Kapitola třetí

M

arianne si oprášila kalhoty. Nesnášela bordel, který po sobě ti prevíti nechávali. Smrdutý popel je přesně vystihoval, víc nebyli. Seděla na střeše patrového baráku a oddechovala. Dneska měla plodnou noc, zvládla jich přesně pět. Častokrát se divila, že má takové štěstí, není obvyklé, aby při hlídce někoho pokaždé potkala. Většinou naopak. Společnost sice neoplývala starostlivostí po jednotlivcích, ale stejně tak je nemínila lehko házet na trh. Každopádně, po těle neměla jediné zranění, její technika se lepší. Výmluvy, jako třeba že zakopla o noční stolek a dala si hlavou o poličku, ji už nebavily. Bratrstvo se jí smálo a Marianne si připadala jako pitomec. Bylo jen dobře, že je pryč, i když ji pomalu začínalo trápit, že Darius je všímavější než její slepý bratr.

Doklady bezduchých nechala ležet na ulici. Pohybovala se rajónem bratrů, kteří dobře věděli, komu patřily. Zbylá práce byla na nich. Marianne se ušklíbla, taky by ji bavilo hrát si na vetešníka a vyzvedávat hrnečky. Ne že by tahle funkce nebyla důležitá, ale všichni brali hrnek spíše jako odměnu za práci, takovou třešničku na dortu. O to víc stálo za to poslouchat Rhageovy takřka hysterické záchvaty hněvu, když si nemohl bouchnout a jen jezdil a střádal nádobí.

Marianne se podívala na hodinky. Kruci! Půl čtvrté ráno, jestli nebude Darius doma, tak to bude zázrak. Do úsvitu zbývá necelá hodina a půl. Posbírala dýky, otřela ostří do kalhot a zasunula je zezadu do opasku. Naposledy se rozhlédla po okolí, zda je její představení soukromé a odhmotnila se před vilu. Dostala se až pod okno své ložnice a vyšplhala po architektonickém oblouku ve stěně. Jak nejvíc tiše mohla, vyhoupla se do okna a proklouzla dovnitř. Jen co se chodidly dotkla koberce, oddechla si. Zavřela po sobě okno a odstrojila se. Zbraně seskládala zpátky do kufru a oblečení složila do krabice.

 

Zalezla do sprchy a pomalu se začala uklidňovat. Musela se zasmát, lezení do domu by mohla zařadit mezi adrenalinový sport. Když vyšla z koupelny, uslyšela klepání na dveře. Zabalila se do ručníku a pohledem rychle překontrolovala pokoj. Vše bylo na svém místě. Přidržela si froté na prsou a otevřela.

"Ehm, promiň, slyšel jsem šramot. Doufal jsem, že budeš vzhůru, před chvílí jsem se vrátil. Co kdybychom spolu povečeřeli?" Darius by vypadal kajícně, kdyby v jeho chování nebyla znatelná rozjařenost. Opíral se o veřeje svým mohutným ramenem a v ruce držel vrchovatý podnos s jídlem.

"Tedy jestli chceš, myslel jsem, že by to mohlo dopadnout lépe než ta moje rodičovská přednáška." Nahodil hravý úsměv a ukázal za její záda na stolek vedle sedačky. Marianne povytáhla obočí a posunula si osušku výše.

"Jasně, asi bych se měl otočit, promiň. Noc byla trochu hektická, tak chvíli potrvá, než posbírám kousky slušnosti." Usmál se a otočil. Došla si pro teplákové kalhoty a tílko. Rychle se oblékla a posadila do koženého křesla.

"Fritz říkal, že jsi byla unavená, tak jsem ti přinesl kávu na povzbuzení." Položil tác na stůl a složil se na gauč. Vypadal docela komicky před malým stolkem, který u jeho těla sloužil jako podnožka.

"Říkal jsi, že byla těžká noc?"

"Wrath přišel s novým plánem proti Společnosti a patřičně nám ho vtloukal do hlavy. Ne že by to nebylo potřeba, Rhage měl zase svůj den, takže ho málem Vishous usmažil. Když jsme se konečně dostali do terénu, tak se projevila Hollywoodova temnější hrůzostrašná stránka a se vší parádou si málem do Vé kousnul. Ale o tom bych před tebou asi mluvit neměl. Wrath by nebyl rád." Marianne se zamračila, ta část s Hollywoodem byla úsměvná, ale spíše ji upoutala novinka o plánech proti bezduchým. Netroufla si zeptat se, Darius není hloupý a enormní zájem by mu mohl připadat podezřelý. Docela by ji zajímalo, jestli ta změna byla kvůli Omegovi, anebo to mělo co dělat s ní. To, že Bratrstvu leze na nervy, není novinkou, ale posledně Wratha pořádně vytočila, když mu nechala u dokladů vzkaz. Ale opravdu si nemohla nechat ujít příležitost. Kousla se do rtu, vidět jeho reakci bylo lepší než pondělní sledování sitcomu.

