kapitola 12

MÝTUS: Upíři se dokážou libovolně proměňovat v netopýry.

 

SKUTEČNOST: Kdo by se chtěl měnit v obřího netopýra?Počkejte,na tohle neodpovídejte

 

 

 

 

12

 

 

 

Probouzí mě zvonění mobilu.Kdo mě pro všechno na světě může volat před odchodem do školy?Před osprchováním a šálkem kávy?Zvedám telefon dříve,než ho matka nebo otec přiběhnou vypnout.Pořídili mi mobil teprve k mým šestnáctým narozeninám a v podstatě jen proto,že byli vyřazeni z používání pevné linky od mých dvanácti roků,kdy jsem objevila možnosti telefonu.Musím to rozebírat?Jsem přece teenager.

 

"Halo?"

 

"Holka,zase jsi mi zapomněla zavolat!"Je to Lorelai.Tak tahle roztleskávačka je fakt neodbytná,pokud jde o čenichání ve vztazích jiných lidí.

 

"Promiň.Úplně jsem zapomněla.Ale upřímně řečeno,není co hlásit.Celou dobu u nás si povídal s rodiči."

 

"Ne."

 

Připadá mi ten zvuk horší,než je? "Přinesl kytku."Pomíjím zmínku o tom,že ji dal mojí mámě.

 

"Tak to je něco.Ale podle toho,co říkáš,se určitě choval divně."

 

Podezírá Aubreyho snad i ona,že je gay?Je to snad jasné každému kromě mne?A možná Raven. "Divně?"

 

"V tomto stadiu vztahu,"vysvětluje Lorelai tak trpělivě,jako by mi bylo jenom dvanáct a právě jsem začala randit(pouze poloviční pravda,jelikož jsem už měla několik rande,ale je mi o hodně víc než dvanáct), "by tě měl zahrnovat pozorností.Pochlebování rodičům přichází teprve tak v páté fázi.Formálně by se s nimi ještě vůbec neměl setkat."

 

"Aha."Přemýšlím,kolik těch fází je.Zeptala bych se,ale nechci,aby si myslela,že jsem totálně neinformovaná.

 

"V úterý se na něho pro tebe zaměřím.Uvidíme,jestli něco zjistím.Možná se dostává z puberty o něco pomaleji.Nebo je oddaný…"

 

"Řekl,že nemá holku."

 

Lorelai pohrdlivě frkne. "Znám kluky,kteří lžou."

 

"Pravda."A vsadím se,že ona lže také.Vychytralá,drzá,budoucí upírská roztleskávačka.To jsou fakta.

 

"Musím se balit do školy.Uvidíme se v úterý."

 

"Jasně.Díky.Za zájem.A tak.Ahoj!"Asi jí odpustím to ranní probuzení.Vždyť mi poskytla příležitost použít její roztleskávačské knot-how,pokud jde o kluky.

 

Víte,nemyslím si,že jsem opravdu někdy vůbec byla v první fázi nějakého vztahu,natož v páté.A také si nevzpomínám,že by mě někdo zahrnoval pozorností.Bobby Wilson mi jednou dal květiny,ale jsem si jistá,že to byl nápad jeho matky.

 

Vylézám z postele a připravuju se do školy.Sereně jsem podala zprávu o fiasku večeře s Aubreyem ještě v noci(jí jsem nezapomněla zavolat),takže ranní jízda probíhá poměrně klidně.V pondělí jsme obvykle obě v útlumu.Serena má dokonce jedno speciální CD,které přehrává na začátku každého týdne.Jsou na něm písně jako Nemám rád pondělky od Boba Geldofa.Ani jsem nevěděla,že Geldof také zpívá.Teď je něco jako aktivista,ale myslím,že se proslavil hlavně v osmdesátých letech.

