Kapitola pátá

Š

la tiše po boku Fritze a slyšela vlastní divoce tlukoucí srdce. Stařík ho musel slyšet také, ale nic neříkal. Měla pocit, že má na čele napsané přiznání. Kruci, všechno ví. Je to v háji a teď si přišel pro ni, aby jí sbalil do tašky, odvedl ji domů a zřejmě ji v té tašce už nechá. Na chodbě bylo mrtvo, to její tíseň ještě vystupňovalo. Z dálky slyšela zbytek rozhovoru mezi Dariem a Wrathem. Očividně byl vzteky bez sebe.

"Já chápu, že se nemůžete rozkrájet, ale tohle už je vrchol. Do teď jsem doufal, že si někdo z bratrů dělá srandu, ale po dnešku, kdy v sídle nezbyl už nikdo, kdo by nebyl nasranej, je to vyloučený. Hollywood se málem změnil přímo v obýváku a Mary měla co dělat ho uklidnit. Beth je z nás na nervy a dnes v noci mě vyhodila z ložnice. A tohle, do prdele, tolerovat prostě nebudu! Darie s tím se musí něco dělat, od teď to bude po mém, já vám seru na ty vaše single akce. Nikdo mi prostě nebude běhat po městě a hrát si na hrdinu!" Slyšela nějaké mručení a méně ostrá slova od Daria, Wrathovo zavrčení a drsný posun židle po dlažbě.

Vešla o chvíli poté a první co ji uhodilo do nosu, bylo dusno, které v místnosti panovalo. Kdyby teď vhodila do prostoru rozžehlou sirku, tak po domu zbude jen rozšklebený kráter jako při startu raketoplánu. Nebylo pochyb, že kdyby Wrath věděl, že ten, na koho jsou nasraní všichni z Černé dýky, stojí před ním, tak by neskončila v igelitce ona, ale jen její části. Darius stál v rohu pod oknem, ruce složené na prsou a díval se zadumaně do země. Jen co přišla, zvedl hlavu a prošpikoval ji pohledem. V tu chvíli jí přejel mráz po zádech. Darius byl taky jaksepatří vytočený, ale držel to v sobě, to bylo horší. Hloupě si vzpomněla na to, co se událo před chvílí v tělocvičně. Naprosto nemístně se začervenala a pokusila se vyhnat podobné myšlenky z hlavy. Když se tak dívala, tak to byl předtím jiný Darius, než tenhle, který bublal. Wrath seděl na židli jako struna připravená každou chvíli prasknout. Když ji uviděl, zhluboka se nadechl, vydechl a pokusil se potlačit pocity, aby nepůsobil jako by ji měl při bližším kontaktu sežrat zaživa.

"Sestro, díky žes přišla…"

Hlas už mu zněl lépe.

" …Mám ti vyřídit od Beth, že už to přišlo. Nevím, o co se jedná, ale prý budeš vědět," vzdychl unaveně, vstal a jednou paží ji objal. Je milé, že se snaží vypadat jako by přišel na návštěvu, kdyby mu tak nepocukávalo v tváři. Jistě, s holkami před týdnem nakupovaly přes eBay. Zdálo se, že si nikdo nevšiml jejího prvopočátečního děsu, zřejmě to přisuzovali Wrathovo řevu.

"Díky, zastavím se u ní." Zkusmo se usmála a podívala se na Daria. Vážně na ni hleděl, až jí v hlavě vyvstala myšlenka, že to ví.

"A… Marianne, asi by ses měla posadit."

Shlédla na bratra a zatrnulo jí. Tohle je vážné, doprdele, vážné. Stála a dívala se mu do očí skrz černé panoramatické brýle. Ústa měl stažená v rovné neradostné lince a nevypadalo to, že by chtěl začít. Posadila se jak řekl, a čekala. Wrath si sundal brýle, protřel si oči a zase je schoval za skly.

"Včera k nám do Bratrstva přišla zpráva od civilních cvičenců. Tři z civilistů napadla Vyhlazovací společnost v části Verony, když se vraceli z golfového klubu. Marianne, byl mezi nimi i Whalty. Máme potvrzené, že ho bezdušídostali."

"Kristepane -". Marianne cítila, jak se její tělo otřáslo, a žaludek se stáhl. Whaltyho znala už věky a byli si blízcí. Seznámili se po tom, co ji bratr přijal z kolstor a našel jí ho jako druha na krmení. Mezi nimi bylo čisté přátelství a neúmyslně ji informoval o krocích civilistů, aby mohla snáze obstarávat jejich bezpečí, nelze opomenout, že mu vděčí i za mnohem víc. A teď je mrtvý, bože. Jen matně si uvědomovala, že se chvěje a tváře má smáčené slzami. Sakra, měla tam být. Doprdele, kdyby neriskovala a neuhnala si díru v břichu, mohla být tam venku a třeba by tomu zabránila. To ji děsilo ještě víc. Zadívala se na Daria, který měl hlavu sklopenou k zemi a čelo zamračené.

