kapitola 6

"No,a co Jeffrey…"nadhodila nazrzlá blondýnka.

"Už se chytil,"odpověděla Faye s úsměvem.

"Pracuju rychle Susan."

Susan se zasmála a nebývale vyvinutá hruď se jí přitom zatřásla tak,že Cassie byla přesvědčená,že pod meruňkovým svetrem už nic nemá.

"Pořád nechápu,co na Jeffreym Lovejoyovi vidíte,"zamračila se motorkářka.

"Ty nechápeš,co vidíme na jakýmkoli klukovi,Deborah.To je tvůj problém."sdělila jí Susan.

"A tvůj problém je,že pro samý kluky nevidíš nic jiného,"odsekla jí Deborah. "A Jeffrey je horší než většina z nich.Má víc zubů než mozkových buněk."

"Mě ale nezajímají jeho zuby,"podotkla Faye zamyšleně. "S kým si začneš ty,Susan"

"Já nevím.Mám hrozný problém se rozhodnout.Tak třeba Mark Flemming nebo Brant Hegerwood nebo David Downex - ten se mnou chodí na doučko z angličtiny a přes léto si vypracoval senzační tělo.A pak je tu vždycky Nick…"

Deborah zamručela. "Náš Nick?Ten by o tebe projevil zájem jedině,kdybys měla čtyři kola a spojku."

"A navíc je zadaný,"dodala Faye a její úsměv Cassie připomněl divokou kočku připravenou zaútočit.

"Vždyť jsi zrovna říkala,že chceš Jeffreyho - "

"Oba mají svoje plusy.Pro tvou informaci,Susan,Nick a já máme…dohodu.Takže hoď zpátečku a vyber si nějakého milého mimoně,jasný?"

Po chvilce napětí blondýnka pokrčila rameny. "V pohodě,beru si Davida Downeyho.Stejně jsem o Nicka nestála.Vypadá jako leguán."

Deborah zvedla hlavu. "Je to můj bratranec!"

"Ale stejně je to kus leguána.Na plese ve třeťáku mi dal pusu.Bylo to jako líbat ještěrku."

"Můžeme se vrátit k věci?"zarazila je Faye. "Koho máme na seznamu nepřátel?"

"Sally Waltmanovou,"odpověděla Susan pohotově. "Myslí si,že když je jednou předsedkyně třídy,může si na nás vyskakovat,a jestli jí přebereš Jeffreyho,vyletí z kůže."

"Sally…"zamyslela se Faye. "Jo,pro starou dobrou Sally budem muset přijít s něčím obzvlášť speciálním…Co se děje Deborah?"

Deborah ztuhla. Dívala se vzhůru na kopec směrem ke škole. "Poplach.Vetřelci,"ucedila. "Vlastně to vypadá na úplnou delegaci."

Cassie je taky zahlédla.Z hlavního vchodu vyšla skupinka kluků a děvčat a zamířila si to dolů z kopce.Cassie ucítila jiskřičku naděje.Možná,když se Faye a ty druhé dvě budou soustředit na ně,se jí podaří nenápadně proklouznout pryč.S rozbušeným srdcem sledovala,jak se přibližuje další hlouček studentů. Ramenatý kluk vpředu,který vypadal jako jejich vůdce promluvil.

"Hele Faye,v jídelně je narváno.Tak my si dáme oběd tady - je to v pohodě?"Jeho hlas zněl zezačátku bojovně,ale ke konci v něm zaznělo zaváhání a jeho oznámení se spíš změnilo v otázku.

Faye k němu beze spěchu zvedla hlavu a věnovala mu sladký,lenivý úsměv: "Ne,to teda není."Potom se obrátila a pokračovala v jídle.

"Jak to?"vyhrkl ten kluk a pořád se snažil mluvit drsně. "Loni jsi proti tomu nic neměla."

"Loni,"odpověděla Faye, "jsme byly mladší.Letos jsme v posledním ročníku - a jsme zlý.Tak zlý,jak se nám zamane."

Deborah a Susan se usmály.

