Kapitola Devatenáctá
01.03.2012 09:40
John klopil hlavu a snažil se zachovat klid.
Šatna byla plná páry a hlasů a pleskání mokrých ručníků o holé zadky. Cvičenci odložili svá propocená ji sprchovali se před pauzou na jídlo a předtím, než začne výuka ve třídě.
Bylo to všechno standardní mužské počínání, jenomže John byl tak nerad nahý. I když byli všichni stejně velcí jako on, tohle bylo jako vystřižené ze všech středoškolských nočních můr, které ho pronásledovaly, dokud v šestnácti nevypadl ze vzdělávacího systému. A zrovna teď byl prostě příliš vyčerpaný, než aby tu scénu snesl.
Usuzoval, že je teď něco kolem půlnoci, ale on měl pocit, že jsou čtyři ráno... pozítří. Výcvik byl pro něj náročný. Žádný z ostatních chlapů nebyl silný, ale všichni dokázali udržet krok s cviky, kterým je učili Phury a pak Tohr. Sakra, pár jich bylo dokonce od přírody nadaných. John nestál za nic. Nohy měl pomalé, ruce vždycky v nesprávnou dobu na nesprávném místě, a neměl žádnou fyzickou koordinaci. Ať se snažil sebevíc, nedokázal udržet rovnováhu. Jeho tělo bylo jako rozkymácený, cukavý pytel vody; když se pohnul jedním směrem, celé to na něj žuchlo.
"Měl by sis pospíšit," řekl Blaylock. "Už máme jen osm minut."
John pohlédl na dveře sprchy. Trysky byly ještě spuštěné, ale uvnitř nikdo nebyl, pokud viděl. Svlékl si ji a suspenzor a rychle vstoupil do...
Do háje. V koutě byl Lash. Jako by tam čekal.
"Hele, frajere," protáhl. "Ty ses nám teda před vedl..."
Lash přestal mluvit a jen zíral na Johnovu hruď.
"Ty vlezdoprdelko," vyštěkl. A pak vyrazil ze sprchy.
John shlédl na okrouhlé znamínko nad levým prsním svalem, na to, se kterým se narodil... na to, o kterém mu Tohr říkal, že ho členové Bratrstva získávají při zasvěcení.
Senzace. Teď může přidat to mateřské znamínko na seznam věcí, které od svých spolužáků nechce slyšet.
Když vyšel ze sprchy s ručníkem kolem pasu, všichni chlapi, dokonce i Blaylock, stáli pohromadě. Zatímco na něj hleděli jako masivní, němá jednotka, v duchu se ptal, zda mají upíři smečkový instinkt, jako vlci nebo psi.
Když na něj nepřestávali zírat, pomyslel si: Hm, jo, To bude fajn.
John sklonil hlavu, přistoupil ke své skříňce a zoufale zatoužil, aby už byl konec dne.
Kolem třetí hodiny ráno Phury hbitě kráčel Desátou ulicí k ZeroSum. Butch čekal před skleněným a chromovým vchodem do klubu, ležérně tam postával navzdory zimě. V dlouhém kašmírovém kabátě a s baseballovou čapkou Red Sox staženou hluboko do čela mu to slušelo. Vypadal anonymně, ale dobře.
"Co se děje?" zeptal se Butch, když si stiskli ruce.
"Z hlediska bezduchých stála noc za houby. Nikdo nic nezjistil. Hele, chlape, díky za společnost, potřebuje ji"
"Nic se neděje." Butch si stáhl čapku ještě víc do čela. Stejně jako bratři se držel při zemi. Jako detektiv z oddělení vražd pomohl poslat do vězení mnoho obchodníků s drogami, takže pro něj bylo lepší nebýt moc nápadný.
Uvnitř klubu znělo protivné techno. Protivná byla i blikající světla a všichni lidé. Phury však měl své důvody. proč sem přišel, a Butch šel ze slušnosti s ním. Tak nějak.
"Tady je to prostě moc nóbl," řekl polda s pohledem na chlapíka, oblečeného v zářivě růžovém ležérním obleku s odpovídajícím make-upem. "To radši sedmkrát do týdne domácí pivo s vidlákama než tyhle x- kulturní sračky."
Když dorazili do VIP sekce, okamžitě se před nimi spustila saténová šňůra, aby mohli projít.
Phury pokynul vyhazovači, pak pohlédl na Butche. "Nebude to trvat dlouho."
