Bonus - Sethova přeměna - 1. část
02.03.2012 08:30
Pohled Setha:
Poslední dobou se tu děje něco zvláštního. Sam k sobě přetáhl i Jacoba. Znám jeho názory na Sama, a co mě udivuje nejvíc, je, že se od něj nehne už ani na krok. Sam je jako jeho matka. Vodí ho do školy, a ze školy, odpoledne spolu s dalšími běhají po rezervaci a večer ho doprovází domů. Embry, Jared, Quil a Paul to samé. Kolik lidí bude ještě jeho obětí? Nechci přijít o další kamarády. Jake byl pro mě jako bratr a teď nemám skoro nikoho. Táta umřel, máma furt jen pracuje a Leah brblá a brblá. Od té doby co jí opustil Sam, s ní není řeč. Naštěstí je teď víkend a nejsem nucen vídat ty kluky před školou. Rozhodl jsem se, že si ještě zdřímnu. Aspoň nebudu muset myslet.
***
Ze spaní mě vytrhl dutý zvuk. Po chvíli mi došlo, že Leah buší do stěny mého pokoje.
"Co je, Leo?" zařval jsem na ni. Takhle mě probudit. A to se mi zdál tak krásný sen!
"Chrápeš, Seťulíne! Strašně chrápeš. Hlasitěji než Sam."
Cože? Jak mi to řekla? Seťulíne? Takhle mi říkala, když jsem chodil do školky mezi smrčky. To víte, školka v rezervaci. Strašně tuhle přezdívku nesnáším. Jak by se jí asi líbilo, kdybych jí řekl Líhoučku? Asi tak jako mě se líbí Seťousek, nebo Seťulín.
"Seťulíne, máš dole snídani," oznámila mi Leah a opět si neodpustila tu přezdívku.
"Díky, Líhoučku," řekl jsem škodolibým hlasem. Jsem zvědavej, jak bude reagovat.
"Jak že jsi mi to řekl?" zaječela na mě, až se klepaly okenní tabulky. Docela se bojím, aby nevypadly.
"Hmm, myslíš Líhoučku?" zasmál jsem se.
"Takhle už mi nikdy neříkej!" Teď už stála u mě v pokoji se vztyčeným ukazováčkem.
"Jasně, když ty mi přestaneš říkat Seťulíne, nebo Seťousku!" Usmál jsem se na ni, vyhrabal se z postele a prošel kolem ní. Cestou jsem se stavil v koupelně, abych si umyl obličej. Když jsem šel ze schodů dolů do přízemí, uklouznul jsem a jednu patu schodiště jsem jel po zadku. Nejspíš tam budu mít modřiny. Přistál jsem hned před mojí mámou. Ta nade mnou obrátila oči v sloup a usmála se.
"Dobré ráno, mami."
"Dobré. Na stole máš snídani."
Přešel jsem tedy ke stolu a začal jíst. Máma udělala palačinky s nugetou. Mňam! Je to strašně moc dobrý. Tohle jídlo zbožňuju.
Jedl jsem asi deset minut, když v tom zazvonil telefon. Přešel jsem ke stolku a zvedl ho.
"Haló?"
"Ahoj Sethe," ozval se z telefonu známý hlas, Sam.
"Nazdar." Byl by blbej, kdyby si nevšiml nenávisti v mém hlase.
"Děje se něco?" ptal se Sam.
"Jo, děje se to, že chci zpátky svoje kamarády," odfrkl jsem.
"Na to taky dojde, neboj."
"Jak to myslíš?" zeptal jsem se a měl jsem divný pocit.
"Všechno se včas dozvíš, Sethe. Je tam někde Sue?" No jasně. Od té doby, co přišel táta o život, zastupuje jeho místo v nějaké radě starších máma.
"Jo, jasně. Moment." Přitiskl jsem si sluchátko ke krku a zavolal do útrob domu: "Mami! Volá Sam. Chce s tebou mluvit."
"Řekni mu, že za minutu tam jsem." Udělal jsem, jak chtěla. Po chvíli už máma byla dole a brala ode mě sluchátko.
"Díky," naznačila němě ústy. Taky jsem se na ní usmál a šel si sednout na gauč a zapnul jsem televizi.
"Ahoj Same, děje se něco?" Slyšel jsem mámin hlas i přes zvuk televize. To se mi nikdy nestalo. Dneska docela řve.
"No, vypadá dobře, ale zeptám se ho." Mluvila do telefonu a házela po mě jeden zkoumavý pohled za druhým.
"Jak ti je, Sethe?" Dlouho jsem nad odpovědí nemusel přemýšlet.
"Dobře, akorát mi je vedro." Máma to přetlumočila Samovi, což je divný. Proč se o mě zajímá?
"Proč?" zeptal jsem se a ani nevzhlédl. V mých očích by určitě poznala nenávist. Nedala se skrýt.
"Sam říkal, že se v rezervaci objevily příznaky nějaké chřipky. Děcka z tvojí třídy je mají a tak se ptal, jestli nemáš horečku?" Přešla ke mně a šáhla mi na čelo. Ani jsem si nevšiml, že skončila hovor se Samem.
"Hmm, zdáš se mi horký. Vážně ti je dobře? Nebolí tě hlava, nedělají se ti mžitky před očima?"
"Nic mi není, mami," Utnul jsem ji, než stačila větu dopovědět. Vstal jsem a oznámil jsem, že jdu ven.
Pohled Sama:
Seth. Každou chvíli se promění. Sue mi to potvrdila. Je mu vedro a tak to začíná u každého. Potřebuji v něm vyvolat silné emoce. Nemůžu riskovat, že se přemění před lidmi. To by byl obrovský průser. Kluk, co se začal kroutit v bolestech a následně vybuchl, na jeho místě se objevil veliký vlk.
Leslie… Ano, Leslie by nám mohla pomoci. Je to Sethova holka. On jí bezmezně miluje a ona jeho. Je to vážně silný. Možná bychom jí mohli přesvědčit, aby se s ním jako rozešla. Někde u lesa. Jen co by mu to řekla, začala by utíkat. My bychom byli ve své vlčí podobě o kousek dál a čekali na jeho reakci. To se mi zdá jako dobrý nápad. Doufám, že to Leslie nebude vadit.