Cassie zklamaně přešlápla.Stále se jí nenaskytla příhodná chvíle,kdy by se všechny tři podívaly jiným směrem,než kde se skrývala.Dělejte,otočte se,prosila je v duchu.Kluci a holky tam další minutu dvě postávali v hloučku a vyměňovali si naštvané pohledy.Nakonec se ale obrátili a vydali se zpátky ke škole - všichni až na jednu dívku.

"Ehm,Faye?Mám taky jít pryč?"zeptala se.Byla to hezká dívka s uzardělými tvářemi,která vypadala obzvlášť mladince a Cassie čekala,že ji Faye taky vyhodí jako ostatní,ale k jejímu překvapení Faye pozvedla obočí a vlídně poklepala rukou na odpočívadlo.

"Ale Kori,"řekla, "to se ví,že můžeš zůstat.Jen jsme si myslely,že obědváš v jídelně s přečistou princeznou a zbytkem svatoušků."

Kori si sedla. "Až moc svatouškovství může nudit,"poznamenala.

Faye naklonila hlavu na stranu a usmála se. "A já jsem si myslela,že jsi slaďounká malá puritánka.Jsem pěkná nána,"pochválila ji. "No,ty víš,že tě vždycky rády vidíme.Vždyť jsi skoro jedná z nás viď?"

Kori sklopila hlavu. "Za čtrnáct dní mi bude patnáct."

"No vida,"obrátila se Faye na své dvě kamarádky. "Už je skoro zralá.Jo,o čem jsme se to vlastně bavily?O té nové vyvražďovačce,že jo?"

"Přesně,"usmála se široce Deborah. "Jak tam ten chlápek seká lidi na cucky a dělá z nich přísady ve svým salátovým baru."

Susan si rozbalovala piškotovou buchtičku. "Proboha,Deborah,nech si to.Zvedá se mi z toho žaludek."

"A mně se zase zvedá žaludek z toho,jak se láduješ tady tímhle,"odsekla Deborah. "Věčně se tím cpeš a tuky si skladuješ tadyhle,"obrátila se na Kori a ukázala na Susanin hrudník. "Máš z nich dvě gigantický buchty.Kdyby zavřeli všechny krámy s cukrovím,bude mít nulky."

Faye předvedla svůj unylý,hrdelní smích a dokonce i Suzan se zachichotala.Kori se taky usmívala,ale vypadala nesvá.

"Kori.Snad se kvůli nám necítíš trapně?"vyhrkla Faye a rozevřela doširoka své zlaté oči.

"Ale prosím tě.Mě hned tak něco nerozháže,"ujistila ji Kori.

"No,s takovými bráchy,jako máš ty,mě to vůbec nepřekvapuje.Ale stejně,"pokračovala Faye, "víš,ty vypadáš tak mlaďounce,skoro…panensky.Ale to se mi asi jenom zdá viď?"

Kori se začervenala.Všechny tři holky z vyššího ročníku se na ni dívaly s významnými úsměvy.

"No,to víš…teda,jasně že se ti to jenom zdá…zas tak mladá nejsem…"Kori polkla a tvářila se zmateně. "Celý léto jsem chodila s Jimmym Vladkem,"dodala rychle.

"Tak to nám o tom povyprávěj,"zamumlala Faye.Kori vypadala čím dál zmateněji.

"Já…no…asi bych měla už jít.Máme teďka tělocvik a já musím jít až do Éčka.Tak zatím ahoj."Spěšně vstala a byla ta tam.

"Divný,zapomněla si tu oběd,"prohodila zamyšleně Faye a lehce se zamračila. "Co se dá dělat."Vytáhla z Koriina pytlíku s obědem balíček buchtiček s polevou a hodila je Suzan,která se zahihňala.

Za to Deborah se tvářila zamračeně. "To bylo pěkně hloupý,Faye.Ještě ji budem potřebovat - už za dva týdny.Nezapomeň,že máme jedno místo volný a jednoho uchazeče."

"To je fakt,"přikývla Faye. "No co,však já jí to vynahradím.Nelam si s tím hlavu.Až přijde ta pravá chvíle,bude na naší straně."