"Nenudím tě?" zeptal se opatrně, když si Anne musela dát dlaň přes ústa. Tiše zaklela, je všímavý.

"Ne, samozřejmě. Jen ty prášky na spaní jsou asi pořádně silnej dryák, pořád se cítím unaveně." Prohmatala si krk. To jsou kecy, nejradši by si dala rande s postelí, jak byla unavená. Darius vypadal celkem svěže, aby taky ne, když práci obstarala sama.

Ušklíbla se.

Spokojeně do sebe tlačil krůtí sendvič a zapíjel ho turkem. Stále měl na sobě kožené kalhoty a nátělník, jen plášť a zbraně chyběly. Černá bavlna byla propocená a obepínala jeho svaly, které ve svitu lustru házely stíny. Nikdy si nevšimla, jak přitažlivý muž je. Bože, kdy taky? Bylo jí pár let, když se znali, krátce potom byla poslána pryč.

Silná šlachovitá stehna byla stále napnutá z běhu a působila jako dva podpěrné sloupy pro jeho tělo. Polkla a zhluboka se nadechla. Kristepane, nad čím to přemýšlí.

"Copak?" Zvedla hlavu a zjistila, že se na ni Darius celou dobu dívá, ucítila horkost ve tvářích a nervózně sevřela hrnek v dlaních.

"Jen, je to trochu nezvyk sedět tu s tebou po tolika letech, přijde mi, jako by se čas zastavil."

Darius se temně zamračil. "Pro mnohé ano, Marianne. Někteří svou minulostí ztratili budoucnost. Jsi tak podobná Wrathovi, neber to jako urážku, to vůbec ne, ale vyrostla z tebe důstojná nástupkyně krále. Vím, že to nechceš slyšet, ale jednou náš čas skončí. Věčně tady nebudeme. Tak dlouho tady nezůstávají ani aristokraté, kteří si doma hřejou nohy u krbu. My jsme válečníci, Marianne, a znáš Wratha, i když je král a nesmí se účastnit boje, docela často leze do bagančat. Chci říct, že většina z nás už si své prožila a teď čekáme jen na konec. Ti z nás, kteří nemají své ženy, by Stín přivítali s úlevou."

Marianne cítila, jak se potí a hrůza jímá její tělo. Tohle slyšet tedy rozhodně nechtěla. Ne takhle na rovinu.

"Proboha, takhle nemluv, radši mi říkej, že tu budete všichni šťastní až na věky."

Darius se zasmál. "To bych mohl, ale ty už nejsi malá holčička, viď… Marianne." Kruci, jeho úsměv byl zvláštní, nedokázala ho zařadit, nikdy ho na něm neviděla, ani když byla malá. Proti své vůli zazívala a Darius se pobaveně zvedl.

"Nechám tě si zdřímnout, než mě sníš." Vděčně se usmála a pomohla mu naskládat nádobí na podnos. Doprovodila ho s ním až ke dveřím. Když už držel ruku na klice, mrknul za její záda.

"Opravdu nemusíš po sobě stlát postel po každé, když vylezeš, to je Fritzova práce." Usmál se. "Dobrou noc, Anne." Mrknul na ni a odešel.

Uf, oddechla si a usmála. Darius je zatraceně všímavý zmetek.

 

Shodila ze sebe oblečení a zalezla do postele. Minuty ubíhaly a stále nemohla zabrat. Vrtalo jí hlavou, co Darius řekl. Nedokázala si představit, že by Wrath už nebyl. Nedokázala si představit, že by nebyl ani Darius. Její svět byl jasný už od dětství, neměnný, a i když Marianne nesnášela stereotyp, tahle jistota jí vyhovovala, dodávala bezpečí. Někde v koutku duše věděla, kdyby ji Společnost dostala, že by pro ni bratr přišel a zachránil ji. Vždy byl pro ni hrdinou. Pekelně jí lezl na nervy, ale představa, že by o něj přišla, jí proměnila krev v hustý javorový sirup. Ne, bratři jsou dobře vycvičení, je zbytečné mlátit prázdnou slámu. Unaveně vzdychla a zavřela oči.

 

Vzbudila se zpocená a ruce se jí třásly. Znovu byla tam, na tom děsivém místě. Páchlo to mechem a zatuchlinou. Cítila se tak bezmocně a nicotně, nebyl kolem nikdo, kdo by jí pomohl.