"Víš, kde mě najdeš."
Polda si šel sednout k jejich stolu a Phury kráčel do zadní části prominentního prostoru, kde se zastavil před dvěma Maury, kteří střežili Reverendovy osobní dveře.
"Řeknu mu, že jste tady," řekl ten nalevo.
Zlomek sekundy nato byl Phury vpuštěn dovnitř. Kancelář byla jako jeskyně, tlumeně osvětlená, s nízkým stropem, a prostor ovládal upír za psacím stolem, obzvlášť když vstal.
Reverend měřil dobrý metr pětadevadesát a krátké číro mu slušelo stejně jako italský ohoz. Jeho tvář byla nelítostná a inteligentní, právem ho stavěla do řad nebezpečného podnikání, jímž se zabýval. Ale jeho oči... Oči k tomu nepatřily. Byly podivně krásné, měly barvu ametystů, temně fialovou, a zářily.
"Tak brzo?" řekl tlumeným, hlubokým, tvrdším hlasem než obvykle.
Dej sem tu věc a trhni si, pomyslel si Phury.
Vyndal svitek bankovek a odloupl tři velké. Rozložil tisícidolarovky do vějíře na chromovou desku stolu. ..Dvakrát víc než obvykle. A chci to naporcovat."
Reverend se chladně usmál a otočil hlavu doleva. "Rally, dej mu, co potřebuje. A rozděl to do balíčků."
Ze tmy vystoupil nohsled a proklouzl skrytými dveřmi v protějším koutě místnosti.
Když osaměli, Reverend zvolna obešel stůl; pohyboval se, jako by měl v žilách olej, samá vláčná síla. Jak kroužil, dostal se tak blízko, až to Phuryho přimělo strčit ruku za kabát a nahmatat jednu ze svých pistolí.
"Určitě bys neměl zájem o něco silnějšího?" řekl Reverend. "Rudý kouř je pro malodávkaře."
"Kdybych chtěl něco jiného, řekl bych si o to."
Upír se zastavil vedle něj. Moc blízko.
Phury se zamračil. "Nějaký problém?"
"Máš krásné vlasy, víš to? Jako žena. Tolik různých barev." Reverendův hlas zněl podivně hypnoticky, z fialových očí čišela mazanost. "Když je řeč o ženáchi prý nevyužíváš to, co nabízejí tady moje dámy. Je to pravda?"
"Proč se staráš?"
"Jen se chci ujistit, že všechny tvé potřeby jsou uspokojeny. Spokojenost zákazníka je sakra důležitá." Upír se přisunul ještě blíž a ukázal na Phuryho paži, na tu, která mizela pod kabátem. "Teď zrovna máš ruku na pažbě pistole, viď? Bojíš se mě?"
"Jen se chci ujistit, že se o tebe dokážu postarat."
"Ale jdi, vážně?"
"Jo. Pro případ, že bys potřeboval trochu resuscitovat ze zásahu pistole do úst."
Reverend se zazubil, špičáky se mu zablýskly. "Víš, slyšel jsem takové řeči... o jednom členovi Bratrstva, který dodržuje celibát. Jo, jen si to představ, válečník, co abstinuje. A slyšel jsem o tom muži ještě pár jiných věcí. Má jen jednu nohu. Jeho dvojče je zjizvený sociopat. Nevěděl bys náhodou o takovém bratrovi?"
Phury zavrtěl hlavou. "Kdepak."
"Aha. Zvláštní, viděl jsem tě s chlapem, co vypadá, jako by nosil halloweenskou masku. Abych řekl pravdu,
viděl jsem tě s pár velkými chlapi, kteří tak nějak odpovídají popisu, který jsem slyšel. Nejspíš..."
"Prokaž mi službu a nech mě odejít. Budu čekat venku. Phuiry se odvrátil. Od počátku byl ve špatné nálade frustrovaný, že neměl s kým bojovat, vnitřně krvácejíci nad Belliným odmítnutím. Teď nebyla vhodná chvíle ke konfliktu. Měl nervy napjaté k prasknutí,
Dodržuješ celibát, protože se ti líbí muži?"
Phury se zaškaredil přes rameno. "Co to s tebou dneska je? Vždycky jsi podezřelý, ale momentálně mě fakt štveš."
,,Víš, možná se jen potřebuješ s někým vyspat. S muži nekšeftuju, ale určitě bychom ti dokázali najít někoho, kdo by ti vyhověl."