 

Zdá se,že dneska mají modré pondělí i učitelé.Madam Tillyová nám zadává pouze čtení nějaké francouzské poezie(ubrečená milostná záležitost,pokud mohu soudit)a pan Jackson řve v chemii jenom jednou(normálně vybuchne minimálně pětkrát),když se Timovi podaří něco zapálit.Takže v tomhle případě je jeho vztek odůvodněný.

 

Při obědě se u nás zastavuje Georg.Nabízím mu židli a oficiálně ho představuju Sereně.Je docela veselý.Asi se nemusí vypořádávat s žádnými existenčními problémy,jako jsou úvahy,jestli je vaše potenciální láska gay a podobně.

 

"Jak se ti líbilo pletení košíků?"ptá se ho Serena.

 

Chvíli na ni nechápavě hledí,což mě nepřekvapuje,jelikož jsem se mu nezmínila o změněné náplni kurzů v muzeu.

 

"Bylo to vlastně o historii pletení z proutí,"zasahuji. "Ve čtvrtek jsme nevyráběli žádné koše nebo něco takového."Kopnu ho pod stolem.

 

"Ach,ano,"vyhrkne Georg. "Takové věci o různých druzích materiálů a podobně.Docela nuda."

 

"Umím si představit,"říká Serena. "Jsem ráda,že moji rodiče mě nenutí chodit na takové akce."

 

Georgovi zajiskří oči a já v duchu vzdychnu.Začínám rozeznávat ten pohled.Když jsem ho viděla naposled,tak přesvědčil Lorelai,že roztleskávačky existovaly už ve starověkém Římě.

 

"Tento týden by to mělo být zajímavější.Slyšel jsem,že v úterý se koná přednáška o dostaveníčkových rituálech Pygmejů.A ve čtvrtek to bude přímo bomba:historie chovu vepřů ve státech na Středozápadě."

 

Málem se dusím smíchem.Kam na tohle chodí?Je to skvělé.Musím ho jednoho dne postavit proti strýci Mortymu.

 

Serena to baští. "A to jsem si myslela,že nejhorší je chemie.Je mi vás fakt líto."

 

Georg se usmívá a lišácky na mě mrkne.Ten mizera.S ním bych poker nikdy nehrála.Pravděpodobně by měl kamennou tvář i s rukou plnou es.Kruci,jak ho znám,asi by měl v ruce pět es a pro každý případ i výbornou výmluvu,jak se tam ocitly,kdybyste ho přistihli při podvodu.

 

Serena sní ještě několik soust ze svého salátu,a když si myslí,že se nedívám,krade mi hranolky.Georg vypráví historku o tom,jak jednou nechtěně oholil obočí(pouze levé)jednomu z dalších kluků v pěstounské péči.Vtom Serena dostává skvělý nápad.Poznám to,protože najednou poklepává ukazováčkem na stůl a začíná se vrtět na židli.To je její signál ach-pospěš-si-a-zmlkni-ať-ti-můžu-říct-co-mě-právě-napadlo.Je příliš dobře vychovaná,aby mu skočila do řeči,ale Georg zřejmě přijímá tento signál,protože si opravdu pospíší s dokončením příběhu.

 

"Mám úžasný nápad,"oznamuje Serena.

 

"Na holení obočí?"ptá se Georg.

 

"Ne,"odsekne Serena a obrací oči v sloup. "Pro vás."To umlčí jak Georga,tak i mě.Předkláním se.Copak asi vytáhne z rukávu?Sereniny úžasné nápady obecně spadají do dvou kategorií:něco,co zní sice jako bezvadný nápad,ale dostane mě do spousty problémů,nebo něco,co zní jako děsivý nápad,který mě pravděpodobně dostane do problémů,ale nakonec dopadne dobře.

 

"Nathan se ten večer u něho zmínil,že bychom si občas mohli někam vyrazit a něco podniknout.Pomyslela jsem si,že je trochu divné,abychom si vyrazili ve třech.Však víte,ve třech je vždycky někdo navíc.Takže teď mě napadlo,že by s námi mohl vyrazit i Georg!"