Bože, bylo tak těžké se ujistit, že je v bezpečí a doma. Darius by nedovolil, aby se jí něco stalo. Ona by to už nedovolila. Teď je dost silná se o sebe postarat, musí být. To ten ranní rozhovor, znovu jí přivolal minulost, nikdy ji plně nepohřbila.

Otočila se na druhý bok, ale už zaboha nemohla usnout. Vzdala to po třiceti minutách přemáhání. Bylo před čtvrtou odpoledne, což bylo ke vzteku, nikam nemohla. Vstala z postele a oblékla se.

Proklouzla ze dveří a procházela domem. Byl obrovský. Samozřejmě ne tak veliký jako sídlo Bratrstva - to ani nemohl, palác pro válečníky byl stavěný přesně pro jejich potřeby, ale přesto to byl prostor několika hektarů půdy.

Posadila se do křesla v hale. Místnost vypadala jako obývák a byla stejně vkusně sladěna jako zbytek pokojů. Nečekala, že potká Daria, ten určitě spí jako zabitý. Byla radši a snažila si utřídit myšlenky. Už je to dlouho, kdy se jí naposledy zdálo, že je zpět. To ty sakramentský řeči o minulosti.

 

***

 

"Nevím, jestli se mi tam dvakrát chce."

"Je to jen jednou za rok." Pomněnkově modré oči vypadaly prosebně a hromotlukovi po jejich pravici bylo jasné, jakou mají účinnost. Butch se válel na třech židlích, v rukou noviny, a mluvil jen, když měl na jazyku nějakou nemístnou poznámku. Marissa ho ignorovala a ke štěstí jí stačila pouze jedna malá trojnožka.

"Wrath se zblázní, až uslyší o další akci," podotkla, ale vlastně myslela sebe. Ona už začíná z glymery šílet. Ten nic nedělající spolek využije každou příležitost k oslavě. Momentálně byla na pořadu oslava slunovratu. Jediná věc, která by jí v téhle chvíli zvedla náladu, by byl Haloween nebo karneval.

Bože, vzpomíná si na karneval v Benátkách před třemi lety, kam ji vytáhnul Whalty. Letěli tam soukromým letadlem a na sobě měli slavnostní šatstvo a porcelánové masky s barevným peřím. Byl ještě chladný únor, ale prvotní strach, že si to přes drkotající zuby ani neužije, pominul, když uviděla celou slavnost Benátské noci. Musí ho znova zpracovat, závěrečný ohňostroj na náměstí Piazza San Marco byl dokonalý a touží ho znovu vidět. Po nejslavnějším plesu Palazzo Pisani Moretta udělali velký útok na malou zapadlou pizzerii a vybílili ji dočista. To už ale Whatly byl pod parou a Marianne taky plula ve slušném mlhavém oparu místních radovánek.

"Posloucháš mě vůbec?" Zamrkala a všimla si, že i Butch odložil noviny s rozečtenou sportovní rubrikou a jen se jí nepokrytě pošklebuje.

"Copak, máš Daria plnou hlavu?" Povytáhla obočí a snažila se pochopit, kam tím míří, no asi byl přesvědčený, že pochopila, protože pokračoval: "Neboj, nic mu neřeknu."

"Butchi, fakt nevím, co tím myslíš." Polda nasadil lítostivý pohled, jako by mu někdo naházel hračky do kanálu a on se za nimi do díry nevešel.

"On tě nechce?"

"Kriste, nech toho, buď mluv jasně, anebo sklapni." Odsunula rozpracované brambůrky k němu a snažila se mezi zuby vytáhnout kus tabáku, který byl nadrolený mezi lupínky. Fakt, čistota tu s nimi bydlet. Docela se Marisse diví, ona by tam nebyla, ani kdyby jí slíbili umytí celého auta včetně vyklizení garáže.

"Polda má jen těsno v kalhotách, nic v tom nehledej." Ozvalo se za ní Vishousovým ostrým hlasem. "Vážně, Marisso, měla bys o něj víc pečovat, třeba přestane žvanit." Butch ukázal Vishousovi prostředníček a pak se se zájmem podíval na Marissu.

Marianne se musela smát, chlapi se dají tak snadno rozptýlit. Nemusela být genius, aby si dokázala představit, jak hluboko sklouzly myšlenky poldy a to se ještě před tím snažil o chytrost. Vé si nalil skleničku a s hodně špatnou náladou se odporoučel k sobě do pokoje. Všimla si, že napadá na pravou nohu a na holé hrudi má velikou modřinu. Na té samé straně, na pravých žebrech. Zajímalo by ji, jak dopadl ten, kdo mu to udělal. Když nad tím tak uvažovala, tak by si fakt přála vědět, co Butch naznačoval, protože pokud se jedná o ni a o Daria, je jejich soužití jasné jako modré nebe nad Atlantským oceánem, apropo jak ho napadlo, že na něj myslela? Muži umí být někdy paranoidně samolibí.