Podruhé během čtyřiadvaceti hodin praskly Phurymu nervy. Vrhl se přes místnost, popadl Reverenda za klopy obleku od Gucciho a přirazil ho ke stěně.
Phury se opřel o chlapíkovu hruď. "Proč se chceš se mnou prát?"
"Budeš mě před sexem líbat?" zašeptal Reverend, pořád ještě hrál. "Aspoň to bys totiž mohl, vzhledem k tomu, že se známe jen profesionálně. Anebo si nepotrpíš na předehru?"
"Jdi do háje."
"To je tedy originální odpověď. Čekal bych od tebe něco trochu zajímavějšího."
"Fajn. Co třeba tohle?"
Phury tvrdě políbil mužova ústa, byla to rána obličejem do obličeje, nic ani vzdáleně sexuálního. A udělal to, jen aby smazal tomu prevítovi ten výraz z tváře. Fungovalo to. Reverend ztuhl a zavrčel, a Phury věděl, že ho prokoukl. Ale jen aby se ujistil, že ponaučení proběhlo, prokousl muži, dolní ret špičákem.
V okamžení, kdy se mu na jazyku ocitla krev, Phury ucukl, ústa se mu otevřela dokořán. V šoku vydechl: "No, co ty víš, ty hříšníku."
Když to slovo uslyšel, přestal Reverend provokovat a smrtelně zvážněl. V nastalém tichu jako by zvažoval věrohodné výmluvy.
Phury zavrtěl hlavou. "Ani to nezkoušej. Poznám to podle chuti."
Ametystové oči se přimhouřily. "Politicky korektní termín je sympath."
Phury ho reflexivně sevřel pevněji. Sakra práce, Sympath. Tady v Caldwellu, a žije mezi příslušníky druhu. Snaží se vydávat za obyčejného civilistu.
Tohle je zásadní informace. To poslední, co Wrath potřebuje, je další občanská válka v rámci rasy.
"Měl bych něco zdůraznit," řekl Reverend tiše. "Udáš mě a ztratíš dodavatele. Přemýšlej o tom. Kam půjdeš pro to, co potřebuješ, když budu ze hry?"
Phury zíral do těch fialových očí a stále ještě probíral všechny možné důsledky. Poví to bratrům, hned jak dorazí domů, a bude Reverenda bedlivě sledovat. Pokud jde o udání... Diskriminace, které byli sympathové v dějinách vystavováni, mu vždycky připadala nespravedlivá - pokud nezačali tahat králíky z klobouků. A Reverend řídil klub nejméně pět let, aniž by došlo k nějakým problémům v souvislosti s chováním sympatha.
"Uzavřeme malou dohodu," řekl Phury, upíraje přísný pohled do těch fialkových očí. "Já budu mlčet a ty se budeš držet při zemi. Taky se mě už nepokusíš přefiknout. Nebudu se po tobě válet, abys mi mohl vysávat emoce, což jsi právě dělal, viď? Chtěl jsi mě naštvat, protože jsi hladověl po mých pocitech."
Reverend otevřel ústa, právě když se dveře kanceláře rozlétly dokořán. Dovnitř vtrhla upírka, která však ztuhla jako přimražená, když spatřila nepochybně zajímavý obrázek: dvě mužská těla těsně u sebe, Reverendův krvácející ret, krev na Phuryho ústech.
"Vypadni odtud, sakra," vyštěkl Reverend.
Žena vycouvala tak rychle, až zakopla a praštila se loktem o zárubeň dveří.
Tak jsme domluveni?" ucedil Phury, když zmizela.
"Pokud přiznáš, že jsi bratr." "Nejsem."
Reverendovi zaplálo v očích. "Jen abys věděl - já ti nevěřím."
Phury nabyl náhlého dojmu, že to není náhoda, když ta věc s Bratrstvem vyšla najevo právě dnes v noci. Opřel se o Reverenda. Tvrdě.,Jak pak by se ti asi vedlo, kdyby se prozradila tvá pravá totožnost?"
"Jsme," - Reverend se přerývaně nadechl - "domluveni."
Butch vzhlédl, když se vrátila ta žena, kterou poslal zkontrolovat Phuryho. Obchody se obvykle uzavíraly rychle, ale tohle už trvalo dobrých dvacet minut.
