Epilog
03.03.2012 21:39
|
K
|
onečně doma. Bože! Darius složil poslední kufr do rohu své ložnice a podíval se na nikde nekončící hromadu u stěny. Možná by i pronesl nějakou poznámku na adresu žen, kdyby jedna kouzelná bohyně neležela polonahá na jeho posteli. Potlačil zaúpění a reakci svého těla, když ji viděl se spokojeným úsměvem a jiskřičkami v očích.
Přece už je nějaký pátek na světě, nevrhne se na ni jako hladové zvíře, jen co ji uvidí ve své peřině. Ve své peřině, ve své posteli, ve svém domě, v jejich domě. Bože, jak krásně to zní a vlastně… K čertu s tím!
Jedním plavným skokem překonal dělící vzdálenost mezi nimi a ocitl se nad jejím tělem. Pomalu přejel očima po slonovinovém korzetu s bruselskou krajkou a maličkých, zcela přebytečných kalhotek, jejichž životnost je u konce.
"Nesněz mě," popíchla ho, když jí přejel ukazováčkem od dolíčku na krku, mezi ňadry až k okraji stříbrné sponky podvazku.
"Jen jednou kousnu a hned zase půjdu…" zamručel, ale ve skutečnosti mu hlavou běhaly všemožné scénáře, kde všude by se daly zanořit jeho zuby.
Je to sotva čtrnáct dní, co se vrátili ze Skotska a od té doby se od ní nedokáže držet dál a proč vlastně? Jehoshellan mu nic neodepře, zatím neodmlouvá a nesnaží se mu způsobovat infarkty při nočních pochůzkách. Navíc má pro ni úžasnou zprávu, že doktor Cvokař dostal skvělou nabídku v Evropě a odjíždí. Darius je prostě šťastný muž.
"Budeš se na mě jenom dívat?" Na jeho tváři se rozlil lenivý úsměv a Marianne přimhouřila oči. Dívat se? Jenom? Ach, zlato, kdybys jen věděla.
Jedním pohybem si zvedl hřejivé ženské tělo na klín a zafuněl, když se mu otřela o tvrdý důkaz jeho úmyslů.
"Delante dnes odjíždí," řekl jen tak mimochodem a zuby se právě zbavil sametové stuhy na vázání, která byla k jeho štěstí na boku. Možná by mohl onomu člověku poslat děkovný dopis za skvělý návrh erotického prádélka. Marianne se na chvíli ve tváři mihl náznak stínu, ale čelo se jí zase rozjasnilo.
"Bude to tak lepší. On… si zaslouží své vlastní štěstí." Ano, to ano. Delante je moc hodný člověk a zaslouží si najít svůj osud, úplně nejlépe daleko odtud.
Přikývl, když pozvedla jedno obočí a pak se zašklebila. Někdy uvažoval o tom, jestli se jeho láska nenaučila číst myšlenky. Možná jen prostě četla v něm. Konečně se mu podařilo rozvázat tu saténovou krásu a dostat ji dolů. Souhlasně zavrčel. Tohle bylo mnohem lepší.
"Dnes jsem byl v sídle a mluvil s Vishousem, prý mají informace, které povedou k nalezení Whaltyho a Sabine. Už nikdy se nebudeš muset bát." Pohladil ji palcem po tváři a potlačil nutkání jít vlastnoručně tomu hajzlovi zakroutit krkem. Stále ještě nestrávil informaci, že utekl, zatímco se bratři starali o jeho poskoky.
"Víš, pořád to bolí. Smířit se s Whaltyho smrtí bylo snazší, než s tím co se z něj stalo a jak moc nám ublížil." Zajel jí zezadu rukou do vlasů, sevřel je v pěst a pak se jejich rty setkaly. Sladkost mu ulpěla na jazyku a rozdmýchala v něm ještě pálivější ohnivou bouři.
"Chápu tě, ale musíme je chytit."
