kapitola 1

V ostré záři pouličního osvětlení jsem viděla, že trávník před Stefanovým domem vyschl v letním žáru dožluta. Byl posekaný, ale tomu, kdo ho sekal, šlo prosté jen o jeho zkrácení, ne o to, aby působil hezky. Podle kupek suché trávy na zadním dvorku bylo možné, že přerostl natolik, až jeho posekání nakázalo město. Zbylá tráva byla tak suchá, že ji nebude třeba vůbec sekat, pokud ji někdo nezačne zalévat.

Zajela jsem s rabbitem k obrubníku a zaparkovala. Když jsem Stefanův dům viděla naposledy, dokonale zapadal do nóbl sousedství. Nezájem se zatím dotkl jen trávníku, ne vnějšku domu, ale já si dělala starosti o lidi uvnitř.

Stefan byl houževnatý, chytrý a... Prosté Stefan - dokázal se znakovou řeči bavit s hluchými chlapci o Pokémonech, vypořádat se s odpornými zlořády, i když při tom byl uvězněný v kleci,a nakonec odjet ve VW mikrobusu,aby se následující den znovu  postavil  darebákům..Byl jako Superman,jen měl dlouhé špičáky a poněkud narušenou  morálku.

Vystoupila jsem  z auta a vydala se po chodníku k verandě.Na příjezdové cestě na mě přes zaprášená okna Stefanova obvykle čisťounkého mikrobusu dychtivě zíral plyšový Scooby-Doo.

Stefanovi jsem ho darovala já,protože dokonale sedl k vozu,který vypadal jako z kresleného seriálu.

Stefan se mi neozval už měsíce,vlastně od Vánoc.Sama jsem se mezitím zapletla do spousty věcí,mimo jiné mě na den unesli(pro mě to byl den,pro ostatní měsíc,takový už byl talent vílích královen).Včera v noci  jsem  mu čtyřikrát volala,abych ho pozvala  na naši tradiční noc špatných filmů.Chyběla nám  jedna osoba do počtu,protože Adam – můj druh,snoubenec a alfa Smečky columbijského poříčí – odjel na služební cestu.

Adam vlastnil bezpečnostní firmu,která donedávna přijímala hlavně vládní zakázky.Ale od chvíle,kdy vlkodlaci – a Adam – vystoupili na veřejnost,začal jeho obchod vzkvétat i v jiných oblastech.Lidé byli očividně přesvědčení,že vlkodlaci se v bezpečnosti dobře vyznají.Dělal,co mohl,aby našel někoho,kdo by za něj cestoval,ale prozatím správnou osobu nenašel.

Když teď Adam odjel,mohla jsem se víc věnovat ostatním lidem ve svém životě.Rozhodla jsem se,že Stefan už měl dost času na to vylízat si rány,ale vypadalo to,že jsem přišla s několikaměsíčním zpožděním.

Zaklepala jsem na dveře,a když nikdo neodpověděl,zaklepala jsem znovu,rázněji a pěkně rytmicky.Nakonec jsem se uchýlila k bušení.Teprve pak se konečně ozvalo cvaknutí zámku a dveře se otevřely.

Chvíli trvalo ,než jsem Rachel poznala.Když jsem ji viděla posledně,byla zosobněním rozčarované gotičky nebo holky na útěku.Teď vypadala jako závislák.Zhubla o dobrých patnáct kilo,které si nemohla dovolit ztratit.Vlasy jí visely na ramena ve zplihlých,mastných,rozcuchaných pramenech.Na tvářích měla rozmazané,vybledlé šmouhy rozteklé řasenky,takže připomínala kompars z filmu Noc oživlých mrtvol. Krk měla zhmožděný a hrbila se,jako by ji bolely kosti. Snažila jsem se nedat najevo, že jsem si všimla chybějících posledních dvou prstu na pravé ruce. Ta se jí zahojila, ale jizvy byly pořád ošklivé rudé.

Marsilie, paní upíru v Tri-Cities, využila Stefana, svého věrného rytíře, k tomu, aby odhalila zrádce uvnitř klanu, a součástí její taktiky bylo, že mu sebrala stádo lidi, které si držel a pil jejich krev a zlomila krevní pouta, jež ho k nim vázala, aby ho přesvědčila, že jsou mrtví. Asi si myslela, že je bylo nutné i mučit, ale nevěřím, že by kterýkoli upír tedy až na Stefana-řekl pravdu. Marsilie byla přesvědčená, že Stefanovi nebude vadit, jak jej a jeho stádo využila, až zjistí, Že to udělala, aby ochránila samu sebe. Koneckonců byl její věrný voják. Přepočítala se v tom, jak těžce Stefana její zrada zasáhla. A vypadalo to, že se pořád nezotavil.

„Raději odsud zmiz, Mercy," řekla mi Rachel mdle. „Není to bezpečné."

Zachytila jsem dveře, než je mohla zavřít. „Je Stefan doma?"

Trhané se nadechla. „Nepomůže. Nepomáhá."

Aspoň to vypadalo, že mě nevaruje před Stefanem. Když jsem jí zabránila zavřít dveře, otočila hlavu a já uviděla, že ji někdo pokousal na krku. Rány jí způsobily lidské zuby, ne upíří špičáky, ale strupy jí brutálně ostře vystupovaly na šlaše mezi klíční kostí a čelistí.

