Kapitola první
02.03.2012 19:16
Zalapala jsem po vzduchu tak silně, až mě bolela hruď. Můj obličej byl horký a prameny vlasů přilepený ke zpocenému zátylku. Každý jednotlivý sval mě bolel.
Přede mnou byl Eduardo, jeden z vůdců tohoto oddílu Černého kříže, s kůlem v ruce. Všichni kolem nás, jeho upíří lovci, zchátralá armáda v džínách a flanelových košilích, mlčky přihlíželi. Žádný z nich by mi nepomohl. Na rozdíl od nich jsme stáli ve středu místnosti. Hrubé stropní světlo malovalo příkré stíny.
"Pojď, Bianco. Dostaň se do hry. "Jeho hlas mohl znít jako zavrčení, když by si vybral a každé slovo se ozývalo z betonové podlahy a kovových stěn opuštěného skladiště. "Je to boj až do smrti. Nepokusíš se mě zastavit? "
Pokud bych na něj vyskočila ve snaze chytit jeho zbraň nebo ho srazit, by byl schopen shodit mě na zem.
Eduardo byl rychlejší a lovil po celá léta. Nejspíš zabil stovky upírů, všichny z nich byli starší a silnější než já.
Lucasi, co mám dělat?
Ale neodvážila jsem se podívat po Lucasovi. Věděla jsem, že kdybych odthrhla oči od Eduarda pro druhé, byl by boj u konce.
Ustoupila jsem o pár kroků dozadu, a spadla jsem. Vypůjčené boty co jsem měla na sobě byly pro mě příliš velký a z jedné z nich jsem vysklouzla.
"Nešikovná," řekl Eduardo. Protočil kůl mezi prsty, jako by si představoval různé úhly jak mě zapíchnout. Jeho úsměv byl tak spokojený tak arogantní, že jsem přestala mít strach a začala jsem být šílená.
Popadla jsem botu a mrštila ji do Eduardova obličeje tak silně, jak jsem mohla.
Plácla ho do nosu, a naše publikum se rozesmálo. Několik z nich zatleskalo. Napětí zmizelo v okamžiku a já jsem byla víc součástí gangu, nebo si to alespoň myslím.
"Pěkný," řekl Lucas, když se vynořil z kruhu diváků a dal mi ruce na ramena. "Velmi hezké. "
"Nemám zrovna černý pásek." Nemohla jsem popadnout dech. Zápasení v praxi mi vždy nešlo, tohle bylo poprvé co jsem neskončila na zádech.
"Máš dobré instinkty." Lucas miu prsty masíroval bolavé svaly na krku.
Eduardo si nemyslel, že hod boty do obličeje byla sranda. Zamračil se na mě, že jeho výraz byl děsivější, i když jeho nos byl jasně červený.
Přede mnou byl Eduardo, jeden z vůdců tohoto oddílu Černého kříže, s kůlem v ruce. Všichni kolem nás, jeho upíří lovci, zchátralá armáda v džínách a flanelových košilích, mlčky přihlíželi. Žádný z nich by mi nepomohl. Na rozdíl od nich jsme stáli ve středu místnosti. Hrubé stropní světlo malovalo příkré stíny.
"Pojď, Bianco. Dostaň se do hry. "Jeho hlas mohl znít jako zavrčení, když by si vybral a každé slovo se ozývalo z betonové podlahy a kovových stěn opuštěného skladiště. "Je to boj až do smrti. Nepokusíš se mě zastavit? "
Pokud bych na něj vyskočila ve snaze chytit jeho zbraň nebo ho srazit, by byl schopen shodit mě na zem.
Eduardo byl rychlejší a lovil po celá léta. Nejspíš zabil stovky upírů, všichny z nich byli starší a silnější než já.
Lucasi, co mám dělat?
Ale neodvážila jsem se podívat po Lucasovi. Věděla jsem, že kdybych odthrhla oči od Eduarda pro druhé, byl by boj u konce.
Ustoupila jsem o pár kroků dozadu, a spadla jsem. Vypůjčené boty co jsem měla na sobě byly pro mě příliš velký a z jedné z nich jsem vysklouzla.
"Nešikovná," řekl Eduardo. Protočil kůl mezi prsty, jako by si představoval různé úhly jak mě zapíchnout. Jeho úsměv byl tak spokojený tak arogantní, že jsem přestala mít strach a začala jsem být šílená.
Popadla jsem botu a mrštila ji do Eduardova obličeje tak silně, jak jsem mohla.
Plácla ho do nosu, a naše publikum se rozesmálo. Několik z nich zatleskalo. Napětí zmizelo v okamžiku a já jsem byla víc součástí gangu, nebo si to alespoň myslím.
"Pěkný," řekl Lucas, když se vynořil z kruhu diváků a dal mi ruce na ramena. "Velmi hezké. "
"Nemám zrovna černý pásek." Nemohla jsem popadnout dech. Zápasení v praxi mi vždy nešlo, tohle bylo poprvé co jsem neskončila na zádech.
