Prolog

Prolog

Je zprávou o tom, jak Gorim hledal Boha pro svůj lid a jak nalezl UL na posvátné hoře Prolgu.

• podle Knihy Ulgo a jiných dochovaných útržků

záznamů

na SAMÉM POČÁTKU dní byl svět vytržen z tem­noty sedmi bohy, kteří také stvořili zvířata a ptactvo, plazy a ryby, a nakonec i člověka.

V nebesích však dlel i duch známý jako UL, kte­rý se nezapojil do tohoto tvoření. A protože přitom procesu chyběla jeho moc a moudrost, mnoho z toho, co bylo stvořeno, bylo nepovedené a špatné. Mnoho z no­vých tvorů bylo nepěkných a nehodilo se do nového řá­du. Mladší bohové se je rozhodli vyhledat a zničit, aby byl svět čistý a krásný.

Ale UL natáhl ruku a zabránil jim v tom, řka, „Co jste jednou stvořili, již nelze vzít zpět. Roztrhli jste vedví tkanivo nebes a jejich mír, abyste pro svou zába­vu stvořili tento svět. Vězte však, že cokoli vytvoříte, jakkoli je to obludné, přetrvá jako výstražná připo­mínka vaší pošetilosti. V den, kdy bude zničena jediná věc z těch, jež jste vytvořili, i všechno ostatní bude zničeno."

Mladší bohové se rozzlobili a řekli pak každému z těch obludných či nežádoucích tvorů, jež vytvořili: „Běž k UL a učiň jeho svým bohem." Nato si každý bůh vy­volil z lidských ras jednu, která jej těšila. A když pak stále zbývali lidé, kteří neměli žádného boha, odehnali je bohové od sebe a řekli: „Jděte za UL, ať on je vaším bohem." A UL mlčel.

Po dlouhé a hořkostí naplněné generace bloudili Ti, kdo neměli boha, po divokých pustinách Západu, marně volajíce své prosby.

Pak se mezi nimi objevil spravedlivý a čestný muž jménem Gorim. Shromáždil zástupy a takto k nim pro­mluvil: „Chřadneme a padáme pod útrapami našeho bloudění. Naše děti a starci umírají. Bude lépe, když zemře jen jediný z nás. Zůstaňte proto zde na pláni a od­počívejte. Já zatím vyhledám boha jménem UL, aby­chom jej mohli uctívat a nalezli své místo na tomto svě­tě."

Po dvacet let hledal Gorim UL, ale nadarmo. Léta mí­jela, vlasy mu šedivěly, on však stále hledal dál. V zoufalství vystoupil jednoho dne na vysokou horu a zakřičel do nebes: „Už nikdy víc! Již nebudu hledat. Bohové jsou jen výsměch a klam a svět je jen prázdná skořáp­ka. Žádný UL není a já mám již dost utrpení, které hle­dání přináší."

Duch UL jeho slova zaslechl a odpověděl: „Proč se na mne zlobíš, Gorime? Nebylť jsem to já, kdo tě stvořil a odvrhl."

Gorim dostal strach a padl na tvář. A UL pro­mluvil znovu, řka: „Vstaň, Gorime, neboť já nejsem tvým bohem."

Gorim však nevstal. „Ó můj bože," zvolal, „neodvracej tvář od svého lidu, který tak těžce strádá, neboť jest vyhnán odevšad a nemá boha, jenž by jej chránil."

„Vstaň, Gorime," opakoval UL, opusť toto místo. Zanech svých nářků. Vyhledej sobě boha jin­de a nech mne v míru a pokoji."

Gorim však stále nechtěl vstát. „Ó můj bože," pravil, „přesto zůstanu. Tvůj lid žízní a hladoví. Touží po tvém požehnání a místu, kde by mohl přebývat."

„Tvá slova mne unavují," pronesl UL a odešel.

Gorim zůstal na hoře a zvěř plání a ptactvo oblohy jej udržovaly při životě. Více než rok zde setrval. Pak přišly obludní a nepatřiční tvorové, stvoření bohy, a usadili se u jeho nohou, aby jej pozorovali.