***
Přeměnil jsem se do své vlčí podoby. Teď běžím na mýtinku na vršku druhé hory Olympic Mountains. Hlasitě jsem zavyl a sednul si na zadní, čekajíc odezvy. Asi po dvou minutách jsem zaslechl rytmické dunění tlap a naskytl se mi pohled na svět Embryho očima. Po něm následoval Jacob, Jared a Quil.
"Děje se něco?" vyhrkl Jared.
"Upíři na obzoru?" ptal se Quil.
"Že se nevrátili Cullenovi, nebo se vrátili?" vysypal ze sebe Jacob.
"Není to nic vážného. Cullenovi se nevrátili, Jacobe," uklidňoval jsem jeho, i ostatní.
"Když to není nic vážného, tak proč ten povyk takhle pozdě?"
"Neremcej, Jarede! Jde o Setha."
"Co je sním?"
"Každou chvíli se promění a byl by skandál, kdyby se to stalo před lidmi. Přece jenom první přeměna bolí, a lidé by se divili, kdyby místo patnáctiletého chlapce našli vlka."
"To jo. Quiletský týdeník: Seth Cleawater se začal zmítat bolestmi a pak vybuchl. Na jeho místě se objevil obrovský vlk. Je to jen iluze, nebo je z něj opravdu netvor?" pomyslel si Embry a následně se na to začal smát jeho hurónským smíchem.
"To není k smíchu, Embry! Lidé by byli vyděšený a mohl by někomu ublížit. Sám si přece pamatuješ, jak jsi byl zmatenej a napálil to plnou rychlostí do stromu," usadil jsem Embryho.
"Hmmm, asi máš pravdu. Na co si teda přišel, Same?"
"Využijeme Leslie."
"Leslie?"
"Jeho holku?"
"K čemu nám bude?" ptali se kluci, teď již na mýtině.
"No tak, kluci, myslete. Co vyvolá přeměnu? Přece silný emoce. Oni se hodně milujou, a když Leslie požádáme, aby se s ním jakoby rozešla, totálně ho tím rozhodí. My bychom byli schovaní o kousek dál a pak bychom ho jen uklidnili. Co vy na to?"
"Že je hnusný, takhle Leslie využít. Že se nestydíš, Same!"
"Co bychom měli teda dělat, Quile?"
"No já nevím. Třeba mu začít nadávat, nebo mu říct, že se Leslie schází s někým jiným..."
"To by v něm nevyvolalo tak silný emoce, Quile. Myslím, že Sam má pravdu. Poprosíme Leslie."
"No jo, Jacobe. Aby sis náhodou nešplhnul u Alfy, viď?"
"Co kdybys to taky zkusil, Embry. Třeba by tě měl radši, a nemyslel si o tobě, Bůh, ví co!" vykřikl Jacob popudlivě.
"To stačí!" Zrovna teď mám jejich hádek po krk. "Chci jasný ano, nebo ne. Nic víc. Hlasujme. Kdo je pro Leslie a kdo ne? Ten kdo bude proti, musí mít argument a nápad jak to udělat." Dal jsem hlasovat.
"Leslie."
"Leslie."
Nakonec všichni souhlasili.
"Tak dobře. To je všechno. Můžete jít." A těšil jsem se na cestu domů.
"Dobrou Same," řekla smečka naráz a já jim odpověděl.
"Dobrou."
Na nic jiného jsem nečekal a rozeběhl se.
*** O 15 minut později. ***
Cestou domů jsem ještě proběhl západní perimetr, kdybych našel nějaké vetřelce, ale nic jsem nenašel. Jestli se ti Cullenovi nevrátí, nebude problém a kluci se přestanou měnit. Teď jsem asi dvě stě metrů od baráku. Mezi stromy je vidět jeho zeď a to znamená, že je načase přeměnit se zpátky. Začal jsem se soustředit. Nádech, dva, a postavil jsem se na zadní. Tak jsem krásně vychytal moment přeměny a teď stojím v mé lidské podobě nahý mezi stromy. Emily by mě nejspíš přirovnala k lesnímu muži. No jo, Emily!
Rychle jsem se oblékl a začal běžet poklusem domů. Sice byste možná řekli, že když je člověk vlkodlak, tak nemůže zakopnout, ale opak je pravdou. Jsem ten nejnešikovnější vlkodlak na světě. Samozřejmě, že jsem zakopl o kořen smrku a skončil na zemi.
"Do prdele!" zanadával jsem si a postavil se zpátky na nohy. Zbytek cesty jsem ve zdraví přežil.
Už jsem před domem a naskytl se mi úžasný pohled. Emily vaří jídlo. Tak obyčejný a tak krásný obrázek. Pobrukovala si u toho Quiletské písničky a tancovala. Vždy když šla pro něco do ledničky, spojila to s otočkou. Už jsem víc nemohl vydržet a zazvonil na zvonek na zdi vedle dveří. Slyšel jsem, jak Emily položila mísu na pult a cupitá po chodbě ke dveřím. Zabrala za kliku a otevřela je. Dveře zavrzaly na protest, ale jinak se otevřely bez sebemenšího problému. Když byly otevřené dokořán, Emily se mi vrhla kolem krku.
"Same!"
"To je mi ale uvítání!"
"Stýskalo se mi," zašeptala. Ani jsem nemohl odpovědět, protože mě vášnivě políbila. Vzal jsem ji do náruče a vešel do chodby. Kopl jsem silně do dveří, až se s rachotem zavřely a rozešel jsem se po schodech do naší ložnice. Otevřel jsem dveře opět kopnutím a šel k posteli. Pomalu jsem ji na ni položil, aniž bych rozpojil naše rty. Cestou mi stihla vysvléknout košili a já bych se měl nechat zahanbit? To ne. Zítra přesvědčím Leslie, aby nám pomohla. A to byla poslední myšlenka, která se nevěnovala Emily. Ozvalo se zapraskání látky a já odhodil zbytek jejího trička někam do rohu pokoje. Přece se nenechám zahanbit, no ne?
Ale tohle je už jiný příběh a tohle má být hlavně o Sethovi.
*** Před školou ***
Před chvílí dorazil zbytek smečky. Teď stačí počkat už jen na Leslie. Myšlenky mi bloudily všude možně. Hlavně do včerejší noci…
"Same, už jde!" vytrhl mě ze snění velmi známý hlas. Porozhlédl jsem se kolem sebe a zrak mi spočinul na Embrym. Můj zrak následoval jeho pohled a uviděl jsem Leslie společně s jejími kamarádkami, jak míří přímo k nám. Teda, jejich cesta je kolem nás.