"Máš dobré instinkty." Lucas miu prsty masíroval bolavé svaly na krku.
Eduardo si nemyslel, že hod boty do obličeje byla sranda. Zamračil se na mě, že jeho výraz byl děsivější, i když jeho nos byl jasně červený.
"Rozkošný boj. Ale pokud si myslíš, že je tohle senzace, rád ti ušetřím leci v reálném světě-"
"Bude-li mít soupeře vezme ji jako samozřejmost," řekla Kate, "jako ty."
Eduardo sklapl a smutně se usmál. Oficiálně, on a Kate byli vůdci této skupiny Černého Kříže, ale po pouhých čtyřech dnech s nimi, jsem věděla, že většina lidí se podívala na Kate pro poslední slovo. Zdá se, že Eduardovi to nedošlo. Byl citlivý a pichlavý na každého, Lucasův nevlastní otec zřejmě myslel, že Kate by nemohla udělat nic špatného.
"Nezáleží na tom, za jak dlouho je srazíš dolů, nebo jak je sundáš," řekla Dana. "Tak co, můmem se jít najíst? Bianca musí být hladová. "
Myslela jsem na krev, bohatou, červenou a horkou, chutnější než jakékoliv jídlo může být... projelo mnou slabé zamrazení. Lucas si toho všiml a objal mě kolem pasu tak těsně, jako naše objetí mohlo být. Zašeptal:
"Bude-li mít soupeře vezme ji jako samozřejmost," řekla Kate, "jako ty."
Eduardo sklapl a smutně se usmál. Oficiálně, on a Kate byli vůdci této skupiny Černého Kříže, ale po pouhých čtyřech dnech s nimi, jsem věděla, že většina lidí se podívala na Kate pro poslední slovo. Zdá se, že Eduardovi to nedošlo. Byl citlivý a pichlavý na každého, Lucasův nevlastní otec zřejmě myslel, že Kate by nemohla udělat nic špatného.
"Nezáleží na tom, za jak dlouho je srazíš dolů, nebo jak je sundáš," řekla Dana. "Tak co, můmem se jít najíst? Bianca musí být hladová. "
Myslela jsem na krev, bohatou, červenou a horkou, chutnější než jakékoliv jídlo může být... projelo mnou slabé zamrazení. Lucas si toho všiml a objal mě kolem pasu tak těsně, jako naše objetí mohlo být. Zašeptal:
"Jsi v pořádku?"
"Jen hlad."
Jeho tmavě zelené oči sklouzly dolu. Bylo tam znepokojení o moji potřebě krve, moc dobře jsem ho chápala.
Ale Lucas nemohl udělat víc, než jsem mohla já. V současné době, jsme byli uvězněni.
Před čtyřmi dny, jsem byla na škole Evernight, když tam vpadl Černý Kříž a akademie shořela. Lovci znali tajemství Evernightu: že to bylo útočiště pro upíry, místo, kde se učili o moderním světě. Byl to dobrý terč pro Černý Kříž, pro bandu smrtících lovců upírů, kteří byli všichni vyškoleni, aby zabili.
Co oni nevěděli bylo to, že jsem nebyla jedním z mnoha lidských studentů, kteří studovali po boku upírů na Evernight, v nevědomý. Byla jsem upír.
No, nejsem úplný upír. Kdyby bylo po mém tak, by to bylo něco, co se nikdy nestane. Ale narodila jsem se dvoum upírům a navzdory skutečnosti, i když jsem byla živý člověk, měla jsem některé pravomoci upíra a některé potřeby. Stejně jako například potřeba krve.
Od chvíle, kdy byl útok na akademii Evernight, byla banda od černého kříže v uzamčení. To znamenalo, že jsme byli ukryti na jednom bezpečném místě a to tento sklad, který voněl po starých pneumatikách, kde jsme měli postele a olejové skvrny na betonové podlaze. Lidé mohli jít ven jen tehdy, pokud byly hlídky na upíry, kteří by mohli přijít za námi pro pomstu za útok na školu. Museli jsme strávit prakticky každý druhý probuzení
v rámci přípravy na bitvu, která měla přijít. Naučila jsem se brousit nože a měla velmi zvláštní zážitek o výrobě kůlu. A teď už mě začali učit, jak bojovat. Ochrana soukromí ? Zapomeň na to. Měla jsem štěstí, že byly dveře na záchod.
"Jen hlad."
Jeho tmavě zelené oči sklouzly dolu. Bylo tam znepokojení o moji potřebě krve, moc dobře jsem ho chápala.
Ale Lucas nemohl udělat víc, než jsem mohla já. V současné době, jsme byli uvězněni.
