Prolog
02.03.2012 08:10
Ahoj, mé jméno je Isabella Marie Volturiová, ale až na pár výjimek mi říkají Bella. Jsem dcerou Ara. V našem světě jsme něco, jako královská rodina. Jsme totiž upíři. Taťka vládne ještě se strejdou Caiem a Markem. Aro je hlavní bratr, takže jsem princezna. Žijeme v hlavním městě upířího světa, tudíž ve Volteře. Je to takový zapadákov uprostřed Itálie.
A teď zpátky ke mně, povím Vám, jak jsem se sem dostala.
Narodila jsem se v roce 1993 manželům Redbirdovým. Matka se jmenovala Zoey a otec Erik. Zemřeli v roce 1996 při autonehodě. Já jsem jako jediná přežila. Našel mě Eleazar, kterého si Aro volá, když potřebuje zjistit, jaký má kdo dar. Brečela jsem v lese, a když kolem mě Eleazar proběhl, tak vycítil můj potenciál a donesl mě na hrad. Mám totiž jako jediná na světě víc než jeden dar. Aro byl nadšený, že mě Eleazar přinesl, a že má novou hračku. Už tehdy jsem ale byla nejmocnější z celé Volterry, a tak mě Aro nejspíš ze strachu adoptoval. A tak se ze mě stala princezna Volterry.
Postupem času si na mě ostatní upíři zvykli, a tak jsem mohla chodit v hradě bezpečně sama.
Všichni totiž byli na větvi z toho, jak strašně pěkně voním. A tak plynuly roky a roky, až mi bylo patnáct let. Ten rok jsem se s Arem dohodla, že mě přemění na upíra, až mi bude sedmnáct let.
Všichni k mé smůle ale mysleli i na vzdělání, a tak mi Aro sehnal učitele, který mě už od mých pátých narozenin učil všemu možnému. Když měl svou práci hotovou, Aro ho zabil s tím, že je pro nás riziko pustit jej zpět mezi lidi, protože o nás ví příliš hodně.
Všichni totiž byli na větvi z toho, jak strašně pěkně voním. A tak plynuly roky a roky, až mi bylo patnáct let. Ten rok jsem se s Arem dohodla, že mě přemění na upíra, až mi bude sedmnáct let.
Všichni k mé smůle ale mysleli i na vzdělání, a tak mi Aro sehnal učitele, který mě už od mých pátých narozenin učil všemu možnému. Když měl svou práci hotovou, Aro ho zabil s tím, že je pro nás riziko pustit jej zpět mezi lidi, protože o nás ví příliš hodně.
Za ty roky, co jsem tady, jsem si našla pár velmi dobrých přátel, ale asi nejvíce kamarádím s Alecem a jeho sestrou Jane. Oba dva jsou také obdařeni nevídanými schopnostmi. Jane může způsobit bolest pouhou myšlenkou a Alec může ochromit, přesněji řečeno ochromit smysly, nemůžete pak slyšet, vidět ani cítit. Na mě je ale jejich moc krátká.
Jedna z mých schopností je totiž magický štít, mám jak psychický, tak fyzický. Psychický způsobuje to, že na mě neplatí žádné schopnosti ostatních. Ten fyzický odráží útoky upírů i lidí. Mám i jiné schopnosti, například: přenášení, levitace, přivolávání věcí… No je toho prostě moc. Moje schopnosti se ale s mým věkem vyvíjejí a přibývají mi.
Tak to je o mé minulosti asi tak vše. Už půl roku je ze mě nejmocnější upír na světě. Aro mi udělal vlastní gardu, která má přes čtyřicet členů, přičemž polovinu ani neznám.
Teď sedím v mém pokoji a čekám, až přijde Heidi se "svačinkou".
Můj pokoj se nachází ve třetím patře hradu. Vedle toho mého má po pravici pokoj Jane a po levici zase Alec. Můj pokoj je laděn do černé barvy. Podlaha je udělaná z tmavě hnědých parket a zdi jsou vymalovány tmavě šedě. Kolem oken jsou pověšeny černé záclony. Na levé straně pokoje stojí velká postel s nebesy a noční stoleček. Na druhé straně pokoje mám přidělané poličky na cédéčka a knihy. Pod nimi je psací stůl. Nejdříve jsem chtěla místo postele rakev s velkým červeným křížem na víku, což je tak trochu ironie, ale táta mi to nedovolil. K pokoji patří ještě obří šatna a koupelna, ve které je velká rohová vana. Vše je tu laděno s nádechem bordové barvy.
"Ťuk, ťuk, ťuk," a jéje, kdo to zas otravuje? No to jsem zvědavá.
"Ťuk, ťuk, ťuk," a jéje, kdo to zas otravuje? No to jsem zvědavá.
"Dále," vyzvala jsem toho dotyčného.