1.Kapitola

KAPITOLA PRVNÍ

Třicet tisíc hotelových pokojů ve městě Chicago, a Cameron Lynde našla zrovna tady, vedle které má dvojice sexuálny maraton.

„Aaaano, ohhh AAAANOOO!“

Cameron si protáhla polštář přes hlavu, a poslední hodinu a půl myslela jenom na to, že to někdy musí skončit. Když bylo po třetí hodině ranní, zatím co ona neměla nic proti dobrém kole divokého hotelového sexu, ale toto konkrétní kolo bylo divoké a smíšené protože asi 14 krát zaznělo „oh oh můj Bože oh Bože oh Božeee“. Důležitější bylo, že zvýhodněná sazba pro federálních zaměstnanců za nocleh na poloostrově, není typická v rámci měsíčního rozpočtu asistenta U.S. právníka, a proto chtěla začít opravdu oddychovat a mít trochu klidu a ticha.

BUCH! BUCH! BUCH!! Zeď za postelí se třásla s takovou silou, že její čelo postele bylo do hlavy, a Cameron nadávala na dřevěnou podlahu, která ji přivedla do této situace. Začátkem tohoto týdne, když jí dodavatel oznámil, že bude muset zůstat mimo její přebroušené podlahy minimálně 24 hodin, tak se rozhodla sama potěšit rozmazlováním.

Zrovna minulý týden ukončila vysilující trojměsíční pokus o vydírání proti jedenácti obžalovaným obviněných z různých organizovaných trestních aktivit, zahrňující sedum vražd a ze tří pokusů o vraždu. Proces byl psychicky vyčerpávající pro všechny zúčastněné, a hlavně pro ni a druhého asistenta U.S. právníka, který byl stíhaný pro případ. Takže když se dověděla, že potřebuje odejít z jejího domu, aby jí vyschla podlaha, chopila se příležitosti a proměnila to na víkendový únik. Možná ostatní lidi by se rozhodli jít někam na vzdálenější místo nebo exotičtější jako do hotelu tři míle vzdáleného od domova, ale to je celá Cameron, která se starala o neuveřitelně prodražené, ale fantasticky omlazující masáže, po kterých následují pokojné noci R&R, a pak snídaně formou bufetu v pozdních ranních hodinách (opět neskutečně prodražené), kde by se mohla nacpat až do té doby, kým si vzpomene, proč udělala toto zásadní rozhodnutí, aby zůstala daleko od bufetů. Ideálním místem pro to byl Peninsula.

„Takový veliký, zlý muž! Ano právě tam, oh aaannnóóóó, právě tam, nepřestáávej“

Polštář, který měla přes hlavu nepomohl přehlušit ženský hlas. Cameron zavřela oči v tiché žádosti. Drahý pan Veliký a Zlý: Cokoliv to do pekla děláš, nechceš se přesunout od toho bodu, až k ukončení práce. Ona se tak těžce nemodlila od jejího prvního orgasmu nakonec – čas když spala s Jimom, kupující právnické víno/umělec, který chtěl „najít svou cestu“ ale zdá se, že nemá tušení jak najít cestu kolem klíčových částí ženského těla.

Sténání, které začalo kolem 1:30 ráno, to co jí probudilo. V jejím groggy stavu, její první myšlenka byla, že někdo ve vedlejším pokoji byl nemocný. Ale rychlo zjistila opak, když slyšela sténání druhé osoby a pak co slyšela lapání po dechu,  pak bouchání na zeď, křičení, a tu část podezřivého zvuku jako výprask a nakonec kolem tohoto dění pochopila co se skutečně děje na pokoji 1308.

Wham Wham Wham Wham Wham Wham

Postel ve vedlejším pokoji zvýšila tempo na zeď a vržení matrace dosáhlo nové hořečnaté kolísání. Napříč její mrzutosti, Cameron musela uznat chlapovi body, protože měl vážně výdrž. Možná to byl jeden z těch co brali Viagru, přemýšlela. Někde slyšela, že jedna pilulka může nechat muže vzrušeného víc jak 4 hodiny.

