Kapitola čtyřicátá osmá

Následující večer si Marissa potřásla rukou se svojí novou domovnicí/ředitelkou. Ta žena byla na tuhle pozici perfektní. Chytrá. Milá. S příjemným hlasem. Vyškolená v oblasti veřejného zdraví na NYU - ve večerním kurzu.
"Kdybyste si přála, aby začla?" zeptala se žena.
"Co takhle dnes v noci?" řekla Marissa kysele. Když se jí dostalo nadšeného přikývnutí, maličko se usmála. "Výborně... Tak proč jsem Vás rovnou nezavést do kanceláře?"
Když se Marissa vrátil z horní ložnice, kterou přiřadila ředitelce, šla ke svému laptopu, nalogovala se do Caldwelského multifunkčního servisu a začala hledat další nemovitosti k prodeji v rámci komunity.
Netrvalo dlouho a přestala úplně vidět. Butch byl jako neustálý tlak a prsou, neviditelná váha, která jí znemožňovala dýchat. A kdyby nebyl zaměstnaná, vzpomínky na něj by ji pohltily.
"Paní?"
Podívala se na doggen pracující pro Bezpečné Místo. "Ano Phillipo?"
"Havers nám postoupil případ. Zítra sem bude přivezena žena a její syn, mladý je stabilizovaný, a anamnéza pořízená sestrou na klinice Vám bude poslána mailem během hodiny."
"Děkuji. Nachystáte jim dole jednu ložnici?"
"Ano, paní." Doggen se poklonila a odešla.
Takže Havers držel své slovo, že.
Marissa se zamračila, protože právě teď se ta trvalá pochybnost, že jí něco uniká, vrátila. Z nějakého důvodu, se jí v mysli objevil obraz Haverse a nechtěl odejít... a to vynořilo potlačeno myšlenku zpět na světlo.
Od nikud slyšela svůj vlastní hlas, když mluvila k Butchovi: Nebudu jen tak sedět a dívat se, jak sám sebe ničíš.
Dobrý Bože. Přesně ta samá slova jí řekl její bratr, když ji vyhodil z domu. Ach, sladká Stvořitelko, dělala Butchovi přesně to, co Havers udělal jí: vykázala ho pod ušlechtilou rouškou uvážlivého nesouhlasu. Ačkoli, nebylo tím skutečným důvodem to, že chtěla ochránit sebe před strachem a nekontrolovatelností, protože ho milovala?
Ale co jeho přání zemřít?
Vybavil se jí pohled na něj, jak stojí tváří v tvář bezduchému na leahdyrově předním trávníku. Butch byl v té situaci obezřetný. Opatrný. Ne lehkomyslný. A pohyboval se s dovednostmi, ne jako zběsilá špinavá mlátička.
Ach... sakra, pomyslela. Co když neměla pravdu? Co když Butch mohl bojovat? Co když by měl bojovat?
Ačkoli, co to Zlo v něm? Ten Omega?
Dobře, Stvořitelka zasáhla, aby Butche ochránila. A pořád to ještě byl... Butch, i po té, co Omega zmizel. Co když-
Ozvalo se zaklepání a ona vyskočila na nohy. "Má královno!"
Beth se usmála ode dveří, zvedla ruku. "Ahoj."
Všechno se jí zamotalo v hlavě a Marissa upadlo do zdvořilostní poklony, což přimělo Beth se smíchem zavrtět hlavou.
"Nikdy se mi nepodaří, abych tě to odnaučila, že?"
"Pravděpodobně ne... Je to břemeno mé výchovy." Marissa se pokusila soustředit. "Už jste... ach, už jsi viděla, co jsem tu za udělali za poslední-"
Bella a Marry se objevily za královnou.
"Chtěly bychom si s tebou promluvit." řekla Beth. "Kvůli Butchovi."


Butch se převalil na posteli. Otevřel oči. A zaklel, když uviděl hodiny. Zaspal, asi kvůli tomu, jak těžké to bylo minulou noc. Byli tři bezduší během jedné noci příliš? Nebo snad to bylo kvůli tomu krmení-
A, sakra, ne. Na to rozhodně myslet nebude. Nebude na to vzpomínat.