Když od nás byly na pět kroků, promluvil jsem na ni. "Ahoj, Leslie. Mohli bychom si promluvit?"
"A-ano, jistě," zakoktala se a zůstala stát na místě.
"Běžte napřed, dohoním vás." Holky jí jen kývly, pak mi věnovaly povýšený pohled a odešly ke škole. Přitom vrtěly zadky jak nějaké primadony. Ble! Jsem rád, že jsem se do tohoto neotiskl.
"Pojď za námi." Otočil jsem se a vedl jí směrem k lesu. Zastavil jsem se tak, aby viděla na školu.
"Tak o co jde?" Podezřívala nás. O tom nebylo pochyb.
"Potřebujeme pomoci."
"Aha?" Její nejistota z té věty udělala otázku.
"Potřebujeme... žádáme Tě, aby ses 'jako' rozešla se Sethem." Bylo velmi těžké, vyslovit těch pár slov. Oni se milujou a já nemám právo jim do toho zasahovat...
"Za prvé, nevím proč. Zadruhé, nepřichází to v úvahu." Odmítla rázně.
"Proč? Prosím!"
"A k čemu to tak strašně potřebuješ, hm?"
"Je to takový pokus. Nemusíš se s ním vážně rozejít. Stačí, když to uděláš nějak věrohodně a další den se s ním dej zpátky dohromady. Když to nevyjde, řekneme mu, že za to můžeme my..."
"Že za to můžeš ty!" Opravili mě sborově kluci. Tak to si ještě odskáčou.
"Že za to můžu já. A když to vyjde," zkoušel jsem půdu.
"A když to vyjde, řeknete mi proč, a k čemu to mělo být dobré. A jestli se se Sethem vážně rozejdeme, tak si to pěkně odskáčete."
"Tak platí?" Že by to nakonec vyšlo?
"Furt se mi to nezdá," pochybovala.
"Prosím!"
"A k čemu to bude dobrý?"
"Řekněme, že je tu něco, co je pro Setha a jeho okolí nebezpečné."
"Nebezpečné?"
"Ano." Kývali jsme sborově.
"No tak dobře. Upozorňuju, že ovládám lukostřelbu, judo a teď se učím aikidó. Použiju ho, když to pak nedám se Sethem do kupy. Na vás všech."
"Dobře, tak platí." Napřáhl jsem ruku a plácnul si s ní. Ona se na mě pak jen zašklebila a šla ke škole a cestou si mumlala. "Stejně to nevyjde! Je to naprosté bláznovství! Sethovi to ublíží! Bude smutnej! Co jsem to slíbila?"
"Hele, Same, jak si jí to mohl dovolit? Ona to fakt dobře ovládá a já se jí bojím," ozvalo se z hloučku kluků.
"Ale no tak, jsi přece vlkodlak a nebudeš skuhrat."
"Hele, támhle jde Seth!" zvolal Jacob a ukázal opačným směrem než je škola. Podíval jsem se tam. Koutkem oka jsem zahlédl Leslie, jak jde k němu.
"Ahoj, Sethe."
"Ahoj." Sotva dořekl, už ji líbal. Leslie pohlédla k nám a pak se ho zeptala.
"Nechtěl by si jít večer do kina? Brácha nás tam odveze."
"Proč ne," přitakal a rozešli se směrem ke škole.
"A sakra."
"Nesakruj Quile!"
Sáhl jsem do kapsy a vylovil v ní mobil. Navolil jsem si číslo a začal psát.
"Leslie, potřebuju, aby ses s ním rozešla tady v La Push. Jak jsem řekl, je to nebezpečný. Udělej to za jeho domem v lesíku, tak, abyste nebyli vidět."
Klikl jsem na odeslat a vrátil telefon do kapsy. Doufám, že to vyjde.
"Tak kluci, běžte domů. O půl páté buďte v lesíku za Sethovým domem."
Pohled Setha:
Poté co jsem jí odsouhlasil kino, jsme se vydali ke škole. V lesíku kus od nás postával Sam s ostatníma z jeho 'gangu' a pozoroval nás. Sakra o co mu jde? Začíná mě to pěkně štvát. K tomu všemu mi není zrovna nejlépe. Včera večer mě začala bolet hlava a doteď nepřestala a k tomu mám zvýšenou teplotu. Prostě super den.
S Leslie jsem se rozloučil před její učebnou polibkem. Učitelé nejsou moc nadšení, že si projevujeme lásku, kdy a kde chceme, ale nejsme přece v 19. století! Tehdy se to mohlo, pokud bychom byli svoji, ale to náš případ naštěstí není.
Díval jsem se, jak vchází do dveří. Naposled se na mě podívala a pak mi zmizela. Povzdychl jsem si. Mám ji strašně rád a vadí mi, když ji nemám na očích. Rozhodně ale nejsem stíhačka!
Vytáhl jsem z kapsy rozvrh a podíval se, co mám za hodinu. Fyzika. No super. Pan Brown je naprostej idiot. Rozešel jsem se směr má třída. Musel jsem projít přes celé parkoviště k dalšímu vchodu. Tam jsou jen vědecké třídy. Cestou jsem potkal Jacoba. Ani za pohled jsem mu nestál. Díval se přesně před sebe a málem do mě vrazil.
Na hodinu jsem přišel těsně před učitelem. Sedl jsem si na své místo vedle Bena a radši dával pozor, co říká. Opravdu bych nechtěl na poškolu. Jako jediný dává dvouhodinovky. Brr.
Fyziku jsem přetrpěl bez úhony. Jen co jsem vyšel ze třídy, zapomněl jsem, co jsme probírali. Tak probíhal i zbytek školy. Přestávky jsem většinou strávil s Leslie a hodiny s kamarády. U nás v rezervaci máme holčičí a klučičí třídy. Strašná škoda.
***
Po škole jsme se s Leslie domluvili na třetí hodině. Její brácha nás tam i zpátky odveze. Zrovna teď jdu zablácenou lesní cestou k našemu domu. Bylo tu, až na vzdálené vlčí vytí a šelest ptáků, naprosté ticho. Úžasné ticho. Strašně rád chodím do lesa. I když to možná bude tím, že jsem chodil do školky mezi smrčky (obora
) a tak jsem si na ni navykl. Zničehonic zahoukala sova. Já se jí strašně lekl a uskočil stranou tak blbě, že jsem se opřel o větévku stromu, ta se zlomila a já skončil v kaluži pod stromem. Chjo! Máma bude zase prudit. Bude muset jet do města pro Perwool black magic.