Stáhla polštář z hlavy a zahleděla se do tmy na hodinky na nočním stolíku vedle postele, na kterých bylo 3:17. Když musela vydržet další dvě hodiny a patnáct minut této záležitosti, měla chuť někoho zabít, začala by s úředníkem na recepci, který ji dal do tohoto pokoje hned na prvním místě. Neměli hotely předpokládat, že by měli vynechat třinácté patro, no ne? Právě teď si přála, aby byla více pověrčivý člověk a měla požádat aby jí přidělili jiný pokoj.
Ve skutečnosti, si právě teď přála, aby nikdy nepřišla s tímto nápadem na víkendový únik a místo toho strávila noc s Colinem nebo Amy. Pak by usnula místo poslechu Kakofonisů symfonie chrochtání a ječení "aaach ano", které dívka ječela - to byl současný soundtrack k jejímu životu. Plus, Collin by udělal z průměrného čedaru, rajčat a vajec bílou omeletu, pravděpodobně ne zcela rovnocennou lahůdku jako jedna z těch jakou najdete v bufetu Peninsula, který jí připomněl proč je obecně zvykem nechat ho dělat všechno ohledně vaření, když tři z nich spolu žijí v posledním ročníku vysoké školy.
Wheew ammawamma - BAM WHEEWAMMAWAMMA BAM
Cameron si sedla na postel a hleděla na telefon na jejím nočním stolku. Nechtěla být tím druhem hosta, který si stěžuje na každou malou chybičku v hotelu s pěti hvězdičkovým servisem. Ale zvuk z vedlejšího pokoje zněl už dlouhou chvíli na stejném místě, ale cítila, že má právo k nějakému spánku v jejím pokoji skoro za čtyři sta dolarů za noc. Jediným důvodem bylo, že hotel nedostal stížnost od nikoho jiného, ​​uhodla, protože pokoj 1308 byl rohový, kde z druhé strany se nenacházel další pokoj.
Cameron se chystala zvednout telefon a zavolat na recepci když náhle, zaslechla muže vedle v pokoji který vydal slavnostní zvuky její spasení.
Plesk! Plesk!
"Oh do prdele, už jseeeeeeeeeeeeeeeem"
Hlasité zasténání. A potom -
Požehnané ticho. Konečně.
Cameron klesla zpět do postele. Děkuji, děkuji, panebože díky za poskytnutí tohoto malého odkladu. Nikdy bych nevolala na masáž protože je zbytečně předražená. Dokonce všichni víme, že to nestojí 195 dolarů natírat krém na něčí záda. Jen říkám.
Zalezla pod peřinu a natřela se krémem až ke bradě. Její hlava se zabořila do polštářů a ležela tam pár minut než usnula. Vzbudil ji zvuk od vedle - zvuk zavírajících dveří.
Cameron byla celá napjatá.
A potom ...
Nic.
Všechno bylo stále blažené a tiché, a její poslední myšlenka, než usnula byla jaký význam má zvuk zavírajících dveří, který zaslechla.
Měla neodbytný pocit, že někdo právě obdržel pět hvězdiček za svou kořist.

BAM!
Cameron se zavrtěla v posteli, zvuk od vedle ji probudil z jejího spánku, na který již měla právo. Slyšela tlumené svištění a postel jak znovu narazila na zeď tvrdší a hlasitější než jindy, jako kdyby jeho obyvatelé opravdu šli na to znovu. Podívala se na hodinky a bylo už 4:08. Přestávka, která měla trvala třicet minut. Neztrácejí čas. Upřímně, tito vtipálci jí darovali až příliš velkou část z jejího cenného času, který mohla spát, a tak se natáhla a rozsvítila lampu vedle postele. Zamrkala jak si její oči zvykly na náhlý výbuch světla. Pak popadla vypnutý telefon z nočního stolku a vytočila číslo. Po prvním zazvonění, na druhém konci příjemně odpověděl muž: "Dobrý večer, slečno Lyndeová. Děkujeme za zavolání hostitelské služby. Jak vám můžeme být nápomocný? "
Cameron si odkašlala, ale její chraplavý hlas byl stále jakoby její slova padaly. "Podívejte nechci vypadat jako blbec, ale kluci mohli byste něco udělat s lidmi v místnosti 1308. Bouchají proti zdi, byly tam už všechny druhy naříkání, křiku, výprasku a toto už probíhá poslední dvě hodiny. Sotva jsem usnula tuto noc a zní to tak že to opakují už dvacet krát nebo kolikrát, což je skvělé pro ně, ale ne tak moc pro mě, a akorát jsem v bodě, kdy už mám toho opravdu dost, co je moc to je moc, víte? "
Hlas na druhém konci zněl jako by ho to vůbec nevyvedlo z míry, jako kdyby o tom všem celou dobu věděl.