 

Nejsem si jistá,do které z těch dvou kategorií tohle spadá.Zní to sice docela nezáludně,ale jaksi mám neblahou předtuchu,že se v tom pro mě určitě skrývá nějaký problém.Ale možná je to jenom Serenin nesmělý pokus,jak Georga někam pozvat.Vždyť už svým způsobem naznačila,že ho považuje za milého kluka a že ten sportovec,po kterém nedávno tolik jela,byl naprosto k ničemu(fakt velké překvapení).

 

A tak říkám: "Jasně,co myslíš ty,Georgu?"

 

Chvilku se tváří jako králík zahnaný do kouta,pak napřímí ramena a odpoví: "Proč ne."Cha.Statečný chlapík.

 

"Bezva,"pokyvuje Serena. "Zařídím to.Bude to bezva!"

 

Georg se tváří,jako by měl jisté pochybnosti,ale potom se pouští do další historky o tom,jak se v páté třídě omylem přilepil k lavici a zanedlouho se chechtáme tak,že na celou tu záležitost zapomínám.

 

Nicméně Serenina mysl funguje jako železná past,takže ta nezapomíná vůbec.Tlačí Nathana ke zdi hned,jakmile dorazíme na hodinu angličtiny.Přísahám,vytáhněte tuhle holku z gotik stylu a hned zjistíte,že je to skutečná dračice.

 

"Poslyš,Nathane,"říká a tváří se upejpavě(což v tričku s hlubokým výstřihem a džínsech působím mnohem lépe,než v gotickém ohozu to vám povím). "Vzpomínáš,co jsi říkal ten večer u tebe?O tom,že bychom si mohli všichni vyrazit a něco podniknout?"

 

"No a?"

 

"Myslela jsem,že bychom to mohli uskutečnit tento pátek.Ty,já,Mina a náš kamarád Georg."

 

"Jasně,"říká Nathan. "Zní to dobře.Mám dojem,že Jill Masonová pořádá nějakou menší neformální párty.Můžeme se tam zajít podívat a potom se stáhnout ke mně.Vyhovuje vám to?"Přelétne pohledem ze mě na Serenu a zase zpátky.

 

"Perfektně,"odpovídáme jednohlasně.Směje se.

 

"Vždy spolu,nikdy odděleně.Serena-Mina!"

 

Kdybych byla věděla,jak snadné je proniknout do vnitřního kruhu kolem Nathana,byla bych to zkusila už před mnoha roky,Zjevně stačilo jenom se zeptat.Kdo to mohl tušit?Moje úvahy přerušuje slečna Pisklounová,která vplouvá do učebny.Dneska je převlečená za netopýra,asi kvůli tomu praštěnému mýtu,že upíři se proměňují v netopýry.Není divu,ona je taky dost praštěná.

 

Teď vám však nabídnu opravdového sólokapra.Hned v první upírské lekci jsem se dozvěděla,že změna podoby je možná,i když její provedení nezvládá úplně každý upír.

 

Nicméně je tu takový menší zádrhel zvaný zachování hmoty.Něco tak velkého jako člověk se nemůže proměnit v něco tak malého jako netopýr.Je pravda,že byste se mohli změnit v monstrózního netopýra,ale to by bylo poněkud podezřelé.A musíte to roky nacvičovat,než to dokážete dělat správně - ne že bych někdy,pokud se stanu upírkou,zkoušela podobu netopýra.To tedy ne.Mnohem raději bych se změnila v něco méně přelétavého a navíc podobného myši.Vážím i v mokrém oblečení padesát kilogramů,takže se domnívám,že bych se snadno mohla změnit na:

 

a)hezkého velkého psa,jako jsou německý ovčák nebo rotvajler,a terorizovat pitomou kočku paní Finchové tak,aby přestala používat náš trávník jako svůj privátní kočičí záchod,nebo

 

b)nějaké zvíře chované v ZOO,takže bych mohla v noci proklouznout do zvířecích klecí nebo terárií s plazy a zjistit,co se tam opravdu děje,případně

 

c)ve školního maskota(Jimmyho IV.,nemotorného buldoka s hodně páchnoucím dechem)a vplížit se do chlapecké šatny.I když jsem slyšela,že to tam prý taky pořádně smrdí.Po chipsech Doritos a cvičebních ponožkách.

