Kapitola dvacátá sedmá

Marissa vpochodovala kolem Vishouse a Bratr se jí klidil z cesty. Což od něj bylo právě tak chytré, jak se o něm říkalo. Když se dostala ke dveřím Butchova pokoje, zastavila. V záři světla přicházejícího z haly ho uviděla, jak lží na zádech na posteli. Jeho oblek byl zmačkaný a na košili měl krev. Krev byla i na obličeji.
Přišla k němu a musela si dát ruku přes ústa. "Svatá Stvořitelko ve Stínu..."
Jedno jeho oko bylo nateklé a začalo se vybarvovat do černa a modra, kořen nosu měl rozbitý což vysvětlovalo všechnu tu krev. A smrděl, jako čistá Skotská.
Od dveří se ozval Vishousův nezvykle mírný hlas. "Skutečně bys radši měla přijít zítra. Bude naštvaný jak kráva, kvůli tomu, žes ho takhle viděla."
"Kdo přesně mu to udělal? A Bože pomoz mi, jestli mi řekneš, že to byla jen rychlovka, budu křičet."
"Jak jsem řekl, vystartoval po Rehvengovi. A pravdou je, že Rehv má hodně bodyguardů."
"To musí být velcí chlapi," řekla otupěle.
"Ve skutečnosti, ten, kdo ho složil, byla žena."
"Žena?" Ah, sakra, proč zrovna tohle bylo důležité. "Můžeš mi přinést pár ručníků a trochu teplé mýdlové vody?" Šla k Butchovým nohám a sundala mu boty. "Chci ho umýt."
Po té, co Vé odešel dolů chodbou, svlékla Butche do trenýrek a sedla si vedle. Těžký zlatý kříž na jeho hrudi ji překvapil. Při tom šílenství předtím v obývacím pokoji nevěnovala téhle věci příliš pozornosti, ale teď ji napadlo, odkud ho má.
Podívala se dál, níž, na jeho černou jizvu na břiše. Nevypadla ani líp ani hůř.
Když se objevil Vé s mísou mydlin malým stohem froté, řekla, "Dej to všechno tady na stůl, abych a to dosáhla a nech nás prosím. A zavři za sebou dveře."
Chvíli bylo ticho. To dávalo smysl. Není běžné, přikazovat něco členu Bratrstva Černých dýk, nikde, a už vůbec ne v jeho vlastním domě. Ale její nervy dostaly pořádně zabrat a její srdce bylo zlomené, a opravdu ji nezajímalo, co si kdo o ní myslí. To bylo v akci jejím pravidlem číslo jedna.
Po chvilce byly všechny věci položeny tam, kde je chtěla mít a pak se dveře zavřely.
Zhluboka se nadechla, namočila jednu žínku. Když se s ní dotkla Butchova obličeje, trhl sebou a něco zamumlal.
"Je mi to líto, Butchi... ale už je to pryč." Vrátila žínku zpátky do mísy, ponořila, pak vyždímala vodu. Zvuk kapající vody se zdál být velice hlasitý. "A nic jiného se nestalo, jen jsem se nakrmila. Přísahám"
Setřela mu krev z obličeje, pohladila vlasy, jeho tlusté vlny byly vlhké od mytí. Zareagoval, pohnul se a natočil tvář k její ruce, ale bylo zřejmé, že je zpitý do němoty a neprobírá se.
"Chystáš se mi uvěřit?" zašeptala
A v každém případě měla důkaz. Když s ním bude jako newling, dozví se, že žádný jiný muž-"
"Cítím ho z tebe."
Trhla sebou, jak krutý to byl hlas.
Butchovy oči se pomalu otevřely zdály se být černé, ne oříškové. "Cítím ho po celém tvém těle. Protože to nebylo ze zápěstí."
Nevěděla, jak odpovědět. Zvláště když se zaměřil na její ústa a řekl, "Viděl jsem značky na jeho krku. A tvoje vůně byla po celém jeho těle. Taky."
Když se Butch natáhl, lekla se. Ale všechno, co udělal bylo, že jí ukazováčkem pohladil tvář, lehce povzdechl.
"Jak dlouho to trvalo?" zeptal se.
Zůstala tiše, instinkty jí říkali, že čím míň bude vědět, tím líp.
