Kapitola první

arius projížděl historickým městem New Jersey, lemovaným stromořadím. Z bočního okénka byly vidět krásné domy známé pro své arboretum a neo-klasické sloupy. Pousmál se. Když byl v Montclair Art museu naposledy v roce 1914, teprve ho stavěli. Od té doby se toho spousta změnila. V roce 2002 muzeum zdvojnásobilo svůj prostor, včetně přidání nových galerií a Leir Hall.

Zastavil na soukromém parkovišti před architektonickým skvostem. Půlhodinové zdržování u vchodu do budovy se sloupovím, bylo pro Daria smrtelné trápení. Chápal, že takovou kuriozitu, jako návrat bratra Černé dýky si leahdyrenemohl nechat ujít, ale přesto i trpělivý muž, jakým Darius bezpochyby byl, by si tento luxus rád nechal ujít. Před časem - jeho nenadálý odchod z Bratrstva nikoho nepřekvapil, už jen tím, že Vé věděl o jeho plánu ještě dříve, než o něm rozhodl a pokud se něco takového doneslo k Vishousovi, bylo otázkou - Darius udělal tři dlouhé kroky ve svých nových botách od Gucciho, po luxusním perském koberci, který byl zjevně utkán tak, aby ladil se zlatým a slonovinovým dekorem a ušklíbl se - no zhruba tří sekund, než se s tím chlapi obeznámí. Pokud se jednalo o drby, bratři byli v tomhle směru spolehliví.

Budova muzea, ve které se ples konal, byla veliká a Darius se nemohl dočkat, až uvidí proslulé dramatické střešní okno tří příběhového pokoje. Dokázal si představit Wrathův výraz, když glymera poslala pozvánku do Bratrstva. Společenské události jako přijímání žen do společnosti, oslavy tradic a sjednocení druhu, nebyly ničím překvapivým. Ke všeobecným protestům se bratři museli dostavit se svými shellan, už kvůli tomu, že tři z nich jsou princezny a jedna dokonce královna. V jeho očích se zrcadlila pýcha, ano, jeho milovaná Beth byla shellan krále. Víc už si ve svém osamělém životě nepřál. Ještě před pár lety se děsil okamžiku její přeměny a Wrathovo odmítnutí ji nakrmit a nyní? Je jeho dcera s poloviční krví nad všemi z aristokratického původu.

 

Když procházel úzkou chodbou se stěnami pokrytými díly velikánů jako Sargent, Hopper nebo O´Keeffe, míjely ho známé tváře a zdravily. Bratři nebyli na veřejnosti nijak známi, až na pár výjimek a on mezi ně patřil. Po králově usednutí na trůn se toho ledacos změnilo. Wrath bral jeho odchod trochu jako ránu pod pás, i když by to nepřiznal nahlas. Darius ho znal dobře a Beth ho hodně změnila, už nebyl tak zatrpklý a arogantní hajzl, jak si o něm většina myslela. Darius musel uznat, že většinou zaslouženě. Dokonce nechal zavolat i svou sestru, aby opustila po dlouhých desetiletích kolstor a vrátila se žít s Bratrstvem pod jednu střechu. Když ji Darius naposledy viděl, byla to ještě malá culíkatá holka, tolik podobná jeho dceři. To už je dlouhá doba, teď už z ní bude čistokrevná upírka s postavením.

 

Ples byl v plném proudu. Hudba hrála nevtíravě, aby se hosté nemuseli překřikovat. Vzduchem se vznášely různé variace vůní a několik těl se k sobě důvěrně tisklo. V čele sálu bylo malé podium s orchestrem, audiovizuálním systémem, vpředu koncertní klavír. To bylo pro bratry jaksepatří utrpení a většina by uvítala raději umělou tvrdou hudbu a pořádnou hifi soupravu s mixážním pultem.

Křišťálový lustr se rozezvonil s novou přicházející skladbou a i přes hradbu těl uslyšel procítěné zaúpění. Poznal, komu patřilo. Bratři převyšovali všechny hosty a hrozivou náturou se jim nemohl nikdo rovnat. Čím blíž Darius byl, cítil neviditelné vlákno, které ho s bandou těchto podivínů spojovalo. Ach ano, mohl odejít od Bratrstva na míle daleko, ale nikdy nepřestane patřit ke svým.