Převalil se na záda-
A rovnou vyskočil z matrace. "A... kurva!"
Pět postav oděných do černých plášťů s kápěmi obklopilo jeho postel.
Wrathův hlas se ozval jako první ve Starém Jazyce, pak v Angličtině: "Této noci bude přednesena otázka od které není cesty zpět. Bude ti položena pouze jednou, a tvá odpověď přetrvá až do konce života, který povedeš. Jsi připraven odpovědět?"
Bratrstvo. Svatá Maria, Matka Boží.
"Ano," vydechl Butch, uchopil svůj kříž.
"Pak se táži, právě nyní, Butchi O'Neale potomku mé vlastní krve a krve mého otce, chtěl by ses k nám přidat?"
Ah... do prdele. Je tohle pravda? Nebo sen?
Podíval se na každou z těch zahalených postav. "Ano. Ano, chci se k vám přidat."
Byl po něm hozen černý plášť. "Zahal tím svou kůži, kápí přikryj svou hlavu. Po celou dobu neřekneš nic, pokud ti nebude řečeno. Své oči draž sklopené k zemi. Ruce měj sepnuté vzadu na kříži. Tvá odvaha a čest tvé pokrevní linie bude posuzována každým aktem, který vykonáš."
Butch vstal a natáhl si plášť. Přál si aby mohl zajít do koupelny-
"Bude ti dovoleno vyprázdnit své tělo. Udělej to nyní."
Když Butch vyšel, ujistil se, že je jeho hlava skloněná a jeho ruce spojeny vzadu.
Když mu na rameni přistála těžká ruka, věděl, že je Rhageho. Dlaň nikoho jiného tolik nevážila.
"Pojď nyní s námi." řekl Wrath.
Butch byl veden ven z Baráčku a přímo do Escalady, to SUV bylo zaparkováno prakticky ve vestibulu, jako by nechtěli, aby někdo jiný věděl, co se děje.
Po té, co Butch vklouzl dozadu, motor Escalady se roztočil a dveře a mnoho dveří se zavřelo. Se sklouznutím, vyrazili pomalu vpřed, skrz něco, co si myslel, že je dvůr, dokud nezačli kodrcat, jako by mířili přes zadní trávník a do lesa. Nikdo neřekl slovo, a ticho mu nepomohlo odpoutat se od starostí, co se mu sakra chystali udělat? Byl si jistý, že tohle nebude procházka růžovým sadem.
Konečně SUV zastavilo a všichni vystoupili. Snažíc se dodržovat pravidla, Butch si stoupl vedle a zíral na zem, čekal, až ho někdo povede. A někdo to udělal, zatímco, Escalada odjížděla pryč.
Když se Butch šoural dopředu, byl schopen vidět na zemi měsíční svit, ale pak zdroj světla zmizel a zůstala naprostá tma. Byli snad v jeskyni? Ano... byli. Měl plný nos vůně vlhké země a pod jeho bosými chodidly mohl cítit malé kamínky, jak se mu zařezávají do pokožky.
Nějakých čtyřicet kroků později byl trhnutím zastaveno. Slyšel šepot a pak další chůze, teď po rampě dolů. Další zastávka. Více tichých zvuku, jako by se velice dobře namazaná vrata otevírala.
Pak teplo a světlo. Naleštěn podlaha z... mramoru. Lesklý černý mramor. Když pokračovali dál, měl pocit, že prochází nějakým místem s vysokým stropem, protože zvuky, které vydávali se dělaly nahoře ozvěnu a odrážely se. A byla tu další pauza, následovaná šustěním spousty textilu... Bratři se svlékají, pomyslel si.
Ruka sevřela jeho zátylek a hluboký vrčící hlas Wratha mu střelil přímo do ucha. "Tak jak zde stojíš, nejsi hoden vstoupit mezi nás. Přikývni hlavou."
Butch přikývl.
"Řekni, že nás nejsi hoden."
"Nejsem vás hoden."