Před čtyřmi dny, jsem byla na škole Evernight, když tam vpadl Černý Kříž a akademie shořela. Lovci znali tajemství Evernightu: že to bylo útočiště pro upíry, místo, kde se učili o moderním světě. Byl to dobrý terč pro Černý Kříž, pro bandu smrtících lovců upírů, kteří byli všichni vyškoleni, aby zabili.
Co oni nevěděli bylo to, že jsem nebyla jedním z mnoha lidských studentů, kteří studovali po boku upírů na Evernight, v nevědomý. Byla jsem upír.
No, nejsem úplný upír. Kdyby bylo po mém tak, by to bylo něco, co se nikdy nestane. Ale narodila jsem se dvoum upírům a navzdory skutečnosti, i když jsem byla živý člověk, měla jsem některé pravomoci upíra a některé potřeby. Stejně jako například potřeba krve.
Od chvíle, kdy byl útok na akademii Evernight, byla banda od černého kříže v uzamčení. To znamenalo, že jsme byli ukryti na jednom bezpečném místě a to tento sklad, který voněl po starých pneumatikách, kde jsme měli postele a olejové skvrny na betonové podlaze. Lidé mohli jít ven jen tehdy, pokud byly hlídky na upíry, kteří by mohli přijít za námi pro pomstu za útok na školu. Museli jsme strávit prakticky každý druhý probuzení
v rámci přípravy na bitvu, která měla přijít. Naučila jsem se brousit nože a měla velmi zvláštní zážitek o výrobě kůlu. A teď už mě začali učit, jak bojovat. Ochrana soukromí ? Zapomeň na to. Měla jsem štěstí, že byly dveře na záchod.
To znamenalo, že Lucas a já jsem neměli téměř žádnou šanci být sami a ještě horší bylo, že jsem nepila krev za čtyři dny.
Bez krve, jsem se stala slabou. Byla jsem hladová. Touha po krvy mě trýznila víc a víc, a pokud by to bylo na mnohem delší dobu, nebyla jsem si jistá, co budu dělat.
Bez ohledu na to, nemohla jsem pít krev před někým z černého kříže s výjimkou Lucase. Když mě viděl kousnout jiného upíra během roku na akademii Evernight, tak jsem si myslela, že mě odmítne navždy, místo toho, překonal učení černého kříže a zůstal se mnou. Pochybovala jsem o dalších lovcích upírů, že by se mohli změnit. Pokud by mě teď někdo v místnosti viděl pít krev zjistil by pravdu a přesně jsem věděla, co by se stalo. Oni všichni by mě zabili okamžitě.
Dokonce i Dana, jedna z nejlepších přátel Lucase, která ještě vykládala o mém malém vítězství nad Eduardem.
Dokonce i Kate, která semnou počítá v Lucasově životě. Dokonce i Raquel, moje spolubydlící ze školy, která se semnou připojila k Černýmu kříži. Pokaždé, když jsem se podívala na některého z nich, jsem musela mít na paměti: Zabili by mě, kdyby to věděli.
"Zase arašídové máslo," řekla Dana, která seděla na podlaze u mojí postele při naší skromné večeři. "Víte, pamatuji se odbodí arašídového másla, kdysi dávno. "
"Špagety s máslem," řekl Lucas. Dana zasténala. Po mém zvědavém pohledu, dodal: "Minulej rok, to bylo skoro všechno, co jsme si mohli dovolit vté době. Vážně, skoro cele jídlo v měsíci byly špagety s máslem. Pokud je někdy budu jíst znovu, bude to velmi brzo. "
"Koho to zajímá?" Raquel mazala arašídové máslo na chleba, jako by to byl kaviár. Celé čtyři dny se usmívala, vlastně od té doby, co nás přijmuli do Černého kříže."Tak nechodíme do restaurace každý večer. Co na tom záleží? Děláme něco důležitého. Něco skutečného. "
Poukázala jsem na to, "Právě teď, se většinou schováváme ve skladu, jíme sendviče s arašídovým máslem třikrát denně. "
To Raquel nerozhodilo ani v nejmenším. "Je to jen část oběti, kterou musíme udělat. Stojí to za to. "Dana prohrábla laskavě Raquel krátké černé vlasy.
Bez krve, jsem se stala slabou. Byla jsem hladová. Touha po krvy mě trýznila víc a víc, a pokud by to bylo na mnohem delší dobu, nebyla jsem si jistá, co budu dělat.
Bez ohledu na to, nemohla jsem pít krev před někým z černého kříže s výjimkou Lucase. Když mě viděl kousnout jiného upíra během roku na akademii Evernight, tak jsem si myslela, že mě odmítne navždy, místo toho, překonal učení černého kříže a zůstal se mnou. Pochybovala jsem o dalších lovcích upírů, že by se mohli změnit. Pokud by mě teď někdo v místnosti viděl pít krev zjistil by pravdu a přesně jsem věděla, co by se stalo. Oni všichni by mě zabili okamžitě.
Dokonce i Dana, jedna z nejlepších přátel Lucase, která ještě vykládala o mém malém vítězství nad Eduardem.