"Asi bysme už taky měly hodit kostrou,"usoudila Suzan a Cassie ve svém úkrytu pod skálou ulehčeně zavřela oči. "Musím se vydrápat až do třetího patra na algebru."

"To by ti mohlo zabrat pár hodin,"rýpla si Deborah škodolibě. "Ale zatím se nikam nežeň.Máme další návštěvu."

Faye si podrážděně povzdechla a ani se neotočila.

"Kdo to zase je?Co musí člověk udělat,aby tady měl chvilku klidu?"

"Jde k nám samotná slečna Sally,předsedkyně třídy.A vzteky jí jde pára z uší."

Fayin otrávený výraz byl v tu ránu ten tam a změnil se v něco daleko půvabnějšího a nesrovnatelně nebezpečnějšího.Seděla dál zády ke škole,usmívala se a protahovala si dlouhé prsty s červenými nehty,jako když si kočka protahuje drápky. "A to jsem si myslela,že dneska bude nuda,"zamumlala a mlaskla jazykem. "Jak je vidět,člověk nikdy neví,co přijde.Ale,ale,nazdárek Sally,"řekla nahlas,jediným plynulým pohybem vstala a obrátila se. "To je aspoň milý překvapení.Jak sis užila prázdniny?"

"Nech si to,Faye,"zarazila ji dívka,která právě rázně sešla po schodech.Byla dobře o hlavu menší než Faye a měla útlejší postavu,ale její paže a nohy vypadaly silně a pěsti měla zaťaté,jako by se připravovala na fyzický souboj. "Nepřišla jsem si poklábosit."

"Ale když my jsme si spolu tak dlouho pořádně nepopovídaly…Udělala sis něco s vlasy?Vypadají opravdu - pozoruhodně."

Cassie se podívala na Sallyinin účes.Měl rezavý odstín a její vlasy vypadaly nakadeřené a přeondulované.Když Sally ublíženě zvedla ruku a dotkla se jich,Cassie div že se nedala tiše do smíchu - kdyby celá situace nebyla tak strašná.

"A nepřišla jsem s tebou probírat ani svoje vlasy!"odsekla Sally.Měla pronikavý hlas,který se s každou pronesenou větou zvyšoval. "Přišla jsem si promluvit o Jeffreym.Nech ho na pokoji!"

Faye se pomaličku usmála. "Pročpak?"zamumlala a její hlas se oproti Sallyinu hlasu zdál čím dál hlubší a smyslnější. "Bojíš se,co by mohl províst,když ho nebudeš držet za ručičku?"

"Nemá o tebe zájem!"

"Tohle ti řekl?Hm.Dneska ráno to vypadalo,že zájem má.V sobotu večer jdem na rande."

"Protože ho k tomu nutíš!"

"Já,že ho nutím?Tím chceš říct,že velkej kluk,jako je Jeffrey nedokáže říct ne,když chce?"Faye potřásla hlavou. "A proč tady vlastně není,aby mi to řekl sám?Něco ti povím,Sally,"dodala a její hlas nabral důvěrný tón. "Dnes ráno se zrovna moc nebránil.Ani omylem."

Sally napřáhla ruku,jako by vyšší dívku chtěla udeřit,ale neudělala to. "Myslíš si,že můžeš všechno Faye - ty a zbytek Klubu!No,tak přišel čas,aby ti někdo ukázal,že jsi na omylu!Je nás víc - o dost víc - a začíná nás unavovat,jak si s námi zahráváte.Je načase,aby se vám někdo postavil."

"Tak tohle máš v plánu?"prohodila Faye přívětivě.Sally kolem ní procházela jako buldok,který číhá na příležitost zaútočit,až se ocitla na okraji odpočívadla zády ke schodům dolů.

"Ano!"vyhrkla Sally vzdorně.

