, přikývla a odspěchala. Chápala jsem, jak se cílila.

Sedla jsem si v boxu, odhodlaná nenechat zvítězit ten sexy úsměv, který vysílal mým směrem. „Pěkné místo," poznamenala jsem neklidně, rozbalila celofán a prostřela si ubrousek do klína. "Doufám, že tě fakt, že jsem pokrytá odpadky, neobtěžuje."

„No, doufal jsem, že si umyješ ruce." Mrknul na mě. Málem jsem roztála přímo tam na místě. Bože, ty rty. Dotýkaly se mé pokožky nesčetnými nemravnými způsoby a zdálo se, že můj mozek se rozhodl mě těmi okamžiky krmit v těch nejnevhodnějších chvílích. Při vzpomínce na jeho tvář mezi mými roztaženými stehny jsem vyskočila na nohy, zrudlá a rozrušená. „Hned jsem zpátky."

Umyla jsem si i umyvárně tvář a ruce a vřítila se k svému neplánovanému rande. Restaurace byla spíše malá módní kavárna než restaurace s plnou obsluhou, ale krčila jsem se při pohledech, které někteří z ostatních zákazníků věnovali mně a mým zmačkaným, špinavým šatům. Nebo té hnědé skvrně na rukávu, která nešla dolů, bez ohledu na to, jak dlouho jsem ji drhla mýdlem.

Ten oslňující bílý úsměv na Noemově tváři by dokázal rozpustit i ledovec. "Líbí se mi zdejší atmosféra, co tobě?" Přistrčil mi jídelní lístek, jakmile jsem vklouzla do boxu. "Objednej si něco. Vypadáš, jako bys měla za sebou bouřlivou noc."

Málem jsem polkla svůj jazyk. Potlačila jsem chuť mu odseknout a místo toho jsem se na něj sladce usmála a odsunula jídelníček stranou. „Dám si jenom salát. Nejsem tak hladová."

Ve skutečnosti jsem měla hlad jako vlk, ale nemohla jsem jíst burger před takhle úchvatným mužem. Pravděpodobně by přemyslel, proč se mé XXL já radostně cpe, když bych měla držet dietu. Nevěděla jsem, jestli z jeho nevěřícného pohledu mám být urazená nebo potěšená. "Salát zní prostě dobře," řekla jsem a znovu si prostřela ubrousek do klína. "Ted k minulé noci..."

Přerušila jsem konverzační předkrm, když se servírka vrátila pro naše objednávky. K mé poctě jsem nemrkla okem, když si můj partner objednal trojirý cheeseburger s extra hořčicí a cibulí. Místo toho jsem se soustředila na otvírání nízkotučné smetany a velmi pomalu jsem si polovinu nalila do kávy.

"Slečno?" Servírka se na mě podívala s tužkou balancující nad zápisníkem.

„Salát," řekla jsem a snažila se zůstat veselá.

Zvedla obočí. „Vy —"

"Můžu proště dostat ten zatracenej salát?" odsekla jsem, ncež mě mohla více znemožnit. Bylo tak těžké uvěřit, že by tlustá holka chtěla salát?

Načmárala si něco do zápisníku. „Chystala jsem se vám říci, že mále ve vlasech nudli."

Ach, samozřejmě. Sebrala jsem tu obtížnou nudli, nacpala ji do ubrousku a podala jí ho. "Mohla byste...?"

Když si ho servírka vzala a oddusala, Noe si za ní povzdechl. "Uvědomuješ si, že teď do mého burgeru naplive?"

"Hádám, že bys měl být trochu víc náročný, pokud jde o výběr společnosti ke kávě," rýpla jsem si, rukama objala svůj šálek kávy a foukala do něj. „Což mě přivádí k tomu, proč jsem tady."

„Copak to není kvůli potěšení, jaké ti má společnost přináší?" Hlas měl hluboký, chraplavý.