"Můj kámoš tam ještě je?" zeptal se Butch a nepřítomně zaznamenal, že si tře loket, jako by ji bolel.
,,.Jo, je tam, jasně." Když po něm střelila upjatým úsměvem, náhle si uvědomil, že je to upírka. To pousmání se sevřenými rty byl tah, který všichni používali, když byli mezi lidmi.
A je svým způsobem přitažlivá, usoudil, s těmi dlouhými blond vlasy, prsa a boky v černé kůži. Když vklouzla do boxu vedle něj, zachytil její pach a neurčitě pomyslel na sex, poprvé po... No, od té doby, co se v létě setkal s Marissou.
Dlouhým douškem dopil skotskou ze své sklenky. Pak pohlédl upírce na ňadra. Jo, myslel na sex, ale spíš to byl jen fyzický reflex než co jiného. Zdaleka to nebyl takový zájem, jaký měl o Marissu. Tehdy to byla... spalující touha. Úcta. Bylo to důležité.
Žena vedle něj po něm střelila pohledem, jako by věděla, jakým směrem se ubírají jeho myšlenky. "Tvůj přítel tam asi chvíli pobude."
"Jo?"
"Zrovna s tím začínali."
"S obchodem?"
"Se sexem."
Butch škubl hlavou a zahleděl se jí do očí. "Prosím?"
"A jejda..." Zamračila se. "Vy dva jste spolu, nebo co?"
"Ne, nejsme spolu," odsekl. "O čem to, sakra, mluvíš?"
"Jo, vlastně nemyslím, že bys byl takový. Oblékáš se dobře, ale nevycházejí z tebe takové vibrace."
"A můj kámoš taky není na chlapy."
"Víš to jistě?"
Vzpomněl si na celibát a začal uvažovat.
To je jedno. Potřebuje se ještě napít; po Phurym mu nic není. Zvedl paži a mávl na číšnici, která hned přiběhla..
"Ještě jednu dvojitou skotskou," řekl. Aby byl zdvořilý, obrátil se k ženě po svém boku. "Chceš něco?"
Její ruka mu přistála na stehně. "Abych řekla pravdu, chci. Ale od ní to dostat nemůžu.
Když číšnice odešla, Butch se opřel o stěnu boxu, protáhl si obě paže, nerozevřel stehna. Žena přijala výzvu, naklonila se k němu, posunula ruku dolů. Jeho tělo procitlo, po několika měsících to od něj byla první známka života, a letmo ho napadlo, že by možná dokázal pustit Marissu z hlavy, kdyby měl trochu sexu.
Zatímco ho upírka hladila přes kalhoty, pozoroval ji s klinickým zájmem. Věděl, kam to směřuje. Nakonec by jí to udělal v jedné z tamtěch soukromých koupelen. Trvalo by to tak deset minut, když už. Vyřídil by to s ní, odbyl si své a pak práskl do bot, aby se jí zbavil.
Bože, takových rychlovek už zažil stovky. A vlastně je to jen masturbace přestrojená za sex. Nic moc.
Vzpomněl si na Marissu... A ucítil, jak ho pálí oči.
Žena vedle něj se pohnula tak, aby mu její ňadra spočívala na paži. "Pojď dozadu, fešáku." Položil ruku na její, která mu spočívala v rozkroku, a ona mu zapředla do ucha. Aspoň dokud neodsunul její dlaň.
"Je mi líto. Nemůžu."
Upírka se odtáhla a pohlédla na něj, jako by si z ní utahoval. Butch očima neuhnul.
Nebyl ochoten přiznat, že už nikdy nebude provozovat sex. A nechápal, proč se mu Marissa tolik zadřela pod kůži. Věděl jen, že u něj nezabírá ten starý zvyk, vyspat se se ženskými, které se mu připletou náhodně do cesty. Pro dnešek.
Zčistajasna přehlušil rámus v klubu Phuryho hlas. ,Hele, poldo, chceš zůstat, nebo jít?"
Butch vzhlédl. Nastala krátká pauza, v níž rozjímal o svém příteli.
Žluté oči bratra se zúžily. "Co se děje, poldo?"
"Můžeme jít," řekl Butch a překlenul tak trapný okamžik.
Když vstal, Phury obdařil blondýnu přísným pohledem. Čišelo z něj " drž zobák".
Jejda, říkal si Butch, když mířili ke dveřím. Tak Phury je doopravdy gay.