"Kristepane, zastřelte mě!" Zaslechl z úst Butche a hned za ním následovalo heknutí, po přesně mířeném šťouchu do žeber. Ta malá aristokratka po jeho boku se nezdála. Marissa byla tvrdší než se všem zpočátku zdálo a Butch byl její hellren na ovladač, jak si z něj ostatní utahovali. Marissa se po odchodu od svého bratra vzchopila a stala se z ní silná, nezávislá a oddaná družka. Když byla Wrathova shellan, většina Bratrstva jí opovrhovala, už kvůli své neschopnosti být mu dobrou manželkou. Ale po příchodu Elizabeth do jejich světa a pohledu na vztah těch dvou, bylo všem jasné, že Marissa nesla vinu na krachu jejich vztahu - nevztahu, jen minimální. Byla zrozena pro Destroyera, teď už to Bratrstvo vědělo a nikdo o ní nepochyboval.

 

Wrathova dvoumetrová hrozivá postava s havraní kšticí zářila na metry daleko. Oddaně se k němu tulila Beth, v ruce flétnu se šampaňským a oči jí zářily spokojeností. Stejnou spokojeností, kterou cítil Darius, při pohledu na svou rodinu. Kolem statné skupiny byl nenápadný prázdný okruh militarizovaného pásma.

Darius se musel zasmát. "Bratři, kdy už přestanete děsit hosty? Podívejte na ně, jsou z vás neklidní," pronesl vřelým tónem a přijal Wrathovu nabízenou paži. Oba muži se stiskli a pak nastalo objímání a vítání. Jediného koho neviděl, byl Tohrment. Těšil se, že uvidí starého přítele, ale po tragédii, která se stala, a on zmizel, to bylo předem nesplnitelné přání. Po dlouhých letech svého cestování ho několikrát napadlo, že by se mohli potkat na cestě. Předpokládal, že Tohr se bude buďto držet míst, které se k němu a zesnulé Wellsie neváží, anebo bude naopak vyhledávat minulost, kterou měl s Dariem společnou. V nitru cítil, že je jeho přítel naživu a prokazoval mu úctu tím, že po něm vědomě nepátral. Ztráta shellan je pro každého jedince tou nejhorší možnou ranou a on ztratil i svého nenarozeného syna. Tohrment si zasloužil truchlení o samotě, bez ustavičných vtíravých otázek a péče o jeho zraněnou duši. Darius se dokázal vcítit do jeho smutku, sám ho prožil a tehdy si přál, aby dokázal vypnout své pocity.

Ženy měly skelné pohledy a jeho Beth na něm visela, nosem zabořeným do černého saka Tommyho Hilfigera s bílou košilí a rozhalenkou. Dokonce i Zsadist se usmál a kývl mu na pozdrav.

Bylo trochu zvláštní vidět tady celou bandu nesourodých jedinců jako zjizveného muže, nebo lidskou ženu, popřípadě předělaného člověka na muže jeho rasy. Glymera z toho nebyla nadšená. To nebylo to pravé slovo, ušklíbl se Darius. Byl při tom, když se to projednávalo a nikdo si samozřejmě nemohl dovolit odsoudit, byť jediného bratra nebo jeho ženu, na to se až moc báli. Darius byl jedním z několika zastánců toho, aby skousli zuby a bez rozdílů vydrželi přítomnost "nehodných" při oficiálním plese.

 

Nikdo nečekal, že se Darius opravdu objeví, sliboval to už nějakou dobu, ale vždy se mu do toho něco připletlo.Něco. Darius moc dobře věděl co, ale řešit to tu nebude.

"Jak se daří v kralování, bratře?" Poplácal Wratha po zádech a přijal sklenku sektu, co mu na podnose nabízela obsluha. Wrath se zašklebil, jako by to nebylo dost jasné a povolil si knoflík u límce na košili.

"Ještě pár takových akcí a budu z toho v hajzlu." Jeho leelan ho zpražila pohoršujícím pohledem. Ostatní se rozesmáli a ženy zrudly. Marissa s Bellou a Beth jistě pomáhaly s přípravou, možná i Marianne s Mary. Podle hrdého výrazu blonďáka zřejmě i Mary dala ruce k dílu - jako právoplatná družka bratra Černé dýky, přestože člověk, měla svou pravomoc v upířím světě. I když ten hrdý výraz mu na tváři přetrvává od chvíle, kdy ji přepadl na chodbě v sídle. Naprostá uchvácenost. Darius musel odvrátit tvář. Jen jednou poznal podobné zbožňování a to moc dlouho netrvalo. Když jeho přítelkyně poznala, co je zač, utekla od něj. Ze vší té bolesti vzešlo jen jediné dobré, Beth.

"Co Marianne, je tu také?" Upil ze sklenky a zmateně pozoroval pobavené pohledy a jeden otrávený. Wrath protočil panenky a pohladil svou ženu po zádech.

