1.kapitola
02.03.2012 07:52
1. kapitola
Phury mě právě srazil k zemi, aby sám mohl popadnout dýku a vrhnout ji směrem k bezduchému. Tohle byl neočekávaný útok a já tady stál jenom po boku jednoho z bratrů, zatímco ostatní se bavili v klubu a probírali další možné strategie na boj s těmi zrůdami.
"Johne! Za tebou!" vykřikl Phury, ale bylo příliš pozdě. Uviděl jsem, jak se proti mně řítí něco blyštivého a očekával ostrou bolest v hrudi, kam mířil malý nůž. Pak jsem ale uslyšel náraz kovu o kov a nůž spadl na zem. Stejně jako Phury i já se otočil směrem k bezduchému, který zděšeně vykřikl.
Fascinovaně jsem hleděl na postavu zahalenou v plášti, která bez větších problémů srazila bezduchého na kolena, potom sáhla za svá záda a plynulým pohybem vytáhla meč, který měl rukojeť zdobenou obrovským rubínem. Byl to výjimečný bojovník a i přes útlou postavu, která naznačovala, že nebude moc starý a jistě ne plnohodnotný upír, ovládal bojové umění na profesionální úrovni. Kolem těla se mu lehce vlnil černý plášť, ale to neubralo na smrtelnosti jeho rány. Ostří meče dopadlo bezduchému na krk, ale místo toho, aby mu ji útočník sňal, rychle změnil dráhu úderu a plochou stranou meče udeřil bezduchého do spánku. Ten se v bezvědomí svalil na zem a bojovník konečně pozvedl hlavu.
A kdybych mohl, vydechl bych překvapením stejně jako Phury. Byla to dívka. A to natolik krásná, až to bylo skoro neskutečné. Černý plášť se jí svezl z ramen a doplachtil k jejím nohám. Bylo to tak přirozené. Jakoby měla moc, která by donutila každého, aby se jí plazil u nohou.
Zkoumavě jsem si změřil její drobnou postavu. Na dívku byla celkem malá, ale štíhlost a hbitost jí dodávala iluzi velikosti. Vlasy barvy ohně jí spadaly na záda a oči měli oříškovou barvu, možná o odstín tmavší. Vypadaly jako propasti a jiskřily takovou energií, jakoby jí v nich probleskoval samotný třpyt měsíce.
"Málem jste se nechali zabít," zamračila se a nešetrně kopla do bezduchého.
Za ní se ze tmy vyloupla vysoká postava Vého a jí stačila minuta k tomu, aby její lovecké instinkty zareagovaly na pach nebezpečí, který kolem sebe mohutný bojovník šířil. Poklekla na koleno a ještě v pohybu sáhla k boku, kde jí vyselo pár vrhacích hvězdic.
Zakročil jsem tak rychle, jak to jen šlo. Prostě jsem dívku vytáhl na nohy a přitiskl její pevně tělo zády k sobě. Poplašeně zalapala po dechu a mně udeřila do nosu její podmanivá vůně. Voněla po liliích a létu.
Chtěl jsem jí říct něco, co by ji uklidnilo, ale můj hlas odmítal poslechnout, jako už tolikrát před tím.
"Pusť mě, ty přerostlá testosteronová pijavice!" dupla mi rázně na nohu a já se pobaveně usmál. Měl jsem chuť otočit si ji k sobě a přitisknout rty k hebké šíji, pod kterou pulzovala malá žilka. Už jsem skoro cítil chuť její krve na jazyku, když mě ze zamyšlení vytrhl Vého hlas.
"Vysvětlí mi někdo, kdo je tahle malá amazonka?" nadzdvihl bratr obočí a udělal krok dopředu.
"Já bych zase ráda věděla, kde ses flákal ve chvíli, kdy tvoji bratři bojovali s bezduchými?" zasyčela ta malá potvora a její tělo se zazmítalo v mojí náruči tak šikovně, až jsem odhalil tesáky prodloužené touhou.
Ještě chvíli se takhle vrť a neskončí to dobře, řekl jsem si v duchu a její tělo jako na povel znehybnělo.
