Kapitola osmá

M

arianne strnula v pohybu a nasála do plic vzduch. Nemýlila se, vítr k ní donesl slabou vůni pražených kávových zrn. Jen pár jedinců kouří ubalený doutník rudého kouře, který voní jako Starbucks. To bylo hodně zlé. Buďto Phury, nebo Vishous. Obě varianty jedou na stejné vlně rychlodonášky.

Vše se musí v pravou chvíli podělat, zaskuhrala a rychle naházela doklady zpopelněných hromádek opodál do křoví. Na poslední chvíli si vzpomněla na ten zvuk, co slyšela a sehnula se opatrně k předmětu. Zvláštní, pomyslela si, když jí na dlani spočinula černá perla velikosti lískového ořechu. Ve vteřině se odhmotnila a celou cestu doufala, že někoho z bratrů nenapadne zkoumat prach na cestě, protože by to byl pořádnej průser.

 

Vyhoupla se do svého okna a zametla stopy po nočních radovánkách. Dala si dlouhou, horkou sprchu a po vstupu do pokoje jí padl zrak na obraz Gustave Caillebotte - Rue de Paris, temps de pluie.

"Pařížská ulice v dešti," přečetla. Přesně tak se cítila, osamělá a nepochopená. Stáhla si osušku z těla a zabalila se do županu.

Naposledy. Jen ještě jednou naposledy vyrazí do ulic, cítila v kostech, že ulice Matt drive, je ta, kterou hledá. Říct dost se zdálo snadnější, než si myslela, už nechce Dariovi lhát, on je muž, který si zaslouží být respektován a Anne je na světě už dlouho, aby se vyrovnala s minulostí. Problém té ženy už bude řešit jako Marianne.

Myšlenka jí spadla k té kuličce, byla pravá a jistě dost drahá. Bylo to divné, když o tom tak uvažovala, tak ji muselbezduchý vyndat z kapsy ve chvíli, kdy ho probodla. Proč asi? Pokrčila rameny a brala to jako další důvod vše ukončit. Nechá toho, hned po asanaci jejich střediska, možná už za pár dnů přestane s tou komedií - vydechla a svalila se do postele. Jen jedinkrát naposledy.

 

***

 

Pan X byl překvapený, když od něj bezduchý odcházel. Díky jistému respektu, který si za ta léta vybudoval, měl zvědy všude. Netušil jak dalece sahá převrat v iniciaci. Byl sice mimo veškeré dění, ale dychtivě hltal drby o novém pánovi, který podle všeho nemá s ostatními moc společného a dává tak zabijákům nový rozměr. Možná by byl pan X rád, že se našel nový způsob jak doplnit zásoby stále ubývajících rekrutů, kdyby v tom nějak figuroval. Pan Tajemný, jak ho poskok, co ho přišel informovat, nazývá, dělá obrovské změny, které mohou vést k rozkvětu nebo naopak k úpadku.

Na konci pracovní doby se k němu přikolíbal šéf obchodního zákulisí a převaloval v ústech tlustý palec doutníku. Pana X napadlo, že by si měl pospíšit, než chcípne na rakovinu a on si na něm potom nevylije zlost za ty promarněné roky.

"Večer se tu sejde partička chlápků a chce váš pokoj, Xaviere, do té doby budete nosit pití, aby hostům nevyschlo. Je to jasné?" Pan X zaskřípal zuby, ale přikývl. Každé peklo musí mít svůj konec a on už ho cítí.

 

***

 

Slyšela, jak práskly vstupní dveře do vily a dusot těžkých nohou mířil k jejímu pokoji. Přikryla si paží tvář. Ví to. Tohle nechtěla. Dveře od pokoje se rozrazily dokořán. Darius stál uprostřed pokoje v setině vteřiny. Pohled na něj byl děsivý. Cítila všechnu potlačovanou zlobu, kolem jeho těla se vznášela jako aura. Nedokázala se mu podívat do očí, posadila se na posteli a sklopila pohled k zemi. Nechtěla se obhajovat a dál prohlubovat lež, i tak se cítila zatraceně mizerně. Nic neříkal, jen tam tak stál a propaloval ji pohledem, vnímala jeho zklamání, které s sebou neslo chuť kyselého mléka a bolavou nedůvěru.

Beze slova shodil kožený kabát z ramen a mrsknul s ním přes opěradlo gauče. Tíha kovu se zanořila hluboko do molitanové výplně. Následovaly zbraně a prsní úvazník. Hned za tím vším letěla jeho černá košile. Polonahý se rozvalil na gauči, a přestože se pokusil udělat si pohodlí, jeho tělo bylo jako pružina.