Hlasy Bratrstva se najednou ozvaly silným, tvrdým výkřikem ve Starém Jazyce, jako by protestovaly.
Wrath pokračoval: "Ačkoli nás nejsi hoden, máš touhu stát se takovým dnes v noci. Přikývni hlavou."
Přikývl.
"Řekni, že si přeješ býti nás hoden."
"Přeji si býti vás hoden."
Další výkřik ve Starém Jazyce, tentokrát podporující jásot.
Wrath pokračoval: "Existuje jen jediný způsob, jak se stát hodným a to je ten správný a vhodný způsob. Tělo z našeho těla. Přikývni hlavou."
Přikývl.
"Řekni, že si přeješ stát se tělem našeho těla."
"Přeji si být tělem vašeho těla."
Ozval se tichý zpěv a Butch měl dojem, že se před ním a za ním vytvořila řada. Bez varování, se začli pohybovat, dozadu a dopředu, rozkolísaný pohyb zrcadlící kadenci mocných mužských hlasů. Butch měl potíže dostat se do rytmu, narážel dopředu do toho, co tušil, aby by mohl být Phury, vzhledem k jemné vůni červeného kouře, pak dostal náraz zezadu tím, co věděl, že je Vishous, protože to prostě věděl. Do prdele, dělal v tom takový binec-
A pak se to stalo. Jeho tělo našlo rytmus a začlo se pohybovat s nimi.... ano, byli všichni jako jeden, spojeni zpěvem a pohybem, dozadu... dopředu... posunout doleva... pak doprava.... hlasy, ne svaly, svaly jejich stehen, nesly jejich nohy vpřed.
Náhle, ozval se akustický výbuch a zvuk zpěvu se rozdělil a roztříštil do tisíce různých směrů: Vstoupili do rozhlehlého prostoru.
Ruka na rameni mu řekla, kdy má zastavit.
Zpěv ustal, jako by byl odpojen, zvuk se ještě chvíli odrážel a pak se vytratil pryč.
Byl vzat za paži a veden dopředu.
Po jeho boku, řekl Vishous tichým hlasem: "Schody."
Butch trošku klopýtl, pak šlápl na schod. Když se dostal až rovinu, Vé ho umístil, dal jeho tělo... tak kde mělo být. Když se uvolnil v postoji, měl pocit, že je přímo před něčím velkým, jeho prsty na nohou proti něčemu, co vypadalo jako zeď.
V tichu, které následovalo, korále potu odkápnul z jeho nosu a přistál přímo mezi jeho nohama na naleštěné podlaze.
Vé mu stiskl rameno, aby ho ujistil. Pak odstoupil.
"Kdo navrhuje tohoto muže?" požadovala odpověď Svořitelka.
"Já, Vishous, syn bojovníka Černé Dýky, známého jako Bloodletter."
"Kdo odmítá tohoto muže?" Teď bylo ticho. Díky Bože.
Nyní hlas Stvořitelky nabyl epických rozměrů, vyplnil prostor kolem sebe a každičký centimetr mezi Butchovýma ušima, dokud jediné, co rozeznával byl zvuk slov, která mluvila: "Na základě svědectví od Wratha, syna Wrathova, a vzhledem k návrhu Vishouse, syna bojovníka Černé Dýky Bloodlettera, shledávám tohoto muže přede mnou, Butche O'Neala, potomka Wratha, syna Wrathova vhodným k nominaci do Bratrstva Černé Dýky. A jak je v mé moci a mém právu tak rozhodnout, a je-li to vhodné pro ochranu rasy, upouštím od požadavku v tomto případě od požadavku čisté mateřské linie. Můžete začít."
Wrath promluvil. "Otoč ho. Odhal ho."
Butch byl přemístěn tak, že čelil ven a Vishous mu vzal černý plášť. Pak Bratr přendal kříž tak, že visel dolů na Butchova záda a odešel pryč.
"Zvedni své oči," nařídil Wrath.
Butch nasál dech a vzhlédl.