"Ale ty nikam neodjedeš, že ne?" Otřela se mu zuby o čelist a stáhla košili z ramen. Kristepane, ještě chvíli a přestane se ovládat.
"Ne. Neodjedu," dostal ze sebe a přisál se jí na krk. Vzdychla, což prohloubilo jeho fantazie. Kdyby to záviselo jen na něm, tak by se z ložnice vůbec neobtěžovali. Strhl ji pod sebe s jedinou myšlenkou, že ji pomiluje, když se pokojem rozezněl dětský pláč a Marianne se pod ním otřásla smíchy.
"Už zase, to dítě mě sabotuje naschvál."
Jeho krásná žena vstala a přistoupila k postýlce v rohu, aby pochovala probuzené nemluvně. Darius ji pozoroval rozvalený na posteli s trpitelsky přepaženou rukou přes obličej. Přece nezačne kňučet jako hladový pes!
"Neber si to tak, jen jsi ji vzbudil." Tentokrát se neovládl a zaúpěl. Jako před hodinou a včera a předevčírem a stejně jako před týdnem. Jestli to takhle půjde dál, přestane být mužem. Být tátou je zatracená dřina. Začínal uvažovat o studené sprše, když mu na zápěstí přistála drobná dlaň a Anne s malou se natáhly k němu na postel.
"Když na mě budete obě koukat jako piclé laňky moc mi to nepomůže, připadám si jako padouch."
Dítě se rozesmálo jeho stížnosti a vyšplhalo se k němu na prsa. Za tak krátkou dobu Esther neskutečně povyrostla. Všichni jsou z ní hotoví a to mrně si pozornost užívá. Ucítil lehké pohyby ve vlasech a přitiskl se blíž nadosah hlazení.
"Myslíš, že je po všem? Opravdu už to bude jen takhle jednoduché?" zeptala se a její čelo se zkrabatilo obavou. Natáhl ruku a podržel si její bradu prsty.
"Nemohu ti slíbit, že se nevynoří další problém, který nám zkříží cestu, ale jsme na to dva a vypořádáme se s tím. Kdyby se mi něco stalo… vždycky můžeš odejít někam, kde ti nic hrozit nebude." Její oči se do něj skepticky vpily.
"Myslíš jako kolstor? Nemám ve zvyku opakovat stejné chyby a tuhle část života už mám za sebou. Nemá cenu se mstít, Rodstea mi to stejně nevrátí. Milovala jsem ho a patřil do mého života, ale teď už by tu pro něj nebylo místo. Netušila jsem, že na něm Sabine tolik záleželo, prostě jsem to neviděla a to byla má chyba," vdychla, "těžko říct, jak bych se tehdy zachovala."
"Netrap se s tím, tahle etapa už je vyřešená, poslal jsem apacalla malý pozdrav." Hrozivě se usmál a malé zadostiučinění mu přineslo částečnou úlevu. Nikdy se nepřestane úplně vinit, že tam Anne tehdy nechal, ale minulost je prostě pryč.
Zamyslel se příliš dlouho, protože si ho jeho kráska začala měřit pohledem. Zakroutil hlavou, aby to nechala být, o některých věcech by prostě vědět nechtěla.
"Takže," protáhl, "co, že jsi to říkala o těch katastrofách, když je náš vztah idylka?" Marianne se nad ním zdvihla a natáhla se pro polibek. Tělem mu znovu projela elektřina a zatoužil po společnosti její teplé měkké kůže.
"Nebylo jich už dost?"
"Páni, čekal jsem, že spíš ty budeš hledat bubáky tam, kde nejsou."
Povytáhla jedno obočí a pak se zuby lehce zanořila do jeho ramene. Zaúpěl. "Protože jsem Wrathova sestra?"