Stáhl svoji ruku zpátky, jeho tvář byla tvrdá a unavená. Bez emocí. "Věřím ti. Ohledně sexu."
"Nevypadáš jako někdo, kdo věří."
"Promiň, jsem trochu nesoustředěný. Snažím se přesvědčit sám sebe, že ten dneškem je OK."
Podívala se dolů na své ruce. "Mě to taky celé připadalo špatné. Brečela jsem, celou dobu."
Butch se prudce nadechl a pak najednou všechno to napětí mezi nimi zmizelo. Posadil se, položil jí ruce na ramena. "Ah, Bože... zlato, omlouvám se, že jsem taková osina v prdeli-"
"Ne, to já se omlouvám, že jsem se musela-"
"Pššš, to není tvoje chyba. Marisso, to není tvoje chyba-"
"Připadá mi to tak-"
"To je můj nedostatek, ne tvůj." Jeho paže, ty jeho nádherné, těžké paže ji pohladily a přitáhly ji na jeho holou hruď. Na oplátku ho objala tak, jako by na tom závisel její život.
Když ji políbil na spánek, zamumlal, "Není to tvoje chyba. Vůbec. A přál bych si, abych to dokázal lépe zvládat, opravdu. Nevím, proč s tím mám takový problém."
Okamžitě se odtáhla, vycítila potřebu, kterou by neměla zpochybňovat. "Butchi, vyspi se se mnou. Vezmi si mě. Teď."
"Ach.... Marisso... Já bych rád, opravdu bych rád." Jemně jí hladil vlasy. "Ale ne takhle. Jsem opilý a tvoje poprvé by mělo být-"
Přerušila ho svými ústy, ochutnávala Skotskou a muže v něm a přitom ho tlačila dolů na matraci. Když vsunula ruku mezi jeho nohy, zasténal a okamžitě jí ztvrdnul v ruce.
"Potřebuju tě v sobě," řekla ostře. "Když ne tvoji krev, tak tvoje pohlaví. Ve mně. Teď."
Znovu ho políbila a když jí jeho jazyk vystřelil do úst věděla, že ho dostala. Ano, ach, byl tak dobrý. Převalil ji a přejel jí rukou od krku až po ňadra, pak stejnou cestou prošly i jeho rty. Když se dostal k živůtku na její róbě, zastavil, obličej mu zase ztvrdnul. Divokým pohybem chytl to hedvábí a dočista roztrhl přední stranu šatů. A nezastavil se u pasu. Pokračoval, jeho velké ruce a žilnatá předloktí dál trhali satén uprostřed, dolů až k lemu sukně.
"Sundej to," požadoval.
Svlékla zbytky látky z ramen a když zvedla boky, vytrhl šaty z pod ní, zmačkal je a odhodil přes celou místnost. Oči mu zdivočely, vrátil se k ní, vykasal jí spodničku a roztáhl stehna. Díval se na ní, přes její vlastní tělo, hlas měl syrový, řekl: "Nikdy víc si tu věc neoblečeš."
Přikývla, odsunul jí kalhotky stranou a přitiskl svá ústa přímo na její jádro. Orgasmus, který jí dal, byl jako uplatnění svého nároku, jako by si ji označil, a udržoval ho v chodu, dokud nebyla třesoucí se a bezvládná. Pak jí něžně složil nohy zpátky k sobě. Přestože to byla ona, kdo se uvolnil do orgasmu, on byl mnohem více relaxovaný, když se sunul nad její tělo. V omámení z toho, co jí udělal byla slabá a bez odporu. Svlékl ji do naha, vstal a sundal si boxerky.
Když se podívala na jeho velikost a uvědomila si, co bude následovat, na okraji svého vědomí ucítila strach. Ale byla příliš blažená, než aby se příliš starala.
Byl jako samec, když si vlezl zpátky na postel, jeho pohlaví bylo tvrdé a tlusté, připravené proniknout. Otevřela mu své nohy. Ale on si lehl vedle ní, ne na ni.
Teď postupoval pomalu. Líbal ji dlouze a sladce, jeho široké dlaně cestovaly po jejích prsou, dotýkaly se jí s opatrností. Bez dechu, zkroutila ruce na jeho ramena a ucítila pod jeho horkou a pružnou pokožkou svaly, které se napínaly, jak jí hladil boky, stehna.