Z kaluže jsem se vyhrabal celkem rychle, a jelikož mi byla zima, utíkal jsem domů. Cestou jsem ještě párkrát spadl, ale nic jiného se mi naštěstí nestalo. Nebo bohužel? Nemusel bych vídat Sama a kluky, učitele Browna a mnoho dalších. Jediný problém je Leslie. Bez té to nevydržím, takže díky Bohu.
Reakci mámy jsem až na jeden malý detail vystihl přesně. Nepojede pro Perwool, nýbrž pro Vanish. Promočené oblečení jsem hodil do koše na prádlo a zalezl si pod horkou sprchu. Bohužel tu je jen jedna a tak se o ní musím dělit s ženskýma. Oni mají tolik prostředků na mytí. Jednou jsem si na hlavu naplácal sestřin gel na holení v domnění, že je to šampon. Lee má strašně ráda můj sprcháč a normálně ho dodělala. Pane Bože! Čím se mam teď jako umýt? Mám na výběr, sprcháč Leah, a nebo mámin. Ten ségry smrdí po jahodách a ten mámin po borůvkách. Fuj! Bude ze mě holka! Nakonec zvítězil ségřin, tudíž jahody. Když jsem vylezl ze sprchy, celá koupelna odporně páchla. Asi jako když si lehnete mezi rozmačkaný jahody s mlíkem. Vzal jsem si na sebe černé rifle, bílou košili, a jelikož byly skoro tři, oblékl jsem si i mikinu. Otevřel jsem koupelnu a sešel po schodech dolů. Tentokrát jsem nespadl. Jen kotník to odnesl. Doufám, že není vyvrknutý. Takový nemehlo jako já, není ani Bella Swanová. Tomu jsem se musel uchechtnout. Ona zakopne i na rovný asfaltce.
"Někam jdeš, Sethe?" začala vyzvídat Leah. Seděla na gauči a dívala se na nějaký módní program, nebo co.
"Do kina s Leslie."
"Buďte opatrní."
"To jsme vždycky." Doufám, že si nevšimla druhého významu slov. Tak daleko jsme ještě nedošli.
"Chcete tam hodit?"
"Ne, mami. Steav nás tam hodí i přiveze. Ahoj." Ještě jsem ani nedořekl větu a už jsem zabouchával dveře. Klíčky od domu jsem dal do kapsy a vydal se na tři sta metrovou procházku.
Leslie na mě čekala před jejím domem. Přišel jsem k ní a hladově ji políbil. Líbala mě velmi vášnivě, jako už dlouho ne. Zajela mi rukou do vlasů a přitáhla si mě blíž. Vůbec mi to nevadilo. Právě že naopak. Na důkaz mých myšlenek jsem si ji přitáhl blíž. Přitiskl jsem si ji na mou svalnatou hruď. Vzrušeně mi vzdechla do úst a ruce se jí dostaly pod mé tričko...
"Hele vy dvě hrdličky, jestli to chcete stihnout, měli bychom vyrazit." Vylekaně jsme od sebe odskočili. To je první člověk, který nás takto načapal. Na Steavovém obličeji zářil přiblblý usměv a zadržoval smích. Juj, kolik toho asi viděl? Vzal jsem Leslie za ruku a zamířil k němu. Pozdravil jsem ho a nasedl na zadní sedadlo jeho zbrusu starého auta z roku 1935 a možná ještě míň. Doufám, že se cestou nerozsype.
***
Cesta do Portlandu nám trvala s tou křuskou asi hodinu a čtvrt. Celou dobu jsme mlčeli. Bylo to takové trapné ticho. Jen co zastavil, vyletěl jsem ven, rozloučil se s ním a táhl Leslie do kina. Koupil jsem lístky jako správný přítel a vedl jí do sálu č. 4. Shodli jsme se na nějaké romantické komedii. Snad bude stát za to. Sedli jsme si do toho nejtemnějšího rohu v sále, tudíž do poslední řady ke zdi. Asi za pět minut začaly reklamy a po jejich skončení tolik očekávaný film.
Pokaždé, když byla líbací scénka, jsem Leslie políbil. Vlastně půlku filmu jsme se líbali. Byl totiž 15+. Leslie do našich polibků dávala tolik vášně, až jsem se bál, že lidi v sále uslyší naše steny.
***
Její bratr na nás čekal s autem před vchodem do kina. Cesta zpět už nebyla tak tichá, jako ta minulá. Vyptával se nás na film a Leslie dokonale improvizovala. Z celého filmu si pamatuji jen Leslie.
***
Když jsme dorazili ke Steawensonovým domů (Lesliiný rodiče), stavil jsem se u nich na čaj. Venku zrovna pršelo a tak jsem se nemusel domů plahočit v dešti. Lesliina máma se nás furt na něco vyptávala a pak zavedla řeč na dosti choulostivé téma. Prý kdybychom potřebovali s něčím poradit, máme přijít za ní, pak se nás ptala, jestli víme, co je kondom a antikoncepce. Zrovna když se chtěla zeptat, jestli jsem se už s Leslie miloval, vykřikl jsem.
"Hele, už přestalo pršet. Omlouvám se Sarah, ale musím jít. Máma se o mě bude bát. Ahoj."
"Ahoj Sethe," odvětila mi, a já se začal zvedat z gauče.
"Půjdu tě doprovodit domů," řekla Leslie docela smutným hlasem.
"Dobře."
Jen co jsem zavřel dveře, chytnul jsem ji za ruku. Naprosto mě vyvedlo z míry, když svou ruku vytrhla. Nechápavě jsem se na ni podíval.
"Musíme si promluvit." O - ou.
"Fajn." Na mou odpověď ale nečekala. Šla po kamenné cestě dál. Celých deset minut cesty nepromluvila. Udělal jsem něco? V hlavě jsem si začal promítat vše, co jsem za dnešek stihl udělat a nic špatného jsem nenašel. Zastavila se až v lesíku kus za domem. Až teď jsem si všiml, že se třesu a rozhodně to nebylo zimou... Taky jsem zaznamenal pach mokrého psa. Ble! Co to má být? To se ze mě stal policejní pes?
"Musím ti něco říct."