"Našli už…"

Wrath zavrtěl hlavou a prohrábl si vlasy. Jistě, jeho tělo najdou jen jako vypálený obrys postavy do trávníku, nebo ani to ne. Bezduší, dokázali být důkladní, pokud se jednalo o její druh.

"Víš, co to znamená…"

"O tomhle se teď bavit nehodlám. Opravdu, ne!" Střelila po bratrovi tvrdým pohledem. Tělo jejího přítele ani nevyschlo a Wrath už přemýšlí, kým ho nahradit. Vydechl a přikývl. Chápala ho, že má povinností nad hlavu a chce to vyřešit, ale prostě nad tímhle nehodlala momentálně smýšlet.

"Jestli mne omluvíte, chci být sama." Nečekala na odpověď, vstala ze židle, otočila se a vyšla ze dveří. Za sebou ještě slyšela bratra, jak se ptá, jestli to zvládne a Darius mu odpovídá, že s ní promluví. Kruci, ona nechtěla mluvit, chtěla jít tam ven a vymlátit z těch šmejdů i ten zbytek, co v nich zbylo.

 

Vpadla do pokoje a zabouchla dveře. To jediné, co momentálně potřebuje je, aby si Wrath Daria odtáhnul do práce. Potřebovala ho dostat z vily, aby mohla nepozorovaně začít pracovat a bez potíží se pohybovat venku. Nejlépe, až do svítání.

Stála uprostřed pokoje a nevěděla kam se podít. Nedokázala z hlavy vytáhnout rozumnou myšlenku a pochybovala, že by se zabavila. O pár minut, nebo to mohly být hodiny, později, slyšela kroky na chodbě, které mířily ke vchodu. Wrath odešel.

"Byl pro tebe důležitý?" ozvalo se jí za zády. Byla tak mimo, že se ani nedokázala vylekat. Darius stál mezi dveřmi a díval se jí zpříma do očí. Na sobě měl už triko.

"Ach, o tomhle se teď opravdu nechci bavit." Otočila se k posteli a šla přerovnat pečlivě ustlané přikrývky. Cítila ho za sebou, nic neříkal, ale vypaloval jí díru do zad. Saténové povlečení jí klouzalo mezi prsty a těžko se přehýbalo. Přesně tak si připadala, jako by jí nic nevycházelo.

"Jestli to ještě chvilku budeš dělat, tak propustím Fritze, nebude ho potřeba."

V očích jí zaplál vztek. "Nesnaž se být vtipný, já na to nemám nervy."

Přešel místnost a postavil se naproti ní. Vytrhnul jí povlečení z ruky a bezohledně ho odhodil na matraci. Zatnula zuby, až o sebe zaskřípaly.

"Jestli teď plánuješ objímání a dojemnou chvilku bude-to-dobré-Marianne, tak tě zklamu, na tohle taky nemám náladu," podívala se na něj, "ty, nemáš být v práci, nebo tak někde? Zachraňovat bezbranné a podobné kecy o poslání?" Darius pozvedl obočí. Jo, jasně, byla si vědoma, že ho právě vyhodila z jeho vlastního domu.

"Momentálně ne. Ale jestli stojíš o objímání, tak se klidně úkolu utěšovatele zhostím se ctí." Když už otevírala pusu, že ho pošle do háje, přerušil ji.

"Nicméně, jsem ti chtěl říct, že mi v baru leží už nějaký ten pátek osamělá láhev Absolut a potřebuje někoho, kdo by ji vypil," ušklíbl se a Marianne se zamračila. "Jen jedna?"

"Ve sklepě je zásoba archivního vína, která čeká na redukci, a myslím, že ve skříni mám Skotskou od Tohra." Mrknul na ni a Marianne se blýsklo v očích. "Dvanáctiletka?" Darius přikývl s výrazem jasná věc.

 

***

 

Pan X navršil poslední bednu na několik metrů vysokou hromadu dřevěných krabic a oprášil si ruce. Tahle mizérie už ho začínala unavovat, nejhorší trest pro zabijáka je zakázat mu zabíjet. Už si ani nevzpomíná na blaho, které ho posedlo pokaždé, když mu skrz prsty protékaly horké prameny čerstvé krve a nezáleželo na tom, jestli lidské nebo upíří. Nespokojeně kopl do kvádru a pozoroval, jak se dřevotříska rozpadla a odhalila řadu malých ostrých hřebíků.