Když se jí dotkl mezi nohama, byl něžný a nespěchal, a dal si na čas, než jeden z prstů vsunul do ní. Zastavil přesně ve chvíli, kdy ji podivné vnitřní tahání přimělo zamračit se a uhnout boky.
"Víš, co máš očekávat?" zeptal se přes její prsy měkkým, hlubokým hlasem.
"Ehm... ano. Myslím, že." Ale pak pomyslela na velikost jeho erekce. Proboha, jak tohle bude fungovat?
"Budu tak něžný, jak jen můžu, ale tohle... to tě bude bolet. Doufal jsem, že možná-"
"Vím, že to k tomu patří." Slyšela, že napřed dojde k malému píchnutí, ale pak k podivuhodné extázi. "Jsem připravená."
Stáhl ruku zpět a převalil se na ni, jeho tělo se uvelebilo mezi jejíma nohama. Náhle se všechno zostřilo: pocit jeho horké kůže, tlak jeho hmotnosti a moc a síla v jeho svalech... a polštář pod její hlavou a matrace na které ležela a to, jak přesně daleko byly její stehna roztaženy. Podívala se na strop. Paprsek světel přeběhl nad nimi, jako by na dvoře právě parkovalo auto.
Ztuhla, nemohla si pomoci. A přestože to byl Butch a ona ho milovala, ta hrozba zkušenosti, ta drtivá podstata, ji zaplavila. Tři staletí a najednou k tomu došlo, tady a teď.
Z nějakého hloupého důvodu jí vytryskly slzy.
"Zlato, tohle opravdu nemusíme dělat." Jeho palce jí otřely tváře a jeho boky se odtáhly zpět, jako by se z ní chtěl zvednout.
"Nechci přestat." Popadla ho za kříž. "Ne- Butchi, počkej. Já to chci. Opravdu chci."
Zavřel oči. Sklonil hlavu k jejímu krku a pracoval rukama tak, že je brzo cítila o celém těle. Zkroutil se na bok a sevřel ji v náručí proti svému tvrdému tělu a zůstali tak dlouhou chvíli, jeho váha rozložená tak, že mohla dýchat, jeho horké vzrušení leželo v celé své délce na jejím stehně. Začla přemýšlet, jestli se vůbec k něčemu chystá.
Zrovna, když se chtěla zeptat, posunul se tak, že jeho se jeho boky opět pevně zaklesly mezi její nohy.
Políbil ji, hluboce, sváděl ji omamujícími ústy tak, že hořela a začla se pod ním vlnit, třela své boky proti těm jeho, ve snaze dostat se k němu blíž.
A pak se to stalo. Posunul se nad ni, maličko doleva, až ucítila jeho erekci na svém jádru, byla tvrdá a hladká. Cítila široké a jemné hlazení a pak nějaký tlak. Ztuhla, jak přemýšlela nad tím, co přesně do ní tlačí a kam to chce jít.
Butch ztěžka polkl, dost hlasitě na to, aby to slyšela, na ramenou a až dolů k páteři se mu objevil pot. Tlak mezi jejíma nohama vzrostl, jeho dech se prohloubil, až přerostl do sténání při každém výdechu. Když sebou opravdu trhla, náhle se stáhl.
"Co se děje?" zeptala se.
"Jsi velice úzká."
"No, a ty jsi moc velký."
Vybuchl smíchy. "Nejhezčí věci... říkáš ty nejhezčí věci."
"Ty končíš?"
"Ne, pokud nebudeš chtít."
A když se od ní neozvalo žádné ukončující "ne", jeho tělo se napjalo a jeho podstata znovu našla vstup do jejího těla. Zvedl ruku k její tváři a zastrčil jí vlasy za ucho.
"Jestli můžeš, pokus se uvolnit, Marisso. Bude to pro tebe jednodušší." Začal se kývavě pohybovat, jeho boky se vsouvaly mezi ty její a zase ustupovaly, jemně, sem a tam.
Až na to, že pokaždé, když se ho snažil o kousíček postrčit, její tělo se bránilo.
"Jsi v pořádku?" zeptal se skrz zaťaté zuby.