"Hm,divný,"zamumlala Faye, "protože to půjde těžko,když budeš ležet na zádech jako placka."Při těch posledních slovech cvrnkla dlouhými červenými nehty Sally do tváře.Vlastně se její kůže ani nedotkla.Cassie,která všechno pozorně sledovala,protože čekala na příležitost k úniku,by to odpřísáhla.Jenže ono to vypadalo,jako by do Sally něco opravdu vrazilo.Cosi neviditelného a těžkého.Dívčino útlé tělo sebou trhlo dozadu a Sally začala horečnatě balancovat na kraji odpočívadla.Divoce zamávala rukama,vteřinu,která se zdála být nekonečná,vrávorala a pak spadla dozadu.Cassie si později nedokázala vybavit,co se stalo potom.V jednu chvíli se schovávala za skálou,skrčená v bezpečí,a v další se padající dívce vrhla do cesty a strhla ji stranou do trávy.Cassie na okamžik napadlo,že se obě skutálí až k úpatí kopce,ale z nějakého důvodu se to nestalo.Skončily na hromadě a Cassie se ocitla dole.

"Pusť mě!Roztrhlas mi triko,"zaječel pronikavý hlas a Sally se jí bezohledně opřela pěstí do bránice,když se zvedala na nohy.Cassie na ni zírala s pusou otevřenou dokořán.A co takhle poděkovat?

"A co se tebe týká,Faye Chamberlainová - pokusila ses mě zabít!Ale já tě dostanu,to ti slibuju!"

"Nápodobně Sally,"odvětila Faye s úsměvem,ve kterém už ale nebylo ani stopy po malátnosti.Zdálo se,že pod svou nenucenou maskou skřípe zuby.

"To ti slibuju,"zopakovala vztekle Sally. "Jen aby jednoho dne nenašli pod schody s přeraženým krkem tebe."A po těchto slovech se rázným krokem vydala k odpočívadlu a vzhůru po schodech a dupala přitom tak rázně,jako by si místo schodů pod nohama představovala Fayin obličej.Neotočila se,ani nevzala na vědomí Cassiinu existenci.Cassie se pomalu postavila a podívala se dolů na dlouhé točité řady schodů,které vedly k úpatí kopce.Došlo jí,že nic jiného ani udělat nemohla.Sally by měla štěstí,kdyby skončila jen s přeraženým krkem,než by dopadla až dolů.Ale teď…

Otočila se a podívala se do tváří dívek nad ní.Stály tam s nedbalou,přirozenou elegancí,ale za tímto klidným zevnějškem se skrývala krutost.Cassie to uhodla podle zlomyslné temnoty v očích Deborah a v poťouchlém úsměšku Sazuniných rtů.Ovšem nejpatrnější to bylo u Faye.Jako by mimochodem ji napadlo,že tohle jsou nejspíš ty nejkrásnější dívky,jaké kdy viděla.Nebylo to jen tím,že všechny měly dokonalou pleť bez jediné stopy bez pubertálních vad.Nebylo to jejich nádhernými vlasy:černými neupravenými kadeřemi Deborah,Fayinou havraní hřívou a Zuzaninou záplavou rudého zlata.Nezpůsobila to ani jejich rozdílnost,každá představovala výrazný typ,který půvab ostatních zastiňoval.Bylo to něco jiného,něco,co vycházelo z jejich nitra.Jakési sebevědomí a pýcha,které by neměla mít žádná šestnáctka ani sedmnáctka.Vyzařovala z nich vnitřní síla,energie.Moc.

Děsilo ji to.

"To se podívejme,co to tady máme?"poznamenala Faye hrdelním hlasem. "Špicl?Nebo malá bílá myška?"

Uteč,napadlo Cassie,ale její nohy se odmítaly pohnout.

"Viděla jsem ji dneska ráno,"ozvala se Deborah. "Poflakovala se u kol a zírala na mě."

"Jo,já jsem si jí všimla ještě předtím,Debby,"řekla Faye. "Viděla jsem ji minulý týden v čísle dvanáct.Je to naše sousedka."

"Chceš říct,že je - "Suzan se zarazila.

"Jo."

"Ať si je,kdo chce,už teď je to mrtvý maso,"prohlásila Deborah.Její drobná tvář byla zkřivená úšklebkem.

