Kapitola dvacátá první
03.03.2012 13:33
Přesně jak Carol předpokládala, Alex neměl proti Iris žádné námitky. A tak o den později přibyla nová nájemnice domu.
Carol nenápadně se shovívavým úsměvem sledovala, jak její nejlepší kamarádka a dcera v jednom netrpělivě hypnotizuje hodiny. Podle zprávy, kterou jí Chris podal, měli být na místě už před dvěma minutami. Carol vnitřně cítila, že si toto zpoždění Christian opravdu vypije.
Konečně se na příjezdové cestě ozval štěrk odletující zpod kol auta. Do Elektry jako by střelilo, vmžiku byla na nohou. Alexovi, který vedle ní zrovna snídal, leknutím zaskočilo. Elektra se po něm podívala omluvným pohledem.
"To, ehm, ehm, nic, klidně, ehm, ehm, ehmmm, běž," dostával ze sebe trhaně mezi záchvaty kašle. Nemusel říkat dvakrát, v příští sekundě už místo, kde stála, zelo prázdnotou.
"Páni, ta na ní opravdu lpí," zhodnotil Alex.
"Abych řekla pravdu, nikdy jsem ji takhle neviděla. Ale jsem ráda, že se tak chová. Ta Iris mi je sympatická a to jsem ji ještě neviděla," přitakala Carol.
Po chvíli se mezi dveřmi objevila první postava. Byl to vysoký muž s krátkými černými vlasy a tmavě hnědýma očima. Jeho svalnatá postava budila respekt na metry daleko.
Alex se podvědomě otřásl a chtěl se nenápadně o kousek přisunout ke Carol, která by mu dodala alespoň malý pocit bezpečí, jenomže ta už u něj neseděla. Zmateně ji hledal pohledem po celé kuchyni, ovšem to už Carol visela nově příchozímu kolem krku.
Když se od sebe odtáhli, vzala Carol nově příchozího za ruku a začala ho táhnout k Alexovi. Nervózně si poposedl. Být v blízkosti vlkodlaka, který vypadá jako terminátor, mu na jistotě zrovna nepřidávalo.
"Alexi," usmála se na něj, "Tohle je Christian, jeden z mých nejlepších přátel."
Christian k němu natáhl svoji medvědí tlapu a Alex mu ji váhavě stisknul.
"A jinak je to ještě manžel od Elektry," dodala Carol. Manžel? Tak jestli byl jejím třeba jen setinovým odvarem, no potěš špagát. To se tedy měl ještě na co těšit.
Konečně odtrhnul svůj zrak od svalnatých paží právě poznaného vlkodlaka a zadíval se mu do obličeje. Okamžitě se o něco uvolnil, když si všiml zářivých jiskřiček v jeho očích.
"Ale no tak, mladej, snad se mě nebojíš?" zeptal se ho Christian přátelským hlasem.
"Ty se bojíš mého taťky?" ozvalo se Christianovi za zády vysokým dětským hlasem. Jako na povel se všichni otočili tím směrem.
Za ruku se tam Elektry držela drobná holčička s dlouhými měděně hnědými vlasy a pomněnkovýma očima. Zvědavým dětským pohledem přeskakovala z jedné osoby v místnosti na druhou. Alex se ještě více naklonil na stranu, aby přes Christiana na děvče lépe viděl.
"Copak ty se ho nebojíš?" zeptal se.
"Ne, nebojím." Iris pokrčila rameny. Alexe mile překvapilo, že jí rozuměl, mluvila totiž česky. "Táta je tak silný proto, aby mě mohl chránit, kdyby mi někdo ubližoval. Že jo, tati?"
"To víš, že ano," usmál se na ni na oplátku Christian. Poté si dřepnul a vtáhnul si smějící se dítě do náruče. "Mojí holčičce nikdo nic ošklivého dělat nebude."
Potom se Chris obrátil zpátky na Alexe.
"Tak ti tady ten babinec nechávám, přeju ti hodně zdaru, trpělivosti a hlavně aby ses z nich nezbláznil." Přátelsky ho poplácal po rameni a odešel.
