Kapitola čtrnáctá

..a zem, jež pláčem proměněna v bláto,
vydala vítr a v něm blesk tak děsný,
že jasné cítění mi bylo vzato...
Dante Alighieri, Peklo, Zpěv III.


Vzpomněla bych si na hodně věcí, které bych dělala raději, než stát ve dvacetihlavé řadě před Island Queen - Isla Huesoská lacinější verze Dairy Queen - pod rozpáleným pozdně odpoledním slunci.
Spánek by byl jedna z věcí. Noc předtím jsem toho opravdu moc nenaspala. A jasně, z větší části to byla jen moje vina. Ale i tak.
Oklepala jsem se z jednoho setkání s Richardem Smithem a chystala se na další.
Ale nezvedal mi to, když jsem mu volala z dívčích toalet před setkáním s Alexem a Kaylou dole na parkovišti - zřejmě proto, že se ještě nedopravil domů. Možná, že to číslo co mi napsal, nebylo na mobil. Nevypadal jako typ, který by nosil mobil. Možná ani neví, co to je.
"Ehm, ahoj, uh, pane Smith,"koktala jsem. "Tady Pierce Oliveira. Právě jsme se setkali v kanceláři Nových Cest. Zanechal jste mi vzkaz, v němž mě žádáte, abych vám zavolala." Mé dlaně byly stále ještě zpocené od setkání s ním, třebaže škola udržovala klimatizaci na teplotě rovající se nule. "Takže volám přesně tak, jak jste stanovil ve své žádosti." Řekla jsem.
To byla asi ta nejubožejší zpráva na světě, jako kdy kdo zanechal. Ale co jsem měla říct, když jsem chtěla, aby mi vrátil zpátky náhrdelník, který jsem nechala minulou noc na hřbitově, kde byl spáchán trestný čin? Nechtěla jsem nechat na nahrávce nic, z čeho by mě pak mohli obvinit. Byla jsem dost poučená z toho, co se stalo ve Westportu.
"Pokud byste mi mohl zavolat zpátky,"řekla jsem,"co nejdříve to bude možné, budu vám velmi vděčná. Čím dříve, tím lépe, protože bych to chtěla vyřešit ještě dnes, pokud by to bylo možné." Zanechala jsem telefonní číslo, pokud by neviděl ID volajícího a zavěsila.
Teď už jsem nemohla udělat vůbec nic, jen zabíjet čas, dokud nezavolá. Jen bych ocenila, kdyby to nemuselo být v tisícihlavé řadě na pražícím, horkém slunci, čekajíc na objednávku čehosi, co se nazývá Gut Burner.
"Buster," opravila mě Kayla, když jsem se jí ptala, proč si to nemůžeme jít dát někam jinam. "Gut Buster. A dělají to jen tady. Je to něco jako Blizzard, který můžeš dostat v Dairy Queen, jen lepší, protože do toho dávají víc věcí."
"Jakých věcí?" zeptala jsem se. Byla jsem podrážděná a v téhle řadě jsem fakt neměla co dělat. Co když se mě pan Smith na rovinu zeptá, odkud ten náhrdelník mám?
Co když? On se mě na to chystal zeptat.
"Víš,"říkala mi Kayla."Věci. Já mám moc ráda čokoládovo - čokoládové lupínky ze sušenkového těsta. Alex má rád kousky máslových tyčinek s M&Ms. Co si vybereš ty, kotě?"
Ale bylo tu ještě něco horšího, nač by se mě mohl kostelník zeptat. A já se ještě víc děsila toho, co bych mu musela odpovědět. Vzpomínka na to, jak byla rozbita brána - a proč - byla stále ještě hodně čerstvá. A já si nebyla jistá, zda bych ještě dokázala lhát, aniž bych se prozradila.
"Řeknu Ti, co můžeš udělat,"řekl mi John, když jsem se ho zeptala, co víc bych mohla udělat proto, abych mu pomohla. "Můžeš mě nechat být."
A pokračoval,"Můžu Tě ujistit, že už se nemusíš starat o mé ztrapňování se a dělání ze mě blázna."Hned poté nohou rozkopl hřbitovní bránu. Ten rámus zněl jako aerodynamický třesk.
"Kotě. Kotě. Pierce."
Podívala jsem se na ni. "Promiň,"řekla jsem a zamrkala. "Co?"
Kayla obrátila oči v sloup. "Co je to s tou tvou sestřenkou, Alexi?"