"Tak povídej," pobídl jsem ji a udělal krok k ní, načež ona o krok ustoupila. Nechápal jsem to.
"Mám tě vážně ráda, Sethe, opravdu. Myslela jsem si, že tě budu furt milovat, ale něco se změnilo. Já se změnila. Zamilovala jsem se. Bohužel ne do tebe. Miluju Embryho. On je můj vyvolený." Před očima se mi utvořila rudá clona. Viděl jsem všechno s náznakem červené.
"Co to má být? Nějaký vtip?"
"Promiň, Sethe, ale už tě nemiluju. Tohle všechno byl jen omyl. Až to strávíš, můžeme být kamarádi," dořekla se slzami v očích a utekla pryč.
Zařval jsem a rukou jsem bouchl do stromu. Strašlivě jsem se třásl. Najednou mnou projela prudká křeč a srazila mě na kolena. Oči se mi zalily slzami. Slzami bolesti. Bolest se postupně začala zhoršovat, a to už jsem se válel celý na zemi. Křičel jsem, hodně moc. Ale vůbec mi to od bolesti nepomohlo. Co se to se mnou děje? Pomozte mi prosím!
"Pomóóóóóóc," zaječel jsem tak hlasitě, že se ze stromů vzneslo hejno vran. Na pravé straně se něco šustlo a já se za tím automaticky otočil. Stál tam Embry.
"Bolí to co? A už ti Leslie řekla, že spolu chodíme? Dokonce jsme se spolu i milovali. Řeknu ti, ta holka je pořádná dračice. Jezdila na mně, jak na býkovi," dořekl a hlasitě se rozesmál. To mě vyburcovalo a já vzal poslední síly a vrhl se na něj. Stál ode mě tak dvacet metrů. To není tak daleko. Začal couvat. Najednou mým tělem projela spalující bolest a já jsem vybuchl.
Poslední dobou se tu děje něco zvláštního. Sam k sobě přetáhl i Jacoba. Znám jeho názory na Sama, a co mě udivuje nejvíc, je, že se od něj nehne už ani na krok. Sam je jako jeho matka. Vodí ho do školy, a ze školy, odpoledne spolu s dalšími běhají po rezervaci a večer ho doprovází domů. Embry, Jared, Quil a Paul to samé. Kolik lidí bude ještě jeho obětí? Nechci přijít o další kamarády. Jake byl pro mě jako bratr a teď nemám skoro nikoho. Táta umřel, máma furt jen pracuje a Leah brblá a brblá. Od té doby co jí opustil Sam, s ní není řeč. Naštěstí je teď víkend a nejsem nucen vídat ty kluky před školou. Rozhodl jsem se, že si ještě zdřímnu. Aspoň nebudu muset myslet.
***
Ze spaní mě vytrhl dutý zvuk. Po chvíli mi došlo, že Leah buší do stěny mého pokoje.
"Co je, Leo?" zařval jsem na ni. Takhle mě probudit. A to se mi zdál tak krásný sen!
"Chrápeš, Seťulíne! Strašně chrápeš. Hlasitěji než Sam."
Cože? Jak mi to řekla? Seťulíne? Takhle mi říkala, když jsem chodil do školky mezi smrčky. To víte, školka v rezervaci. Strašně tuhle přezdívku nesnáším. Jak by se jí asi líbilo, kdybych jí řekl Líhoučku? Asi tak jako mě se líbí Seťousek, nebo Seťulín.
"Seťulíne, máš dole snídani," oznámila mi Leah a opět si neodpustila tu přezdívku.
"Díky, Líhoučku," řekl jsem škodolibým hlasem. Jsem zvědavej, jak bude reagovat.
"Jak že jsi mi to řekl?" zaječela na mě, až se klepaly okenní tabulky. Docela se bojím, aby nevypadly.
"Hmm, myslíš Líhoučku?" zasmál jsem se.
"Takhle už mi nikdy neříkej!" Teď už stála u mě v pokoji se vztyčeným ukazováčkem.
"Jasně, když ty mi přestaneš říkat Seťulíne, nebo Seťousku!" Usmál jsem se na ni, vyhrabal se z postele a prošel kolem ní. Cestou jsem se stavil v koupelně, abych si umyl obličej. Když jsem šel ze schodů dolů do přízemí, uklouznul jsem a jednu patu schodiště jsem jel po zadku. Nejspíš tam budu mít modřiny. Přistál jsem hned před mojí mámou. Ta nade mnou obrátila oči v sloup a usmála se.
"Dobré ráno, mami."
"Dobré. Na stole máš snídani."
Přešel jsem tedy ke stolu a začal jíst. Máma udělala palačinky s nugetou. Mňam! Je to strašně moc dobrý. Tohle jídlo zbožňuju.
Jedl jsem asi deset minut, když v tom zazvonil telefon. Přešel jsem ke stolku a zvedl ho.
"Haló?"
"Ahoj Sethe," ozval se z telefonu známý hlas, Sam.
"Nazdar." Byl by blbej, kdyby si nevšiml nenávisti v mém hlase.
"Děje se něco?" ptal se Sam.
"Jo, děje se to, že chci zpátky svoje kamarády," odfrkl jsem.
"Na to taky dojde, neboj."
"Jak to myslíš?" zeptal jsem se a měl jsem divný pocit.
"Všechno se včas dozvíš, Sethe. Je tam někde Sue?" No jasně. Od té doby, co přišel táta o život, zastupuje jeho místo v nějaké radě starších máma.
"Jo, jasně. Moment." Přitiskl jsem si sluchátko ke krku a zavolal do útrob domu: "Mami! Volá Sam. Chce s tebou mluvit."
"Řekni mu, že za minutu tam jsem." Udělal jsem, jak chtěla. Po chvíli už máma byla dole a brala ode mě sluchátko.
"Díky," naznačila němě ústy. Taky jsem se na ní usmál a šel si sednout na gauč a zapnul jsem televizi.
"Ahoj Same, děje se něco?" Slyšel jsem mámin hlas i přes zvuk televize. To se mi nikdy nestalo. Dneska docela řve.
"No, vypadá dobře, ale zeptám se ho." Mluvila do telefonu a házela po mě jeden zkoumavý pohled za druhým.
"Jak ti je, Sethe?" Dlouho jsem nad odpovědí nemusel přemýšlet.
"Dobře, akorát mi je vedro." Máma to přetlumočila Samovi, což je divný. Proč se o mě zajímá?