Ramenem jsem strčila do dveří, všsla dovnitř a natáhla ruku, abych se strupů dotkla. Ráchel ucukla a ustoupila jak ode dveří, tak ode mě.

"Kdo ti to udělal?" zeptala jsem se. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by Stefan dovolil, aby jí někdo znovu ublížil. „Jeden z Marsiliiných upírů?"

Zavrtěla hlavou. „Ford."

Na okamžik jsem netušila, o kom mluví. Pak jsem si vzpomněla na velkého muže, který mě odvezl domů, když jsem byla u Stefana naposledy.Byl už napůl upír a šílel z toho -  a to už předtím,než do něj Marsilie zaryla drápy.Byl to odporný ,děsivý chlap – a tušila jsem,že naháněl strach už předtím,než se o upírech vůbec dozvěděl.

„Kde je Stefan?“

Jen stěží se vyrovnávám s dramaty,která končí zraněním.Bylo Stefanovou povinností starat se o své lidi,a to bez ohledu na to,že pro většinu upírů představovalo stádo jen pohodlný zákusek a lidé v něm umírali pomalou,ohavnou smrtí i celých šest měsíců.

Stefan takový nebýval.Věděla jsem,že Naomi,žena,která se mu starala o domácnost,s ním žila víc než třicet let.Stefan byl opatrný.Chtěl dokázat,že upíři nemusí zabíjet,aby přežili.Ale podle toho,jak Rachel vypadala,se už o to dvakrát nesnažil.

„Nemůžeš dál,“řekla. „Musíš odejít.Nemáme ho rušit a Fort…“

Podlaha ve vstupní hale byla špinavá a já cítila pot,plíseň a kyselý pach starého strachu.Čich jsem měla skoro stejně citlivý jako kojot a dům mi páchl jako skládka.Lidem by asi smrděl stejně.

„Tak já ho tedy rušit budu,“řekla jsem ponuře.Někdo očividně musel. „Kde je?“

Když jsem pochopila,že mi nemůže nebo nechce odpovědět zamířila jsem hlouběji do domu,zařvala jeho jméno a zaklonila hlavu,aby se můj hlas donesl až do patra. „Stefane!Pohni zadkem a pojď dolů.Musím si s tebou něco vyříkat!Stefane!Už ses litoval dost.Buďto Marsilii zabij – a s tím ti pomůžu – nebo se přes to přenes.“

 Rachel mě poplácela po rameni a tahala mě za oblečení,jak se mě snažila vystrnadit z domu. „Nemůže ven,“řekla naléhavě a úzkostně. „Stefan ho nutí zůstávat uvnitř.Mercy,musíš zmizet.“

Jsem houževnatá a silná a ona se třásla únavou a patrně i nedostatkem železa.Bez problémů jsem zůstala,kde jsem byla.

„Stefane,“zařvala jsem znovu.

A pak se najednou seběhlo tolik věcí,že jsem si je musela později rozebrat,abych si ujasnila,v jakém sledu k nim došlo.

Rachel se ostře nadechla a strnula,přestala do mě strkat a místo toho se na mě pověsila.Vzápětí jsem ale vyklouzla z jejího sevření,protože mě někdo zezadu popadl a hodil na pianino u stěny mezi vstupní halou a obývákem.Způsobilo to takový rámus,až mi třesknutá rána mého pádu splynula s bolestí,která mi vystřelila ze zad,jakmile jsem na pianinu přistála.Díky donekonečna opakovaným lekcím karate jsem neztuhla a skulila se na zem.Nebylo to nijak zábavné.Obličejem jsem padla na dlažbu.Někdo sebou ochable praštil vedle mě a já zjistila,že hledím do tváře Fordovi,velkému,děsivému chlapíkovi,který se z nějakého nevysvětlitelného důvodu vrhl na zem ke mně a z koutku úst mu při tom crčela krev.

Vypadal jinak než posledně,byl hubenější a špinavější.Oblečení měl nasáklé potem,starou krví a sexem.Ale oči,které na mě na okamžik upřel,byly dokořán otevřené a překvapené jako oči dítěte.

Potom mi výhled zastřelo vybledlé fialové triko,otrhané,špinavé džíny a dlouhé,neučesané tmavé vlasy.

Můj zachránce byl hubený a neupravený,ale čich mi prozradil,že je to Stefan,ještě než se mozek vzpamatoval natolik,aby se zeptal.Nemytý upír je cítit líp než nemytý člověk,ale ani on nevoní příjemně.

„Ne,“řekl Stefan měkce.Ford přesto vykřikl a Rachel vypískla.

„Jsem v pořádku Stefane,“řekla jsem a ztuhle se překulila na čtyři.On mě však ignoroval.

„Hostům neubližujeme,“řekl Stefan a Ford zakňoural.

Vstala jsem a nevšímala si protestů bolavých ramen a boku.

Zítra budu samá modřina,ale nic horšího,a to díky senseiovým někdy až brutálním lekcím  v padání.A vypadalo to,že i pianino srážku přežilo.