Dokonce i Kate, která semnou počítá v Lucasově životě. Dokonce i Raquel, moje spolubydlící ze školy, která se semnou připojila k Černýmu kříži. Pokaždé, když jsem se podívala na některého z nich, jsem musela mít na paměti: Zabili by mě, kdyby to věděli.
"Zase arašídové máslo," řekla Dana, která seděla na podlaze u mojí postele při naší skromné večeři. "Víte, pamatuji se odbodí arašídového másla, kdysi dávno. "
"Špagety s máslem," řekl Lucas. Dana zasténala. Po mém zvědavém pohledu, dodal: "Minulej rok, to bylo skoro všechno, co jsme si mohli dovolit vté době. Vážně, skoro cele jídlo v měsíci byly špagety s máslem. Pokud je někdy budu jíst znovu, bude to velmi brzo. "
"Koho to zajímá?" Raquel mazala arašídové máslo na chleba, jako by to byl kaviár. Celé čtyři dny se usmívala, vlastně od té doby, co nás přijmuli do Černého kříže."Tak nechodíme do restaurace každý večer. Co na tom záleží? Děláme něco důležitého. Něco skutečného. "
Poukázala jsem na to, "Právě teď, se většinou schováváme ve skladu, jíme sendviče s arašídovým máslem třikrát denně. "
To Raquel nerozhodilo ani v nejmenším. "Je to jen část oběti, kterou musíme udělat. Stojí to za to. "Dana prohrábla laskavě Raquel krátké černé vlasy.
"Mluvíš jako opravdový nováček. Uvidíme, co řekneš za pět let. "Raquel se rozzářila. Milovala představu, že bude s Černým křížem po dobu pěti let, deset let, celý její život. Potom, co byla pronásledován upíry ve škole a strašidelnými duchy doma, nechtěla Raquel nic jiného než
nakopat zadek nadpřirozeným věcem. Jak podivné a hladovějící poslední čtyři dny byly, tak jsem nikdy neviděla Raquel šťastnější.
"Za hodinu zhasnout!" Křičela Kate. "Dělej, co musíš."
Jako jeden, Dana a Raquel si nacpaly poslední kousek jejich sendviče do pusy a vyrazily směrem k provizorním sprchám, které byly zřízeny v zadu. Pouze prvních pár lidí mělo čas se umýt dnes v noci a jen jeden nebo dva měli teplou vodu. Bojovali by proti každému jinému?
nakopat zadek nadpřirozeným věcem. Jak podivné a hladovějící poslední čtyři dny byly, tak jsem nikdy neviděla Raquel šťastnější.
"Za hodinu zhasnout!" Křičela Kate. "Dělej, co musíš."
Jako jeden, Dana a Raquel si nacpaly poslední kousek jejich sendviče do pusy a vyrazily směrem k provizorním sprchám, které byly zřízeny v zadu. Pouze prvních pár lidí mělo čas se umýt dnes v noci a jen jeden nebo dva měli teplou vodu. Bojovali by proti každému jinému?
Jedinou alternativou (*možností) bylo je sdílet. Cítila jsem se příliš vyčerpaná než abych o tom přemýšlela, moje oblečení jsme měla propocené. "V dopoledních hodinách," řekla jsem, napůl Lucasovi a napůl pro sebe. "Budu mít čas se umýt."
"Jo." Jeho ruka spočívala na mém předloktí, konejšivě teplá a silná.
"Jo." Jeho ruka spočívala na mém předloktí, konejšivě teplá a silná.
"Ty se třeseš."
"Myslím, že jo."
Lucas se posunul tak, aby seděl vedle mě. Vedle jeho svalnatých ramen jsem se cítila malá a slabá. Jeho tmavě zlaté vlasy byly geniální i v těchto podmínkách. Jeho teplo se mi rozlévalo tělem, jako když sedíte v zimě před krbem. Když mi dal ruku kolem ramen, položila jsem si na něj bolavou hlavu a zavřela oči. Tímto způsobem bych mohla předstírat, že tu nebyli žádní lidé kolem nás, kteří mluví a smějí se. Že nejsme v nějakém šedém, ošklivém skladu, který páchl jako pneumatika. Že není nikdo na světě, ale jen já a Lucas .
Do ucha mi zamumlal: "Bojím se o tebe."
"Já o sebe taky."
"Nebudeme zavření moc dlouho. Pak můžeme dostat nějaké, no něco k jídlu, víš mám na mysli. A pak zjistíme co budem dělat dál. "
Pochopila jsem, co tím myslel. Chystali jsme se utéct, tak jsme si plánovali před útokem na Evernight. Lucas se chtěl dostat pryč od Černého kříže téměř stejně jako já. Ale abychom to udělali, museli bychom mít peníze a naši svobodu a příležitost útěku plánovat v soukromí. Právě teď, všechno, co jsme mohli udělat, bylo zůstat snimi.