"Pojď sem," řekl a ani se na ni nepodíval. Marianne zamrazilo v zádech, takhle s ní ještě nemluvil, jeho tón hlasu studil jako led. Marianne se zvedla a došla, až k němu neschopna se s ním hádat. Momentálně netoužila po ničem jiném, než aby tuhle záležitost přešel. Zastavila se nad jeho ležící postavou a čekala, co z něj vypadne.

"Sedni si na mě," odsekl a šlehl po ní pohledem. Marianne nechápavě nadzvedla obočí.

"Prostě si sedni a dál to neřeš," zavrčel a zvedl se do polosedu. Marianne se neohrabaně vyhoupla na jeho boky. Zasyčel a netrpělivě si ji rozkročmo posadil na klín. Absolutně netušila, co tohle všechno má znamenat. Bez servítek jí odhrnul župan ze stehen, aby se k němu mohla natisknout. Zapírala se dlaněmi o jeho prsní svaly, které byly stažené jako ocelové pláty vsazené přímo pod jeho kůží. Nachýlil hlavu k rameni a nabídl jí hrdlo.

"Nakrm se," pobídl ji rázně a jeho tón nezněl ani trochu jako prosba. Byl to rozkaz. Marianne si přiložila dlaň na ústa.

"Darie -"

"Řekl jsem, aby ses nakrmila a nechtěj, abych tě přinutil!"

"Proč?" vypadlo z ní nedůvěřivě, ale jediný jeho pohled stačil, aby jí svitlo. S jeho krví v sobě, bude jako napíchnutá štěnicí. Nakrmení jedinci nesoucí v sobě krev toho kdo je nakrmil, jsou tak snadno k nalezení osobou, která je krmila. Zmatená zkomolenina vět, ale je to v podstatě pokrevní řetězec. S Dariovou krví ve svých žilách bude jako GPS.

"Nakrm. Se!" procedil skrz zuby a uchopil ji nevybíravě za zátylek. Marianne vystrašeně vytřeštila oči a zapřela se mu o ramena. Ne, tohle prostě neudělá, nemůže ji k tomu donutit.

 

Jeho ruka ze zadu hlavy zatlačila a vtiskla její tvář do ohbí jeho krku. Pod rty cítila silně pulzující tepnu. Měla hlad už delší dobu, ale chvíli krmení odkládala a pak se stala ta věc s Whaltym. Špičáky se jí bezděčně vysunuly a svrběly touhou zatnout se do sladké, opojné slasti. S tím rozdílem, že Darius nevypadal, že by si jejich spojení hodlal vychutnat. Byl ztuhlý a svalstvo měl zatnuté zlostí. Jestli ho nyní kousne, bude to nesnesitelná trýzeň pro oba. Muž jeho ražení nehodlal ustoupit, přestože je jeho tělo válečníka, záležitost s krmením je velice choulostivá. Existují tři způsoby: první v sobě nese silný erotický stimul. Druhá je pouze praktická, kdy na obou stranách panuje uvolnění a přízeň a třetí, nejhorší spojení, je vynucené drastické proniknutí - Nese s sebou jistý druh znásilnění bytosti.

Marianne po těle přejížděl holý děs a slzy se jí hromadily v očích. Takhle to nechtěla.

"Darie, ne -"

"Dělej!" Zaryl jí prsty do stehna a bolest z jeho stisku jí vystřelila do kosti. Nevypadal, že si to uvědomuje. Cítila na tváři jak Darius zatíná čelist a prudce dýchá, přičemž ze sebe vyráží kyslík v panických pravidelných sekvencích. Alespoň měl tolik shovívavosti, že jí nechával prostor.

Vzlykla a zanořila mu prsty do vlasů ve stejnou chvíli, co její zuby pronikly kůží a masem, aby se dostaly k tepně. Silně s sebou škubl a pevněji ji sevřel. Ve chvíli, kdy se jí do úst začala řinout jeho krev, zaúpěla blahem. Měla v sobě drtivou sílu, která se v extázi mísila s jeho přirozenou kořenitou vůní. Na jazyku jí vypukla změť dokonalosti a zničující bouře, chutnal jako tekutý oheň.