Duch UL byl znepokojen a přece jen se znovu zjevil Gorimovi. „Stále zůstáváš?"

Gorim padl na tvář a pravil, ,,O můj bože, tvůj lid pláče a obrací se k tobě ve svém neštěstí."

Duch UL zmizel. Gorim však setrval další rok. Draci mu přinášeli maso a jednorožci mu dávali pít. A znovu za ním přišel UL a ptal se: „Stále zůstáváš?"

Gorim padl na tvář. „Ó můj bože," vzkřikl, „tvůj lid bez tvé péče zahyne." A UL opět uprchl před tím spravedlivým mužem.

Další rok uplynul, zatímco mu tvorové beze jména a tváře nosili jídlo i vodu. A Duch UL opět přišel na vysokou horu a nařídil, „Vstaň. Gorime."

Aniž se hnul, Gorim zanaříkal, „O můj bože, měj slitování."

„Vstaň, Gorime," odvětil UL. Sehnul se a zvedl Gorima vlastníma rukama. „Jsem UL — tvůj bůh, Na­řizuji ti, aby ses vztyčil a stanul přede mnou."

„Pak tedy budeš mým bohem?" otázal se Gorim. „A bohem i mému lidu?"

„Jsem tvým bohem a též bohem tvého lidu," přitakal UL.

Gorim shlédl dolů z vysoké hory a spatřil netvory, již jej udržovali při životě. „A co s nimi, ó můj bože?" tázal se. „Budeš také bohem baziliškovi a minotaurovi, draku a chiméře, jednorožci a bezejmenným tvorům, okřídlenému hadu i tvorům, jež nelze okem spatřit? Ne­boť i oni jsou vyvrženci. A přece v každém z nich je krása. Ó bože. vždyť i oni jsou užiteční, a mladší boho­vé je odvrhli, aby šli za tebou. Kdo "má být jejich bo­hem, pokud ty odmítneš?"

„Byli učiněni mně navzdory." řekl UL. „Tito tvorové byli posláni za mnou, aby mne uvrhli v hanbu, neboť jsem pokáral mladší bohy. Nehodlám být bohem nestvů­rám."'

Tvorové u Gorimových nohou zaúpěli. Gorim sám se posadil na zem a pravil: „Přesto zde setrvám, ó můj bo­že."

„Setrvej, jak je ti libo," odvětil UL a zmizel.

A bylo to stejné jako dřív. Gorim setrvával na vy­soké hoře, tvorové mu dávali jíst a pít a UL se trápil. A Velký bůh pocítil lítost nad oním svatým mužem a zase se mu zjevil. „Povstaň, Gorime, a služ svému bohu." A UL se sehnul a zvedl Gorima. „Přiveď ke mně tvory, již sedí před tebou, a já je shlédnu svým zrakem. Bude-li jeden každý z nich mít v sobě krásu a užitek, jak pravíš, stanu se i jejich bohem."

Nato přivedl Gorim tvory před svého Boha. Bytosti padly na břicho a úpěly prosby o jeho požehnání. A UL užasl, že dosud neviděl krásu oněch tvorů. Zvedl dlaně a požehnal jim, řka: „Jsem UL a nacházím krásu a užitek v každém z vás. Budu vaším bohem, a vy budete vzkvétat a žít v míru."

Gorim byl šťasten a pojmenoval ono vysoké místo, kde se to vše stalo, Prolgu, což znamená „Svaté místo". Poté odešel a navrátil se na pláň, aby přivedl svůj lid k bohu. Ale oni jej nepoznali, neboť se jej dotkly ruce UL, a veškerá barva z něj vyprchala, zanechávajíc tělo a vlasy bílé jako čerstvě padlý sníh. Lidé se ho báli a zahnali jej kameny.

A Gorim zvolal k UL: „Ó můj bože, tvůj dotek mne změnil a můj lid mne již nepoznává."