Když jsem se podívala na Lucase, viděla jsem obavy v jeho tmavě zelených očích. Položila jsem ruku na jeho tvář a ucítila jsem drsné strniště vousů. "Zvládneme to. Vím, že to zvládneme. "
"Já bych měl být ten, kdo se o tebe bude starat." Pořád mě studoval, jako kdyby mohl nějak najít odpověď na naše problémy v mé tváři.
"Myslím, že jo."
Lucas se posunul tak, aby seděl vedle mě. Vedle jeho svalnatých ramen jsem se cítila malá a slabá. Jeho tmavě zlaté vlasy byly geniální i v těchto podmínkách. Jeho teplo se mi rozlévalo tělem, jako když sedíte v zimě před krbem. Když mi dal ruku kolem ramen, položila jsem si na něj bolavou hlavu a zavřela oči. Tímto způsobem bych mohla předstírat, že tu nebyli žádní lidé kolem nás, kteří mluví a smějí se. Že nejsme v nějakém šedém, ošklivém skladu, který páchl jako pneumatika. Že není nikdo na světě, ale jen já a Lucas .
Do ucha mi zamumlal: "Bojím se o tebe."
"Já o sebe taky."
"Nebudeme zavření moc dlouho. Pak můžeme dostat nějaké, no něco k jídlu, víš mám na mysli. A pak zjistíme co budem dělat dál. "
Pochopila jsem, co tím myslel. Chystali jsme se utéct, tak jsme si plánovali před útokem na Evernight. Lucas se chtěl dostat pryč od Černého kříže téměř stejně jako já. Ale abychom to udělali, museli bychom mít peníze a naši svobodu a příležitost útěku plánovat v soukromí. Právě teď, všechno, co jsme mohli udělat, bylo zůstat snimi.
Když jsem se podívala na Lucase, viděla jsem obavy v jeho tmavě zelených očích. Položila jsem ruku na jeho tvář a ucítila jsem drsné strniště vousů. "Zvládneme to. Vím, že to zvládneme. "
"Já bych měl být ten, kdo se o tebe bude starat." Pořád mě studoval, jako kdyby mohl nějak najít odpověď na naše problémy v mé tváři.
"Ne naopak."
"Můžeme se o sebe starat navzájem."
Lucas mě pevně objal a na pár vteřin jsem nemusela předstírat, že jsme byli někde jinde.
"Lucasi!" Eduardovo hlas se ozýval proti betonu a kovu. Podívali jsme se na něj. Ruce se zbraněma založené na hrudi v propoceném tmavém tičku s V výstřihem.Lucas a já jsme se navzájem odtáhli od sebe.Nebylo to, jako že by jsme byli zahanbeni, ale nikdo nemohl zabít romantickou náladu rychleji než Eduardo.
"Můžeme se o sebe starat navzájem."
Lucas mě pevně objal a na pár vteřin jsem nemusela předstírat, že jsme byli někde jinde.
"Lucasi!" Eduardovo hlas se ozýval proti betonu a kovu. Podívali jsme se na něj. Ruce se zbraněma založené na hrudi v propoceném tmavém tičku s V výstřihem.Lucas a já jsme se navzájem odtáhli od sebe.Nebylo to, jako že by jsme byli zahanbeni, ale nikdo nemohl zabít romantickou náladu rychleji než Eduardo.
"Chci, abys šel na hlídku na první směnu dnes večer. "
"Šel jsem před dvěma dny," protestoval Lucas. "Nejsem zase nařadě, ještě ne."To jen způsobilo Eduardovo mračení ještě černějším.
"Šel jsem před dvěma dny," protestoval Lucas. "Nejsem zase nařadě, ještě ne."To jen způsobilo Eduardovo mračení ještě černějším.
"Odkdy kňučíš kvůli hlídce, jako dítě na dětským hřišti, které chce na houpačky? "
"Protože si přestal dokonce předstírat, že si spravedlivý. Uhni, ano? "
"Nebo co? Poběžíš za maminkou? Vzhledem k tomu, Kate chce vidět nějaký důkaz tvého odhodlání, Lucasi. My všichni. "
Měl na mysli, kvůli mně. Lucas porušil pravidla Černýho kříže mnohokrát, tak abychom mohli být spolu, to on věděl víc než ostatní v této buňce.
Lucas necouvl.
"Protože si přestal dokonce předstírat, že si spravedlivý. Uhni, ano? "
"Nebo co? Poběžíš za maminkou? Vzhledem k tomu, Kate chce vidět nějaký důkaz tvého odhodlání, Lucasi. My všichni. "
Měl na mysli, kvůli mně. Lucas porušil pravidla Černýho kříže mnohokrát, tak abychom mohli být spolu, to on věděl víc než ostatní v této buňce.
Lucas necouvl.
"Nespal jsem pořádně od toho požáru. Nemám sílu strávit další noc čekáním na nic. " Eduardovo tmavé oči se zúžily.
