Kapitola dvacátá pátá

"Padejte!!!" vykřikla Elektra heslo, na které Carol čekala. Sotva ho uslyšela, trhla Alexem a vlkodlačí rychlostí ho táhla k autu.

Upírům chvíli trvalo, než se probudili ze šoku, který dostali z nečekaného výkřiku. Sice ne moc dlouho, ale i tak získala Carol několik cenných vteřin náskok.

Skupinka asi deseti upírů se vrhla tam, kde před chvílí stála Elektra a kde se teď tyčil obrovský černý vrčící vlkodlak s dlouhými zuby a jako břitva ostrými drápy.

Dvě krvesavky se oddělili a zaútočili na prchající. Rána jednoho z nich byla přesná, ozvalo se trhání látky a Alexův bolestný výkřik.

Carol si Alexe schovala za záda a bojovně se přikrčila, odhodlaná bránit ho vlastním tělem. Z hrdla se jí vydralo děsivé zvířecí vrčení, avšak nad tím, jestli Alexe náhodou nevyděsila, neměla čas přemýšlet. Tady šlo o jeho život, ne o uklidňovací terapii.

Rychlým pohledem zhodnotila nastalou situaci. Vyčkala, až se upíři dostatečně přiblíží a když nadešel ten správný čas, instinktivně vymrštila ruku a odhodila jednoho útočníka pryč od svého chráněnce. Odmrštěné tělo tvrdě srazilo i upírova společníka.

"Pojď!" přikázala udýchanému Alexovi. Na to, aby jí odpověděl, mu už nezbyl dech, tak ji jen němě následoval.

Když doběhli k autu, Carol se něčím takovým, jako bylo hledání klíčů, vůbec nezdržovala. Prudkou ránou pěstí vybila okýnko u řidiče a páčkou na dveřích odemkla. Nešetrně mrskla Alexem na zadní sedadlo a sama si skočila dopředu.

Na pár setin sekundy se zarazila, když uslyšela Elektřino hlasité bolestivé zavytí. Carol měla co dělat, aby se neotočila a nešla své nejlepší kamarádce na pomoc, ovšem ihned si uvědomila, že zraněný Alex je přednější. Autem se nesl pach jeho krve a to ji nutilo nemyslet na nic jiného, než jak ho dostat do bezpečí.

Přestože hladina adrenalinu v krvi byla v nadpozemských výškách, strčit klíčky do zapalování a nastartovat se jí podařilo hned na první pokus. Vylekaně sebou trhla, když se jí před kapotou mihl obrys postavy. Na nic nečekala a vyrazila vpřed. Ozval se tupý náraz a zvuk tříštícího se skla, ovšem ničemu z toho nevěnovala pozornost. S hlasitým pištěním pneumatik vyrazila z parkoviště a modlila se, aby cestou nikoho nepotkali. A to jak upíry, tak i lidské policisty. Neměla představu, jak by vysvětlila své řízení v tak nízkém věku, zdemolované auto a vyděšeného Alexe, který se na zadním sedadle klepal jako ratlík a stále ještě nebyl schopen vydat kromě tichého sténání ani hlásku.

"Co to bylo?" zeptal se Alex tichým, roztřeseným hlasem.

"Upíři," odpověděla mu Carol prostě, aniž by odtrhla oči od silnice. "Stejně jako Sandra a její rodina."

"A co po nás chtěli?"

"Zabít tě."

Alex hlasitě zalapal po dechu. "Cože chtěli? Proč? Proč zrovna mě?"

"Vysvětlím ti to doma," odsekla Carol možná ostřeji, než měla v úmyslu. Slyšela, že se od ní Alex vzadu odsunul tak daleko, jak jen mu to stísněný prostor auta dovoloval.

"A co Elektra?" Alex se odvážil ozvat až po dost dlouhé době. "Zůstala tam, musíme se pro ni vrátit!"

Carol se v krku udělal obří knedlík. Měla pocit, jako by jí četl myšlenky.

"Ne," zamítla přiškrceným, přesto pevným hlasem.

"Musíme!" zopakoval Alex. "Zůstala tam přeci kvůli nám! Vždyť tam může umřít…"

"Když se tam vrátíme, umřeme my."

"No a? Zaslouží si to!"

V zápalu 'boje' si ani nevšimnul, že auto vjelo na příjezdovou cestu. Když zastavili, Carol ho spěšně zatáhla do domu a nezapomněla za sebou bezpečně zamknout všechny zámky. Poté se rozběhla ke všem oknům a pevně je zajistila. Teprve poté se začala Alexovi opět plně věnovat.