Hltavě pila myslí zatemněnou žízní a slzy stékaly z jejích očí po jeho zádech. Cítila celým tělem, jak se chvěje. Trpěl a ona mu ubližovala, to byl nejhorší možný trest. Držel ji u sebe několik minut, aby vypila dost. Jen co povolil stisk kolem jejího těla, přestala a odtáhla se. Potřebovala ho obejmout a nechat se tišit jeho blízkostí. Než se stačila vzpamatovat z mlhavé únavy, ve které plula, zvedl ji do náručí a odnesl k posteli. Myslela si, že si lehne k ní, ale beze slova přes ni přehodil přikrývku, zvedl své věci z gauče a zavřel za sebou dveře od pokoje. Odešel. To byla přesně ta chvíle, kdy se naplno rozbrečela.

 

Celý zbytek noci a celý den se zbaběle nehnula z pokoje. Fritz jí přinesl v poledne jídlo a pak si pro plný podnos zase přišel, během toho se jí na nic neptal, ale tvářil se dost přešle. Pán zřejmě do rána nevychladl a Fritz se s jeho náladou prostě svezl. Marianne ani na chvíli nezamhouřila oka a jídlo ani nezkoušela. Vpravit něco do žaludku scvrklého do velikosti jádra vlašského ořechu nepřipadalo v úvahu. Tělem jí vibrovala energie a síla, pocházející z Dariovy krve, kterou do sebe násilně vpravila.

Vymotala se z pokrývek a zalezla do koupelny. Shodila ze sebe šaty a znovu zalezla pod sprchu. Svezla se po dlaždičkách do sedu a hlavu zaklonila proti proudu, otevřela ústa a hltavě se napila. Jedna noc a všechno se podělalo, vzteky uhodila do kachlíkové stěny. Darius s ní nemluví a podle všeho ho to jen tak nepustí. Zadívala se na levé stehno, na kterém fialově zářily otlaky od jeho prstů. Raději by se bývala nechala zbít, než tohle znovu udělat. Věděla, že by na ni nikdy nevztáhl ruku a to ji štvalo. Bylo jí zle z toho, co pozřela, protože v koutku duše věděla, že je to on a bylo jí z té představy příjemně. Svěsila hlavu a nechala si vodu stékat po těle, cítila nechuť sama k sobě. Celá tahle záležitost byla špatná. Smyla si vlasy a tělo mýdlovou pěnou, vylezla z koutu a zabalila se do osušky. Župan, který měla před tím na sobě, vhodila do koše na prádlo, nepředpokládala, že si ho ještě někdy vezme.

 

Hodnou chvíli se přemlouvala a byla s nervy na zbláznění. Chtěla se jít Dariovi omluvit, ale odvaha byl materiál, který momentálně postrádala. Zatnula zuby a otevřela dveře na chodbu. Šla po mramorové podlaze, až do kuchyně. Darius seděl na židli u jídelního stolu a četl si noviny, před ním ležel hrnek černé, mleté kávy. Všimla si, že se mu černé tričko lepí k impozantnímu tělu a konečky mokrých vlasů se mu mírně kroutí kolem pohledného obličeje. Před chvílí se sprchoval. Očima zabloudila na jeho krk, který nesl stopu po kousnutí. Děsivý pozůstatek z brzkého rána. Vypadal celkem klidný. Ledově chladně klidný, povzdechla si.

Marianne se posadila naproti němu a skousla si ret. Nevzhlédl, ani když si odkašlala a nohu překřížila přes druhou s hlasitým odsunutím židle. Po chvíli natáhl ruku a do velké dlaně uchopil keramické ucho hrnečku. Kouřící káva zmizela za výtiskem, uslyšela polknutí a šálek se znovu objevil na krajkovém ubrusu.

"Věděla jsi, že Butch dokáže vycítit bezduché, že? Docela ho překvapilo, když zavětřil jejich přítomnost, ale po příchodu jeho a Vishouse po nich nezbyl ani vlas." Otočil list novin a dále ji ignoroval. Marianne měla chuť se praštit do čela, jistě Destroyer a jeho prokleté poslání. Nenapadlo ji, že to polda vyčmuchá, apropo, stejně v tu chvíli neměla čas, aby stihla víc než zmizet.

"Darie já -"

"Ušetři si to, nemám náladu poslouchat další lži."

Marianne se zamračila. "Jen jsem se ti chtěla omluvit." Darius odložil noviny a zadíval se jí tvrdě do očí. Jistě, muž, který o omluvy nestojí. Kývla hlavou ve smyslu, jak chceš, měla jsem snahu a vstala ze židle. Dneska nemá smysl se o něco snažit, kdyby nyní spadla do bazénu, tak by ji tam zřejmě nechal utopit. Došla až ke dveřím jídelny, když zamumlala, že je jí to líto.