Každopádně Butch nepřestával otravovat a Marissa se zhostila úkolu vyjednávače, protože dotyčný balancoval na hranici sebevraždy, když už zněl Vishousův hlas zuřivě. Ještě se stačila domluvit, že se s Marissou uvidí později, aby dořešily slavnost a rozebraly seznam pozvaných. To už ale na Marissu křičela skrz zabouchnuté dveře jejich ložnice.

 

Usmívala se a kroutila hlavou, když vycházela schody do patra. Zaťukala na dveře Wrathovy ložnice a čekala na pozvání. Znělo spíš jako pokažená motorová pila, která kromě vrčení zvládá i sakrovat.

"To jsem já a nic po tobě nechci," ubezpečila ho se smíchem a vešla. Poslední dobou Wrath nesnáší kohokoli, kdo přijde s nějakou prosbou nebo potřebou, dalo by se to nazvat alergií na žádosti.

"V pohodě?" zeptala se, když ho našla nataženého na posteli s velkou lupou a dnešním výtiskem Caldwellského kurýra.

Zvláštní, on i Darius mají stejnou úchylku a to závislost na čtení novin z redakce, kde pracovala Beth.

Několikrát si u ní všimla, že jí to chybí. Starý život a nový život nemají moc šancí na přežití. Vlastně žádné. Kdo jednou spadne do jejich světa, je v něm uvězněn až do konce, bez ohledu na to, kým byl. Marianne byla přesvědčená, že Beth ze svého nového života nebyla nadšená. Ne často se stává, že vám někdo oznámí, že jste upír a zcela jistě vás bude chtít zavraždit půlka pudrem načichlého města, jen co se vám vylepší chrup. Ale teď si jejím přesvědčením nebyla tak jistá. Když viděla jejího bratra vedle ní, jako by se oba rozzářili a táhla je k sobě stejná síla zemské přitažlivosti. Vypadali jako dvě zmagnetizované neonky.

"Kde máš Beth?"

Wrath odložil noviny a svoje obrovské tělo ohleduplně odsunul o kus dál. Další změna v jeho životě nastala, když jeho ložnice začala vypadat jako dámský salonek. Velké zlaté barokní zrcadlo sice ladilo k modernímu nábytku se vkusnými doplňky, ale pochybovala, že bílá toaletka byla na jeho přání. Jediné, co zůstalo stejné, byly černé zdi kvůli jeho zraku. Jinak se celý ten staromládenecký styl drsného chlápka šel klouzat.

"Ve městě. Mám z toho žaludek až v krku. Nesnáším, když někam chodí nechráněná." Marianne překvapeně zamrkala a natáhla se na obrovskou postel vedle něj a podložila si hlavu saténovým polštářem.

"Počkej, ona nemá žádné krytí?"

Zakoulel očima. "Jasně že má, bez toho bych ji nikam nepustil, i kdyby mi měla urvat hlavu, ale ani celý, až po zuby ozbrojený autobus by nestačil. Hraju si na hodnýho a čekám tu jak idiot, až se vrátí, jen aby si nepřipadala omezovaná, a mám z toho nervy nadranc."

Zasmála se a poklepala mu soucitně na silné předloktí s vytetovaným celým čistokrevným rodokmenem.

"To chce klid, Beth bude v pohodě."

"Jo, zatím je, kontroluju ji."

Musela se smát, což mu samozřejmě na náladě nepřidalo a začal se mračit. "Chudáčku malý. Ještě bys jí mohl dát rolničku na krk, jako má Boo."

"Dej pokoj a radši mi řekni, kdy se sem přestěhuješ, když se vrátil Darius."

"Nabídl mi, abych tam zůstala." Chvíle ticha. Wrath pozvedl zvědavě obočí a zatvářil se udiveně.

"Cože?"

Pokrčila rameny. "Je to divný. Nechci ho otravovat, ale zatím jsme se nepobili."

Na jeho tváři se objevil jízlivý škleb. "Anne, jsi tam s ním jeden den, to by bylo brzo i na tebe."

"Myslím, že tam nechce být sám."

"Sestro, Darius takhle žije už dlouho, mohl se přestěhovat do sídla, ale odmítl, byla to jeho volba zůstat ve vile, o kterou sám požádal."