"Vyhrožuješ mi?" udeřila mě loktem do žeber.
"Nic jsem neřekl," vztáhl před sebe Vé v obraně ruce.
"Nemyslím tebe, ale jeho," obrátila oči v sloup a šikovně mi proklouzla po paží.
Šokovaně jsem hleděl do jejích očí, které byly zúžené nenávistí, a nebyl jsem jediný, koho její slova překvapila. Vé a dokonce i Phury se zmohli jenom na nevěřícný výraz ve tváři.
"Nejsem zvědavá na nějaké tvoje silácké řeči," pokračovala dál a poklekla na kolena, aby sebrala hvězdice, které jí před tím vypadly z ruky.
"Co řekl?" zeptal se Phury zamyšleně.
"Jako kdybys to neslyšel," zamračila se.
"Jak se jmenuješ?" vyzvídal Vé pobaveně.
"Nyx," odpověděla naštvaně.
"Nyx? Bohyně noci?" nadzdvihl Phury obočí.
"Vyřiď si to s mojí matkou. Ale adresu ti nedám, sama nevím, kdo to je," prskla vztekle a obrátila se k odchodu.
"Nemůžeme ji nechat jít," sykl Phury a já pokýval souhlasně hlavou.
"Hej, krásko! Myslím, že půjdeš s námi!" křikl za ní Vé, ale ona se ani neotočila.
Znamením rukou jsem jim dal najevo, že se o to postarám a oni pokrčili rameny a vydali se ke klubu, aby sehnali ostatní bratry.
S úsměvem jsem tu dívku doběhl a přes její hlasité protesty si ji jednoduše přehodil přes rameno. Byla skvělý soupeř pro bezduché, ale mě se rovnat nemohla. Dosahovala mi sotva po ramena a její křehká kostra byla proti mé postavě jako ze skla. Hrozilo stejné nebezpečí, že by se roztříštila.
U auta jsem ji postavil na zem a zadíval se na bratry, kteří stáli seřazení v jedné řadě, a jejich oči těkaly kolem. Čekali problémy…
"Ty jeden hulváte!" zavrčela a napřáhla ruku k úderu. Musela jsem se usmát nad tím, že jako každá jiná žena, i ona mířila na mou tvář rozevřenou dlaní místo pěstí.
Lehce jsem zachytil její útlé zápěstí a přitáhl jsem si ji blíž k tělu. Tak těsně, až se její hruď dotýkala mé. Sklonil jsem hlavu, abych na ni mohl pohlédnout v ostrém světle lampy a její bledá pleť mě naprosto uchvátila. Postrádala jakoukoliv známku nedokonalosti stejně jako všechno ostatní, co Nyx patřilo.
"Až s tebou skončím, budeš prosit, abych tě zabila a-" brebentila rychle, ale její hlas mě rušil. Proto jsem ji lehce nadzdvihl a přitiskl svá ústa na její. Nikdo z bratrů nezakročil a ona sama se jen zmohla na hlasité vydechnutí.
Chutnala tak sladce, sladce jako moje současná milenka… Sladce jako Kala, přesto bylo její kouzlo silnější. A potom mi to došlo! Prudce jsem ji od sebe odtáhl a přidržel si ji na délku paže.
Stvořitelka!
"Ne, jenom její neposlušná dcera," ušklíbla se kysele.
Ona mě slyšela! Slyšela moje myšlenky, jako bych je řekl nahlas.
"Johne? Bereme ji s sebou?" zeptal se Zet opatrně.
Jenom jsem kývl, ale oči jsem nespouštěl z té záhadné krásky. Dcera Stvořitelky, která se místo připravování se na to, aby ulehla do lože některého z bratrů, toulá sama po nocích a zabíjí. To bylo něco naprosto nemyslitelné. Přesto jsem z ní necítil upíra. Byla člověk, alespoň částečně. A to znamenalo, že její matka podlehla kouzlu některého ze smrtelných a zplodila s ním nečistou Vyvolenou.
Když jsem ji hodil do náruče Phurymu, aby zlomil odpor její mysli, byl jsem si jistý, že tohle bude ještě zajímavé.