"Samozřejmě, paní Lyndeová. Omlouváme se za vzniklé problémy. Pošlu k vám bezpečnost, aby se postarala ihned o tento problém. "
"Díky" zamumlala Cameron, neochotně se snadno uklidnila. Plánovala, že si ráno promluví s manažerem, ale pro tentokrát jediné, co chtěla byl tichý pokoj a trochu spánku.
Zavěsila telefon a čekala. O několik minut později, se podívala na zeď za postelí. Věci v pokoji 1308 připadaly příliš tiché. Přemýšlela, že když obyvatelé zaslechnou její telefonování hostitelské službě, budou se stěžovat. Jistě, zdi byly tenké (určitě by ji hned objevili), ale byly tak tenké?
Slyšela, jak se dveře pokoje číslo 1308 otevřeli. Ti bastardi jim unikli.
Cameron vyletěla z postele a běžela k jejím dveřím, rozhodla se alespoň se podívat na sexuálních ďáblů. Přitiskla se proti dveřím a podívala se přes kukátko hned jak se zavřely dveře na vedlejším pokoji. Na tu krátkou chvíli, nikoho neviděla. Pak ...
Její muž vkročil do zorného pole.
Pohyboval se rychle, objevil se mírně zkreslený kvůli kukátko. Stál zády k ní, když procházel kolem jejího pokoje, tak Cameron nezahlídla jeho vzhled. Nevěděla jak typicky sexuální ďábel vypadal, ale především byl na vyšší straně a stylový v džínách, černo manšestrovém saku, a šedém tričku s kapucí. Kapuci měl nasazenou na hlavě, což bylo docela neobvyklé. Jak ten muž prošel chodbou a otevřel dveře ke schodišti něco ji zasáhlo, něco povědomé. Ale pak zmizel na schodišti, jak mohla na něco přijít.
Cameron se odtáhla od dveří. Něco velmi podivné se dělo v pokoji číslo 1308. Možná ten muž odešel ze scény, protože zaslechl její volání hostitelské službě a opustil jeho partnerku po dohodě spal sám. Ženatý muž, asi? Bez ohledu na to, žena v pokoji 1308 bude muset opravdu vysvětlovat hostitelské službě, co dělali když přišli. Cameron usoudila, že od chvíle, kdy nespala, by mohla jen sedět dívat se přes kukátko a zachytit poslední jednání. Ne že by to byl odposlech nebo něco takového, ale ... dobře, byl to odposlech.
Nemusela čekat dlouho. Dva muži oblečení v oblecích, zřejmě hotelová ochranka, přišla během několika minut a zaklepala na dveře pokoje číslo 1308. Cameron se podívala přes kukátko jak ochranka nedočkavě hledí na dveře, pak pokrčili rameny jeden na druhého, když neslyšeli odpověď.
Měli bychom to ještě vyzkoušet? zeptal se menší z nich. Druhý muž přikývl a zaklepal na dveře: "Hotelová bezpečnost" zvolal. Bez odezvy.
"Jste si jistý, že je to ten správný pokoj?" Zeptal se druhý chlap. První muž zkontroloval číslo pokoje, pak přikývl. "Jo. Člověk, který si stěžoval řekl, hluk přichází z pokoje 1308. "Podíval se na Camaronin pokoj. Udělala krok zpět, aby ji nemohli zahlédnout přes dveře. Náhle si uvědomila, že má na sobě jen její tričko z Michiganské University a spodní prádlo.
Chvíli bylo ticho.
"Dobře, já stále nic neslyším." Cameron zaslechla prvního muže, když to řekl. Zabušil na dveře potřetí hlasitěji. "Bezpečnost! Otevřete! "Stále nic.
Cameron se přesunula zpět ke dveřím a podívala se zase ven přes kukátko. Viděla, jak si muži vyměnili výrazy. "Pravděpodobně se sprchují" řekl menší muž. "Možná na to jdou znovu" souhlasil druhý. Oba muži přitiskli uši ke dveřím. Na její straně dveří, Cameron se snažila zachytit nějaký zvuk ze sprchy, ale nic neslyšela.
Ten vyšší z nich si povzdechl: "Znáš protokol, musíme jít dovnitř" Z kapsy vytáhl něco co vypadalo jako nějaký druh master karty. Přešel sní přes zámek dveří a dveře se otevřely.
"Haló, hotelová bezpečnost .... je tu někdo?" Zavolal do pokoje jeden z ochranky. Podíval se přes své rameno na jeho partnera a zavrtěl hlavou. NIC. Popošel více dovnitř a ukázal na druhého muže, aby ho následoval. Oba muži zmizeli v místnosti, z pohledu Cameron se za nimi zabouchly dveře. Momentálně nastala pauza, pak Cameron zaslechla jednoho z bezpečnosti. "No do prdele!" Její žaludek klesl. Ona věděla, že to co se stalo v pokoji 1308 nebylo nic dobrého. Nevěděla, co má dělat, tak přitiskla ucho ke stěně a poslouchala.
"Zkuste puls dokud zavolám na 911!" Křičel jeden z mužů. Cameron vyletěla z postele a hnala se ke dveřím. Otevřela dveře v téže chvíli, jak menší muž běžel ven z pokoje. Viděl ji, zvedl ruku, naznačujíc aby zastavila. "Madam - prosím vás vraťte se zpět do svého pokoje."
"Ale já jsem slyšela, .. Myslela jsem, že mohu pomoci, já ... "
"Právě to řešíme, madam. Teď se prosím vraťte naspět do svého pokoje. "Pospíchal pryč.
Když ji bezpečnostní stráž poslala do pokoje, zůstala stát na prahu. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla další lidí z okolních pokojů, kteří slyšeli rozruch a dívali se do chodby se smíšenými pocity úzkosti a zvědavosti. Poté, co se zdálo jako věčnost, to co bylo pravděpodobně jen pár minut, menší muž se vrátil k vedoucí dvojici záchranářů, kteří tahali vozík.
Jak tato trojice procházela spoza Cameron,, když zaslechla bezpečnostní ochranku než vysvětlují co se stalo: "Našli jsme ji ležet na posteli ... Nereagovala na nic, a tak jsme začali oživovat, ale nevypadalo to dobře ... "
Do této doby, další a další pracovníci přicházeli na scénu, žena v šedém obleku se představila jako hotelový manažer a požádala všechny, aby zůstali ve svých pokojích. Cameron zaslechla jak řekla ostatním členům personálu, aby byly chodby a výtah volné. Hosté na třináctém patře si mezi sebou šeptali a Cameron zachytila ​​útržky rozhovorů jak se jeden host zeptal druhého či on nebo ona neví co se opravdu stalo. Dav ztichl, když záchranáři vystoupili z pokoje 1308. Rychle se přesouvali směrem k hale.
Ale tentokrát byl na vozíku člověk. Jak spěchali vedle Cameron, zahlédla osobu jen letmo - ale neviděla toho hodně, dost na to, aby viděla, že je to žena, také si všimla, že má dlouhé červené vlasy, které se rozprostíraly v ostrém kontrastu s bílou plachtou na vozíku s bílým hotelovým županem, co měla oblečené na sobě. Všimla si i to, že se žena nehýbala.
Zatímco jeden ze zdravotníků tlačil vozík druhý běžel vedle něj a pumpoval kyslík té ženě přes masku. Dva bezpečnostní strážníci se hnali před zdravotníky, ujišťovali se, aby byla chodba volná. Cameron zřejmě i několik dalších hotelových hostů zaslechli, jak stráž něco říká o tom, že policie je na cestě. Při této zmínce o policii vypukl menší rozruch. Hotelový hosté chtěli vědět, co se stalo.
Manažer mluvil o nějaké bitvě. "Chápu, že všichni máte obavy, a nabízím vám naši upřímnou omluvu za narušení." Oslovila je v tichosti, příjemným hlasem, který byl podobný muži z hostitelské služby, který předtím mluvil s Cameron po telefonu. Byla zvědavá, zda všichni říkali tímto způsobem mezi sebou, když nebyli žádní zákazníci v okolí nebo to bylo díky jejich rutinnímu šarmu, a že je normální mezi nimi evropský přízvuk, i když jsem z Wisconsinu, tak za pouhých pár minut co sedíte v jídelně je začnete napodobovat.