"Měla by se léčit."zamumlal Alex. "Obohacuje svou stravu vysokými dávkami kofeinu, třebaže by neměla."
Zírala jsem na něj. "No páni,"řekla jsem. "To vypadá, jakoby tu někdo poslouchal babičku."
Ani se neobtěžoval odpovědět. Rozhlížel se kolem sebe po lidech, dopředu i dozadu v řadě, jako by se snažil někoho najít a nebo jako by se děsil, že je tu všechny vidí …
Jenže koho?
Tohle fakt nebylo přesně to, co jsem očekávala, když jsem souhlasila, že s nimi po škole půjdu sem na zmrzlinu. Jen jsem chtěla vypadat jako že jsem normální - jako, že mám přátele, že jsem jen jednou z davu - před mámou, protože to vypadalo, že už jen ta část návštěvy v kanceláři Nových Cest ji potěšila, dokud to celé nezměnil kostelník Smith zmínkou o strýčkovi Chrisovi.
Mimochodem, o čem to vůbec bylo? Nikdy mi nebylo příliš jasné, za co šel strýček Chris do vězení. Něco s drogami… držení s úmyslem je distribuovat. Tak jako tak, nic násilného. To jsem věděla. Byla jsem z rodiny jediná, kdo tento druh věcí zaznamenával. A nebo bych alespoň byla, kdyby tátův právník nedělal to, zač ho platil.
"Bavte se," mávala na nás na rozloučenou máma, když jsme opouštěli kancelář Nových Cest. Prosím, vypadaly její oči, že prosí. Prosím nehraj to na nás jako jsi to dělala ve Westportu.
A tak jsem se snažila to nehrát, tak jako to bylo ve Westportu. Zatím ale jediná zábava, která na Island Queen byla, bylo sledování boje mezi mým bratrancem Alexem a Kaylou.
"Dobře,"říkala Kayla Alexovi," jenže to není jako by byla slečnou miss Nevinnost."
"Kaylo," řekl Alex s ostrostí v hlase.
"Co?" zeptala se. "Je to pravda nebo není? Každý o tom mluví. Je to i na Googlu, když tam zadáš její jméno."
"Kaylo," řekl Alex."Nech toho."
Vrhla na něj další z rozhořčených pohledů. "Stejně to tento týden ve skupině všechno vyjde na povrch Alexi, tak se může stejně tak dobře přiznat i teď."
"Uh,"řekla jsem. "O čem to mluvíte?"
"O tobě,"řekla Kayla. " Zabila jsi a nebo nezabila toho učitele v tvé minulé škole?" Alex zabořil obličej do dlaní.
"Wow," řekla jsem."Fakt? Ne."
Kayla vypadala zklamaně. " Ach, každý říká, že jsi ho zabila."
"No,"řekla jsem. "Já ne."
"Ale ublížila jsi mu fakt ošklivě," řekla Kayla."Že je to tak?"
Než jsem se zmohla na odpověď, jedna z dívek, která po mě v posluchárně házela nevraživými pohledy - poznala jsem ji díky těm neuvěřitelně rovným vlasům - prošla kolem.
"Ach Bože,"řekla, zastavila se a přešla ke mně."Počkej. Ty jsi Pierce Oliveira, že ano?"
Nikdy v životě jsem tuhle holku neviděla, kromě toho, jak mě ignorovala v posluchárně a pak zdánlivě změnila názor.
Ale teď přišla s úsměvem velkým tak, jako bychom byly dávno ztracené nejlepší kamarádky.
"Uh,"řekla jsem."Ano?"
"Ach můj Bože,"vykřikla znovu. Vlastně si přímo povyskočila do vzduchu. "Nemohla jsem se dočkat, až se s tebou seznámím! Jsem Farah. Farah Endicott? Přítelkyně Setha Rectora. Seth mi říkal, že tě dneska potkal a že jsi úplně v pohodě."
Zpočátku jsem vůbec nevěděla o čem to mluví.
Později mi došlo, že to byl ten kluk, co mě zachránil před mým plánem utéct ze třídy a kdo později uklidnil všechny na shromáždění. Seth Rector z Rector Reality. A pravděpodobně i Rector z mauzolea na hřbitově.
No, někdy ano. Zjevně ne teď.
"Aha,"řekla jsem a nebyla si úplně jistá, jak jinak bych měla reagovat.
"Ahoj."