 

 

Takže slečna Pisklounová chvíli poletuje po učebně a třepotá křídly,než se snese na katedru.Doslova.Sedí na jednom konci,jako by měla každou minutu vzlétnout.Napadá mě,co by si tak pomyslel ředitel Harvey,kdyby teď vešel dovnitř.

 

"Přemýšlela jsem,že dneska bychom mohli přistoupit k hlasitému čtení,"oznamuje pištivým hlasem.Asi se snaží znít jako netopýr. "Mino,Nathane,co kdybyste začali vy dva?Procvičíte se tak na svůj projekt."

 

Víte,je mi jedno,jak moc je slečna Pisklounová potrhlá.Miluju ji.

 

Oba zvedáme svoje výtisky Draculy a sedáme si na židle před celou třídu.Slečna Pisklounová nenechává studenty číst v lavicích.Domnívá se,že když jste vpředu,ostatní vám věnují větší pozornost.Smůla pro vás,jestli nejste zrovna jevištní typ a máte trému.Naštěstí já se dokážu zesměšnit bez problémů,i když doufám,že dneska se mi to před Nathanem nestane.Klíč spočívá v míře angažovanosti.Když nepodáváte dostatečný výkon,potom rozhodně působíte jako idiot.Ale když se tomu cele odevzdáte,přinejmenším budíte dojem,že jste odhodlaní to dokázat,a nikdo nesežral veškerou moudrost světa.

 

Slečna Pisklounová nasazuje na moji hlavu starodávný zaprášený klobouk s obrovským ptačím pérem a na Nathanovu plstěný pánský klobouk.Asi aby nás dostala do patřičné nálady nebo tak něco.Tím letí celá věc s nedělej-ze-sebe-pitomce oknem.V kloboucích vypadám naprosto příšerně.Nemám správný tvar lebky či co.

 

"Tak,třído,"říká zvesela, "nepochybuji,že v současné době už víte,že kniha je v podstatě sestavená z deníkových zápisků a korespondence.Je to epistolární román.A pokud ne,pak jste hodně pozadu."Hrozí prstem obecně na celou třídu a několik lidé se směje.Pravděpodobně ti,kteří nemají potuchy,o čem slečna Pisklounová mluví. "Mina nyní přečte jeden z deníkových záznamů doktora Sewarda,v němž podává zprávu o stavu Miny Harkerové.Nathan přečte Jonathanův dopis."

 

Podává mi svůj výtisk Drakuly.Kniha je otevřená na stránce hodně ke konci.Podívám se koutkem oka na Nathana,než začnu číst.Jasně že on vypadá dobře i v tom děsném klobouku.

 

Označená pasáž začíná zhruba v polovině zápisu doktora Sewarda,těsně po tom,kdy Van Helsing požádá Minu,aby vysvětlila,co se jí stalo.

 

Čtu: "Vypila jsem uspávací nápoj,jenž jste mi laskavě připravil,ale ten dlouho nezabíral.Jako bych byla ještě bdělejší a mou mysl začaly plnit myriády strašlivých představ - všechny pojené se smrtí a upíry;s krví,bolestí a soužením."

 

Takhle mluví pouze v knihách.Myslím ty myriády.No tak.Kdo používá takový výraz?Text pokračuje líčením,jak hrabě přichází navštívit Minu v jejím apatickém stavu.Slečna Pisklounová mezitím všechno přehrává,dokonce i to,jak hrabě vstupuje do pokoje v podobě strašidelné mlhy(což je naprostá fikce.Podobně jako s tou přeměnou v netopýra,upíři se nemohou zcela rozmělnit a ukazovat se jako nějaký druh počasí.)Když dospěju k části,kdy hrabě kouše Minu do krku,tak se napnu a čekám,že se slečna Pisklounová na mě vrhne.naštěstí to neudělá,napadá mě,že by to mohlo být v rozporu s nějakým školním předpisem.Tedy to kousání studentů.