"Proč?" zeptal jsem se a ani nevzhlédl. V mých očích by určitě poznala nenávist. Nedala se skrýt.
"Sam říkal, že se v rezervaci objevily příznaky nějaké chřipky. Děcka z tvojí třídy je mají a tak se ptal, jestli nemáš horečku?" Přešla ke mně a šáhla mi na čelo. Ani jsem si nevšiml, že skončila hovor se Samem.
"Hmm, zdáš se mi horký. Vážně ti je dobře? Nebolí tě hlava, nedělají se ti mžitky před očima?"
"Nic mi není, mami," Utnul jsem ji, než stačila větu dopovědět. Vstal jsem a oznámil jsem, že jdu ven.
Pohled Sama:
Seth. Každou chvíli se promění. Sue mi to potvrdila. Je mu vedro a tak to začíná u každého. Potřebuji v něm vyvolat silné emoce. Nemůžu riskovat, že se přemění před lidmi. To by byl obrovský průser. Kluk, co se začal kroutit v bolestech a následně vybuchl, na jeho místě se objevil veliký vlk.
Leslie… Ano, Leslie by nám mohla pomoci. Je to Sethova holka. On jí bezmezně miluje a ona jeho. Je to vážně silný. Možná bychom jí mohli přesvědčit, aby se s ním jako rozešla. Někde u lesa. Jen co by mu to řekla, začala by utíkat. My bychom byli ve své vlčí podobě o kousek dál a čekali na jeho reakci. To se mi zdá jako dobrý nápad. Doufám, že to Leslie nebude vadit.
***
Přeměnil jsem se do své vlčí podoby. Teď běžím na mýtinku na vršku druhé hory Olympic Mountains. Hlasitě jsem zavyl a sednul si na zadní, čekajíc odezvy. Asi po dvou minutách jsem zaslechl rytmické dunění tlap a naskytl se mi pohled na svět Embryho očima. Po něm následoval Jacob, Jared a Quil.
"Děje se něco?" vyhrkl Jared.
"Upíři na obzoru?" ptal se Quil.
"Že se nevrátili Cullenovi, nebo se vrátili?" vysypal ze sebe Jacob.
"Není to nic vážného. Cullenovi se nevrátili, Jacobe," uklidňoval jsem jeho, i ostatní.
"Když to není nic vážného, tak proč ten povyk takhle pozdě?"
"Neremcej, Jarede! Jde o Setha."
"Co je sním?"
"Každou chvíli se promění a byl by skandál, kdyby se to stalo před lidmi. Přece jenom první přeměna bolí, a lidé by se divili, kdyby místo patnáctiletého chlapce našli vlka."
"To jo. Quiletský týdeník: Seth Cleawater se začal zmítat bolestmi a pak vybuchl. Na jeho místě se objevil obrovský vlk. Je to jen iluze, nebo je z něj opravdu netvor?" pomyslel si Embry a následně se na to začal smát jeho hurónským smíchem.
"To není k smíchu, Embry! Lidé by byli vyděšený a mohl by někomu ublížit. Sám si přece pamatuješ, jak jsi byl zmatenej a napálil to plnou rychlostí do stromu," usadil jsem Embryho.
"Hmmm, asi máš pravdu. Na co si teda přišel, Same?"
"Využijeme Leslie."
"Leslie?"
"Jeho holku?"
"K čemu nám bude?" ptali se kluci, teď již na mýtině.
"No tak, kluci, myslete. Co vyvolá přeměnu? Přece silný emoce. Oni se hodně milujou, a když Leslie požádáme, aby se s ním jakoby rozešla, totálně ho tím rozhodí. My bychom byli schovaní o kousek dál a pak bychom ho jen uklidnili. Co vy na to?"
"Že je hnusný, takhle Leslie využít. Že se nestydíš, Same!"
"Co bychom měli teda dělat, Quile?"
"No já nevím. Třeba mu začít nadávat, nebo mu říct, že se Leslie schází s někým jiným..."
"To by v něm nevyvolalo tak silný emoce, Quile. Myslím, že Sam má pravdu. Poprosíme Leslie."
"No jo, Jacobe. Aby sis náhodou nešplhnul u Alfy, viď?"
"Co kdybys to taky zkusil, Embry. Třeba by tě měl radši, a nemyslel si o tobě, Bůh, ví co!" vykřikl Jacob popudlivě.
"To stačí!" Zrovna teď mám jejich hádek po krk. "Chci jasný ano, nebo ne. Nic víc. Hlasujme. Kdo je pro Leslie a kdo ne? Ten kdo bude proti, musí mít argument a nápad jak to udělat." Dal jsem hlasovat.
"Leslie."
"Leslie."
Nakonec všichni souhlasili.
"Tak dobře. To je všechno. Můžete jít." A těšil jsem se na cestu domů.
"Dobrou Same," řekla smečka naráz a já jim odpověděl.
"Dobrou."
Na nic jiného jsem nečekal a rozeběhl se.
*** O 15 minut později. ***
Cestou domů jsem ještě proběhl západní perimetr, kdybych našel nějaké vetřelce, ale nic jsem nenašel. Jestli se ti Cullenovi nevrátí, nebude problém a kluci se přestanou měnit. Teď jsem asi dvě stě metrů od baráku. Mezi stromy je vidět jeho zeď a to znamená, že je načase přeměnit se zpátky. Začal jsem se soustředit. Nádech, dva, a postavil jsem se na zadní. Tak jsem krásně vychytal moment přeměny a teď stojím v mé lidské podobě nahý mezi stromy. Emily by mě nejspíš přirovnala k lesnímu muži. No jo, Emily!
Rychle jsem se oblékl a začal běžet poklusem domů. Sice byste možná řekli, že když je člověk vlkodlak, tak nemůže zakopnout, ale opak je pravdou. Jsem ten nejnešikovnější vlkodlak na světě. Samozřejmě, že jsem zakopl o kořen smrku a skončil na zemi.
"Do prdele!" zanadával jsem si a postavil se zpátky na nohy. Zbytek cesty jsem ve zdraví přežil.
Už jsem před domem a naskytl se mi úžasný pohled. Emily vaří jídlo. Tak obyčejný a tak krásný obrázek. Pobrukovala si u toho Quiletské písničky a tancovala. Vždy když šla pro něco do ledničky, spojila to s otočkou. Už jsem víc nemohl vydržet a zazvonil na zvonek na zdi vedle dveří. Slyšel jsem, jak Emily položila mísu na pult a cupitá po chodbě ke dveřím. Zabrala za kliku a otevřela je. Dveře zavrzaly na protest, ale jinak se otevřely bez sebemenšího problému. Když byly otevřené dokořán, Emily se mi vrhla kolem krku.