Ta prostá slova vyslala mým tělem znovu záchvěv touhy, což byl dost znervózňující pocit sám o sobě, o nic méně, když ho zažijete uprostřed přeplněné kavárny. Mysl se mi znovu zakalila, když zvedl tvou sklenici vody a já si uvědomila, jak mě jeho snědé prsty fascinují. Tyto prsty se táhly všude po mé pleti jako horké peří, hladily a třely se o má nejcitlivější místa. Pamatuji si, jak se do mne vpíjel svýma hlubokýma modrýma očima, když hladil můj klitoris. Udělala jsem se proti jeho prstům tak silně, až jsem vykřikla.

Všude jsem při té vzpomínce zčervenala.

„Ehm." Ovívala jsem se rukou. O čem jsme to zase mluvili? Ach, ano. „O to právě jde. Já si nepamatuji potěšení z tvé společnosti. A vzhledem k tomu, že jsem se probudila v popelnici bez punčoch — nebo kalhotek —myslím, že by trochu jasna nezaškodilo." Dělala jsem vše pro to, abych kávu usrkávala s neutrálním výrazem ve tváři. Nesmím se nechat přemoct jeho sexy hlasem. Nebo těmi rty. Nebo těmi širokými, přitažlivými rameny.

Noe se ke mně naklonil blíž a uculil se. "Takže to znamená, že na sobě ted nemáš žádné kalhotky?"

Začala jsem se nervózně polit. "Prosté odpověz na otázku."

Zaklonil se a rukou si načechral husté blond vlasy. „Dobře, ach. Potkali jsme se v hotelovém baru. Byla jsi tam celou noc, podle toho, jak se věci jevily, a já ti nabídl, že zavolám taxíka. Další věc, kterou jsem věděl, byla, jak ses mi šplhala do klína. Bral jsem to jako pozvání — velice milé, abych tak řekl." Zkoumavě na mě pohlédl a já bych přisahala, že jeho oči v sobě měli náznak modré. "Uíš s pusou dělat vážně úžasné věci."

Vyprskla jsem kafe všude po stole. Dobrý bože, to vůbec neznělo jako já.

Sám si usrkl kávy, nerušený mým kuckáním. "Zmínila jsi zklamání v práci, právě než... ty víš" Bledé oči se zableskly, když zkoumal můj zjev. „Něco o tom, že tě přehlíží s povýšením? Už si vzpomínáš?"

Řekla jsem mu o tom? "Koordinátorka výstavy v muzeu. Mnohem lepší než řadovej průvodce."

„Řadovej co?"

„Průvodce." Nikdo nikdy nevěděl, co průvodce dělá. "Vedeme prohlídky a vysvětlujeme obrazy."

"Aha." Zastavil se a usrkl kávu. „Takže funkce koordinátorky je tedy mnohem lepši?"

Mnohem lepší bylo slabé slovo. Konečně bych se dostala k práci se starobylými artefakty, což by mě přivedlo o krůček blíž k mé skutečné lásce, archeologii. Pokukovala jsem po práci koordinátora od chvíle, kdy jsem poprvé začala jako asistentka v New City v muzeu umění. Dřela jsem na tom poslední dva roky, ale když na to konečné došlo, dali tu práci nikomu s nižším vzděláním, ale většíma prsama. To by stačilo k tomu, aby se šel člověk opít, dokonce i taková puritánka jako já.

„Byla jsem naštvaná." Pokrčila jsem rameny a snažila se nedávat najevo, jak moc mě to trápilo. Zamrkala jsem, abych skryla slzy zklamání. „Vyšla jsem si na několik drinků do Escapes." Escapes byla odporná putyka na vzdáleném konci města od mého domova, ale ty sýrové hranolky byly dobré.

„Není to na jižní straně města?"

Pila jsem kávu a doufala, že to potlačí kručení žaludku. "Je."

„Tak co teď děláš tady v centru?"

„Doufala jsem, že bys mi to mohl říct ty." Foukala jsem do kafe a snažila se potlačit mukání, abych se mu koukala do krásných očí jako nějakej roztouženej blázen. Zase. „Abych byla upřímná," řekla jsem, „moc si toho nevybavuju, je to celé jen jako nejasná čmouha po přepadení." Velká, sexem naplněná čmouha.