"Každou chvíli, by mohli být upíři na naší stopě-"
"A čí vina by to měla být? Poté, váším kouskem s akademié Evernight-"
"Kouskem?"
"STOP!" Dana, čerstvě vysprchovaná a vonící silně po levném mýdlu, si stoupla mezi Lucase a Eduarda. Její dlouhé copánky spadaly přes tenký, vlhký ručník uvázaný kolem krku. " Už jste vychladli ? V případě, že si zapomněl jak se počítá, Eduardo, je to vlastně moje hlídka dnes večer. Necítím se tak unavená tak jako tak. "Eduardo se nerad přestal hádat, ale nemohl odmítnout ochotného dobrovolníka. "Jak je libo, Dano."
"Proč bych nemohla vzít Raquel se mnou?" Navrhla, hladce řízenínou konverzací pryč od Lucase. "Dohromady by jsme toho zvládly víc."
"Raquel je příliš nová. Zapomeň na to. "Zřejmě se Eduardo cítil lépe na to, aby se mohl pohnout a odkráčel pryč.
"Díky," řekla jsem Daně. "Jsi si si jistá, že nejsi příliš unavená?"
Usmála se. "Myslíš, že třeba zítra stáhnu zadek stejně jako Lucas dnes? V žádném případě. "
Lucas předstíral, že prohlíží ruku a ona se na něj ušklíbla. Myslela jsem, že Dana může být Lucasovo nejlepší přítel. Jistě jen skutečné přítel by vzal hlídku, která zahrnovala Lucase, na sebe. Brzy se všichni kolem nás chystali do postele. Jediné soukromí co jsme měli byla "zeď" ve skutečnosti halda starých hadrů, která visela nad prádelní sňůře a místnost na část pro kluky a holky. Lucas a já jsme byli přímo u stěny, odděleni pouze párem centimetrů několika tenkými bavlněnými hadry. Někdy
jsem se ujišťovala tím, že je tak blízko, jindy, to byla frustrace, až se mi chtělo křičet. Není to navždy, připomínala jsem si, když jsem se převlékala do vypůjčené trička Spal do pyžama, moje bylo zničeno při požáru, jediné, co jsem měla na sobě a patřilo mně byl přívěsek s obsidiánem, který jsem
dostala od svých rodičů a visel mi kolem krku za všech okolností, dokonce i když jsem byla ve sprše. Jen brož, kterou mi dal Lucas, když jsme byli na prvním rande byla zastrčená do malého sáčku. Nechtěla jsem myslet na
sebe jako majetnickou, ale ztratit skoro všecko, co jsem kdy měla byla rána pod pás. Tak jsem si cenila trošky věcí které jsem měla.
Když Kate tzv. "zhasnout," někdo vyletěl a zhasnul téměř v té chvíli. Zahrabala jsem se pod tenkou, armádní přikrývku na mojí skládací postýlce. Nebyla měkká a rozhodně to nebyla pohodlna postýlka, ale byla jsem tak vyčerpaná, že jakákoli příležitost k odpočinku jsem uvítala.
Na levo už Raquel spala. Spala líl než když byla na Evernight.
V pravo, neviditelně, za pomalu vlnícím se bílým hadrem, byl Lucas.
Představovala jsem si obrys jeho těla, jak by vypadal vleže na lůžku. Snila jsem o tom, jak si lehnu vedle něj. Ale mohli by mě vidět. Povzdechla jsem si, vzdala se té myšlenky. Byla to čtvrtá noc, co jsem to udělala. A stejně jako jsem to udělala ty noci předtím, jakmile jsem přestala být
frustrovaná o mé neschopnosti být s Lucasem, jsem si začala dělat starosti.
Máma a táta musí být v pořádku, řekla jsem si. Vzpomněla jsem si na požár příliš dobře, jak plameny byly kolem mě a na hustý kouř. Bylo by snadné se ztratit a být v pasti. Požár byl jeden z mála způsobů, jak skutečně zabít upíra. Mají staletí zkušeností. Už předtím byli v horších problémech. Vzpomeň si, co ti máma říkala o Velkým požáru Londýna. Pokud přežila tohle, mohla by přežít i ten na Evernight.
Ale máma ten Velký požár nepřežila. Byla hrozně zraněná a na pokraji smrti a můj otec ji "Zachránil" tím, že ji přeměnil na upíra jako je on sám.
Neměla jsem zrovna skvělé podmínky se svými rodiči v poslední době. To ovšem neznamená, že bych chtěla, aby se zranili. Jen pomyšlení na ně, jako na slabé a zraněné nebo horší, se mi dělalo špatně od žaludku.
Nebyli jediní, o koho jsem měla starosti. Mohl se Vic dostat z hořící školy? A co Balthazar? Jako upír, on mohl být terčem Černého Kříže nebo jeho psychotické, mstivé sestře, Charity, která málem překazila útěk mě, Lucase, a Raquel. Nebo co Ranulf? On byl upír, ale tak jemný a neznalý, že bylo snadné si představit, jak ho lovci Černého kříže týrají.
