2.kapitola
02.03.2012 07:53
2. kapitola
Nyx ležela v mé posteli a spala. Phury musel její odpor zlomit docela, protože tahle malá holka byla silná. Silnější, než bych čekal.
"Pořád spí?" nakoukla do dveří Beth a vytrhla mě tak z přemýšlení.
Jen jsem kývl a dál upíral zrak ke své posteli. Beth ji okamžitě po příjezdu svlékla a půjčila jí svoji noční košilku, aby dívku zahalila před zvídavými pohledy všech mužů v domě. Všichni si lámali hlavu otázkou, kdo je tahle bojovnice, která zřejmě sotva odrostla školním lavicím a tak slídili kolem mých dveří jako hladoví psi.
Najednou se lehce zavrtěla, zasténala a převalila se na bok. V saténových pokrývkách temně rudé barvy vypadala tak svůdně, tak dokonale. Jakoby do mé postele patřila.
"Půjdeme se najíst," chytila mě Beth za ruku a já s ní odešel do jídelny, kde se podávalo jídlo. Usedl jsem ke stolu a podíval se na našeho slepého krále, který seděl v čele stolu. Byl to úctyhodný pohled, jak všichni bojovníci Bratrstva sedí u stolu i se svými ženami. Přesto jsem se mezi nimi stále cítil sám. Byl to zvláštní pocit patřit k nim a přesto nebýt úplně součástí tohoto specifického kruhu.
"Ááá!" ozval se z patra křik a za chvíli rychlý dusot nohou po schodišti.
Nyx proběhla halou jako splašená a chtěla běžet ke vchodovým dveřím, když v tu chvíli se před ní objevila jakási mlha a odmrštila ji zpátky do domu. Zatřepala hlavou, zdvihla se na nohy a běžela k oknu. I tentokrát ji však přelstila jakási bariéra a ona skončila na pohovce. Tričko měla vyhrnuté vysoko na stehnech a odhalovala tak bělostné nohy.
"Johne! My máme novou hračku? Líbí se mi, kočička," zasmála se nad schodištěm Kala lehkým smíchem a shlížela na Nyx jako na ten nejchutnější pokrm na světě.
"Drž se ode mě dál, ty zvrhlá couro!" zavrčela Nyx a prudce se postavila na nohy.
"Ale, ale… Koťátko se zlobí," usmála se Kala a vydala se k Nyx.
Rázně jsem vstal od stolu a popadl svou milenku za paži ve chvíli, kdy se blížila k Nyx. Věděl jsem, že má Kala i trochu jiné choutky, než jen ty heterosexuální, ale to, jak výjimečná byla v posteli, mi všechno vynahrazovalo.
Teď jsem ji ale jediným pokynutím ruky vykázal z místnosti a ona bez řečí odešla. Podíval jsem se na Nyx, která zamyšleně hleděla na dveře a vypadala víc než zděšeně.
"Super… Vypadá to, že s vámi budu muset nějakou dobu zůstat," prskla Nyx vztekle a plácla sebou do křesla, které jí stálo za zády.
"Vypadá to?" nadzdvihl slepý král tázavě obočí.
Pobaveně jsem sledoval, jak se ta drobná dívka napřímila a sjela našeho vládce zkoumavým pohledem.
"Jestli ovšem nechcete zaskočit za Stvořitelkou a požádat ji, aby mi dovolila opustit zdi tohohle domu, Vaše Veličenstvo," prohodila posměšně a neprokazovala nejmenší známku úcty.
"Ty drzá žábo," zamračil se Vé a vykročil k ní.
A k úžasu všech v místnosti to nebyla Nyx, kdo se chystal na obranu, ale já. Moje tělo jednalo instinktivně. Pohnulo se spolu s Vého a zaštítilo Nyx jako ochranná bariéra. Ta mě uhodila do zad a podklouzla mi pod rukou.
"Nepotřebuju, aby mě někdo chránil," zamračila se na mě.
"Uhni z cesty, Johne. Ten spratek si zaslouží pořádně nařezat," zasyčel Vishous a popadl Nyx za rukáv mého trička, až nitě zapraskaly.
"Kdo je u tebe spratek? Zachránila jsem život tvým drahým bratrům, tak si odpusť ten tón a vůbec… Nesahej na mě," vytrhla se mu a já se musel pousmát, když nenápadně poodstoupila za moje záda.
"Odveď ji pryč nebo za sebe neručím," zavrčel Vé a já s pokývnutím chytil Nyx za ruku, abych ji mohl odvést do ložnice. Ona se ale zapřela nohama o zem a odmítala se pohnout.
Jak sladká byla, když ještě spala, pomyslel jsem si hořce.
"Zato ty nejsi andílek ani ve spánku," prskla vztekle.
"Cože?" zeptala se Beth zmateně.
"Říká se tomu psychický blok. Tenhle hromotluk může mluvit, jenom se mu prostě nechce. Stvořitelka mi řekla, že budu slyšet jeho myšlenky, protože," zarazila se a zrudla až ke kořínkům vlasů.
"Jak o nás vůbec víš?" otázal se Wrath opatrně.
"Ale no tak… Vychovali mě jako chovnou klisnu pro některého z vás, takže zatímco moji vrstevníci se učili rozpoznávat černou od bílé, já se dívala na vaše fotky a zapamatovávala si všechny důležité okamžiky vašich životů. Potom si ale každý z vás našel svoji ženu a já myslela, že je po všem… Jenže pře pár lety," podmračeně po mě mrskla pohledem a mě to došlo. Před pár lety jsem se přeměnil a Stvořitelka dostala do ruky dalšího bratra, který si ještě nenašel svou vyvolenou.
"Do toho tě ale nikdo nemohl nutit," namítl Wrath.
"Máš pravdu… Oni to ani nezkoušeli… Doté doby, než našli zbraň mocnější, než jsem byla schopna snést," zakabonila se a obezřetně přejela pohledem po každém z nás.
"Jakou zbraň?" zeptala se Beth.
"Časem na to přijdete sami," odfrkla.
"Jakou zbraň?" zopakoval Wrath stejnou otázku, jakou položila jeho žen, jenomže on do toho vložil i výhružný tón.
Zamračeně si založila ruce na hrudi a potom s povzdechem přistoupila přímo naproti mně.
"Čichni se… Jenom se zhluboka nadechni," pobídla mě netrpělivě a odhalila své bělostné hrdlo.
Sklonil jsem se a váhavě přejel nosem po hebké šíji. A potom jsem to ucítil… Voněla jako upírka, která má své plodné dny, jenže tohle bylo mnohem nutkavější volání. Okamžitě jsem ucítil, jak moje vzrušení stoupá a bez větších průtahů jsem její tělo přitiskl ke svému. Ruce sklouzly k jejímu malému zadečku a pevně ho sevřely.
"Dost!" pokusila se mi vykroutit, ale já ji nevnímal.
A potom jsem udělal něco nemyslitelného. Odhalil jsem špičáky a lačně se zakousl do té voňavé nádhery. Křik, který se mi ozval těsně u ucha nebyl nic v porovnání s tím, jak sladce chutnala její krev.