„Nebyla to Fordova vina,“řekla jsem hlasitě. „Prostě se snaží dělat tvoji práci,“Nevěděla jsem,jestli tomu tak je,nebo ne;tušila jsem,že Ford je prostě cvok. Ale byla jsem ochotná říct cokoli,abych upoutala Stefanovu pozornost.

Stefan i nadále dřepěl mezi Fordem a mnou,otočil ale hlavu a zadíval se na mě.Oči měl studené a hladové a zíral,jako by mě vůbec nepoznával.Snažily se mě zastrašit větší nestvůry,než byl on,takže jsem sebou ani netrhla.

"Máš se o ty lidi starat,"obořila jsem se na něj.Dobrá,děsil mě,proto jsem na něj tak vyjela. Nebylo vždy moudré vztekat se když jsem se vylekala. Vyrostla jsem ve smečce vlkodlaků, takže jsem to dobře věděla. Ale při pohledu na Stefana a na to, co se stalo s jeho domovem mi bylo do breku - a raději se budu bát a zlobit než abych brečela. Kdyby Stefana napadlo, že ho lituji, nikdy by nepřijal moji pomoc. Kritika se přijímá snadno.

„Podívej se na ni..." ukázala jsem na Ráchel a Stefan poslechl zareagoval totiž na velitelský tón mého hlasu, který jsem si začala půjčovat od Adama. Být družkou alfy mělo i výhody.

Jakmile si Stefan uvědomil, co jsem udělala, trhl pohledem zpátky ke mně a vycenil špičáky, takže připomínal spíše vlkodlaka než upíra. Vzápětí ale přestal vrčet a znovu se podíval na Ráchel.

Ramena se mu uvolnila a pohlédl dolů na Forda. Neviděla jsem velkému muži do obličeje, ale řeč jeho těla mému smečkou vycvičenému zraku prozradila odevzdání.

„ Merda," řekl Stefan a pustil Forda.

„Stefane?"

Z tváře mu zmizela hrozba, ale spolu s ní i všechny ostatní emoce. Vypadal skoro omámeně.

„Jdi se osprchovat, učesat a převléci," řekla jsem rázně a udeřila, dokud byl slabý. „Necourej se a nenechávej mě tu svým lidem napospas příliš dlouho. Dneska večer tě vezmu ven, budeš se se mnou, Warrenem a Kylem dívat na špatné filmy. Adam odjel, takže se uvolnilo místo."

Warren byl můj nejlepší přítel,vlkodlak a třetí v hierarchii Smečky columbijského poříčí. Kyle byl právník, člověk a Warrenův milenec. Noc špatných filmů pro nás byla terapií,ale někdy jsme pozvali lidi, o kterých jsme si mysleli, že to potřebují. Stefan na mě nevěřícně pohlédl.

„Očividně potřebuješ, aby tě někdo nakopnul a donutil hnout kostrou," informovala jsem ho a rozmáchlým gestem jsem obsáhla zbídačený stav jeho domu i lidí. „Ale místo toho máš mě, přátelského kojota ze sousedství. Můžeš to rovnou vzdát, protože tě nepřestanu otravovat, dokud to neuděláš. Kdyby ale bylo třeba, znám kovboje, který by ti zvládl nakopat zadek."

Zvedl koutek úst. „Warren je vlkodlak. Nepotřebuje kolem sebe kopat, aby se krávy daly do pohybu." Jeho hlas zněl drsně, jako by ho dlouho nepoužíval. Pohlédl dolů na Forda.

„V nejbližší době nikomu neublíží," řekla jsem. „Ale pokud mám dost Času, dokážu dohnat k nepříčetnosti většinu lidí, takže by sis měl radši pospíšit." Ozvalo se lupnutí a Stefan zmizel.Věděla jsemže se umí teleportovat

, i když to přede mnou dělal jen zřídka. Jeho lidé sebou instinktivně trhli, takže to asi ani před nimi nedělal často. Oprášila jsem si ruce a otočila se k Ráchel.

„Kde je Naomi?" zeptala jsem se. Neuměla jsem si představit,

Že by nechala věci zajít tak daleko.

„Zemřela," řekla Ráchel. „Marsilie ji zlomila a my ji už nedokázali dát zpatky dohromady. Myslím, že pro Stefana to byla poslední kapka." Pohlédla na schodiště. „Jak jsi to udělala?"

"Nechce,abych mu nakopala zadek," odpověděla jsem.

Objala se pažemi a její zmrzačená ruka byla jasně vidět.Byla samá modřina,pokousaná a potlučená,a přesto řekla: "Dělali jsme si o něj takové starosti.Nepromluvil s námi od chvíle,kdy Naomi zemřela."Chudáček Stefan se snažil stočit do klubíčka a zemřít,protože ho Marsilie zaprodala - a zbytky stáda se pokusil vzít s sebou.Rachel si dělala starosti.O něj.

„Kolik vás zůstalo?“zeptala jsem se.Naomi byla houževnatá.Pokud zemřela,určitě nebyla sama.

„Čtyři.“

Nebylo divu,že vypadal špatně.Čtyři lidi nemohli upíra uživit.

„Vyráží na lov?“zeptala jsem se.