"Bože můj," vydechla, když zjistila, v jakém stavu se Alex nachází. Jeho pravý rukáv byl natržený a celý zbarvený krví, která mu prýštila z ramene. Alex byl v obličeji celý pobledlý a ztráta krve se začala projevovat i na jeho rovnováze.

"Pojď," pobídla ho a jemně uchopila za zdravé rameno. Trhnul sebou, ale nakonec vděčně přijal možnost se o ni opřít.

Sotva se Alex posadil, Carol k němu ihned přiskočila s lékárničkou a začala mu čistit ránu.

"Proč se pro ni nechceš vrátit?"

"Ach, Alexi," povzdechla si Carol, ovšem dál se už nedostala.

"Proč nechceš pomoct své nejlepší kamarádce? Jak můžeš být taková… Au!!!" Aniž by si to Alex uvědomil, pohnul zraněným ramenem a přitlačil ho silněji k vatě napuštěné desinfekcí.

Carol mu smířlivě přejela prsty po rtech a poté ho zatlačila zpátky na opěradlo židle.

"Měl bys jít do nemocnice," nepěkně se zamračila na krvácející ránu a sjela ho starostlivým pohledem.

"Ne, nikam nejdu!" Alex rázně zamítl její návrh. "Navíc Elektra…"

"Elektra je na tohle cvičená," přerušila ho Carol hlasitě. "Není to její první setkání s upíry, ona to zvládne!"

Alexův dech se o něco uklidnil.

"Jsi si tím stoprocentně jistá?"

"Doufám v to," zašeptala Carol spíš pro sebe. Ihned však svých slov litovala.

"Takže to nevíš?! No tak, je to tvoje nejlepší kamarádka, říká ti mami! Teď tě potřebuje, jak můžeš být tak sobecká a podrazit ji?!"

"Přestaň!" okřikla ho Carol zoufalým hlasem. "Nemůžeš jí pomoct!"

"Proč ne?"

"Protože nás všechny zabiješ!"

Alex, který nečekal tak prudkou reakci, sebou trhnul a vyvalil oči na svoji strážkyni, která neklidně přecházela po místnosti tam a zpět. Když dokončila asi dvacáté kolečko, obrátila se zpátky na Alexe.

"Když zemře Elektra, tvůj otec bude zuřit, ale to je asi tak vše. Když zemřeš ty, budou padat hlavy. Popraví mě za to, že jsem tvoje strážkyně a nedokázala jsem tě ochránit. Elektru z toho samého důvodu. Ovšem schytají to i další, kteří vědí, že s tebou mluvím jako člověk a při tom jsem tě stále ještě nepřivedla do sídla. Christian, Iris, Dash, Will, Imala a kdo ví kolik dalších ještě!"

"I Iris? Vždyť je to ještě malé dítě, ta přeci za nic nemůže!"

"Ví o tobě, už to je vina." Carol se konečně zastavila na jednom místě.

"To jsem nevěděl," hlesnul Alex se sklopenou hlavou.

Carol se v duchu přesvědčovala, že by na Alexe měla být naštvaná, ovšem stačil jí jediný pohled na něj a všechna zlost ji přešla.

"Tos nemohl," souhlasila s ním. Znovu před ním klesla na kolena a uchopila jeho dlaně do svých. Donutila ho, aby se jí podíval do očí. "Elektra to zvládne. Všechno bude zase v pořádku, slibuju."

Bylo vidět, že Alex chvíli váhal, než souhlasně přikývnul.

Carol se na něj usmála, ale pár vteřin nato opět zvážněla.

"Měl by ses aspoň okoupat," podotkla. "Zvládneš to?"

"Jasně," mávnul rukou Alex, ovšem okamžitě bolestivě zasyknul. Špatná ruka. "Nebo možná ne."

"Pojď, pomůžu ti." Carol jen zakroutila hlavou, pak ho lehce vytáhla na nohy a odvedla do protější koupelny.

 

"Když jsem si představoval, jak ze mě svlékáš tričko, určitě to nebylo v této situaci," zkonstatoval Alex. Carol po něm šlehla nepěkným pohledem.

"Hele, dělám ti tady ošetřovatelku, nemám čas okoukávat tvé nádobíčko."

"Ale mohla bys," vyzývavě na ni zamrkal.

"Dávej pozor na to, co říkáš," upozornila ho Carol, ovšem myšlenkami byla opět někde úplně jinde.

Co je s Elektrou? Ta nevědomost ji ničila, ale co jiného jí zbývalo? Jen doufat…