"Jo, to mě taky," uslyšela tiše od stolu, a když se ohlédla, jeho tvář byla zase skrytá za stránkami.

 

Večer se přiblížil a trefa do černého ze strany Daria byla, když jí Fritz oznámil, že pán dávno odešel za Bratrstvem, aniž se nerozloučil. Taky proč? Má přesný přehled o tom, kde se Anne pohybuje, není důvod, aby ji poučoval o bezpečnosti a důvodech proč sedět v noci doma na zadku. Ve chvíli, kdy se oblékala do černého oděvu, aby naposledy vyrazila do akce, jí už bylo jedno, jestli ji napráská Wrathovi. Už tak měla náladu pod psa a Darius s ní stejně nemluví, už nemůže víc pokazit. A pokud ji opravdu přiváže za nohu ke skříni v jeho ložnici, alespoň mu bude nablízku.

Pečlivě se vyzbrojila a zakázala si myslet na vše, co se netýkalo, toho co ji čeká. Pokud se nemýlí a Matt drive je plná bezduchých, nebude to snadná akce. I válečníci na podobné přepadovky nechodí sami, ale nejméně v týmu.

Sáhla do kufru a vytáhla čtyři poloautomatické pistole. Každé berettě vyměnila zásobník, za plný a zkontrolovala pojistku. Vystřelovací nůž si zasunula do kotníkového pouzdra a druhý hodila do kapsy u kalhot. Černo čepelé dýky zasunula do opasku a na ruce si navlékla kožené motorkářské rukavice. Pevně si zašněrovala boty a přes rameno si přehodila provaz. Otevřela okno v ložnici, povzdechla si a pomalu sešplhala po omítce až na trávník. Pokud se nebude odhmotňovat, nezadá Dariovi podnět ji zkontrolovat. Mobilem si zavolala taxíka na ulici Farrington street hned pod vilou.

 

Matt drive, vypadala klidně jako kterákoli jiná ulice. Několikrát prošla pár bloků, než vytipovala starou tělocvičnu vyhořelé Secondary school. Uvnitř byly slyšet hlasy a šum pohybu, přestože podle výpisu z katastrálního úřadu měla být vyklizená a opuštěná. Po tom milém rozhovoru s Dariem, zbytek času strávila na notebooku, prohledávající internet. Nechtěla riskovat, že tam vtrhne s bojovým pokřikem a nechtěně vyděsí lidské děti k smrti. Skryla se za keř a čekala. Nemusela čekat dlouho, za necelých čtyřicet minut spatřila hemžení pár bílých hlav před budovou. Marianne cítila, jak jí pod kůží tepe dychtivá touha zabíjet a silou vůle se držela na místě. Jedinou šanci k úspěchu, kterou měla, byl moment překvapení.

 

Proklouzla do uličky mezi zadními baráky a oběhla blok. Měla vymyšlenou strategii, ale chvíli trvalo, než si promyslela přesné kroky. Vyšplhala po budově až na střechu a skrz skleněné střešní okno nakoukla dovnitř. Několik rekrutů v bojových postojích a pár již zaběhlých členů Společnosti, kteří je cvičili. Napočítala zhruba osmbezduchých. Trochu ji to překvapilo, tolik nečekala, alespoň měla větší jistotu, že mezi nimi je i vrah Whaltyho a těch dalších mladíků, kteří nedosáhli ani pěti let upířího věku. Kdyby nebyla hloupá, mohla zavolat Daria, aby jí pomohl. Stejně věděl, co po nocích provádí, jenže ten by ji vypakoval zpátky do vily s dost nevybíravým slovníkem a ještě by se mohl natruc jako šílenec na ně vrhnout sám, těžko by mohla čekat spolupráci.

Zasakrovala a rozhlédla se okolo. Teď by se jí docela hodil ruční granát vhozený přímo mezi iniciaci.

Na vršku střechy byl vybudovaný anténový kolos se satelitem a kabelovkou. Těžká železná konstrukce jí přišla vhod. Konec provazu uvázala námořnickým uzlem za cihlový komín a druhou stranu si několikrát obtočila kolem pasu. Zajistila délku zhruba čtyř metrů a stoupla si doprostřed střechy. Několikrát se zhluboka nadechla, vytáhla obě beretty, pevně je uchopila, zamířila hlaveň do silné skleněné výplně a zavřela oči.

"Tohle bude kurevsky bolet." Zatnula zuby a několikrát stiskla spoušť.