"Jistě, někde se tu potuluje." Usmál se na Beth a políbil ji ze strany na krk. Darius pozvedl obočí v němé otázce.

"Wrath dostává kapky," zamumlal ve smíchu Rhage a byl jmenovaným probodnut pohledem. "No co, buďme upřímní."

"Není moc lidí, co se mi dokáže postavit a jen dvě ženy mi chladnokrevně odporují. Jednu mám za manželku a druhou za trest," zavrčel Wrath a skupinka se rozesmála. Bezpochyby věděla, o čem mluví. Wrath vrčel, ale v jeho slovech byla láska k Marianne jednoznačná. Po smrti rodičů zůstali sami. Wrath si musel cestu tvrdě probojovat a Anne, to neměla o nic snazší. Byla poslána do kolstor, který by se pro lidské zraky mohl jevit, jako klášter, což je snad horší, než vyrůstat v aristokratickém světě. Vzpomíná si na ten den, kdy ho viděl na vlastní oči; kolosální, kamenná budova pozdního středověku ze čtrnáctého století, svým vzezřením připomíná hradní tvrz. Apacally, které uvnitř žijí, s vážnou tváří oproštěnou od veškerých emocí, slouží svému svatému poslání. Nikdy nebyl přesvědčený, zda bylo dobře nechávat sotva desetiletou dívku v takovém prostředí.

 

Hudba se ztišila a sálem zavládlo menší přítmí. Následně se z provizorního orchestřiště začala linout líbivá melodie a mikrofonu překrásný zpěv, který celou situaci dokresloval a dodával jí až tajemný nádech. Jako většina hlav i ta Dariova se otočila k podiu. U stojanu s mikrofonem stála dívka.

"Zase se předvádí." Uslyšel za sebou vrčivý baryton. Poznal Wrathův hlas.

"Vždyť zpívá krásně." Teď Rhage.

Znají ji? Darius se otočil na muže za sebou a všiml si Wrathova odevzdaného povzdechu. Něco tady nesedělo, chlap jako hora měl ve tváři vepsaný zjihlý výraz a všichni ze skupiny ji pozorovali jako svou. Ach, sladká Stvořitelko, Dariovi trvalo celou minutu, než pochopil. Ta dívka… Marianne.

Byla oděna v jemné broskvové róbě, sepnuté stříbrnými sponami na ramenou. Trochu připomínala Řeckou bohyni. Styl šatů s hlubokým výstřihem odhaloval plná ňadra a vysoký rozparek jí odhaloval kus sametové pleti lýtka a stehna.

Kristepane, vůbec nevypadala tak, jak si ji pamatoval. Jediné, co zůstalo stejné, byly její malachitově zelené jiskrné oči, které v sobě měly dětskou hravost i bojovnost ducha. Jemné, tmavé vlasy, o odstín tmavší než bývaly, se jí vlnily podél zad v bohatém účesu a dosahovaly jí až ke krásně zaoblenému zadečku. Darius se trochu zapotácel a sevřel pevněji sklenku v rukou. Dlaň mu zbělela kolem skla, jak se snažil udržet pozornost. Nestávalo se mu často, aby ho něco vyvedlo z míry a pohled na ženu, kterou neviděl bezmála tři sta let, s ním slušně zamával.

 

Marianne dozpívala a uklonila se publiku s milým úsměvem a vkusným pukrletem. V tu chvíli trochu váhal, jestli bylo uctivé, nebo více výsměšné. Když odcházela z podia, ze schodů jí pomáhal nějaký upír.

Nespokojeně si prohrábnul vlasy, aby mu nespadaly do tváře. Kopnul, do sebe zbytek šampaňského a rovnou sáhnul pro jiné sklence. Uklidnit se dokázal ukázkově, za ta léta už se naučil přetvařovat. Takže zatímco se pohodářsky usmíval, srdce v hrudi mu nevyrovnaně naráželo do hrudníku. Kruci, poprvé měl chuť ho vyříznout a zavíčkovat do hrnečku.

 

***

 

Když scházela ze schodů, jasně cítila, že už její podpatek dlouho nevydrží. Kdyby neutíkala s rozlitým podnosem, aby si ho někdo z doggenů převzal a vyměnil, než se sál naplní, tak by jí nepraskl.

A sakra, kde zase vězí ten upír? Whalty už má pořádné zpoždění a to sliboval, že se tu ukáže mezi prvníma, aby nemusela otročit sama. Opatrně našlapovala a vděčně se opírala o nabídnuté předloktí nějakého slušňáka. Čert vem, jestli pod její vahou kolísal. Kdyby se rozplácla na podlaze, bylo by to horší faux pas.