„Ne,“řekla. „Myslím,že od Naomina pohřbu neopustil dům.“

„Měli jste mi zavolat.“řekla jsem.

„Ano,“řekl Ford na zemi hlasem tak hlubokým,že se rozléhal.Oči ale neotevřel. „Měli.“

Když už na mě neútočil,všimla jsem si,že i on je vyzáblý.To nemohlo být pro muže,který se měnil z člověka v upíra,dobré.Hladová upíří mláďata měla sklony vyrážet do světa a hledat si vlastní potravu.Stefan neměl dopustit,aby to zašlo takhle daleko.

Byla jsem v pokušení nakopat mu zadek,tedy až do chvíle,kdy zavrzaly schody a já vzhlédla a uviděla ho scházet dolů.Doma mám zaprášený diplom z historie,kvůli kterému jsem musela protrpět řadu filmů o Třetí říši.V koncentračních táborech umírali lidé,kteří vypadali méně vychrtle než Stefan.Světle zelené triko se Scooby-Doo mu dobře padlo,když jsem ho v něm viděla před několika měsíci,teď na něm ale přímo viselo.Umytý a upravený vypadal hůř než předtím.

Rachel říkala,že Marsilie zlomila Naomi.Při pohledu na Stefana jsem pochopila,že málem zlomila i jeho.Jednou se ocitnu s Marsilií ve stejné místnosti,v ruce budu držet dřevěný kůl a při všem,co je mi svaté,použiji ho.Marsilie i celý její upírský klan by samozřejmě museli být v bezvědomí.Jinak by bylo po mně,protože Marsilie je mnohem nebezpečnější než já.Přesto mi už pouhé pomyšlení na to,jak jí vrážím naostřený kus dřeva do hrudi,zlepšil náladu.

Stefanovi jsem řekla: „Potřebuješ napít,než půjdeme?Aby nás někdo nezastavil a nechtěl po mně,abych tě odvezla do nemocnice nebo rovnou do márnice?“

Zarazil se a pohlédl na Ráchel a Forda. Pak se zamračil a na tváři se mu objevil zmatený a trochu ztracený výraz. "Ne.Jsou příliš slabí.Nezůstalo jich dost."

"Nemluvila jsem o nich,Shaggy,"řekla jsem nězně. "Dala jsem ti krev už dřív a jsem ochotná to udělat znovu."

Upřel na mě hladové,rubínové rudé oči,pak ale dvakrát mrkl a vrátil jim barvu zázvorového piva ve sklenici,za kterou svítí slunce. "Stefane?" Mrkl.Byl to zajímavý efekt:rubíny,zázvorové pivo,rubíny,zázvorové pivo. "Adamovi se to nebude líbit."Rubíny,rubíny,rubíny. "Nabídl by se sám,kdyby tu byl"řekla jsem mu popravdě a vykasala si rukáv.

Pil z vnitřní strany mého lokte,když mi zazvonil mobil.Rachel mi ho pomohla vytáhnout z kapsy a otevřela mi ho.Stefan si toho asi ani nevšiml.

"Mercy,kde k čertu jsi?"Darryl, Adamův zástupce, se rozhodl, že je jeho úkolem stavět mě do latě,když je Adam pryč.

"Ahoj,Darryle,"řekla jsem a snažili se, aby to neznělo, jako bych pravě krmila upíra.

Pohled mi padl na Forda, který se sice nezvedl z podlahy ale zíral na mě a jeho oči připominaly naleštěné žluté drahokamy -citrín nebo jantar. Nepamatovala jsem si, jakou barvu měly před chvílí, ale kdyby vypadaly takhle divně, určitě bych si toho všimla. Uvědomila jsem si, že k upírovi má už jenom krůček. Než  jsem mohla dostat strach, z úvah mě vytrhl Darrylův hlas.

"No jo," řekla jsem užasle. "Hleďme na to! Hodina, a jeste)ě nejsem u Warrena."

"Drzoune."zavrčel.

Můj vztah s  Darrylem se  pohyboval mezi láskou a nenávistí. Sotva jsem si začala myslet, že mě nenávidí, udělal něco milého,

„Ke Kyleovi jsi odjela už před hodinou a podle Warrena jsi ještě nedorazila.“

Třeba mi zachránil život nebo mě povzbudil.A sotva jsem dospěla k názoru,že mě má rád,seřval mě.Patrně jsem ho prostě neuvěřitelně mátla,což bylo v pořádku,protože to bylo vzájemné.

Ze všech Adamových vlku nenávidí upíry nejvíce právě Darryl.

Kdybych mu řekla,co právě dělám,dorazil by sem i s posilami a rozpoutala by se jatka.Vlkodlaci všechno zbytečně komplikují.   

"Víc než třecet let jsem žila bez chůvy,"řekla jsem znuděně. " 

"Určitě se bez ní dostanu i ke Kyleovi,"Začínala se mi trochu točit hlava.Protože jsem neměla třetí ruku,klepla jsem Stefana po hlavě tou,v níž jsem držela mobil. "Co to bylo?"zeptal se Darryl a Stefan mi sevřel paži pevněji. Ostře jsem se nadechla,protože to bolelo - a uvědomila jsem si,že Darryl slyšel i to.