"Bohužel v této chvíli vám mohu říci jen to, co je zřejmé, a to že tato situace je velmi závažná a může být trestněprávní povahy." Pokračoval manažer. "Obrátili jsme se s touto situací na policii a žádáme hosty, aby zůstali ve svých pokojích než přijdou, aby mohli zhodnotit situaci. Je pravděpodobné, že policie bude chtít s některými z vás mluvit. "Manažerčin pohled padl přímo na Cameron. Jak se dav vrátil k jejich šelestů a šeptání, popošla k ní. "Slečna Lyndeová, však?" Cameron přikývla "Ano"
Manažerka popošla ke dveřím. "Vadilo by vám, kdybych vás doprovodila zpět do vašeho pokoje, slečno Lyndeová?" Slušně řekli "Ciťte se pohodlně tak jak se jen dá, protože odposlechy nyní nikam nevedou." "Samozřejmě" odpověděla Cameron, stále trochu v šoku z následujících událostí, které se udály v několika posledních minutách. Jako asistentka US právníka, bych docela měla zvládat kriminální živly, ale toto bylo jiné. Toto nebylo totéž jako případy, které řešila objektivními očima zástupce, nebyly zde žádné důkazy, které připravila FBI nebo fotografie místa činu. Nyní byla uprostřed dění, kdy se zločin stal, viděla oběť z první ruky a vzpomínala na muže v saku a tričku s kapucí, který mohl být osobou, která to způsobila.
Prošel jí mráz po zádech, když na to pomyslela. Nebo, Cameron předpokládala, že ten chlad má možná něco společného s tím, že stále stojí v klimatizované hale a oblečené má jen tričko a spodní prádlo. Super.
S takovou důstojností, s jakou se to dalo momentálně udělat a bez kalhot, Cameron si stáhla tričko jak se jen dalo a následovala hotelového manažera do svého pokoje.