Byla zhruba v polovině cesty, když se zastavila a poděkovala za doprovod. Mladý muž s nazrzlou kšticí se nesměle usmál a poklonil. Podobná gesta své výsosti nesnášela. Věděla, že je princezna, sestra krále, ale to neznamenalo, že jí to musí každý dávat sežrat. Trochu si podkasala příliš dlouhou sukni a plynulým krokem se rozešla k bratrovi, který nebyl k přehlédnutí.

"Hvězda dorazila. Je mi ctí, princezno," zasmál se Rhage a poklonil se až ke kolenům. Jak ho nesnášela. Hollywood si z ní vždy utahoval, ale malou útěchou jí bylo, že si utahoval z každého. Majetnicky si ke svému boku tiskl hnědovlásku a jeho elegantní krása byla maskou nebezpečí, která se pod ní skrývala. Všichni věděli, že s bratry si není radno zahrávat, ale Rhageova úchvatná osoba byla matoucí. Při pohledu na něj Marianne proletěla hlavou myšlenka o pavoučí léčce. Jediný kdo dokázal usměrnit Hollywoodovo běsnění byla právě ta křehká lidská žena. Bezesporu s Mary tvořili doplňující pár.

Marianne, protočila oči a natiskla se k bratrovi, který ji objal druhou paží.

"Spokojenost?" zamručel Wrath.

"Co ten tón, zpívala jsem pro tebe. To aby ses tak příšerně netvářil." Mrkla na něj a pak na Beth, která se vědoucně ušklíbla.

 

Za jejími zády si někdo odkašlal. Marianne se otočila na povědomou tvář. Byl to upír, muž, měl hnědé delší vlasy skoro na ramena, tmavě modré oči barvy sametové půlnoci, které se na ni třpytily. Prohlédla si ho. Byl vysoký a statný jako válečník; bronzová, opálená pleť a plné vykrojené rty s lehkým strništěm čerstvě vyrašených vousů. Moc hezký a… ona ho někde už viděla. Ona ho zná! Panebože.

"Ach, Darie, tak ráda tě vidím, je to už dlouho." Z náhlého šoku, nenechala dávného přítele ani rozkoukat a vřele ho objala. Ucítila, jak se svalstvo pod jeho oblekem stáhlo, trvalo chvilku, než ji jeho dlouhé, svalnaté paže schovaly.

"Páni, Marianne, skoro jsem tě nepoznal." Vishous za jeho zády si odkašlal a muž po něm střelil nepříjemným pohledem. "Dobře přiznávám, nepoznal jsem tě. Změnila ses."

Marianne se zasmála. "Aby taky ne, jsou to už léta. Byla jsem malá, ale ty ses vůbec nezměnil." Odtáhl se na délku paží, kterými ji stále držel a prohlížel si ji s vrtěním hlavou ze strany na stranu, jako by tomu stále nemohl uvěřit.

"Kdy jsi dorazil?"

"Dnes. Vlastně před chvílí." Beth se na něj usmála a z jejích očí koukalo jediné slovo: později.

 

"Neradi vás rušíme, ale, Beth, prokážeš mi tu čest a zatančíš si se mnou?" pronesl její hellren. U kohokoli jiného by to vypadalo strojeně, ale u Wratha a v podstatě u většiny urozených upírů, to byl projev úcty.

Její bratr v obleku Williama Rasta vypadal ukázkově, trochu ji zamrzelo, že ho nenosí normálně. Vzpomněla si, když si ho oblékl a čekal na ni s Beth v hale. Už ze schodů viděla, jak se ošívá, mele a točí. Do saka se mu těžko vešla zbraň, ale Wrath to zvládl a na kříži pod sakem měl jasný obrys devítimilimetrové Beretty. To byl možná důvod, proč se kolem každého z Bratrstva všichni drželi dál. Na parketu to vypadalo až směšně, div nezakopávali, aby jim nedej bože nelezli do cesty.

 

Před Marianne se nečekaně ve výši hrudníku objevila velká dlaň. Bože, Darius byl vždycky obrovský, zvlášť když byla malá, ale i když nyní měřila slušný metr sedmdesát pět, pořád mezi nimi byl sakramentský rozdíl.

"Zatančíte si se mnou, princezno? Omluvíte nás, pánové?" S úsměvem přijala a nechala se odvést na parket. Darius ji jemně uchopil a zlehka položil dlaň na bedra. Byl tak ohromný, že se v jeho držení ztrácela.