"Můj milenec,"řekla jsem Darrylovi. "Teď mě omluv,ještě není hotový."A zavěsila jsem.

"Stefane,"řekla jsem.ale nebylo to nutné.Pustil mě,o několik kroků couvl a klesl na koleno. "Promiň," zavrčel. Rukama se opřel o zem a zaťal je v pěst.

"Žádný problém," řekla jsem a pohlédla dolu na paži. Ranky byly zacelené a jeho sliny je rychle hojily. Za poslední rok jsem se dozvěděla o upírech víc než předtím za celý život. Někdy je nevědomost požehnáním,

Například jsem věděla, že díky poutu s Adamem nebudu mít žadné následky, když Stefanovi dovolím, aby se znovu napil mojí krve. Človek bez ochrany, který dá upírovi napít víc než jednou, je mu podřízen jako všichni lidé ve stádu: stali se na upírovi závislí a byli připravení uposlechnout jakýkoliv rozkaz. Znovu mi zazvonil mobil, a protože jsem teď měla k dispozici obě ruce,zkontrolovala jsem napřed číslo volajícího: Darryl. Dobrá,fakt,že jsem nakrmila Stefana,možná bude mít následky,ale ty budou souviset spíše s tím,že to na mě Darryl požaluje Adamovi,než se samotným Stefanem.Zmáčkla jsem tlačítko po straně mobilu,aby přestal vyzvánět.

"Dostal jsem tě do průšvihu," řekl Stefan.

"S Darrylem?" zeptala jsem se. „S ním se dokážu dostat do průšvihu sama - a když překročí meze, vymetu s ním podlahu."

Stefan se zvedl, naklonil hlavu na stranu a usmál se na mě -jednou se mnohem víc podobal sám sobě. „Ty? Slečna kojot proti velkému zlému vlkovi? To si nemyslím."

Asi měl pravdu.

„Darryl není moje chůva," řekla jsem mu odvážně. Odfrkl si. „Ne. Kdyby se ti ale během Adamovy nepřítomnosti něco stalo, nesl by za to vinu."Čekal.

"Do háje," zaklela jsem a zavolala Darrylovi. "Jsem v pořádku," ujistila jsem ho. „Napadlo mě,že by si Stefan chtěl vyjít,proto jsem se u něj zastavila,abych ho vyzvedla.Zavolám ti od Kylea a ty pak můžeš zavolat Adamovi a ujistit ho,že jsem dorazila v pořádku.A taky u můžeš říct,že pokud po mně zrovna nejdou vílí královny,nestvůry z močálů nebo pomatení násilníci , dokážu se o sebe postarat"

Darryl se ostře nadechl. Asi šlo o poznámku o násilnících, ale odmítala jsem dál chodit kolem horké kaše. Ten muž byl mrtvý a já ho zabila. Noční můry z velké části ustaly, a když přece jen vystrčily růžky, měla jsem Adama a ten mi pomáhal s nimi bojovat V boji je dobré mít Adama po boku, i když se jedná jen o boj s ošklivými vzpomínkami.

"Zapomněla jsi na démonem posedlé upíry,"pronesl Stefan do ticha.Upíři slyší soukromé telefonní hovory stejně dobře jako vlkodlaci - a vlastně i já.Od chvíle,kdy jsem se nastěhovala do hlavního stanu smečky,jsem si velmi oblíbila esemesky.

„Zapomněla,“přitakal Darryl.Hlas mu zjihl na melasu a štěrk.“Snažíme se ti dát prostor,Mercy.Ale je to těžké.Jsi tak křehká a…“

„Zbrklá?“nadhodila jsem. „Hloupá?“Právě jsem získala hnědý pásek v karate a živím se opravováním aut.Křehká jsem jen ve srovnání s vlkodlakem.

„Vůbec ne," odmítl, i když mi nejednou vynadal, že jsem jak zbrklá, tak hloupá, a přidal ještě spoustu dalších nelichotivých přízvisek. „Tvá schopnost přežít cokoli nás ostatní někdy nutí dny polykat prášky na žaludeční vředy. Nechutnají mi" „Jsem v bezpečí. Jsem v pořádku." Měla jsem jen několik modřin  po srážce s klavírem -  a když jsem vykročila, uvědomila jsem si, že se mi trochu točí hlava ze ztráty krve. Darryl si ale moji nevinné lži nevšimne.  Stejně jako většina vlkodlaku sice uměl vycítit lež, ale nebyl marok, který ji vyčenichal ještě dřív, než jsem ji vyslovila, a to dokonce i po telefonu. A kromě toho jsem byla víceméně v bezpečí - trochu obezřetně jsem pokukovala po Fordovi ale od chvíle, kdy s ním Stefan praštil o zem, se ještě nepohnul. „Děkuji," řekl Darryl. „Zavolej od Kylea." Zavěsila jsem. „Myslím, že mi bylo milejší, když mě smečka toužila vidět pod drnem," řekla jsem Stefanovi. „Jsi připravený vyrazit?"

Stefan se natáhl dolů a pomohl Fordovi na nohy - načež ho přirazil ke stěně. „Necháš Mercy na pokoji," řekl.