Přikývla, i když se chvěla. Bylo to celé takové divné, zvlášť když nedělali žádné skutečné pokroky-
A náhle s lehkým vklouznutím byl tam, klouzal skrz vnější svaly, dokud se nedostal až k překážce, kterou předtím našel jeho prst. Ztuhla, Butch zasténal a zabořil obličej do polštáře vedle její hlavy. Neklidně se na něj usmála, to naplnění v ní bylo nečekané. "Já- ach, mám pocit, že bych se měla zeptat, jestli jsi v pořádku."
"Děláš si srandu? Myslím, že nemám daleko k výbuchu." Znovu polkl a zoufale zadržoval dech. "Ale nelíbí se mi ta myšlenka, že ti ublížím."
"Tak ať je ta část už za námi." Spíš vycítila, než uviděla, jak přikývl. "Miluju tě."
S rychlým trhnutím, stáhl boky zpět a prodral se vpřed.
Bolest byla syrová a čerstvá až zalapala po dechu, zatlačila mu do ramen, aby mu zabránila v jakémkoli pohybu dostat se dál dovnitř. Instinkt přiměl její tělo pod ním bojovat, snažila se najít cestu ven, nebo aspoň získat nějaký prostor.
Butch z ní zvedl svůj trup a jejich břicha se o sebe otřela, zatímco oba těžce oddechovali. Mezi nimi se houpal jeho těžký kříž, z úst jí unikla syrová nadávka. Ten tlak předtím byl nepříjemný. Ale tohle ne. Tohle skutečně bolelo.
Připadala si, jako by ji napadl, přemohl. Bože, to ženské klábosení, které zaslechla, o tom, jak je o celé nádherné, jako když klíč vklouzne do zámku, jak je o poprvé magické, jak je všechno jednoduché- nic z toho pro ni neplatilo.
Zmocnila se jí panika. Co když je opravdu porouchaná, tam uvnitř? Byl to ten defekt, který muži z glymery dokázali vycítit? Co když-
"Marisso?"
-se přes to nikdy nedostane? Co když to pokaždé bude bolet tak jako teď? Ach, Ježíši...
Butch byl pořádný muž a velice sexuálně žádostivý. Co když se půjde poohlédnout po jiné-
"Marisso, podívej se na mě."
Přesunula svůj pohled na jeho tvář, ale jediné, co mohla bylo, že věnovala pozornost hlasu ve své hlavě. Ach, Ježíši, to snad nemělo bolet tak moc? Ach, Ježíši... měla vadu...
"Jak se ti vede?" zeptal se hrubě. "Mluv se mnou. Nedrž to v sobě."
"Co když to nevydržím?" vyhrkla.
Výraz mu zmizel z tváře, úmyslně nasadil masku klidu. "Nevím o mnoha ženách, kterým by se líbilo jejich poprvé. Ta romantická verze ztráty panenství je lež."
Nebo možná není. Možná ona je ten problém. To slovo vada se jí prohánělo v hlavě ještě rychleji a hlasitěji.
"Marisso?"
"Chtěla jsem,a by to bylo krásné," řekla v zoufalství.
Chvíli bylo hrozivé ticho... během kterého vnímala jen napětí jeho erekce ve svém těle. Pak Butch řek: "Je mi líto, že jsi zklamaná. Ale nejsem tak překvapený."
Začal ho vytahovat a v tu chvíli se něco změnilo. Jak se pohnul, ten pocit tažení v ní, způsobil, že jí proběhl záchvěv.
"Počkej." Chytla ho za boky. "To není všechno, že?"
"Ale docela jo. Jen to bude ještě víc invazivní."
"Ach... ale ty ses nedokončil-"
"Já už nepotřebuju."
Když z ní vyklouzla jeho erekce, cítila se podivně prázdná. Pak se z ní sesunulo jeho tělo a okamžitě ucítila chlad. Když přes ni přetahoval deku, ucítila, jak se jeho vzrušení na chvíli otřelo o její stehno. Jeho penis byl mokrý a měkl. Uvelebil se na zádech vedle ní a obě předloktí si položil přes obličej.
Bože... to je nadělení. A teď, když popadla dech, chtěla ho požádat, aby pokračoval, ale věděla, co by jí řekl. To "ne" bylo řečeno ztuhnutím jeho těla.
Jak tak vedle sebe leželi, cítila potřebu něco říct. "Butchi-"
"Jsem opravdu unavený a ne úplně při smyslech. Co takhle se jen prospat, OK?" Obrátil se, praštil do polštáře a vypustil dlouhý nesouvislý výdech.