Zvláštní, že jsem si na to přepadení vzpomněla až před chvílí.

„Přepadení?"

"Jo." Letmo jsem se na něj podívala. Pozoroval má ústa se zvláštním zaujetím, jako by si pamatoval všechny věci, které mu opilá courá ve mně udělala svou talentovanou pusou. Zarděla jsem se a překřížila nohy. Panejo, bylo tu najednou tak horko.

„Nejdivnější je," řekla jsem ve snaze nenatáhnout se přes stůl a nedělat mu další nemravný věcičky, „že si pamatuju chlápka, kterej mě popadnul na cestě z Escapes ,a bral mi kabelku. Jenže já jí nepustila."

Nechtěla jsem dodával tu cást, protože jsem byla opilá. „Zdá se, že si vybavuji nějakou uličku," přejela jsem si po straně krku, "a myslím, že mě kousl. Potom si moc nepamatuji — kromě toho, jak jsem usnula na zadním sedadle taxiku a s tebou si dala několik drinků." Ta vzpomínka na přepadeni a kousnutí me trápila. Znovu jsem si sáhla na krk a musela jsem těžce polknout.

Ten sexy pohled natáhni-se-přes-stůl-a-udělej-mi-to z jeho tváře zmizel. Ve skutečnosti vypadal spíš zeleně. „Řekla jsi, že tě pokousal ?"

Přikývla jsem a shlédla truchlivě na můj prázdný šálek. Noe už se na mě dál nedíval, jako by mě chtěl sníst. Žádná káva v dohledu a servírka pravděpodobně upouštěla do mého salátu jeden nebo dva vlasy. "Jak jsem řekla, je to všechno pěkně zamlžené."

Noe se natáhl přes stůl a chytil mě za ruku. Jackie, tohle je moc důležité. Co měl na sobě?"

Pokusila jsem se vyškubnout ruku z jeho, ale byl to dosti marný boj. "Pusť mě, nebo začnu křičet."

"Co měl na sobě?" Jeho hlas byl smrtelně vážný.

Zakoulela jsem očima a snažila se vypadat lhostjně. "Černý nepromokavý plášť, myslím. V srpnu — nechápu. Mohla bych ted dostat ruku zpátky?"

Noe zbledl a rázem mou ruku pustil. Bylo to skoro zábavné — kromě toho vypadal, jako bych mu právě oznámila, že bude otcem. „Do prdele práce!"

"Nějaký problém?" tázavé jsem naklonila hlavu. .Nevím, proč je kabát tohohle chlápka tak důležitej. Chci říct, že mě obtěžoval, a vidíš, že je mi to fuk," pozastavila jsem se. „Což, když tak zvažuju, je trochu divný samo o sobě."

„On tě kousl, Jackie. Vysál ti trochu krve a přinesl tě do téhle časti města, aby se zbavil tvé stopy." Přejel si rukou po tváři. „A aby mi tě postavil přímo do cesty. Do psí prdele!" Pochmurně se zamračil, pak se na mě znovu podíval. „Řekni mi o tom posledním dni, co si pamatuješ. Tvůj časový přehled. Všechno, co jsi dělala."

„Podívej, začínáš mě děsit," řekla jsem. Ač jsem tolik chtěla zjistit co se skutečně stalo, trávit víc času s mým partnerem na jednu noc se ukazovalo jako obrovská chyba. „Takže, i když to bylo senzační, už musím jít..."

Znovu sevřel mou ruku. „Zůstaneš."

Každá buňka v mém těle protestovala proti tomu názoru, přesto jsem si uvědomila, že ho nemohu neposlechnout. Nejpodivnější věc. "Dobře, zůstávám."

Sedla jsem si.

Noe mě znovu poplácal po ruce."Myslím, že máme skutečnej problém." „A to proč?"

Naklonil se blíž. Já se taky předklonila, přitiskla jsem prsa proti pultu a celé tělo se mi tetelilo vzrušením. Olízne mi ušní lalůček? Měla bych okamžitě orgasmus, kdyby to udělal?

„Myslím, že jsi zemřela," zašeptal.

Tak tomu říkám zabít náladu!