„Ano, mistře," pravil Ford. Vůbec se nevzepřel, když s ním Stefan smýkl.

Ze Stefana odplynuly všechny známky násilí a opřel se čelem o rameno většího muže. „Omlouvám se. Spravím to."

Ford zvedl ruku a poplácal Stefana po rameni. „Ano," řekl. „Jistěže ano."

Přiznávám, překvapilo mě, že Ford dokáže říct víc než: „Ford zničit."

Stefan od něj poodstoupil a pohlédl na Ráchel. „Je v kuchyni jídlo?"

„Ano," řekla, pak polkla a dodala: „Mohla bych připravit hamburgery a nakrmit ostatní." „To by bylo fajn, děkuji."

Kývla, usmála se na mě a zamířila hlouběji do domu - asi do kuchyně - a Ford se vlekl za ní jako přerostlé štěně, fakt velké štěně s ostrými zuby.

Vyšli jsme ven a Stefan přelétl pohledem zbytky trávníků.Zastavil se u mikrobusu,zavrtěl hlavou a následoval mě k mému autu.Mlčel,dokud jsme nenajeli na dálnici podél Columbie.

„Staří upíři někdy mívají okno,“řekl mi. „Nesnášíme změnu tak dobře,jako když jsme byli lidmi.“

„Vyrostla jsem ve vlkodlačí smečce,“připomněla jsem mu. „Ani staří vlkodlaci se neumí dobře vypořádat se změnou.“

Potom jsem dodala,jen aby si nemyslel,že s ním soucítím: „Oni s sebou samozřejmě obvykle nevezmou bandu lidí,která je na nich závislá.“

„Opravdu?“zamumlal. „Zvláštní.Myslel jsem,že Samuel s sebou málem vzal pořádnou bandu lidí.“

Podřadila jsem a předjela stařenku,která jela osmdesátkou v místě,kde je povolená stovka.Když řev rabbitova dieselového motoru ulevil mému podráždění,přeřadila jsem a řekla: „Bod pro tebe.Máš pravdu.Omlouvám se,že jsem nepřišla dřív.“

„Ach,“řekl Stefan a upřel pohled na své ruce. „Přišla bys,kdybych zavolal.“

„Kdybys požádal o pomoc,“řekla jsem., „pravděpodobně bys ji nepotřeboval.“

„Tak,“řekl,aby změnil téma. „Na co se dneska večer podíváme?“

„Nevím.Volba je na Warrenovi a ten dokáže být nepředvídatelný.Když na něj přišla řada posledně,dívali jsme se na Nosferatu z roku 1922 a předtím to byli Ztraceni ve vesmíru.“

„Ztraceni ve vesmíru se mi líbili,“řekl Stefan.

„Film,nebo seriál?“

„Film?Ach ano.Na film jsem zapomněl,“řekl suše. „Je to tak lepší.“

„Někdy je nevědomost požehnáním.“

Podíval se na mě a zamračil se. „Pomerančový džus tě zbaví bolesti hlavy.“

A tak jsem zajela k okýnku rychlého občerstvení,kde jsem objednala dva pomerančové džusy a na Stefanovo naléhání i burger.

Když mi znovu zazvonil mobil,předpokládala jsem,že je to zase kvočna Darryl,proto jsem ho zvedla,aniž bych zkontrolovala číslo volajícího.Jednou se to odnaučím.

„Mercy,“řekla matka. „Jsem tak ráda,že jsem tě zastihla.V poslední době jsi pořád nedostupná.Chci říct,že mám problémy s hrdličkami.Našla jsem lidi,kteří chovají holuby,ale po chlapíkovi s hrdličkami jako by se slehla zem.Dneska jsem se dozvěděla,že prý choval i bojové psy a stráví tak několik let za mřížemi.“

Moje bolest hlavy se zhoršila. „Holuby?“Říkala jsem,že nechci žádné hrdličky.Hrdličky a vlkodlaci k sobě prostě…no,každopádně jsem je zatrhla.

„Na tvoji svatbu,“řekla matka trpělivě. „Však víš,na tu v srpnu.Je už za šest týdnů.Myslela jsem si,že mám hrdličky pod kontrolou…“Určitě jsem jí řekla,že nechci žádné hrdličky. „…ale na druhou stranu,no,rozhodně bych nechtěla dát peníze někomu,kdo pořádá psí zápasy.Ale Adamovi by to možná nevadilo?“

„Adamovi by to vadilo,“řekla jsem. „Vadí to i mě.Žádné hrdličky.Žádné holuby,matko.Žádné bojové psy.“

„Ach,dobře,“řekla vesele. „Myslela jsem si,že to řekneš.Přece jen to vychází z indiánské legendy.“

„Co?“řekla jsem obezřetně.

„Motýli,“pravila lehce. „Bude to krásné.Jen si to představ.Mohli bychom vypustit i balónky napuštěné héliem.Možná by stačilo pár stovek.Vypustíme k nebi motýly a zlaté balónky a oslavíme váš společný nový život.No,“řekla bryskně a odhodlaně, „raději bych se do toho měla dát.“

Zavěsila a já zírala na telefon.Stefan se svíjel smíchy na sedadle spolujezdce.