"Co tu děláš, schovaná takhle vzadu?" zeptala se Farah zděšeně. Její hlas byl tak hlasitý, že lidi z řady přestali zírat na mě - dívka, která údajně zabila svého učitele v minulé škole, alespoň podle toho, co říkala Kayla - a dívali se raději na ni. "To je šílený."
"Uh,"řekla jsem a podívala se na Kaylu a Alexe, kteří, jak jsem si nemohla nevšimnout, ji zcela ignorovali. Což vypadalo, že je v pořádku, protože i ona ignorovala je. Alex se díval kamenným pohledem pryč, směrem k vodě. Pláž odsud byla pouhých sto metrů, jen přes parkoviště, za tři stopy vysokou hrází. A Kayla si vyndala mobil a kontrolovala své smsky.
"Myslím, že jsme sem přišli trošku pozdě."řekla jsem. " Museli jsme se ještě stavit ve škole, při cestě sem." Nezmínila jsem se už, že ta zastávka v kanceláři Nových Cest byla kvůli mému telefonu, který jsem si tam šla vyzvednout v rámci mé neurobehaviorální vývojová porucha.
"No, tak si pojďte sednout k nám," řekla Farah s velkým úsměvem, natáhla se a popadla za ruku Kaylu a ne mě…vypadalo to, že to gesto překvapilo Kaylu úplně stejně jako mě. Viděla jsem, jak se napjala a vyměnila si rychlý pohled s mým bratrancem Alexem."Máme na pláži stoly - se slunečníky, takže jsou ve stínu. A Seth je téměř v přední řadě. Jen mi řekněte, co chcete a já to přidám k naší objednávce.Pak si všichni můžeme jít posedět u vody. Je to tam o hoooooodně lepší, to mi věřte."
"Ne,"řekla rychle Kayla. " To je v pořádku Farah. Ale dík."
"Jo,"řekl Alex. " Díky, ale my jsme v pohodě."
Podívala jsem se z Alexe na Kaylu a pak zase zpátky. Dělo se tu něco divného.
Pravdou je, že jediná věc, kterou jsem teď chtěla udělat bylo, dostat do žaludku ten můj pitomý Bister nebo co to bylo, najíst se a pak jít domů a čekat, až zavolá pan Smith, abych zjistila, co vlastně chce.
Nebyla jsem úplně nadšená z dalšího obvinění ze zločinu, který jsem, ve skutečnosti, nespáchala.
Ale protože by se to stalo tak jako tak, chtěla jsem, aby vlaná část čekání byla v klimatizované místnosti a nebo aspoň ve stínu.
A třebaže neměli Kayla ani Alex stejně problémy jako já, i tak bylo divné, že dávali přednost stání a pocení se tady další hodinu, než abychom přijali pozvání od Farah.
"My máme ale velký stůl,"řekla Farah a vypadala sklíčeně. Našpulila své - třešňově červeným leskem na rty natřené - rty. Ukázala na škálu jasně modrých, kovových, piknikových stolů přímo na pláži, všechny ve stínu obrovských, žlutých deštníků.Bylo tam pouze pár opuštěných míst a zřejmě se jednalo o místa vyhrazena pro nás. "Tady to nemůžete cítit, ale tam pofukuje celkem příjemný větřík. A přísahám, že pokud mi řeknete, co chcete, a můžu vás ujistit, že to Seth pro vás objedná. Co můžete ztratit?"
Podívala jsem se na Kaylu a svého bratrance. Co by mohli ztratit?
Strach. Mohla jsem ho vidět v Kayliných exoticky namalovaných očích. Z jakéhosi důvodu měla z Farah strach. Nebo alespoň z někoho, kdo mohl být u stolu s Farah.
A Alex? No, z Alexových tvavých očí se nedalo vyčíst nic.
Věděla jsem ,že měl Alex se Sethem Rectorem problémy. Věděla jsem, že se můj diamantový náhrdelník zbarvil do bouřkově šeda, když jsems mámou stála na hřbitově před Rectorovic mauzoleem a stejně tak jako jsem věděla, že se zbarvil do fialova, když jsem poprvé uviděla Kaylu v kanceláři Nových Cest.
Nevím, proč se to všechno dělo.
A pravdou je, že i já měla několik svých tajemství. Takže kdo jsem já, abych mohla soudit Alexe a Kaylu?