Stál na černém mramorovém pódiu a díval se do podzemní jeskyně osvětlené stovkami černých svíc. Před ním byl oltář vyroben z obrovského kamen, položeného přes dva vyvážené krychlové podstavce... nahoře na něm byla starověká lebka. Za tím vším, bylo před ním seřazeno Bratrstvo v celé své slávě, pět mužů s vážnými obličeji a silnými těly.
Wrath prolomil pozici jako první a přešel k oltáři. "Ustup vzad ke zdi a uchop kolíky."
Butch udělal, jak mu bylo řečeno, cítil hladký, chladný kámen proti svým ramenům a svému zadku, a ve svých rukou cítil dva pevné kolíky.
Wrath zvedl svou ruku a byla.... do prdele, byla schovaná ve starožitné stříbrné rukavici s okázalými špičatými háčky na kloubech. Uvnitř té pěsti byla rukojeť černé dýky.
Natáhl svou paži a král se řízl až dolů k zápěstí a podržel ránu nad lebkou, do jejíhož temene byl vsazen stříbrný pohár. To co vytékalo z Wrathovy žíly bylo zachyceno a drženo, lesklé červené jezírko se odráželo svit svíček.
"Moje tělo." řekl Wrath. Pak si olíznutí uzavřel ránu a odložil čepel a přistoupil k Butchovi.
Butch ztěžka polkl.
Wrath přitiskl dlaň na Butchovu čelist, strčil mu hlavu dozadu a kousl ho do krku, tvrdě. Butchovo tělo ztuhlo a on stiskl zuby k sobě, aby se ubránil výkřiku, jeho ruce svíraly kolíky, až se mu zdálo, že mu upadnou zápěstí. Pak Wrath ustoupil a utřel si ústa.
Zlomyslně se usmál. "Tvoje tělo."
Král stočil do pěsti ruku ve stříbrné rukavici, stáhl svou paži zpět a vrazil ji do Butchovy hrudi. Háčky se mu zakously do pokožky a dech unikl z jeho plic, se syrovým zvukem, skákajícím a odrážejícím se v jeskyni.
Když popadl dech, Rhage přistoupil, vzal rukavici. Bratr předvedl stejný rituál, jako Wrath: řezání zápěstí, držení nad lebkou, pronesení stejných dvou slov.
Po té co si zavřel svou ránu, přistoupil k Butchovi. Další dvě slova byla pronesena a pak Rhageho pevné tesáky probodly Butchovo hrdlo, kousnutí bylo umístěno pod Wrathovo. Rhageho rána byla rychlá a pevná, přímo tam, kam zasadil Wrath tu jeho, na levý prsní sval.
Další byl Phury. Následoval Zsadist.
Než dokončili, Butchovi se zdálo, že jeho krk je tak volný, že byl přesvědčen, že se mu hlava skutálí z ramen dolů po schodech. A měl závrať z těch ran do hrudi, krev mu z rány tekla dolů po břiše, na stehna.
Pak byl na řadě Vishous.
Vishous vstoupil na pódium s očima sklopenýma dolů. Přijal stříbrnou rukavici od Zet a natáhl si ji přes černou kůži, kterou už mě na své ruce. Pak se řízl, jako blesk rychlým pohybem černou čepelí a zíral na lebku, když jeho krev odkapávala dolů do nádoby, připojujíc se k ostatním.
"Moje tělo." zašeptal.
Zdálo se, že váhá, předtím, než se otočil k Butchovi. Pak se otočil a jejich oči se setkali. Když světlo svíčky přelétlo přes Vého tvrdou tvá a odrazilo se v jeho diamantových duhovkách, Butch cítil, jak se mu zúžil dech: v té chvíli, jeho spolubydlící vypadal tak mocně jako bůh.... a možná byl stejně tak krásný.
Vishous přistoupil blíž a sklouzl rukou od Butchova ramene k zátylku. "Tvoje tělo." vydechl Vé. Pak se zastavil, jako by o něco žádal.
Bezmyšlenkovitě, Butch zvedl bradu, vědom si toho, že nabízí sám sebe, vědom si že... ah, kurva.