Nevěděla jsem, o nikom z nich. Ani bych nemohla vědět. Když jsem se rozhodla odejít s Lucasem, věděla jsem, žeto bude riziko, které budu muset nést. To ovšem neznamená, že by mi to líbilo.Můj žaludek zavrčel, hladem po krvi. Se sténáním jsem se obrátila a modlila se ke spánku. To byl jediný způsob, jak umlčet obavy a hlad uvnitř alespoň na pár hodin.
Natáhla jsem se pro květiny, ale když se můj prst dotkl okvětního lístku, zčernal a uschl.
"Ne, pro mě," zašeptala jsem.
"Ne, něco lepšího, "řekl duch.
Jak dlouho tam byla? Zdálo se, jako by vždy byla po mém boku. Stály jsme spolu nad akademií Evernight jako temné mraky nad hlavou. Chrliče se na nás zamračily z kamenných věží. Vítr mi rozfoukal prameny tmavě červených vlasů po celé tváři. Několik listů, proletělo stínem ducha. Trhla jsem sebou.
"Kde je Lucas?" Nějak tu měl být, ale nemohla jsem si vzpomenout proč.
"Uvnitř".
"Nemůžu tam jít." Ne, že bych se bála. Ale z nějakého důvodu se pro mě zdálo nemožné jít do školy. Pak jsem si uvědomila, proč to bylo nemožné. "To nemůže být pravda. Evernight akademie byla spálena.Takže teď není."
Duch naklonil hlavu. "Když se řekne 'teď', kdy to myslíš?"
"VSTÁVAT!" Výkřik nás probudil každé ráno. I když jsem zamrkala očima, vrávoravě se snažila připomenout, že sen už zmizel, Raquel stála u svého lůžka, podivně napjatá.
"A čí vina by to měla být? Poté, váším kouskem s akademié Evernight-"
"Kouskem?"
"STOP!" Dana, čerstvě vysprchovaná a vonící silně po levném mýdlu, si stoupla mezi Lucase a Eduarda. Její dlouhé copánky spadaly přes tenký, vlhký ručník uvázaný kolem krku. " Už jste vychladli ? V případě, že si zapomněl jak se počítá, Eduardo, je to vlastně moje hlídka dnes večer. Necítím se tak unavená tak jako tak. "Eduardo se nerad přestal hádat, ale nemohl odmítnout ochotného dobrovolníka. "Jak je libo, Dano."
"Proč bych nemohla vzít Raquel se mnou?" Navrhla, hladce řízenínou konverzací pryč od Lucase. "Dohromady by jsme toho zvládly víc."
"Raquel je příliš nová. Zapomeň na to. "Zřejmě se Eduardo cítil lépe na to, aby se mohl pohnout a odkráčel pryč.
"Díky," řekla jsem Daně. "Jsi si si jistá, že nejsi příliš unavená?"
Usmála se. "Myslíš, že třeba zítra stáhnu zadek stejně jako Lucas dnes? V žádném případě. "
Lucas předstíral, že prohlíží ruku a ona se na něj ušklíbla. Myslela jsem, že Dana může být Lucasovo nejlepší přítel. Jistě jen skutečné přítel by vzal hlídku, která zahrnovala Lucase, na sebe. Brzy se všichni kolem nás chystali do postele. Jediné soukromí co jsme měli byla "zeď" ve skutečnosti halda starých hadrů, která visela nad prádelní sňůře a místnost na část pro kluky a holky. Lucas a já jsme byli přímo u stěny, odděleni pouze párem centimetrů několika tenkými bavlněnými hadry. Někdy
jsem se ujišťovala tím, že je tak blízko, jindy, to byla frustrace, až se mi chtělo křičet. Není to navždy, připomínala jsem si, když jsem se převlékala do vypůjčené trička Spal do pyžama, moje bylo zničeno při požáru, jediné, co jsem měla na sobě a patřilo mně byl přívěsek s obsidiánem, který jsem
dostala od svých rodičů a visel mi kolem krku za všech okolností, dokonce i když jsem byla ve sprše. Jen brož, kterou mi dal Lucas, když jsme byli na prvním rande byla zastrčená do malého sáčku. Nechtěla jsem myslet na
sebe jako majetnickou, ale ztratit skoro všecko, co jsem kdy měla byla rána pod pás. Tak jsem si cenila trošky věcí které jsem měla.
Když Kate tzv. "zhasnout," někdo vyletěl a zhasnul téměř v té chvíli. Zahrabala jsem se pod tenkou, armádní přikrývku na mojí skládací postýlce. Nebyla měkká a rozhodně to nebyla pohodlna postýlka, ale byla jsem tak vyčerpaná, že jakákoli příležitost k odpočinku jsem uvítala.