Věděla jsem ale také, stojíc na parkovišti před Island Queen noc poté, co jsem měla - ode dne, kdy jsem měla - a co jsem teď už udělat nemohla. Celá pointa byla v tom ,že jsem začala znova: nechtěla jsem už být jen dívkou dívající se kolem, zatímco lidem kolem mě bylo ubližováno. 
Takže bez ohledu na problémy Alexe a Kayly se Sethem a Farah - nebo kýmkoliv jiným, kdo tam seděl s nimi u stolu - já se chystala dostat k jádru celé té věci toho všeho. Tentokrát jsem chtěla své přátele ochránit od všeho zlého.
A věděla jsem, že jediným způsobem, jak to udělat, bylo zjistit, co je tím zlem.
"Já mám Coke float," otočila jsem se a řekla Farah..
"To je velká cola s kopečkem vanilkové zmrzliny uvnitř. A tady máš" - vrazila jsem jí do ruky s bíle nalakovanými konečky nehtů dvacetidolarovku - "kup jim jeden čokoládovo čokoládový Buster se sušenkovými kousky uvnitř a jeden Buster s vanilkovými máslovými tyčinkami s M & M's uvnitř."
Lesklé, našpulené rty Farah se roztáhly do širokého úsměvu, který odhalil řadu dokonale bílých, rovných zubů. Byli stejně tak úžasné jako ty jejího přítele.
"Fantastický,"řekla. "Sejdeme se lidi támhle u toho stolu."
Všimla jsem si, že většina kluků kolem nás byla nadšena způsobem, jakým se od nás Farah nesla - ne opravdu nešla - pryč, houpajíc záhyby své tmavě zelené kostkované sukně ( končící určitě víc jak 4 centimetry nad koleny ).
Byla to většina kluků kolem, kromě mého bratrance Alexe.
"Neměla jsi to dělat."otočil se ke mně.
"To je v pohodě," řekla jsem a hodila si batoh na záda. Byl těžký, protože jsem ho nacpala knihami, které jsem potřebovala k napsání domácích úkolů. Nevím, proč jsem je nenechala v autě. Nikdy jsem o věcech nepřemýšlela zcela. Samozřejmě. Nebyla šance si tu dělat jakékoliv úkoly. " Můžete mi to vrátit poz…"
"Myslíš, že tím, že mi koupíš Gut Buster," řekl Alex a jeho vztek se na mě řítil jako jeden z Johnových blesků, " znovu půjdu a sednu si k těm z křídla A, a všichni se budeme učit přes naše zjevné vnější rozdíly, jako třeba, oni nosí značky módních návrhářů a řídí zbrusu nové značky aut, které jim koupili jejich tatínkové k narozeninám a já nosím oblečení z Armády Spásy a řídím starý, zrezivělý krám a budu dělat jako že máme něco společného? Jako třeba, že můžeme všichni zpívat a tancovat a pak dostaneme hlavní roli v Isla Huesos muzikálu ze střední jako z nějakého zatraceného filmu od Disneye? No, mám pro Tebe novinku, Pierce. Tohle se prostě nestane. A nezáleží na tom, když babička říká, že jsi nic stejně tak jako tvůj táta. Nemůžeš jen tak hodit penězi, aby ten problém zmizel. Víš co ve skutečnosti můžeš s těmi penězi udělat Pierce? Můžeš si je strčit do-."
"Páni,"přerušila ho Kayla, snažíc se zachovat klid.
"Co se děje? Myslela jsem, že jsme si sem jen přišli dát zmrzlinu."
"Děkuju," řekla jsem jí vděčně. Nikdy jsem Alexe neviděla tak vzteklého.
"Ještě mi neděkuj,"řekla mi Kayla. "Kdo si objedná Coke floak místo Gut Buster? To je prostě šílenost."
"Oh," máma mi říkala, že musím být opatrná, abych bezděčně neurazila místní obyvatele. Snažila jsem se vymyslet, co by v mé situaci dělala Jade. "Aspoň, že jsem nepožádala o dietní colu," podotkla jsem.
Kayla se na mě podívala a zavrtěla hlavou.
"Jsi si jist, že toho učitele nezabila?" směřovala dotaz na Alexe.
"To není vtipné,"řekl Alex. Ale na Kaylu se nedíval. Díval se na mě. A nemluvil ani o tom, co jsem objednala. "Někteří z nás tady totiž žijí, víš."
To samé říkal i turistům ráno cestou do školy.