Slova se opět chopila Iris. S vážnou tváří k Alexovi natáhla ruku a formálním hlasem řekla: "Dobrý den, pane, já jsem Iris."
V tu ránu na ni zíraly tři páry dokořán otevřených očí. Tato slova by od pětiletého dítěte nečekal snad nikdo.
Alex měl co dělat, aby v sobě zadusil smích. Trhaně přijal nabízenou ruku.
"Dobrý den, slečno Iris, já jsem Alex."
"Ráda vás poznávám," pokývala moudře hlavou. Poté se znovu usmála a vyškrábala Alexovi na klín. "Takže teď už jsme kamarádi?"
"Ti nejlepší!" přikývnul Alex.
"Iris?" zeptala se Elektra. Oba dva k ní otočili obličeje. "Odkud ses to naučila?"
"Co?"
"Takhle mluvit."
"Od tebe. Takhle jsi mluvila, když jsme byli u strejdy Willa." vysvětlila Iris. Potom se zarazila. "Nebo se to tak dělat nemá?"
"Ehm, no…" Elektra překvapeně zalapala po dechu. Její dcera ji opět vyvedla z míry natolik, že nevěděla, co jí odpovědět. Místo toho raději reagovala na otázku otázkou. "Ty jsi nespala?! Já myslela, že jo."
"Ne, mami."
"Příště tě už nikam nevezmu, slibuju," zavrčela Elektra. Iris jí na to věnovala úsměv, který Elektra raději nechtěla rozluštit.
"Ta Iris je úplně úžasná," zhodnotil Alex, když se ten večer chystal ke spánku.
"Máš pravdu," Carol se na něj souhlasně usmála a gestem mu naznačila, aby se v posteli kousek posunul. Elektra si zabrala její pokoj a Iris zase bývalý Alexův, tudíž poslední volné místo k přespání bylo na gauči v obýváku. Ovšem tam ji Alex, převážně ze sobeckých důvodů, nepustil.
"Jak říkala Elektra, tu prostě nejde nemilovat."
"Vždycky jsem si přál mít mladší sestřičku," povzdechl si Alex. "Škoda, že už to není možné."
"Co víš, možná se jí dočkáš z otcovy strany."
"Z otcovy…" Alex se zamyslel. "Je divné mu říkat otec, když jsem ho nikdy v životě neviděl. Vždyť vlastně ani nevím, jak se jmenuje."
"Jmenuje se Tristan," odpověděla Carol.
"Tristan? Divné jméno, takové…"
"Staré," doplnila ho Carol s úsměvem.
"Jo, staré." Pak k ní zvednul oči. "Že se ještě divím, viď?"
"Máš právo se divit." Carol si sedla na pelest postele a něžně se mu probírala vlasy. "To, že existujeme, není zrovna normální."
"To není. Ale jsem nesmírně rád, že jsi tady," odvětil a vtiskl jí krátký polibek. Pak se zase odtáhnul. "Mluvil jsem s mámou, den před tím, než… Než se to stalo. Říkala mi, že jsi skvělá holka a že se tě mám držet zuby nehty. A mámy se mají poslouchat."
"Ale Alexi," ozvala se Carol, ovšem on ji utišil prstem přes ústa.
"Žádné ale. Miluju tě, skřítku."
Carol se dojatě zaleskly oči. Už před staletími přestala věřit, že jí někdy někdo tato slova řekne a bude to myslet opravdu upřímně.
"Taky tě miluju," zašeptala skoro neslyšně.
Alex se na ni povzbudivě usmál a lehce jí přejel dlaní po tváři. Potom jí obmotal ruku kolem krku a stáhnul si ji na sebe. Tiše se zachichotala.
"Alexi, co to děláš?!"
"Nevím, co máš na mysli," odvětil s nevinným výrazem.
"Co mám na mysli? To ti hned povím, to, že hmmm…"
Alex znovu použil nejúčinnější umlčovací metodu, které se Carol ani trošku nebránila. Ochotně se k němu připojila. Do polibku, který byl všechno, jen ne krátký.