2.Kapitola

Kapitola 2

Už po druhé za šest měsíců jsem zjistila, že sedím zabalená do deky v kanceláři paní Casnoffové.
Poprvé když jsem zjistila že Archer je členem L'occhio di Dio. A teď na gauči vedle mě seděla máma s jednou paží omotanou kolem mne. Můj táta stál u stolu paní Casnoffové a ta seděla za stolem ve svém fialovém křesle.

Jediný zvuk, který se ozvýval, bylo tátovo listování nějakými papíry a jak u toho cvakal zuby, nakonec to nevydržela a řekla jsem : „ Proč jsem se nemohla dostat z té vody?“

Paní Casnoffová se na mě podívala, jako by zapomněla, že jsem v místnosti.

"Protože démoni se nemůžou dostat z vody, natož z našehho rybníku" řekla svým sametovým hlasem.

"Jsou v něm kouzla ochrany. Všechno, co dělá je ...že neuznává čarodějnice, kouzla, nebo pohyb v něm. "
 

Pokývla jsem na srozumněnou. A napila se čaje, který jsem měla i minule.

„Hm... takže se mě Vandy snažila zabít?“

Paní Casnoffová lehce pozvedla rty.

"Nebuď směšná," řekla. "Clarice nevěděla o ochraných kouzlech. "
 

Uvěřila bych tomu kdyby nesklopila oči. Ale než sem stihla zareagovat táta hodil složku na stůl paní Casnoffové a řekl: „Udělala sis docela působivý spis, Sophie,“ sepjal ruce. „Pokud by Hekaté nabýzela třídy plné chaosu, nepochybuji, že by tě vzaly všema deseti.“
 

Je hezké vidět jak mi vynadal. Samozdřejmě to bylo všechno, co jsem od něj kdy dostala. Viděa jsem jen pár jeho fotografií, když byl mladší, ale tohle bylo poprvé co jsem ho viděla na vlastní oči. Byl tak jiný něž jsem si představovala. Teda byl hezký,ale …. neznala jsem ho. Působilo mi to úzkost. Vypadal jako člověk, co má hodně bot.
 

Podívala jsem se na mámu a viděla jsem, že měla větší problém než já. Dívala se kamkoliv jen ne na tátu.

"Jo," řekla jsem a obrátila jsem svou pozornost zpět k němu.

"Poslední semestr byl intenzivní. "

Táta pozvedl obě obočí. Přemýšlela jsem, jestli to bylo schválně, nebo jestli taky nedokázal zvednout jenom jedno jako já.
 

" Intenzivní? "Znovu zvedl spis a studoval jej přez brýle.

"Hned svůj první den jsi byla napadena vlkodlakem......"

"Ve skutečnosti to nebyl útok," zamumlala jsem, ale zdálo se že mi nikdo nevěnuje pozornost.

"Ale samozřejmě, že je to slabé ve srovnání s tím, co přišelo po něm." Táta listoval stránkami.

"Urazila jsi učitele, který ti napařil trest úklidu sklepení na celí semestr s Archerem Crossem. Podle poznámek paní Casnoffové o situaci jste si byli „blízcí“, odmlčel se "Je to přesný popis tvého vztahu s panem Crossem?“

"Jasně," řekla jsem skrz zaťaté zuby.

Táta se obrátil další stránku. "No, zřejmě jste vy dva byli ... dost blízcí, když si objevila na jeho nahé hrudi značku L'occhio di Dio. "

Zrudla jsem a cítila jsem jak si mě máma víc přitáhla k sobě. Během uplynulých šesti měsíců jsem jí řekla hodně věcí o Archerovi, ale ne všechno.

Konkrétně, ne o té části, která se stala ve sklepě, když jsem objevila jeho znamení.
 

„Teď jsi, pro většinu lidí, byla skoro zavražděna Okem, který způsobil dost vzrušení po dobu jednoho semestru. Ale taky se spolčil s Covenem Temných čarodějnic v čele s -“ přejel prstem po stránce. „Ach, Elodie Parris. Slečna Parris a její kamarádky, Anna Gilroy a Chaston Burnett, zavraždily svojí členku Covenu, Holly Mitchel, kvůli vyvolání démona. Tvojí prababičky Alice Barrow.“
 

Žaludek se mi zkroutil. Strávila jsem posledních šest měsíců nemyslet na nic co se stalo loni na podzim. A vezmeme-li v potaz tón tátova hasu.... no řekněme, že bych radši zůstala v tom rybníku.
 