UL zvedl ruku a i jeho lid se stal bezbarvým, stejně jako Gorim. Duch k nim potom promluvil hromovým hlasem: ,,Naslouchejte slovům svého boha a poznejte jej. Toto je ten, jehož zvete Gorimem, a jenž mne pře­mluvil, abych vás přijal jako svůj lid, bděl nad vámi, pe­čoval o vás a vládl vám jako bůh. Budete se tedy zvát UL - Go, abyste nezapomínali na mne a měli na pa­měti i svatost tohoto muže. Budete konat, co vám poru­čí, a půjdete tam, kam vás povede. Toho pak, kdo jej odmítne poslouchat či následovat, oddělím od svého stáda, aby chřadl sám, zanikl a již ho nebylo více."

Gorim nakázal lidem, aby sebrali své statky a do­bytek a následovali jej do hor. Ale starší lidu mu ne­důvěřovali a nevěřili ani, že onen hlas byl hlasem  UL. I odmlouvali Gorimovi, řkouce: „Jsi-li služebník boží, učiň na důkaz zázrak."

A Gorim odpověděl: „Pohleďte na svou kůži a vlasy. Není to pro vás dostatečný zázrak?"

Starší upadli do rozpaků a odešli. Ale přišli za ním záhy zas, řkouce: „Znamení na nás je způsobeno moro­vou ranou, kterou jsi na naši hlavu přinesl z nějakého nečistého místa, a není tedy důkazem přízně UL."

Gorim zvedl paže a bytosti, jež jej udržovaly při životě, se kolem něj shromáždily jako stádo kolem pastýře. Starší se zalekli a na čas odešli. Brzy se však opět vrátili, řkouce: „Ta stvoření jsou obludná a nepatří na tuto zem. Jsi démon, seslaný, aby zlákal náš lid do záhuby, ne služebník Velkého boha UL. Stále nevidíme žádný důkaz přízně UL."

Nyní jich měl Gorim dost, i rozkřikl se na ně moc­ným hlasem: ,,Říkám vám, že jste slyšeli hlas UL. Mnoho jsem za vás vytrpěl. Nyní se vrátím na svaté místo, Prolgu. Nechť každý, kdo mne hodlá následovat, tak učiní a nechť každý, kdo nechce, zůstane." A obrátil se a šel k horám.

Pár lidí jej následovalo, ale většina zůstala a lála Gorimovi i těm, kdo šli za ním: „Kde je ten zázrak, jenž prokazuje přízeň UL? Nenásledujeme Gorima ani jej neposloucháme, a přece žijeme a nechřadneme."

Vtom na ně Gorim pohlédl ve velkém zármutku a promluvil k nim naposledy: „Žádali jste ode mne zá­zrak, tedy jej mějte. Stane se, tak jak řekl hlas UL, jste odděleni od stáda a uschnete jako uťatá větev. Vskutku jste zanikli dnešním dnem." A vedl těch pár věrných do hor a k Prolgu.

Zástup lidí jej zahrnul posměšky a navrátil se ke stanům, aby pokračoval ve svém smíchu. Jejich smích však záhy ustal, neboť jejich ženy byly neplodné a neměly už žádné děti. Lidé chřadli a za čas vymizeli a nebylo jich víc.

Ti, kteří následovali Gorima, šli za ním k Prolgu a tam postavili město. Duch UL stál při nich a tak žili v míru s tvory, kteří kdysi živili Gorima. Gorim žil mnoho lidských věků a každý velekněz, který nastoupil po něm, se nazýval Gorim a dožil se dlouhého věku. Po tisíc let je chránil mír Ducha UL a oni věřili, že tomu tak bude navěky.

Jenže zlý bůh Torak ukradl Orb, zhotovený bohem Aldurem, a tak začala válka bohů a lidí. Torak použil Orb, aby jeho pomocí roztrhl zemi a vpustil do ni moře, ale Orb jej strašlivě spálil, a tak Torak uprchl do Mallorey.

Země zešílela tou ranou a tvorové, již žili dosud v míru s lidem Ulgo, také. Povstali proti svým přáte­lům a smetli města a vyhubili jejich lid a jen málokdo z toho národa přežil.

