14.kapitola

02.03.2012 08:26
 
Pořádně jsem strčila do dveří. Ty se rozletěly a otevřely mi pohled do obrovského sálu plného upírů. Na trůnech už seděli bratři a kolem nich stály manželky. Tím, že jsem ty dveře s takovým rachotem otevřela, stočily se ke mně všechny pohledy přítomných. Nadhodila jsem krásný úsměv a vydala se úzkou pěšinkou, kterou mi utvořili k trůnům.
Přejít sál mi trvalo přesně třicet dva vteřin. Když jsem došla ke schůdkům pod trůny, mírně jsem se uklonila a vystoupala po nich. Nahoře už stál Aro a jen, co jsem k němu došla, tak mě objal.
"Sluší ti to, holčičko," zašeptal mi do ucha tak, že jsem to slyšela jenom já.
"Díky," odpověděla jsem mu a pustila ho. On učinil taktéž a hned si k sobě přivinul Sulpicii. Ta se na mě jen usmála a kývla hlavou. Usměv jsem jí opětovala a pak si stoupla za trůn. Ruce jsem opřela přes jeho vršek a začala se rozhlížet po sále.
V jednom rohu jsem zahlédla Felixe s Heidi. Bylo by dobré, kdyby se ti dva dali dohromady. Moc jim to spolu sluší.
V druhém rohu stála Jane a líbala Demetriho. Kousek od nich stál Alec a znechuceně na ně hleděl.
Zahlédla jsem další známé tváře, ale nejvíce mě zajímala jedna. Christian. Všimla jsem si ho až po několika vteřinách. Skrz dav si to mířil přímo ke mně. Na tváři mu pohrával široký úsměv a do očí mu lezly prameny neposlušných vlasů.
V obleku vypadal ještě lépe, než jsem si ho představovala. Bílá košile dokonale zvýraznila kontury jeho těla. Přes ni měl černé sáčko a kolem krku černého motýlka. Jeho černé kalhoty ještě zvětšily opticky jeho výšku. Už byl kousek ode mě, když…
"Á, Christiane!" vytrhl mě z mého rozjímání můj otec.
"Pane," pozdravil ho nazpět a velmi neochotně odlepil pohled od mého těla.
"Jsem rád, že jsi vstoupil do našich řad. Doufám, že ti vše vyhovuje."
"Děkuji. Jsem spokojen. Líbí se mi tu. I pokoj předčil moje očekávání."
"To jsem rád. Smím se zeptat, který pokoj jste dostal?"
"Oh, jistě. Pokoj číslo 306," odpověděl a očima přejel sál. Aro na mě mezitím hodil významný pohled. Myslím, že mu je jasné, že jsem to udělala naschvál. Jen jsem se na něj usmála a sedla si na jeho trůn. Christian ke mně stočil pohled a stoupl si přede mě.
"Smím prosit, krásná slečno?" zeptal se mě neodolatelným hlasem a natáhl ke mně ruku. Obdařila jsem ho krásným úsměvem a vložila svou ruku do té jeho. Pomalu jsme sešli schody a šli mezi tančícími páry přímo doprostřed. Jednu ruku mi dal kolem pasu, trochu níž, než se sluší a patří, a druhou uchopil jednu mou dlaň. Já ho chytla kolem ramen, a když začala nová písnička, začali jsme tančit.
Asi po pěti písničkách mu na rameno zaklepal Derek, a tak mě velmi neochotně pustil.
S Derekem jsem tančila jen jednu písničku. Pak jsem odešla s tím, že je tu na mě moc lidí. Hodil na mě pochybovačný pohled, ale nechal mě jít.
Došla jsem do zahrady, kde jsem si sedla do altánku. Ze sálu se ke mně linula jedna krásná skladba za druhou. Jak jsem byla překvapená, když si ke mně sedl Christian.
Zpět