„Motýli,“vyrazil ze sebe mezi záchvaty bezmocného smíchu.

„Zajímalo by mě,kde našla motýly.“

„Jen se směj,“řekla jsem mu. „Ty nebudeš muset vysvětlit smečce vlkodlaků,proč se moje matka chystá vypouštět motýly…“Znovu se rozchechtal.

Bylo marné doufat, že půjde o jednoho nebo dva motýly. Ne, moje matka nikdy nedčlala nic polovičatě. Představila jsem si tisíc motýlů, a proboha, dvě stovky zlatých balónků.

Předklonila jsem se a zabušila čelem do volantu. „Uteču. Řekla jsem Adamovi, že bychom měli utéct, ale nechtěl ranit city mojí matky. Hrdličky, holubi, motýli - nakonec skončíme u letadla s plakátem a ohňostroje..."

„U pochodového orchestru," řekl Stefan. „Se skotskými dudáky v kiltech. U břišních tanečnic - máme tu několik místních skupin. U tetovaných motorkářů. Vsadím se, že bych jí dokázal pomoct najít tančícího medvěda..."

Zaplatila jsem za jídlo, zatímco on vymýšlel další a další způsoby, jak zvětšit moji hrůzu ze svatebního dne.

„Díky," řekla jsem, zhluboka se napila pomerančového džusu a zařadila se zpět do provozu. Nesnáším pomerančový džus. „Opravdu jsi mi pomohl. Mým nejnovějším životním cílem je postarat se o to, abys nezůstal s mojí matkou o samotě, dokud nebudeme s Adamem svoji."

***

Díky krvi a smíchu se Stefan zotavil natolik, že si Kýle s Warrenem téměř nevšimli, v jaké je nepohodě. Kyle jen poznamenal: „Někdo by si měl uvědomit, že vyzáblost nesluší ani modelkám" Rovněž se taktně nezmínili o pomerančovém džusu, kterého bych se obyčejně nedotkla.

Sebrali jsme tři obrovské mísy popcornu z mikrovlnky a zamířili nahoru do kinosálu. Kýle je velice úspěšný právník; má dost velký dum na to, aby v něm byl kinosál. I Adamův dum má kinosál ale jeho dum je neoficiálně sídlem celé smečky. Neustále,u nás někdo přespává. V Kyleové domě jen Kyle s Warrenem.Ten by se spokojil se životem ve stanu. Kyle ale dává přednost perským kobercům, mramorovým pultům a koženým křeslům.Něco to vyjadřuje – i když nevím co – že žijí v Kyleově představě domova,ne ve Warrenově.

Warren ten večer vybral Ve stínu upíra,fiktivní film o natáčení Nosferatu.Někdo dobře prozkoumal legendy,kterými byl starý film opředen a pohrál si s nimi.

V jednu chvíli jsem se zadívala na Stefanovu soustředěnou tvář a hlasitě zašeptala: „Víš,ty jsi upír.Neměl by ses jich bát.“

„Každý,“řekl Stefan s naprostým přesvědčením, „kdo se kdy setkal s Maxem Schreckem,by se upírů bál po zbytek života.A tady ho dokonale vystihli.“

Warren,jenž seděl na zemi ve své oblíbené pozici – opřený zády o Kyleovy nohy – film zastavil,narovnal se a otočil se ke Stefanovi,který seděl na opačném konci gauče.Já jako jediná holka obsadila novou lenošku.

„Film je pravdivý?Max Schreck byl doopravdy upír?“zeptal se Warren.Max Schreck byl herec,jenž hrál upíra v Nosferatu.

Stefan přikývl. „Ve skutečnosti se nejmenoval Schreck,ale používal to jméno jedno nebo dvě století,takže mu budu říkat takhle.Děsivý starý netvor.Fakt děsivý,fakt starý.Rozhodl se,že chce být ve filmu,a žádný z upírů se necítil dost silný na to,aby mu v tom zabránil.“

„Momentík,“řekl Kyle. „Myslel jsem si,že si lidi stěžovali mimo jiné na to,že všechny scény se Schreckem byly nafilmované ve dne.Copak vy upíři přes den nespíte?“

Kyle věděl jako Warrenův milenec o tom,co se děje pod rouškou noci,víc než většina lidí,pro které byli upíři jen filmové nestvůry,ne muži,kteří nosili trička s obrázkem Scooby-Doo a žili v přepychových sídlech ve skutečných městech.Byla jsem ale přesvědčená,že nepotrvá dlouho a upíři budou odhalení.Vlkodlaci vystoupili na veřejnost před rokem a půl – i když si dávali dobrá pozor na to,co lidem odhalili.Fae se ukázali už v osmdesátých letech.Lidé postupně zjišťovali,že svět je mnohem děsivější,než jim vědecké poznatky posledních několika staletí tvrdily.