Ti, kdo vyvázli, prchali k Prolgu, kam se tvoro­vé neodvážili, neboť se obávali hněvu UL. Hlasitý byl pláč a nářek lidu. UL byl znepokojen a odhalil lidem jeskyně, jež ležely pod Prolgu. Lidé do nich sešli a se­trvali v těchto posvátných prostorách UL.

Za nějaký čas odvedl Belgarat Čaroděj krále Alornů a jeho syny do Mallorey, aby přinesli zpět Orb. Když se je Torak pokusil pronásledovat, byl zahnán hněvem Orbu. Belgarat předal Orb prvnímu rivanskému králi se slovy, že dokud budou jeho nástupci držet Orb, bude Západ v bezpečí.

Alornští se rozptýlili do nových zemí na jihu. I lidé dalších bohů byli znepokojeni válkou bohů a lidí a uprchlí, aby obsadili jiné země, jež nazývali podivnými cizími jmény. Lid UL však stále dlel v jeskyních Prolgu a nestýkal se s ostatními. UL je chránil a ukrýval a cizinci tak nepoznali, že se uvnitř hory skrývají lidé. Plynula staletí a lid UL si stále nevšímal světa kolem něj, dokonce ani v době, kdy všemi otřásla zpráva o za­vraždění posledního rivanského krále a jeho rodiny.

Když však Torak vyrazil na Západ, aby tam dran­coval, a jeho mocná armáda procházela zeměmi dětí UL, promluvil ke Gorimovi Duch UL. Gorim pak v noci sebral svůj lid a vyrazil k překvapivému útoku. Udeřili na spící vojska a značnou část jich pobili. Torakova armáda byla oslabena, a tak ji záhy rozdrtily šiky Zápa­du u místa jménem Vo Mimbre.

Tehdy se  Gorim nachystal a vyrazil  na sněm vítězů, aby se navrátil se zprávou, že byl Torak vážně raněn. Přestože učedník zlého boha, Belzedar, ukradl a ukryl tělo svého mistra, říkalo se, že Torak leží ve spánku, těžkém jako sama smrt, a zůstane tak, dokud následník rivanského rodu neusedne opět na svůj trůn v Rivě - což znamenalo navěky, neboť žádný z násled­níků již nebyl naživu.

Ačkoli byla Gorimova účast na poradě šokem pro okolní svět, zdálo se, že prozrazení jejich existence nebude mít žádné následky. Děti UL i nadále vzkvé­taly pod starostlivou péči svého boha a život šel dál skoro stejně jako dřív. Někteří si všimli, že Gorim nyní tráví méně času nad Knihou Ulgo a déle vysedává nad zplesnivělými svitky pradávných pro­roctví. Avšak u člověka, který opustil jeskyně UL, aby navštívil okolní svět, byla taková drobná zvlášt­nost pochopitelná.

A pak se jednoho dne objevil před vstupem do jeskyní neznámý stařec a žádal, aby mohl mluvit s Gorimem. A taková byla síla jeho hlasu, že byl Gorim povolán. Nato, poprvé od chvíle, kdy lid UL vyhledal útočiště v těchto jeskyních, byl do posvátných prostor vpuštěn někdo, kdo sem nepatřil. Gorim odvedl starce do svých pokojů a zůstal s ním uzavřen po několik dní. A v následujících dobách ten podivný muž s dlouhým bí­lým vousem a v roztrhaném šatu čas od času přicházel, a pokaždé byl Gorimem uvítán a přijat.

Jednou dokonce jakýsi chlapec přinesl zprávu, že v Gorimově přítomnosti spatřil velkého šedivého vl­ka. Všichni však usoudili, že to byl jen horečnatý sen neduživého dítěte, přestože se chlapec zapřísahal, že je to pravda.

Lidé si časem zvykli na zvláštní chování svého Gorima a smířili se s tím. Roky ubíhaly a lidé vzdávali díky svému bohu s vědomím, že jsou vyvoleným náro­dem Velkého boha UL.