"Ne tak rychle,"zavrněla Faye. "I taková myš se může hodit.Jen tak mimochodem,jak dlouho ses tam schovávala?"

Na to existovala jediná odpověď a Cassie se kousla do jazyka,aby ji neřekla nahlas.Tohle nebyl správný čas na zdrcující vtipné poznámky.Ale nakonec to vzdala,protože to byla pravda a protože ji nic jiného nenapadlo.

"Dost dlouho,"odpověděla a zničeně zavřela oči.

Faye pomalu sešla dolů a postavila se před ní. "To vždycky posloucháš soukromý rozhovory jiných lidí?"

"Seděla jsem tu předtím,než jste přišly vy,"odpověděla Cassie tak odvážně,jak to jen dokázala.Kdyby ji tak Faye přestala provrtávat pohledem!Její medově zbarvené oči jako by plály tajuplným,nadpřirozeným světlem,které se na Cassie zaměřilo jako laserový paprsek,ochromovalo její vůli a způsobovalo,že ji začínaly opouštět síly.Jako by Faye chtěla,aby něco udělala - nebo od ní něco chtěla.Cassie si připadala tak zmatená - tak rozhozená a tak slabá…Vtom zničehonic pocítila vlnu síly,která jako by jí proudila do těla od chodidel.Nebo spíš ze země pod nimi,z rudé novoanglické žuly,kterou předtím cítila vřít životem.Opět získala rovnováhu,postavila se zpříma a narovnala záda.Zvedla bradu a pohlédla neústupně do těch zlatavých očí.

"Byla jsem tu první,"nedala se.

"Výborně,"zamumlala Faye a v očích se jí mihl zvláštní výraz.Pak otočila hlavu. "Má v batohu něco zajímavého?"

Cassie ke svému rozhořčení sledovala,jak se jí Deborah hrabe v batohu a vyhazuje její věci jednu po druhé ven. "Nic moc,"prohodila motorkářka a hodila batoh na zem tak,že se zbytek věcí vysypal dolů po stráni.

"Tak fajn,"Faye se znovu usmívala.Byl to zvlášť nepříjemný úsměv,při kterém se jí rty zkroutily do krutého úsměšku. "Asi jsi měla předtím pravdu,Deborah.Je mrtvý maso."Podívala se na Cassie. "Seš tu nová a tak nejspíš nechápeš,jakou chybu jsi právě udělala.A já tu nemám čas postávat a vysvětlovat ti to.Však ty na to přijdeš.Už brzo - Cassie."

Natáhla ruku a chytla Cassie pod bradou dlouhými prsty s rudými nehty.Cassie chtěla ucuknout,ale svaly jí nechtěly poslouchat.Cítila ve Fayiných prstech sílu a tvrdost dlouhých,lehce zahnutých nehtů.Jako spáry,pomyslela si.Spáry dravého ptáka.Poprvé si všimla hvězdy uvnitř rudého kamene,který Faye měla zavěšený na krku.Připomínal hvězdný safír.Hvězda se zaleskla ve slunečních paprscích a Cassie se přistihla,že od ní nedokáže odtrhnout oči.

Faye se zničehonic rozesmála a pustila ji.

"Jdem,"zavelela ostatním dvěma dívkám.Trojice se otočila a vydala se po schodech vzhůru.Z Cassiných plic se vyhrnul vzduch,jako by byla nafukovací balón,který někdo propíchl.Ve skrytu duše byla celá roztřesená.To bylo…Bylo to úplně…

Vzpamatuj se!

Je to jenom šéfka gangu puberťaček,říkala si.Aspoň přišla na kloub tomu záhadnému Klubu.Je to gang.Už předtím o podobných věcech slyšela,i když se s nimi na škole nikdy nesetkala.Stačí,když je necháš na pokoji a nebudeš se jim plést do cesty,a nic se ti nestane.Jenže tahle útěcha v její mysli vyzněla naprázdno.Fayina závěrečná slova zněla jako hrozba.Ale hrozba čeho?