"Same!"
"To je mi ale uvítání!"
"Stýskalo se mi," zašeptala. Ani jsem nemohl odpovědět, protože mě vášnivě políbila. Vzal jsem ji do náruče a vešel do chodby. Kopl jsem silně do dveří, až se s rachotem zavřely a rozešel jsem se po schodech do naší ložnice. Otevřel jsem dveře opět kopnutím a šel k posteli. Pomalu jsem ji na ni položil, aniž bych rozpojil naše rty. Cestou mi stihla vysvléknout košili a já bych se měl nechat zahanbit? To ne. Zítra přesvědčím Leslie, aby nám pomohla. A to byla poslední myšlenka, která se nevěnovala Emily. Ozvalo se zapraskání látky a já odhodil zbytek jejího trička někam do rohu pokoje. Přece se nenechám zahanbit, no ne?
Ale tohle je už jiný příběh a tohle má být hlavně o Sethovi.
*** Před školou ***
Před chvílí dorazil zbytek smečky. Teď stačí počkat už jen na Leslie. Myšlenky mi bloudily všude možně. Hlavně do včerejší noci…
"Same, už jde!" vytrhl mě ze snění velmi známý hlas. Porozhlédl jsem se kolem sebe a zrak mi spočinul na Embrym. Můj zrak následoval jeho pohled a uviděl jsem Leslie společně s jejími kamarádkami, jak míří přímo k nám. Teda, jejich cesta je kolem nás.
Když od nás byly na pět kroků, promluvil jsem na ni. "Ahoj, Leslie. Mohli bychom si promluvit?"
"A-ano, jistě," zakoktala se a zůstala stát na místě.
"Běžte napřed, dohoním vás." Holky jí jen kývly, pak mi věnovaly povýšený pohled a odešly ke škole. Přitom vrtěly zadky jak nějaké primadony. Ble! Jsem rád, že jsem se do tohoto neotiskl.
"Pojď za námi." Otočil jsem se a vedl jí směrem k lesu. Zastavil jsem se tak, aby viděla na školu.
"Tak o co jde?" Podezřívala nás. O tom nebylo pochyb.
"Potřebujeme pomoci."
"Aha?" Její nejistota z té věty udělala otázku.
"Potřebujeme... žádáme Tě, aby ses 'jako' rozešla se Sethem." Bylo velmi těžké, vyslovit těch pár slov. Oni se milujou a já nemám právo jim do toho zasahovat...
"Za prvé, nevím proč. Zadruhé, nepřichází to v úvahu." Odmítla rázně.
"Proč? Prosím!"
"A k čemu to tak strašně potřebuješ, hm?"
"Je to takový pokus. Nemusíš se s ním vážně rozejít. Stačí, když to uděláš nějak věrohodně a další den se s ním dej zpátky dohromady. Když to nevyjde, řekneme mu, že za to můžeme my..."
"Že za to můžeš ty!" Opravili mě sborově kluci. Tak to si ještě odskáčou.
"Že za to můžu já. A když to vyjde," zkoušel jsem půdu.
"A když to vyjde, řeknete mi proč, a k čemu to mělo být dobré. A jestli se se Sethem vážně rozejdeme, tak si to pěkně odskáčete."
"Tak platí?" Že by to nakonec vyšlo?
"Furt se mi to nezdá," pochybovala.
"Prosím!"
"A k čemu to bude dobrý?"
"Řekněme, že je tu něco, co je pro Setha a jeho okolí nebezpečné."
"Nebezpečné?"
"Ano." Kývali jsme sborově.
"No tak dobře. Upozorňuju, že ovládám lukostřelbu, judo a teď se učím aikidó. Použiju ho, když to pak nedám se Sethem do kupy. Na vás všech."
"Dobře, tak platí." Napřáhl jsem ruku a plácnul si s ní. Ona se na mě pak jen zašklebila a šla ke škole a cestou si mumlala. "Stejně to nevyjde! Je to naprosté bláznovství! Sethovi to ublíží! Bude smutnej! Co jsem to slíbila?"
"Hele, Same, jak si jí to mohl dovolit? Ona to fakt dobře ovládá a já se jí bojím," ozvalo se z hloučku kluků.
"Ale no tak, jsi přece vlkodlak a nebudeš skuhrat."
"Hele, támhle jde Seth!" zvolal Jacob a ukázal opačným směrem než je škola. Podíval jsem se tam. Koutkem oka jsem zahlédl Leslie, jak jde k němu.
"Ahoj, Sethe."
"Ahoj." Sotva dořekl, už ji líbal. Leslie pohlédla k nám a pak se ho zeptala.
"Nechtěl by si jít večer do kina? Brácha nás tam odveze."
"Proč ne," přitakal a rozešli se směrem ke škole.
"A sakra."
"Nesakruj Quile!"
Sáhl jsem do kapsy a vylovil v ní mobil. Navolil jsem si číslo a začal psát.
"Leslie, potřebuju, aby ses s ním rozešla tady v La Push. Jak jsem řekl, je to nebezpečný. Udělej to za jeho domem v lesíku, tak, abyste nebyli vidět."
Klikl jsem na odeslat a vrátil telefon do kapsy. Doufám, že to vyjde.
"Tak kluci, běžte domů. O půl páté buďte v lesíku za Sethovým domem."
Pohled Setha:
Poté co jsem jí odsouhlasil kino, jsme se vydali ke škole. V lesíku kus od nás postával Sam s ostatníma z jeho 'gangu' a pozoroval nás. Sakra o co mu jde? Začíná mě to pěkně štvát. K tomu všemu mi není zrovna nejlépe. Včera večer mě začala bolet hlava a doteď nepřestala a k tomu mám zvýšenou teplotu. Prostě super den.
S Leslie jsem se rozloučil před její učebnou polibkem. Učitelé nejsou moc nadšení, že si projevujeme lásku, kdy a kde chceme, ale nejsme přece v 19. století! Tehdy se to mohlo, pokud bychom byli svoji, ale to náš případ naštěstí není.
