Kapitola třicátá čtvrtá
03.03.2012 14:22
Alex v těsném závěsu následoval svého otce mířícího ke stolu. Oba se zastavili u pohledné ženy se zrzavými vlasy a zadumaným výrazem, která seděla na místě nalevo od Tristanova. Alexe napadlo, že kdyby se aspoň na chvíli usmála, byla by mnohem krásnější.
"Alexi, rád bych ti představil svoji manželku Britney," prohlásil Tristan. Britney nasadila škleb, jako by si kousla do citronu, a věnovala svému muži znechucený pohled. Pak se otočila a darovala Alexovi jemné pousmání. Alex nad tou prudkou změnou v duchu nevěřícně zakroutil hlavou, ale když si vzpomněl na to, co mu Carol o Britney říkala, byl si jistý, že chápe.
"Ráda tě poznávám, Alexi," řekla mile. "Jestli jsi aspoň z poloviny takový, jako je tvoje máma, věřím, že si spolu budeme rozumět. A vůbec, jak se vlastně má?"
"Kdo?" nechápal Alex.
"No přeci Sára, tvoje matka," ujasnila mu Britney. Carol sebou škubla. Jistě, muselo to přijít, ale proč se téma 'Sára' začalo probírat tak brzy?! Znovu se rozvzpomněla na důvod, proč jsou vlastně tady. Důvod, proč včera zažila jednu z nejlepších nocí ve svém životě, která mohla být zároveň také tou poslední.
"Nevím, asi dobře," odvětil Alex nezaujatě a posadil se na své místo.
"A to tě sem pustila jen tak? Pokud vím, nemá na nás zrovna nejhezčí vzpomínky. Divím se, že se o tebe nebojí."
"Mámě je to jedno," prohlásil Alex stále stejným konverzačním tónem. Britney překvapeně nadzvedla obočí. Sára byla vždycky tak starostlivá a opatrná, že to někdy až přeháněla. Takový nezájem vlčí královně na její bývalou dobrou kamarádku vůbec neseděl.
"Opravdu?"
"Jo," potvrdil Alex, jako by se nechumelilo. "Je totiž mrtvá."
U stolu zavládlo hrobové ticho. Všichni včetně služebnictva se soustředili jen na svého budoucího pána. Jako první promluvil Tristan.
"No tak!" křiknul do éteru. "Někdo vám snad dal dovolenou, nebo proč se nic neděje?!"
Bylo to, jako by někdo zmáčknul tlačítko zrychleného přetáčení. Vlkodlaci pokračovali ve své práci, ovšem s tím rozdílem, že při tom dělali minimální hluk. Tak, aby jim neuniklo jediné slovo.
Tristan se znovu otočil na svého syna. "Ty říkáš, že Sára je…"
"Po smrti? Jo, přesně tak. Zemřela, když usnula za volantem."
"To je mi líto," zamumlal. "A jak už je to dlouho?"
"Půl roku."
"Půl roku?!" zahřměl král a v očích se mu nebezpečně zalesklo. Upřel je na synovu strážkyni sedící opodál, která si v ten moment přála být co nejmenší, pokud možno vůbec neexistovat.
"Jo, no a?" Alex neprojevil jedinou známku znepokojení nad tím, že přímo vedle něj chytá amok jednoho z nejnebezpečnějších tvorů světa. S klidem Angličana se pustil do jídla, které mu mezitím někdo stačil přinést. "Nevím, co je ti do toho."
"Co je mi do toho?" tiše pěnil Tristan. "Co třeba to, že se tě mohli pokusit zabít?!"
"Pokusili a nepovedlo se, ale Carol začala bláznit, že by se to mohlo zopakovat. A tak jsme tady, nic jiného za tím nehledej. Sám od sebe bych sem nikdy nepřišel."
"Ty jsi byl napadený?" Tón Tristanova hlasu jasně naznačoval, že si to v blízké době někdo šeredně odskáče. Carol přepadal nepříjemný pocit, že tím někým bude právě ona.