Zastavil svoje myšlenky, úplně zmatené tou vibrací, která se v něm objevil jen Bůh ví odkud.
Jako ve zpomaleném filmu, Vishousova tmavá hlava klesla dolů a on ucítil hedvábný kartáč,jak se Vého bradka otřela proti Butchově hrdlu. S lahodnou přesností, Vé tesáky přitlačily proti žíle, která běžela nahoru z Butchova srdce, pak pomalu, neúprosně, proděravěly kůži. Jejich hrudi se spojily. Butch zavřel oči a vstřebával pocit toho všeho, teplo blízkosti jejich těl, způsob, jakým se Vého vlasy jemně otíraly o jeho čelist, pohyb silné mužské paže kolem jeho pasu.
Ve svém vlastním akordu, opustily Butchvy ruce kolíky a přistály na Vého bocích, svírajíc to pevné maso, spojujíc je oba od hlavy k patě. Třes prošel jedním z nich. Nebo možná.... do prdele, spíše jako by se se oba otřásli.
A pak to skončilo. Bylo to za nimi. Nikdy znovu se to nestane.
Žádný z nich se nepodíval na toho druhého, když se Vé vytrhl... a to odloučení bylo úplné a neodvolatelné.
Cesta, po které se nikdy nepůjde. Vůbec nikdy.
Vého ruka se stáhla zpět a se spojila s Butchovou hrudí, ten dopad byl ještě silnější než ostatních, dokonce než Rhagův. Jak Butch zalapal po dechu z té síly úderu, Vishous se otočil a připojil se do řady k Bratrstvu.
Po chvíli, Wrath vyšel v před k oltáři a vzal lebku, zvedl ji vysoko, představujíc ji Bratrům. "Toto je první z nás. Sláva mu, bojovník, který zrodil Bratrstvo."
Když Bratři vydali válečný ryk, který naplnil jeskyni, Wrath se otočil k Butchovi.
"Vypij to a připoj se k nám."
Butch na to šel s gustem, popadl lebku, zaklonil hlavu a valil krev přímo do svého hrdla. Jak pil, ozval se zpěv bratrů, jejich hlasy byly hlasitější a hlasitější, vyzvánějící ven. Ochutnal každého z nich. Syrovou moc a majestátnost Wratha. Drtivou sílu Rhageho. Spalující, ochranou věrnost Phuryho. Studenou divokost Zsadista. Ostrou ráznost Vishouse.
Lebka mu byla vzata z rukou a byl zatlačen zpět ke zdi.
Wrathovy rty se temně pohnuly. "Lepší je, držet se kolíků."
Butch je uchopil, právě když se do něj udeřila vlna vířivé energie. Kousl se, aby se udržel od zavytí a byl si matně vědom, že Bratři mručením schvalují jeho počínání. Jak řev narůstal, jeho tělo začlo bojovat proti kolíkům, jako by dostal do nosu kilo ran. Pak se na něj vše sesypalo, každičký neuron jeho mozku byl pod palbou, každá céva a kapilára se plnily. S bušícím srdcem, motající se hlavou a napnutým tělem, se-
Butch se probudil na oltáři, nahý, stočený na boku. Cítil pálení na hrudi a když tam položil ruku, cítil cosi zrnitého. Sůl? Když mrkl a podíval se kolem, uvědomil si, že byl před zdí z černého mramoru poleptanou tím, co musela být jména ve Starém Jazyku. Bože, byly jich stovky.
Ohromen tím pohledem, posadil se a stoupl si na nohy. Když zavrávoral dopředu, podařilo se mu chytit balanc před tím, než se dotkl toho, o čem věděl, že je to svaté.
Zíral na ta jména a byl si jistý, že všechna byla vyřezána stejnou rukou, každé jediné z nich, každé písmeno se stejnou, milující kvalitou.
Vishous to udělal. Butch nevěděl, jak to ví- ne, věděl. Byly v něm teď takové ozvěny, v jeho hlavě... ozvěny životů jeho.... Bratrů? Ano... a všichni tihle muži, jejichž jména zde četl byli jeho... Bratři. Nějakým způsobem znal teď každého z nich.