„Po Alici napadla Chaston a Annu, zabila Elodie a ty jsi ji pak zabila.“
 

Viděla jsem jak jeho oči pobíhají po papíře a moje jizva na právé dlani od Demonglassu mi připomnělo tu noc. Byla jsem jím označená.

Odkašlal si a odložil papíry. „Takže ano, Sophie, souhlasím s tebou, že ten semestr byl intenzivní. Ironie toho je, ž jsem tě sem poslal kvůli tvému bezpečí.“

Za šestnáct let otázek a obviňování, které zaplnily můj mozek jsem došla k závěru. „Copak bych byla někde v bezpečí, když mám v sobě démonskou krev? "

Za tátou, se paní Casnoffová zamračila, a já si myslela, že mi dá kázání o respektování starších, ale táta mě jen pozoroval svýma modrýma očima- mýma očima- a pak se lehce usmál.

"Bod pro tebe."
Na rtech se mi vyloudil malý úsměv, tak jsem se zadívala na podlahu, když jsem řekla: „Takže jsi tady abys mě odvezl do Londýna? Čekám na to od listopadu.“
 

„O tom můžem diskutovat pak. Teď mě zajímá tvůj postoj k událostem toho semestru a hlavně bych se chtěl dozvědět o tom chlapci Acherovi Crossovi.“
 

Vyrazila ze mě nelibost a zavrtěla jsem hlavou. „Ne takovým způsobem. Můžeš si přečíst to, co bylo sepsáno pro Radu. Nebo si promluvit s paní Casnoffovou, nebo s mámou, nebo s dalšími lidmi, kterým jsem to vyprávěla.“

"Sophia, chápu, že se zlobíš-"

"Je to Sophie. Nikdo mi neříká, Sophia. "

Jeho rty se zůžily. "Velmi dobře. Sophie, zatímco tvoje frustrace je naprosto správná, ale teď na to není vhodná doba. Rád bych strávil čas povídáním si s tebou a mámou, jako rodina, než přistoupíme k Odebrání."

"Škoda," odsekla jsem a shodila jsem ze sebe deku.

„Měl jsi šestnáct let na to aby ses s náma bavil jako rodina. Já tě nežádala abys sem přišel kvůli tomu že jsi můj táta a rozhodně nechci žádné uplakané shledání. Seš v čele Rady, takže chci abys mě zbavil mojí moci.“

Dostala jsem to ze sebe dost rychle. Bála jsem se abych tu nezačala brečet. Protože toho už jsem měla dost za posledních pár měsíců.

Táta mě studoval, ale jeho oči vychladly a jeho hlas byl přísný, když řekl:

"V tom případě, podle mě jakožto Hlavy Rady, Tvoji žádost zámítám.. "

Zírala jsem na něj ohromeně. "To nemůžeš udělat!"

"Abych řekla pravdu, Sophie, on může," přerušila ho paní Casnoffová.
"Jako hlava Rady a jako tvůj otec, má na to právo. Alespoň dokud ti nebude osmnáct."

"To je víc než za rok!"

"Což ti dává dostatek času, abys dostatečně pochopila rozsahy svého rozhodnutí," řekl táta.

Obrátila jsem se k němu.

"Dobře, takže za prvé, nelíbí se mi jak se mnou mluvíš. Za druhé, chápu všechny důsledky svého rozhodnutí. V první řadě, nikdo nemluví, o tom jak to je. Za druhé, já chápu důsledky svého rozhodnutí. Odebrání mých sil mě potenciálně udrží od možného zabití. "

"Sophie, mluvili jsme o tom," Promluvila máma poprvé co vstoupila do kanceláře paní Casnoffové. „Není přece dáno, že někoho zabiješ. Nebo že to budeš ještě zkoušet. Tvůj otec nikdy neztratil kontrolu nad svými pravomocemi.“ povzdechla si a jednou rukou si promnula oči.
"Přece nebudeš riskovat svůj život jenom kvůli tomu „co kdyby?“

"Tvá matka má pravdu," řekla paní Casnoffová. "A vzpomeň si, že jsi své rozhodnutí vyřkla ani ne dvacet čtyři hodin poté co jsi viděla umírat kamarádku. Zvaž své možnosti.“

Posadila jsem se zpátky na pohovku. "Pamatuji si co jsem říkala. Já. Ale ..." Podívala jsem se na každého znich. Zůstala jsem koukat na svého tátu, jako jedinný človšěk může pochopit co jsem tím chtěla říct.

„Viděla jsem Alici. Viděla jsem to, co udělala a čeho byla schopná.“ nechala jsem své oči zabloudit ke koberci paní Casnoffové, ale jako bych viděla zakrvácenou Elodie, byla tak bledá.