 

"Cítila jsem,jak ze mě vyprchává síla a byla jsem napůl v bezvědomí.Jak dlouho to trvalo,nevím,ale zřejmě uplynula hodně dlouhá doba,než ode mě odtáhl svá páchnoucí,odporná,rozšklebená ústa.Viděla jsem,jak z nich skapává čerstvá krev!"

 

Vím,že je to gotický román a tak,ale proboha.Být napůl bezvědomá?To je jako být napůl těhotnáí?Myslím,že to není možné.

 

"Potom na mě výsměšně promluvil: ,Tak vy jste podobně jako ostatní použila svůj rozum proti mému.Pomáháte těm mužům,aby mě lovili a mařili moje plány!Nyní už víte,a oni částečně také,a zanedlouho budete vědět všechno,co znamená,když mi někdo zkříží cestu.Měli se držet i se svou energií blíž k domovu.Zatímco používali svou chytrost proti mně - proti mně,jenž velí rárodům,intrikuje a bojuje za ně stovky let před jejich zrozením - , tak já chystal protiopatření.A vy,jejich nejmilovanější,jste nyní mou,tělem mého těla,krev mojí krve,rod mého rodu;budete na nějakou dobu můj hojný vinný lis,než se stanete mou společnicí a pomocníkem.""

 

Tak tohle má hodně daleko k pravdě.

 

a)Upíři nikdy nepracovali pro lidstvo(alespoň ne podle dějin,která nám Vlkobabička přednášela a jí důvěřuji víc,než nějakému starému,dávno zemřelému chlápkovi).

 

b)Nikdy nepletichaří proti lidem.(Tím chci říct,že nebýt lidí,tak by přece nemohli existovat,protože nemohou mít děti.Noví upíři musejí odněkud přicházet.)

 

c)Snaží se vyhnout tomu,aby lidé o nich vůbec věděli.(Přece o tom nebudou přednášet monology.)

 

svým způsobem jsem z celé té pasáže otrávená,zejména zmínkou o páchnoucích ústech.(Všichni v mé rodině si čistí zuby nejméně dvakrát denně,takže díky.)Ale snažím se to nedat najevo.Slečna Pisklounová mi konečně dává pokyn k ukončení čtení a já s úlevou poslechnu.Nemůžu pochopit tuhle antiupírskou propagandu.No dobře,ano,určitě se najdou upíři,kteří občas zneužijí lidstvo(jako například upírka,která proměnila strýce Mortyho),ale my takoví nejsme.Chci říct,že ne všichni upíři jsou zlí,mají smrdutý dech a páchnou krví.Někteří jsou dokonce velmi přitažliví.Podívejte se na Aubreyho,ten bude proklatě hezkým upírem.

 

Nathan čte pasáž,v níž Jonathan reaguje na Draculův útok na Minu.Opravdu se do toho vžívá a jeho hlas zní střídavě rozervaně a zlovšstně.Přistihuju se při přání,abych to opravdu byla já,o kom mluví,i když současně si přeju,aby nemusel upíry proklínat a tak.Jaksi mě zraňuje,když to říká.Co by si pomyslel,kdybych prošla proměnou?Ne že bych mu to někdy řekla.

 

Ale safra je tak rozkošný.Holky visí na každém jeho slovu.Slečna Pisklounová by měla nechat číst pouze jeho.To by přinejmenším dávaly pozor všechny studentky ve třídě.Možná je v té knize i pasáž,v níž si Jonathan s Minou vyznávají lásku.Hm,to by mohla být skvělá součást našeho projektu.