S rozšířenýma očima sledoval sloupce textu, dokud... tam... tam dole vpravo. To dole v poslední řadě. To poslední. Bylo jeho?
Uslyšel tleskání a podíval se přes rameno. Bratři byli zpět v jejich pláštích, ale kápě byly dole. A všichni pozitivně zářili, dokonce i Zet.
"To jsi ty," řekl Wrath. "Budeš nazván Dhestroyer (pozn. angl. výraz pro ničitel je destroyer), bojovník Černé Dýky, potomek Wratha, syna Wrathova."
"Ale pro nás vždycky budeš Butch." vložil se do toho Rhage. "Stejně jako tvrdá prdel. Chytrá prdel. Královská osina v prdeli.
Víš, cokoli, o co si dané situace požádá. A myslím si, že dokud tam bude ta prdel, bude to výstižné."
"A co třeba bastard?" navrhl Zet.
"Hezký. To by taky šlo."
Všichni se začli smát a před Butchem se objevil jeho plášť, držen Vishousovou rukavicí obalenou rukou.
Vé se mu nepodíval do očí, když říkal: "Tady."
Butch vzal plášť ale nechtěl, aby jeho spolubydlící utekl. Řekl s tichou nutností: "Vé?"
Vishousovi se vyklenulo obočí, ale jeho oči zůstaly odvrácené. "Vishousi? No ta, chlape. Snad se na mě ještě někdy podíváš.... Vé?"
Vishousův hrudník se rozšířil... a jeho diamantový pohled se pomalu zhoupl k Butchovi. Na jeden úder srdce se objevilo napětí. Pak se Vé natáhl a přemístil kříž, tak aby opět visel Butchovi na srdce. "Vedl sis dobře, poldo. Gratuluju, jo?"
"Díky, žes mě sem uvedl... trahyner." Když Vého pohled vzplanul, řekl Butch: "Jo, podíval jsem se na význam toho slova. A pokud jde o mě, 'Milovaný přítel' na tebe skvěle sedí."
Vé zrudl. Odkašlal si. "Dobře, dohodnuto, poldo. Dobrá.... dohoda."
Když Vishous odešel, Butch si natáhl plášť a podíval se dolů na svou hruď. Na jeho levém prsním svalu byla do pokožky vpálená kruhová jizva, trvalá značka, právě taková, jakou měl každý z Bratrů. Symbol svazku, který sdíleli.
Přejel si prstem, po té zapečetěné jizvě a cítil, jak se uvolňují krystalky soli a padají na podlahu. Pak se podíval na zeď a šel tam. Sehnul se, dotkl se vzduchu nad svým jménem. Jeho nové jméno.
Teď jsem se opravdu narodil, pomyslel si. Dhestroyer, potomek Wratha, syna Wrathova.
Vidění se mu rozmazalo a rychle zamrkal, ale jeho víčka to nedokázala zadržet. Když se mu slzy kutálely po tvářích, rychle je setřel rukávem. A v té chvíli ucítil ruce na svých ramenou. Bratři- jeho Bratři- ho obklopili a on je teď cítil, vlastně se do nich... vcítil.
Tělo jeho těla. Stejně jako on byl jejich tělem.
Wrath si odkašlal, ale i tak byl králův hlas lehce chraplavý. "Jsi první zasvěcenec po sedmdesáti pěti letech. A ty... jsi hoden krve, kterou spolu sdílíme, Butchi, z mé pokrevní linie."
Butch nechal hlavu volně spadnout na svá ramena a plakal otevřeně... ačkoli ne radostí, jak pravděpodobně předpokládali.
Brečel kvůli té prázdnotě, kterou cítil.
Protože jakkoli úžasné tohle všechno bylo, stále si připadal prázdný.
Bez své družky, se kterou by sdílel život, byl jen obrazovkou plnou událostí a okolností, které jím procházely.
Vlastně nemohla ani být prázdný, neboť nebyl nádobou, která by byla schopna udržet byť jen nejřidší vzduch.
Žil, ačkoli ve skutečnosti nebyl naživu.