Na levo už Raquel spala. Spala líl než když byla na Evernight.
V pravo, neviditelně, za pomalu vlnícím se bílým hadrem, byl Lucas.
Představovala jsem si obrys jeho těla, jak by vypadal vleže na lůžku. Snila jsem o tom, jak si lehnu vedle něj. Ale mohli by mě vidět. Povzdechla jsem si, vzdala se té myšlenky. Byla to čtvrtá noc, co jsem to udělala. A stejně jako jsem to udělala ty noci předtím, jakmile jsem přestala být
frustrovaná o mé neschopnosti být s Lucasem, jsem si začala dělat starosti.
Máma a táta musí být v pořádku, řekla jsem si. Vzpomněla jsem si na požár příliš dobře, jak plameny byly kolem mě a na hustý kouř. Bylo by snadné se ztratit a být v pasti. Požár byl jeden z mála způsobů, jak skutečně zabít upíra. Mají staletí zkušeností. Už předtím byli v horších problémech. Vzpomeň si, co ti máma říkala o Velkým požáru Londýna. Pokud přežila tohle, mohla by přežít i ten na Evernight.
Ale máma ten Velký požár nepřežila. Byla hrozně zraněná a na pokraji smrti a můj otec ji "Zachránil" tím, že ji přeměnil na upíra jako je on sám.
Neměla jsem zrovna skvělé podmínky se svými rodiči v poslední době. To ovšem neznamená, že bych chtěla, aby se zranili. Jen pomyšlení na ně, jako na slabé a zraněné nebo horší, se mi dělalo špatně od žaludku.
Nebyli jediní, o koho jsem měla starosti. Mohl se Vic dostat z hořící školy? A co Balthazar? Jako upír, on mohl být terčem Černého Kříže nebo jeho psychotické, mstivé sestře, Charity, která málem překazila útěk mě, Lucase, a Raquel. Nebo co Ranulf? On byl upír, ale tak jemný a neznalý, že bylo snadné si představit, jak ho lovci Černého kříže týrají.
Nevěděla jsem, o nikom z nich. Ani bych nemohla vědět. Když jsem se rozhodla odejít s Lucasem, věděla jsem, žeto bude riziko, které budu muset nést. To ovšem neznamená, že by mi to líbilo.Můj žaludek zavrčel, hladem po krvi. Se sténáním jsem se obrátila a modlila se ke spánku. To byl jediný způsob, jak umlčet obavy a hlad uvnitř alespoň na pár hodin.
Natáhla jsem se pro květiny, ale když se můj prst dotkl okvětního lístku, zčernal a uschl.
"Ne, pro mě," zašeptala jsem.
"Ne, něco lepšího, "řekl duch.
Jak dlouho tam byla? Zdálo se, jako by vždy byla po mém boku. Stály jsme spolu nad akademií Evernight jako temné mraky nad hlavou. Chrliče se na nás zamračily z kamenných věží. Vítr mi rozfoukal prameny tmavě červených vlasů po celé tváři. Několik listů, proletělo stínem ducha. Trhla jsem sebou.
"Kde je Lucas?" Nějak tu měl být, ale nemohla jsem si vzpomenout proč.
"Uvnitř".
"Nemůžu tam jít." Ne, že bych se bála. Ale z nějakého důvodu se pro mě zdálo nemožné jít do školy. Pak jsem si uvědomila, proč to bylo nemožné. "To nemůže být pravda. Evernight akademie byla spálena.Takže teď není."
Duch naklonil hlavu. "Když se řekne 'teď', kdy to myslíš?"
"VSTÁVAT!" Výkřik nás probudil každé ráno. I když jsem zamrkala očima, vrávoravě se snažila připomenout, že sen už zmizel, Raquel stála u svého lůžka, podivně napjatá.
"Pojď, Bianco."
"Je to jen na snídani," zabručela jsem. Arašídové máslo na toastu nestojí za spěch, podle mého názoru.
"Ne, něco se děje."
Mlžně a zmateně jsem se posadila a viděla jsem, že lovci z černýho kříže byly již na stráži kolem mě. Moje vyčerpání mi řeklo, že ještě nemohlo být ráno. Proč nás vlekli z posteleuprostřed noci? Ne, ne.
Dana běžela a křičela, "Potvrzeno! Paže nahoru, teď! "
"Upíři," zašeptala Raquel. "Přišli".
"Je to jen na snídani," zabručela jsem. Arašídové máslo na toastu nestojí za spěch, podle mého názoru.
"Ne, něco se děje."
Mlžně a zmateně jsem se posadila a viděla jsem, že lovci z černýho kříže byly již na stráži kolem mě. Moje vyčerpání mi řeklo, že ještě nemohlo být ráno. Proč nás vlekli z posteleuprostřed noci? Ne, ne.
Dana běžela a křičela, "Potvrzeno! Paže nahoru, teď! "
"Upíři," zašeptala Raquel. "Přišli".