Marianne se zamyslela. Muži, jak vidno, vůbec nepřemýšlejí nad tím, že by mohli mít slabost. Bylo jí záhadou, proč na sebe Darius bere odpovědnost za ni a stejně tak jí bylo jasné, že se o tom bude v glymeře šuškat, ale to je jí fuk.

"Zatím tam teda zůstáváš," konstatoval.

Marianne kývla. "Jo, a věřím, že si spousta lidí oddychne, stačíš jim ty. Před měsícem jsem viděla Butche, jak baletí v salonku, a řekl mi, že se snaží našlapovat zlehka, aby nevkročil do minového pole."

"Člověk by čekal, že když vstoupí do Bratrstva, dostane trochu respektu, ale zatím mi to tu čím dál víc připadá jako zasranej holubník."

Marianne se musela smát a natáhla ruku ke slonovinově bílému ramínku pověšenému na dveřích skříně.

"Máš pravdu." Zamyšleně si ho prohlídla, než na něj mrkla. "Trochu jako bidýlko, co?"

 

Hodiny utekly jako nic a podařilo se jí proklouznout z baráku. Odhmotnila se až u garáží. Nebylo bezpečné nechávat takové auto zaparkované v poslední ulici Beechtree Road na západu Caldwellu, ale pochybovala, že by si ho Darius v garáži nevšiml. Pohladila jeho černou metalízu.

Jízda v takovém autě je učiněná slast. Nasedla a rozjela se blíž k centru. Byla tma jako v pytli a začala si sedat mlha. Vlhké podnebí nebylo zrovna nejpříjemnější pro noc venku. Darius vypadnul už po šesté a Fritze se snadno zbavila, a i kdyby měl stařík podezření, byl vychovaný, aby se na nic neptal.

Sešlápla pedál skoro až na podlahu a řízla slušnou zatáčku. Kdyby ji bratr viděl, už dávno by se mohla s řidičákem rozloučit. To jí zvedlo náladu, vždy ráda dělala to, za co by jí Wrath - kdyby to věděl, což nevěděl - zřejmě ubytoval v zadržovací cele a bratři by se u ní střídali jako hlídka. A ty jejich proslovy, co by musela poslouchat. Zaúpěla. Stále má v paměti, jak jí Vishous zpovídal, když jí hlavou bleskla myšlenka o výměně zbraně, která začínala vynechávat.

Bože, tehdy si myslel, že si chce pořídit pistoli na obranu a snažil se jí vysvětlit, že je v sídle chráněná. Nic takového už absolvovat nechtěla. Až později večer ji napadlo, jestli ho její strach o bezpečí na pozemku neurazil. Stále má otok na zadku, jak dlouho ji trápil větou, opravdu to není potřeba, Marianne.

 

Zaparkovala před Prospect Hill Cemetery. Trochu jí to dávalo jistotu, že až se vrátí, auto bude stát na místě vcelku. Ne každý měl tu kuráž motat se v noci kolem hřbitova, naopak to bylo ideální místo pro bezduché. Vystoupila a rozešla se hlouběji do temnějšího zákoutí města.

Prošla parkem a vzala to podél řeky. Nikde ani živáčka. Když už to chtěla vzdát, protože hodiny oznamovaly kritickou třetí a nechtěla riskovat, že se s Dariem potká u dveří, ucítila povědomý pach dětského zásypu. Konečně.

Sundala si bundu a vysunula dýky z opasku. Zvuk kovu klouzající po kůži zněl příjemně pro uši. V tichu, které kolem panovalo, to bylo hlasité.

Dnes se necítila moc dobře, od začátku nebyla ve své kůži. Tajně doufala, že zvládne alespoň jedno číslo a bude to rychle odbyté. Cítila ztuhlost v kolenou a pach zvlhlé kůry jí nedělal dobře. Bílá hlava se před ní objevila během pár sekund. Ten hajzl vlekl pár let starého upíra v bezvědomí. Bože, ten muž vypadal mladě a dost zuboženě. Úsměv na tváři bezduchého se roztáhl, jako by ho přítomnost Marianne potěšila. To bezpochyby, viděl levný úlovek.

Vše se seběhlo strašně rychle… Ve chvíli, kdy tasila dýky, se ozval výstřel. Anne měla pocit, že zaduněl celý les. Ucítila náraz do boku a za zády uslyšela hlasy. Sakra, byli dva, uvědomila si. Zbytečná chyba, běželo jí hlavou a zachytávání racionálních myšlenek bylo čím dál složitější.

Vzchopila se během chvíle, sáhla po zbrani, když ji něco udeřilo zezadu do hlavy, až se jí zatmělo před očima.