"Opatrně Xaviere! Strhnu vám to z platu!" Ozvalo se za ním a do úzké chodby dlážděné napodobeninami mramorových desek a po stranách dvěmi nekonečnými řady krabic se přikolíbal postarší korpulentní muž. Pan X spolkl nadávku a zbytek krabic poskládal na hromadu.

"Ještě seskládejte zbytek a máte padla!" řekl a ukázal na nejméně čtyřicet beden shrnutých u zdi, když se na něj Pan X znovu podíval, malá zapadlá očka s chladnou nenávistí a úzké škodolibé rty se ušklíbly, když si do nich vložil balený drahý doutník, zapálil ho těžkým stříbrným zapalovačem a s rukama v kapsách kalhot, které připomínaly plachtu od stanu se odkolíbal.

Tehdy až si byl Pan X jistý že je sám, rozdupal nejbližší krabici, aby uklidnil svůj vztek. Když se mu chtěl Omega pomstít, lepší způsob už ho nemohl napadnout. Páce v zapadlé čtvrti jako skladník a ke všemu odříznutý od všedního dění Společnosti. Možná dopadl ještě dobře po tom fiasku v Evropě, ale teď mu to tak nepřipadalo.

S povzdechem se sehnul pro zbytek práce a do půl hodiny měl urovnáno, skoro si ani nevšiml, že dlouhá hala supermarketu už pozhasínala a nechala tak Pana X o samotě. Když měl hotovo odplahočil se unaveně do železných dveří po straně místnosti a vstoupil do malé špeluňky, kde měl dovoleno přespávat. Zaprášená postel od firemních strojů byla jeho nejmenší problém. Zrovínka před týdnem zjistil, že jeho podklady na kterých pracuje už pět let, zatímco tu otročí, málem roztahaly krysy. Hrana byla nakousaná v půdorysu auta, a kde volně přecházela do bokorysu, jí kus chyběl. Nasraně se zadíval k myší pasti u stěny, kde se jedna malá černá bestie chytila přiskřípnutá kovovou hranou. Vyděšeně pištěla, když ji pan X zvedl mezi dva prsty za ocas a s pohledem do malých rudých oček jí utrhl hlavu. Kvůli něčemu takovému nedovolí, aby mu plán krachnul, když je tak blízko.

 

***

 

"Čtyřiadvacet!" Vyprskla smíchy a ukázala na třetí láhev na stole, která byla vypitá z poloviny.

"Vishous říkal, že dvanáct."

"Kecá!" Rozesmáli se. Marianne seděla pohodlně v křesle a Darius se válel na gauči. V modrých očích měl skelný pohled a většinu doby, co otevřeli první flašku, nepřestal blýskat špičáky. Marianne cítila, že je totálně v háji a aby potvrdila svůj stav, kopla do sebe další skleničku.

"A, heh, a - a," nemohla ze sebe přes smích vypravit, "a pak tam vrazil brácha, ne počkej, nesměj se, to přijde, Phury se mu snažil rychle zatarasit cestu, aby Butch stihl schovat panáky a strčil mu stoličku přesně pod nohy." Oba vyštěkli smíchy a Marianne se malátně snažila napodobit Wrathův pád přímo na Vé, který vyjekl, když viděl, co se stane.

"A pak, pak, bože, tohle musíš slyšet," smála se, až jí tekly slzy, "pak na něj Vishous dejchnul a přísahal, že jsme tam nikdo nepil." Na stole zachrastila láhev, jak se Anne nahýbala, aby si dolila. Darius se pořád smál, o to víc, když zjistil, že ji měsíc držel za trest pod dozorem.

"To bylo poprvé, co jsi pořádně pila?"

"Jo, v podstatě jo. Moc mě to nelákalo. Když jsem byla malá, tak jsem otci našla na stole v pokoji hrnek s nějakým odporně páchnoucím destilátem, byla jsem zvědavá a ochutnala. To ze mě na dlouhá léta udělalo abstinenta." Znovu do sebe vpravila skleničku a otřepala se. Když si zhruba před třemi hodinami nalila poprvé, krk jí žhnul, jakoby spolykala řeřavé uhlíky. Kuckala asi dvě minuty a slzy jí tekly po tváři. V tu chvíli jí Darius rval láhev z ruky a snažil se ji přesvědčit, že s džusem to nebude tak smrtelný. Po půl hodině, už to přestala vnímat a směle mu konkurovala.