"Protože je to povahová vlastnost většiny žen." Hlavně jeho ženy. Stále si nemohl zvyknout na to, že už je jen jeho, ale tělo to vyřešilo za něj, když vzduch v místnosti provoněl vázací pach. Marianne vydala vrnivý zvuk a pak se přiblížila k jeho uchu, do kterého zašeptala:
"Tak o tom mi budeš muset podrobně vyprávět."
"Vlastně," zaskřípal zuby, "když jsme u tvého bratra, hodláš mu někdy říct o svém roztomilém koníčku?"
Marianne se uchechtla. "Čtrnáct dní manželé a už se mě chceš zbavit?" Darius zavrčel a scvakl zuby těsně nad jejím nosem. "Mám pro tebe návrh, válečníku," v očích jí zajiskřilo, "bude to naše malé tajemství."
Krásná, chytrá a mazaná. Nedivil by se, kdyby jí to prošlo.
"Na všechno se jednou přijde. Znáš to, boží mlýny melou pomalu a podobný kecy."
"Hmmm, myslíš? Co malá sázka?"
Darius se lenivě usmál. "Beru. Vsázím na tebe."
"Ty víš, jak vydělávat." Chtěl se natáhnout, když mu v uších zaznělo zamlaskání. Sklonil hlavu a všiml si, že uvelebené mládě na jeho hrudi usnulo.
Na tváři se mu rozlil vítězoslavný úsměv a Anne přimhouřila oči. Tolik k rychlému uspávání dítek.
"Nemrač se, má leelan. Teď už tě přede mnou nikdo nezachrání."
Na jiném místě, v téže době:
Halo, X? Chci slyšet novinky!
Telefon zaskřípal a na chvíli ve sluchátku převládal šum. "Pane, kde se teď nacházíte? Bratrstvo prý stanoviště srovnalo se zemí."
Z telefonu bylo slyšet nespokojené mlasknutí a pan X se zatetelil radostí, nemohl se dočkat, až to tomu zmrdovi vyklopí.
To teď není důležité. Potřebuju zjistit, něco o té děvce.
"Nemáme žádné zprávy, přišli jsme o většinu bezduchých."
Do hajzlu, tak mi to koukejte zjistit! Jeho křik pohasl, když si pan X zdvořile odkašlal a z jeho hlasu zazněla spokojenost.
"Omega jasně naznačil, že nestojí o další hloupé akce z vaší strany. Přidělil mi vaši funkci." A překvápko je venku. Vlastně se pan X ani nedivil, že se tak stalo. Ten pan Tajemný to zatraceně zvoral. Nejen že přišli o bratra a sestru Slepého krále, ale ještě o většinu rekrutů a schopných zaběhlých vrahounů. Nastalo ticho, během kterého byl slyšet jen pochod po kamenné podlaze.
Plán?
"Pokračuji na předchozí akci. Získal jsem potřebné informace, ale nálož bude těžší nainstalovat. Datum pravidelné údržby BMW mám zjištěný, ale i automobilová trhavina potřebuje čas, aby správně spustila při sepnutí startéru."
Udělejte, co je třeba. Chci, aby zhebnul. Sakra - V telefonu to zarachotilo a bylo slyšet rozbití skla a pár výstřelů. Chvíle ticha a rána, jako když buldozer prorazí zdivo.
"Nevím jak ty, Vishousi, ale já z rande nikdy neutíkám bez rozloučení."
Hned za tím se ozvalo hlasem ostrým jako žiletka, který nebyl o nic méně hrozivý, než ten předchozí nakřáplý.
"Tos ještě nesmrděl, jako babybox, poldo."
"Máš pravdu. Dneska ještě ne."
Křik. Rána. Telefon náhle oněměl.
Pan X pozvedl pobaveně obočí a zamyslel se. Taky dobře, o jeden problém méně a o kulku více. Nic už nebrání tomu, aby zapracoval na nedokončeném plánu. Ten válečník nemůže unikat hrobníkovi z lopaty věčně.