"Vypadáš nádherně." Jeho hluboký hlas ji jemně pohladil, byla ráda, že se v sále najde někdo, kdo se na ni nedívá jako na kus hovězího.

Sjela ho pohledem a nepřekvapilo ji, že si toho všiml a pobaveně se zašklebil. "Já vím, pořád stejnej."

"Takhle bych to zrovna neřekla," usmála se, "dlouho ses nevracel, Beth byla zklamaná." Zachmuřil se. "Vím, že jsem se měl ukázat dřív, nebylo to fér. Musel jsem něco vyřešit. Neodkladné záležitosti." Zatvářil se rozpačitě a bylo jasné, že to dál rozvíjet nehodlá. Slyšela pár historek z jeho cest a šuškandy se éterem nesly stejně dobře, jako obecné záležitosti glymery. Někdo tvrdil, že utekl s civilistkou, někdo, že se dal na opačnou víru a jiný, že ho Stvořitelka zavrhla. Ani jedné z báchorek nevěřila, jen o sobě jich slýchala spoustu a na to byl Darius příliš realistický.

"Ale ty mi pověz o sobě. Stojíš tu přede mnou a já se nestačím divit, jak nádherná žena z tebe vyrostla."

Vděčně přijala otočku a modlila se ke všem svatým, aby její podpatek zatnul zuby a vydržel. "Život v Bratrstvu mi trochu přerůstá přes hlavu - já, ehm, už jsi byl ve svém domě, že?" Cítila jak jí tep buší ve spáncích. Sakra, tohle je průšvih.

"Ano byl." Blýskl po ní úsměvem a dlouhé špičáky se mu zaleskly v umělém osvětlení. "A zodpovím i tvou druhou otázku. Vím, že občas přespáváš u mě, a ne, nevadí mi to. Jeden z důvodů proč bydlím sám, je, že bych se s ostatníma zbláznil."

Ano, tohle Marianne chápala, když byla naposledy v sídle, nedobrovolně si vyslechla hádku, ve které šlo o to, že Butch s Vishousem nalili kolomaz Phurymu do šamponu. V tu chvíli si myslela, že se dostala na dívčí intr. Častokrát uvažovala o tom, jestli se jejich nápady řadí do kolonky hobby pro dorostence, nebo prostě nemají zařazení, protože takové ještě nikdo nevymyslel. Phury si to zřejmě myslel taky, protože nad nimi po pár slovech mávnul rukou a šel si vymýt olej ze slepených pramenů. Kdyby se vztekal, jedině by těm dvěma cvokům udělal radost.

"Hned zítra si přestěhuju věci," vypadlo z ní neochotně, "nebo řeknu Fritzovi, aby mi je zabalil ještě dnes. Beth, mě k tobě pustila, protože se jí to zdálo lepší, než abych bydlela sama v nějakém domě na předměstí." Kam by ji bratr stejně nepustil.

"Má dcera je chytrá dívka." Ani na okamžik nezapochybovala o jeho pýše. "A nebyl bych rád, kdyby ses odstěhovala. Dům je opuštěný i tak a Fritz, podle tónu hlasu, jakým o tobě mluvil, si tě oblíbil. Nemyslím si, že by v tom měl být problém. Raději bych měl sestru svého bratra na očích, než ji nechal potulovat po městě." Usmál se a Marianne zúžila dotčeně oči.

 

Cítila, jak ji jeho dlaň přejela po páteři a umístila se na kříži. Chvíli o Dariovi přemýšlela, bydlel sám v obrovské vile a z jeho slov to nevypadalo, že by mu přítomnost Marianne v jeho zdech byla nepříjemná. Muselo být stresující přebývat v prázdném domě.

Děkovně se usmála. Už otevíral ústa, že něco řekne, když mu na rameno dopadla velká Wrathova dlaň.

"Omlouvám se, bratře, ale Nejvyšší Rada si nás žádá. Zase nám chce hodit na hlavu jejich zpropadený problémy. Můžeš na chvíli?" Darius byl okamžik ohromen, jako by se zdálo, že ho vřelost bratra překvapila. Zjevně nečekal, že svým příchodem bude bez problému přijat zpět do Černé dýky. Vlastně nezáleželo na tom, kde celá léta byl, nikdy nepřestal patřit do Bratrstva. Marianne se povzbudivě usmála a stiskla mu dlaň. Darius po chvíli přikývl a políbil ji na hřbet ruky.

"Hned jsem zpět. Počkej tu na mě prosím." Kývla.