„ nechci nidky -nikdy- takhle skončit. Raději zemřu.“

Máma udělala přidušený zvuk a paní Casnoffovou najednou něco fascinovalo na jejím stole.

Ale tati přikývl. "Máš pravdu," řekl. "Dohodnem se. "

"Jamesi," řekla máma ostře.

Jejich oči se střetly a něco mezi nimi proběhlo než táta pokračoval. “Tvůj pobyt na Hekate je skoro u konce. Strávíš se mnou celé léto a na konci, pokud budeš stále chtít projít Odebráním, tak ti to povolím.“

Moje obočí vystřelilo v úžasu vzhůru. "Jako u tebe doma? V Anglii?" Můj puls se zrychlil. V Anglii totiž třikrát zpozorovali Archera..

Táta se odmlčel, a na krátký moment jsem si myslela, že umí číst myšlenky, ale on jen řekl:

„Ano, do Anglie. Ale do mého domu ne, budeme na léto u přátel.“

"A nebude jim vadit, že si s sebou vezmeš dceru?"

Usmál se nějakýmu svýmu skoukromímu vtipu. "Věř mi. Mají pokoj. "

"Čeho tím přesně chceš dosáhnout?" Snažila jsem se aby to znělo pohrdavě a povýšeně, ale myslím že to spíše vypadalo podrážděně.
Táta začal lovit v kabátě, ale když vytáhl tenkou cigaretu paní Casnoffová jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. Povzdechl si a vrátil ji zpátky.

"Sophie," řekl a znělo to frustrovaně, "Chci tě poznat a chci abys poznala ty mě, než se rozhodneš vzdát svých sil a možná i život mezi námi. Ještě pořádně nechápeš co je to být démonem.“

Přemýšlela jsem nad tátovou nabídkou. Na jednu stranu jsem nebyla jeho velký fanda a nebyla jsem si ani jistá, jestli s ním chci strávit celé prázdniny. Ale když nepojedu, zaseknu se jako démon na delší dobu.

Taky tu byla moje máma, která by se vrátila do prázdného domu ve Vermontu, nebo by pravděpodobně strávila celé léto na Hekate s učiteli, no fuj.

A pak tu byla Anglie. Archer.

"Mami?" Zeptala jsem se a přemýšlela, jestli má nějaký mateřský pud. Zdálo se že je dost otřesená, což bylo pochopitelné, když viděla moji blízkou smrt, skrz dohodu s mým tátou.

"Budeš mi šíleně chybět, ale tvůj otec je dobrý muž." Její oči se začaly zalévat slzami, ale zamrkala aby je stáhla pryč a pak přikývla.. "Myslím, že bys měla jet."

"Děkuji, Grace" řekl táta tiše.

Zhluboka jsem se nadechla. "Dobře," řekla jsem mu. "Pojedu. Ale chci, aby jela i Jenna. "

Neměla kam jet na léto a chtěla jsem mít sebou aspoň jednu přívětivou tvář. Pokud bych měla celé léto zkoumat svého démona.

"Fajn," řekl táta, bez váhání.

To mě překvapilo, ale snažila jsem se vypadat lhostejně a tak jsem jen řekla:

„Skvěle.“

"To mi připomíná," řekl táta paní Casnoffové. "Chtěl jsem se zeptat jestli by nevadilo, kdyby Alexander Callahan jel s námi taky. "

"Kdo to sakra je Alexander Callahan?" Zeptala jsem se.

"Oh, Aha. Cal. "

Bylo divné nad ním přemýšlet jako o Alexanderovi. Takový formální. Cal se k němu hodilo lépe.

"Samozřejmě," řekla paní Casnoffová, jako obchodník. "Jsem si jistá, že se bez něj pár měsíců dokážeme obejít. Ačkoliv bez jeho léčebných účinků budem muset zainvestovat do obvazů a tak dále.“

"Proč chcetš, aby je i Cal?" Zeptala jsem se.

Táta znovu prsty zabloudil do jeho kapsy u kabátu. "Většinou kvůli Radě. Alexandrovy síly jsou jedinečné, a tak jsme chtěli na pár věcí zeptat a udělat pár testů."

Nelíbilo se mi jak to řekl a hlavně, něco mi o Calovi zatloukal.

"A chci vám dvou dát šanci se lépe poznat," pokračoval otec.

Po zádech se mi začal vkrádat pocit strachu.
"Cal a já se známe dost dobře," řekla jsem. "Proč bych ho měla chtít poznat lépe? "

"Protože," řekl táta, a nakonec se mi podíval do očí, "ty a Alexander jste zasnoubeni."