"Jo, a ty o tom nevíš. Čímpak to asi bude?" podotkl Alex kousavě. "Že by tím, že ses o nás nikdy nezajímal? Že jsme ti s mámou nestáli ani za jedinou zpropadenou návštěvu?" Tristan se pokusil něco namítat, ale jeho syn ho nehodlal pustit ke slovu. "Nestaral ses celých mých šestnáct let, tak s tím teď nezačínej. Prostě si tady odkroutím své ani nevím co a pak sbohem! Pak o sobě už vůbec nemusíme slyšet."
"Tak to nepůjde," zamítl rázně Tristan, nepřipouštěje žádnou námitku. "Ty hezky zůstaneš tady, zpátky se už nikdy nevrátíš."
"Opravdu?" Alex odložil příbor, opřel se o loket a zkoumavě se na Tristana zadíval. "A to si doopravdy myslíš, že mě donutíš?"
"Věř mi, že ano."
"A jak, smím - li se zeptat?" Alex se arogantně opřel o opěradlo židle a založil paže na prsa. "Zamkneš mě v pokojíčku a zakážeš návštěvy?"
Alexova vlčí síla se znovu začala hlásit ke slovu. Energie proletěla místností a šlehla všechny přítomné jako bič. Tristan si spokojeně zabroukal pod nosem.
"Myslím, že to nebude nutné. Zanedlouho totiž nebudeš mít na výběr."
Alex se nechápavě zamračil a očima hledal u Carol vysvětlení, která se krčila na své židli. Když na sobě vycítila Alexův pohled, zadívala se na něj a skoro neznatelně zakroutila hlavou, čímž jej ještě více vyvedla z rovnováhy. Že by výhružky jeho otce nebyly plané?! Ačkoliv to navenek nedával najevo, začala ho pohlcovat panika. On se přeci nechtěl vzdát svého života!
Znechuceně od sebe odstrčil poloprázdný talíř.
"Úplně mě přešla chuť, jdu pryč," oznámil spoluhodovníkům a zvedl se od stolu. Carol jej ihned napodobila.
"Ehm, ehm!" přerušil je Tristan. "Ty klidně běž, ale ona," hlavou ukázal směrem ke strnulé brunetce, "Zůstane tady. Musíme si totiž o něčem důležitém popovídat."
Alex si jasně všimnul, jak se Carol otřásla a na tváři se jí na okamžik objevil závan strachu. Tušil proč.
"Nevidím jediný důvod. Pokud máš problém s časovou prodlevou mezi máminou smrtí a mým příjezdem, tak ho řeš se mnou, protože to já se tak rozhodl."
"Jsou i jiné věci, ale o ty se momentálně nemusíš zajímat. Teď běž."
"Bez Carol netrefím."
"Já tě tam dovedu!" přihlásila se Belinda. Kromě Tristana ji všichni obdarovali znechucenými pohledy, na které odpověděla vítězoslavným úsměvem.
"Tebe nechci. Chci Carol," vysvětloval jí Alex pomalu, tak nějak si domyslel, že její chápání není zrovna na vysoké úrovni.
Belinda přehnaně šokovaně zalapala po dechu a nasadila výraz nakopnutého štěněte.
"Říkala jsem to!" popotáhla tak afektovaně, že by jí to nezbaštil ani hluchý. I když, taky že nezbaštil. "Poštvala ho proti mně!"
"Kdo koho?" zamrkal Alex.
"Počkej," Tristan se natáhl a láskyplně pohladil Belindu po ruce. Alex začal upřímně litovat Britney, která vypadala, jako by se měla pozvracet. Znovu ho to nutilo přemýšlet nad místními zvyky. "Určitě se to vyřeší. Alexi? Co máš proti Belindě?"
"Prostě ji nemám rád. Vadí?"
"Nemáš ji rád? A proč? Jsi tady jen krátce, tak kdy se ti stačila znelíbit?" nechápal Tristan. Alex skepticky nadzvedl obočí. Copak je jeho otec opravdu tak slepý, že nevidí, o jaké zrůdě spolu právě mluví?
"Řekněme, že mi stačila ta chvilka, co jsme byli spolu, a opravdu netoužím po pokračování. A teď už bych rád konečně odešel. Carol, jdeme!"
V jeho hlase zaznělo tolik autority, že se Carol neopovažovala odporovat. Poslušně se zařadila Alexovi po boku.
'Tohle si ještě vyřídíme. Čekám tě po večeři,' oznámil jí Tristan v myšlenkách. To už však Carol nevnímala.