A to bolelo - přesně tak, jak měl v úmyslu - protože jsem věděla, že tohle je přesně to, co si o mě myslel…a o mámě asi taky. Jako, že tu jen procházíme a nestaráme se o místní a jejich problémy.
A ne, že bychom si to nezasloužily. Kde jsme byly po celý ten čas co vyrůstal bez mámy a táty, pouze s bláznivou babičkou?
Jasně, že jsme mu připadaly jako turisti. Dokonce i Richard Smith, místní kostelník na to upozornil. Máma se pak už nikdy nevrátila poté, co jsem se narodila a strýček Chris byl zatčen. Nikdy jsem se s mým dědečkem nepoznala. Až do jeho pohřbu ne. Tam, kde jsem potkala Johna.
Ten, stejně jako Alex, jen chtěl, abych ho nechala na pokoji.
"Promiň," řekla jsem Alexovi a myslela to tak. "Vím, že nás pozvali jen aby mohli hrát hru Prověřování Nové Holky. Ale koho to zajímá? Mají sedačky ve stínu a my už tu přece dýl nechceme čekat ve frontě - "
"Možná, že ty si chceš jít sednout s nimi do stínu," řekl Alex prakticky kypící vzteky. "Ale celý svět se netočí jen kolem tebe Pierce. Někteří z nás s tím můžou mít problémy. Skutečný problémy. Přemýšlela jsi o tom někdy? "
"Jaké problémy?" zeptala jsem se. Konečně jsme se někam hnuli. Přemýšlela jsem o tom celé odpoledne. "Co ti kdy Seth Rector udělal Alexi?"
"Jen se od toho drž dál,"zamračil se na mě. "Nevíš, do čeho lezeš, věř mi."
"Hej vy tam!" Farah držíc zásobník s vysokými poháry na nás mávala z přední části řady."Jdete?"
"Uh,"řekla jsem a zamávala zpátky."Jo, vydrž."
Otočila jsem se zpátky k Alexovi. "Že nevím do čeho lezu?" zeptala jsem se ho."Děláš si ze mě legraci? Musím Ti připomínat, že jsem umřela? Takže ať už se děje mezi tebou a Sethem Rectorem cokoliv, opravdu pochybuji, že to může být horší jak tohle."
Kayliny oči byly obrovské."Mrtvá? Alexi, tohle jsi mi nikdy neřekl."
Alex na mě i nadále zlostně shlížel po dobu jednoho, dvou úderů srdce. Na vteřinu jsem si myslela, že by mi mohl skutečně říct pravdu. Viděla jsem jeho ohryzek pohybující se nahoru a dolů. Na čele a skráních se mu lesknul pot. Vypadal, že mi o tom chce říct…což by bylo vhodné, abych konečně něco věděla a mohla začít pracovat na řešení problému. Někteří lidé by nemuseli mou pomoc chtít…
Ale bohužel vše, co nakonec řekl bylo,"Do hajzlu. Chceš si vyrazit se svými novými přáteli s křídla A, Pierce? Pobav se. Kéž bys vybouchla. Já jdu odsud."
Pak se otočil a bez jediného slova odcházel přes parkoviště ke svému autu.
"Sakra," řekla Kayla, sledujíc ho, jak odchází. Otočila se a podívala na mě. "Všechny moje věci jsou stále ještě v jeho autě. Knížky a všechno."
"To je v pohodě,"řekla jsem jí."Jdi za ním."
Kayla zaváhala a podívala se přese mě k úžasně atraktivnímu stolu křídla A, kde se všichni pokoušeli získat svůj Gut Buster ze zásobníků, které jim přinesli Farah se Sethem.
"Já to nechápu,"řekla.
Povytáhla jsem obočí. "Nechápeš co?"
"Proč se zbavuješ svého vlastního bratrance kvůli posezení s nimi. Mají určitý druh mínění o lidech kteří…no, nejsou jako oni."
"Snažím se začít znova,"vysvětlovala jsem. " a jedna z částí toho je, nedopustit, aby se lidem, které miluji, dělo něco špatného."
"Aha,"řekla Kayla. Nevypadala, že by to pochopila. Ale to bylo v pořádku. Nikdo to nechápal, fakt.
"No, tak tedy hodně štěstí, s tím." Pak zavolala,"Alexi, počkej,"a vyrazila za ním. Povzdechla jsem si.
Pak jsem zvedla svou těžkou tašku a vyrazila na dlouhou procházku přes horkou pláž k piknikovým stolům.