"Co další poprvé?" Uculil se, složil si paže za hlavu. Oči mu pobaveně plály a Marianne cítila, že rudne.

"Ehm, o tomhle se bavit nebudeme." Odkašlala si a Darius se rozesmál. Nebyl tolik napitý jako ona, a přesto do sebe nalil tři čtvrtě toho, co stálo prázdné na koberci. Na chvíli politovala Fritze, který to po nich bude uklízet.

"Co tvoje?" Darius se zašklebil. "Ptáš se mě na alkohol?" Když zarudle kývla, natáhl se pro doplnění láku.

"Myslím, že pivo. Už to nevím jistě, ale určitě jsem byl zvědavej, co pijou dospělí muži," smál se a kroutil hlavou.

"V kolstor tě neučili pít?" Mrkl na ni a Marianne ztuhla. V tu chvíli cítila holý děs, který jí naplnil žíly a vyslal do jejího krevního oběhu adrenalin. Darius zvážněl a zhluboka se nadechl.

"Co se děje?"

"Na tohle téma se taky bavit nechci." Díval se na ni a soupeřil, kdo uhne pohledem první. Zřejmě uznal, že tenhle rozhovor je tabu, protože se položil zpátky na polštář a zavřel oči.

"Povíš mi to někdy?"

"Nevím," zaskřehotala. Opilost, která omamovala její tělo, zveličovala vjemy, takže byl její strach nyní tak velký, že bránil jejím hlasivkám v normální činnosti.

"Víš, že mi můžeš věřit, Marianne, že ano?"

"Ano."

"To mi stačí." Přikývl a podíval se na ni. Marianne se opřela o opěradlo a nehtem obkreslovala šev na kůži.

"A ty mi povíš, proč ses tak dlouho nevracel?" Slyšela, jak se nadechl a vypustil vzduch. Ticho, které nastalo, bylo dlouhé a mrazivé, už přestala doufat, že něco řekne, ale nakonec ze sebe vypravil:

"Byl jsem v Lyonu, když to začalo. Nejprve malá série útoků. Nepřikládal jsem tomu velký význam, koneckonců jsem válečník, nepřátele máme na každém kroku. Přišlo mi, že jsou směřované na mě a že ten někdo, kdo je vytváří, mě sleduje."

"Myslíš, jako, že se tě snažil zabít?" Marianne přejel mráz po zádech. Darius vypadal zatraceně vážně.

"Samozřejmě, ale myslel jsem si, že je to tím, protože jsem tam zrovna žil. Neměl jsem žádná vodítka, která by mě nasměrovala k pachateli. Jenže po tom co jsem se přestěhoval do Glasgow na severu Velké Británie, útoky se semnou táhly dál. Už jsem začínal být paranoidní. Z Francie do Skotska je to pořádná štreka a bylo bláhové myslet si, že to se mnou nemá nic společného. A takhle to šlo pár let. Kam jsem se hnul, tam byli mrtví." Podíval se na ni a v jeho očích viděla všechny emoce, co cítil. "Pochop Marianne, nesměl jsem se ozývat, nebylo to bezpečné. Nemohl jsem si být jistý, že mě neodposlouchávají. To poslední co bych chtěl, aby se do toho zapletlo Bratrstvo, nebo abych dokonce ohrozil svou dceru."

"A teď? Zjistil jsi, kdo to byl? Zpacifikoval jsi ho?" zašeptala a Darius se podmračeně natáhnul pro láhev a otočil jí do sebe.

"Ne. Přestali sami. Byl jsem v obchodním centru, když se tam rozpoutala otevřená střelba, nemohl jsem zasáhnout a prozradit se, bylo tam moc lidí. Když vše utichlo, kristepane, odnesla to včetně dalších lidí i malá holka. Mohlo jí být deset. Tak pozdě večer tam neměla, co dělat a přesto to nezlehčuje mou vinu. Nebyli tam náhodně, Marianne. Tahle smůla se za mnou táhla jako stín. Dokud to byl jen můj problém, bylo to přijatelnější. Po tomhle útoku vše ustalo."

"Z ničeho nic?"

"Jo." Podíval se na ni. "Musel jsem nějakou dobu počkat, abych si byl stoprocentně jistý. Denně se modlím ke Stvořitelce, abych je nepřitáhl sem do Caldwellu," zamračil se temně, "a aby si nějaký hloupý všeználek nehrál na Supermana, protože by se do téhle sračky mohl snadno zaplést," střelil po ní tvrdým pohledem, "hlídám tě, Marianne, nezapomeň na to!"