„Přes den umíráme," řekl Stefan. „Ale Max byl velice starý. Dokázal spoustu věcí a vůbec by mě nepřekvapilo kdyby se mohl pohybovat venku i ve dne. Setkal jsem se s ním jednou - dlouho  před Nosferatu. Bez pozvánky se zúčastnil jedné z festas vládce  Milána, Pána noci. Bylo zvláštní vidět tolik mocných lidí krčit se  před nemytým, nuzně oblečeným a neuvěřitelně odporným  mužem. Viděl jsem jak zabil dvě stě let starou upírku pohledem - prostě se na ni podíval a ona se rozpadla v prach, protože se mu vysmála. Jejím mistrem byl Pán noci a už tehdy byl velmi starý a mocný - přesto vůbec neprotestoval. A to byla nejmladší z jeho potomků a byla mu velmi drahá." „Je Schreck pořád naživu?" zeptal se Warren. „Nevím," řekl Stefan a tišeji dodal: „Nechci to vědět." „Byl vždycky tak ošklivý, nebo se to zhoršilo s věkem?" zeptal se Kýle. Kýle byl krasavec a věděl to. Nikdy jsem si nebyla jistá, jestli je doopravdy ješitný, nebo je to jedna z tuctů věcí, jimiž maskoval bystrou mysl ukrývající se za hezkou tváří.Tušila jsem,že asi obojí.

Stefan se usmál. „Ta otázka trápí všechny starší upíry.Na věk se neptáme,ale dokážeme ho víceméně odhadnout.Wulfe je pravděpodobně nejstarší upír – až na Maxe – s nímž jsem se kdy setkal.A není ošklivý ani děsivý.“Odmlčel se a zamyšleně dodal: „Aspoň na povrchu.“

„Možná byl fae, aspoň zčásti," nadhodila jsem. „Někteří vypadají velmi... nezvykle."

„O tom jsem nic neslyšel," řekl Stefan. „Ale kdo by to věděl?"

Warren znovu pustil film a vědomí, že Max Schreck, původní hrabě Orlok, byl noční můrou i pro upíry, dělalo film mnohem děsivější - a už tak byl dost strašidelný.Jen na Warrena očividně nezapůsobil.

Jakmile film skončil, pohlédl Warren na Stefana. "Upíre,"řekl bez urážky, "Co kdybychom zašli do kuchyně,zatímco tihle dva projdou Kyleovu úžasnou sbírku filmových zázraků a najdou něco,po čem by Mercy neutekla vyděšeně domů."

„Hej!“řekla jsem uraženě.

Zakřenil se,vstal z podlahy a před Kyleovýma obdivnýma očima protáhl své štíhlé tělo.Warren nebyl tak hezký jako Kyle,ale rozhodně nebyl ani Max Schreck a předváděl se.možná nebyl Kyle jediný ješita.

„Taky hej,Mercy,“řekl Warren. „Co takhle druhý film?Stefan je zvyklý být vzhůru dlouho a tebe doma nečeká Adam.Vy dva něco naděte a já se Stefanem zajdeme doplnit popcorn.“

Kyle počkal,dokud Warren se Stefanem  nesešli dolů,pak řekl: „Stefan vypadá hladově.Myslíš,že ho Warren nakrmí,než ho přivede zpátky?“

„Myslím,“řekla jsem, „že by to mohl být dobrý nápad.Ze mě už se dneska napil a začínal se tvářit,jako by z tebe byla dobrá večeře.Nemyslím si,že by Warren Stefanovi dovolil,aby se napil tvé krve,i kdyby tě o to požádal a ty jsi svolil.Vlkodlaci jsou strašně majetničtí.Bude lepší,když to udělá Warren.Je vlkodlak a patří ke smečce,takže neskončí jako Stefanův dobrý přítel Renfield.“

Kyle se zašklebil.

„Neptej se,když  nechceš znát odpověď,“řekla jsem,vyskočila z lenošky a vydala se probádat jednu z knihovniček nacpanou  bluray,DVD a kazetami.

Když se Warren se Stefanem vrátili,bylo mi jasné,že se Stefan  znovu  nakrmil.Pohyboval se skoro stejně ladně jako obvykle.

„Nemáš Frankensteinovu  nevěstu?“zeptal se,když Kyle vybral druhý film. „Otce nevěsty?Čtyři stavby a jeden pohřeb?“pohlédl na mě. „A nebo Motýlka?“Jo,už mu bylo líp.

Hodila jsem po něm polštářem. „Sklapni.Prostě sklapni.“

Stefan  polštář chytil a se smíchem mi ho hodil zpátky.

„O co jde?“zeptal se Kyle.

Zabořila jsem  hlavu do polštáře. „Matka vzdala snahu sehnat na svatbu hrdličky – i když jsem ani nevěděla,že se o to pokouší – a stejně tak i holuby.Místo toho chce vypustit motýly a balónky.“

Warren se zatvářil náležitě šokovaně,ale Kyle se zasmál.

„Je to nový trend,Mercy,“řekl. „A měla bys být ráda,protože jde o tradici vycházející z indiánské legendy.Říká se,že když chytíš motýla,pošeptáš mu přání a vypustíš ho,odnese tvou žádost k Velkému duchovi.A protože jsi motýla vypustila,i když jsi ho mohla zabít nebo uvěznit,Velký duch bude na tvoje přání pohlížet shovívavě.“

„Jsem mrtvá,“řekla jsem polštáři. „Motýli a balónky budou  moje smrt.“

„Aspoň to nejsou  holubi,“podotkl Warren prakticky.