***

Když se Cassie odpoledne vrátila domů,mamka nebyla nikde v přízemí k zastižení.Obcházela jeden pokoj za druhým a volala ji,až se nakonec na schodišti objevila babička.Z výrazu v její tváři se Cassie nervózně sevřel žaludek.

"Co se stalo?Kde je máma?"

"Je nahoře u sebe v pokoji.Necítila se dobře.Ale nemusíš si dělat starosti…"

Cassie se hnala po rozvrzaných schodech vzhůru do zeleného pokoje.Mamka ležela na ohromné posteli s nebesy.Oči měla zavřené,tvář pobledlou a lehce zpocenou.

"Mami?"

Velké černé oči se otevřely.Mamka polkla a s námahou se usmála. "Myslím,že na mě jde chřipka,"uklidňovala ji a její hlas zněl slabě,jako by přicházel z dálky.Byl výmluvný stejně jako její bledá tvář. "Den dva a budu v pořádku,zlatíčko.Jak to šlo ve škole?"

Cassiino svědomí svádělo boj s touhou říct o svém trápení každému,kdo se jí připlete do cesty.Mamka se krátce nadechla a zavřela oči,jako by jí světlo působilo bolest.Svědomí zvítězilo.Cassie zaťala nehty do dlaní a odpověděla klidným hlasem. "Jo,šlo to."

"Seznámila ses s někým zajímavým?"

"No,dalo by se to tak říct."

Nechtěla dělat starosti ani babičce.Jenže když se jí babička u večeře zeptala,proč je tak zamlklá,odpověď jako by jí sama vyklouzla z pusy.

Ve škole jsem potkala jednu holku - jmenuje se Faye - a je příšerná.Úplný Attila,Bič Boží v sukních.A hned první den se mi podařilo ji proti sobě poštvat…"Vylíšila babičce celý příběh.Na konci se babička zadívala do krbu,jako kdyby se nad něčím zahloubala.

"To se spraví,Cassie,"uklidňovala ji.

Ale co když ne?napadlo Cassie. "No,určitě ano."odpověděla.

Potom babička udělala něco nečekaného.Rozhlédla se,jako by se ujišťovala,že je nikdo neposlouchá,a naklonila se vpřed. "Ne,myslím to vážně Cassie.Vím to.Uvidíš,že máš jistou - zvláštní výhodu.Něco velmi neobyčejného…"Jeji hlas přešel v šepot.

Cassie se také předklonila. "A co to je?"

Babička otevřela pusu,pak její pohled sklouzl pryč.V ohni zapraskalo a ona pohrabáčem strčila do hořícího dřeva.

"Co,babičko?"

"Brzy na to přijdeš."

Cassie tím vyvedla z míry.Bylo to podruhé za ten den,co ta slova slyšela. "Babičko - "

"Tak za prvé,máš chytrou hlavu,"prohlásila babička energicky. "A k ní pár dobrých nohou,to za druhé.Na,vezmi ten vývar mamince nahoru.Celý den nejedla."Tu noc Cassie nezamhouřila oko.Buď nemohla usnout samotným strachem,takže daleko víc vnímala skřípání,lomození,prostě zvuky starého domu,kterých si předtím nevšímala,nebo tu noc byl hluk silnější.Nevěděla,co z toho je ten pravý důvod,proč nemůže spát,a ani jí na tom nezáleželo:stále usínala a pak se s trhnutím probouzela.Pokaždé přitom natáhla ruku pod polštář,aby se dotkla úlomku chalcedonu.Kdyby tak dokázala usnout…a mohla snít o tom klukovi…

Ale vtom ji něco napadlo a prudce se posadila na posteli.Pak vstala,bosýma nohama přešla po tvrdých prknech na podlaze a rozepnula zip batohu.Vytahovala věci,co posbírala rozházené na kopce,každou zvlášť,jednu tužku za druhou,knihu po knize.Nakonec se podívala na všechny věci vyskládané na pokrývce.Tak v tom se nepletla.V první chvíli jí to nedošlo,příliš si lámala hlavu Fayinou výhružkou,jenže teď viděla,že báseň,kterou ráno napsala a pak ve vzteku zmuchlala je pryč.