Díval jsem se, jak vchází do dveří. Naposled se na mě podívala a pak mi zmizela. Povzdychl jsem si. Mám ji strašně rád a vadí mi, když ji nemám na očích. Rozhodně ale nejsem stíhačka!
Vytáhl jsem z kapsy rozvrh a podíval se, co mám za hodinu. Fyzika. No super. Pan Brown je naprostej idiot. Rozešel jsem se směr má třída. Musel jsem projít přes celé parkoviště k dalšímu vchodu. Tam jsou jen vědecké třídy. Cestou jsem potkal Jacoba. Ani za pohled jsem mu nestál. Díval se přesně před sebe a málem do mě vrazil.
Na hodinu jsem přišel těsně před učitelem. Sedl jsem si na své místo vedle Bena a radši dával pozor, co říká. Opravdu bych nechtěl na poškolu. Jako jediný dává dvouhodinovky. Brr.
Fyziku jsem přetrpěl bez úhony. Jen co jsem vyšel ze třídy, zapomněl jsem, co jsme probírali. Tak probíhal i zbytek školy. Přestávky jsem většinou strávil s Leslie a hodiny s kamarády. U nás v rezervaci máme holčičí a klučičí třídy. Strašná škoda.
***
Po škole jsme se s Leslie domluvili na třetí hodině. Její brácha nás tam i zpátky odveze. Zrovna teď jdu zablácenou lesní cestou k našemu domu. Bylo tu, až na vzdálené vlčí vytí a šelest ptáků, naprosté ticho. Úžasné ticho. Strašně rád chodím do lesa. I když to možná bude tím, že jsem chodil do školky mezi smrčky (obora
) a tak jsem si na ni navykl. Zničehonic zahoukala sova. Já se jí strašně lekl a uskočil stranou tak blbě, že jsem se opřel o větévku stromu, ta se zlomila a já skončil v kaluži pod stromem. Chjo! Máma bude zase prudit. Bude muset jet do města pro Perwool black magic.Z kaluže jsem se vyhrabal celkem rychle, a jelikož mi byla zima, utíkal jsem domů. Cestou jsem ještě párkrát spadl, ale nic jiného se mi naštěstí nestalo. Nebo bohužel? Nemusel bych vídat Sama a kluky, učitele Browna a mnoho dalších. Jediný problém je Leslie. Bez té to nevydržím, takže díky Bohu.
Reakci mámy jsem až na jeden malý detail vystihl přesně. Nepojede pro Perwool, nýbrž pro Vanish. Promočené oblečení jsem hodil do koše na prádlo a zalezl si pod horkou sprchu. Bohužel tu je jen jedna a tak se o ní musím dělit s ženskýma. Oni mají tolik prostředků na mytí. Jednou jsem si na hlavu naplácal sestřin gel na holení v domnění, že je to šampon. Lee má strašně ráda můj sprcháč a normálně ho dodělala. Pane Bože! Čím se mam teď jako umýt? Mám na výběr, sprcháč Leah, a nebo mámin. Ten ségry smrdí po jahodách a ten mámin po borůvkách. Fuj! Bude ze mě holka! Nakonec zvítězil ségřin, tudíž jahody. Když jsem vylezl ze sprchy, celá koupelna odporně páchla. Asi jako když si lehnete mezi rozmačkaný jahody s mlíkem. Vzal jsem si na sebe černé rifle, bílou košili, a jelikož byly skoro tři, oblékl jsem si i mikinu. Otevřel jsem koupelnu a sešel po schodech dolů. Tentokrát jsem nespadl. Jen kotník to odnesl. Doufám, že není vyvrknutý. Takový nemehlo jako já, není ani Bella Swanová. Tomu jsem se musel uchechtnout. Ona zakopne i na rovný asfaltce.
"Někam jdeš, Sethe?" začala vyzvídat Leah. Seděla na gauči a dívala se na nějaký módní program, nebo co.
"Do kina s Leslie."
"Buďte opatrní."
"To jsme vždycky." Doufám, že si nevšimla druhého významu slov. Tak daleko jsme ještě nedošli.
"Chcete tam hodit?"
"Ne, mami. Steav nás tam hodí i přiveze. Ahoj." Ještě jsem ani nedořekl větu a už jsem zabouchával dveře. Klíčky od domu jsem dal do kapsy a vydal se na tři sta metrovou procházku.
Leslie na mě čekala před jejím domem. Přišel jsem k ní a hladově ji políbil. Líbala mě velmi vášnivě, jako už dlouho ne. Zajela mi rukou do vlasů a přitáhla si mě blíž. Vůbec mi to nevadilo. Právě že naopak. Na důkaz mých myšlenek jsem si ji přitáhl blíž. Přitiskl jsem si ji na mou svalnatou hruď. Vzrušeně mi vzdechla do úst a ruce se jí dostaly pod mé tričko...
"Hele vy dvě hrdličky, jestli to chcete stihnout, měli bychom vyrazit." Vylekaně jsme od sebe odskočili. To je první člověk, který nás takto načapal. Na Steavovém obličeji zářil přiblblý usměv a zadržoval smích. Juj, kolik toho asi viděl? Vzal jsem Leslie za ruku a zamířil k němu. Pozdravil jsem ho a nasedl na zadní sedadlo jeho zbrusu starého auta z roku 1935 a možná ještě míň. Doufám, že se cestou nerozsype.
***
Cesta do Portlandu nám trvala s tou křuskou asi hodinu a čtvrt. Celou dobu jsme mlčeli. Bylo to takové trapné ticho. Jen co zastavil, vyletěl jsem ven, rozloučil se s ním a táhl Leslie do kina. Koupil jsem lístky jako správný přítel a vedl jí do sálu č. 4. Shodli jsme se na nějaké romantické komedii. Snad bude stát za to. Sedli jsme si do toho nejtemnějšího rohu v sále, tudíž do poslední řady ke zdi. Asi za pět minut začaly reklamy a po jejich skončení tolik očekávaný film.
Pokaždé, když byla líbací scénka, jsem Leslie políbil. Vlastně půlku filmu jsme se líbali. Byl totiž 15+. Leslie do našich polibků dávala tolik vášně, až jsem se bál, že lidi v sále uslyší naše steny.
***
Její bratr na nás čekal s autem před vchodem do kina. Cesta zpět už nebyla tak tichá, jako ta minulá. Vyptával se nás na film a Leslie dokonale improvizovala. Z celého filmu si pamatuji jen Leslie.
***
Když jsme dorazili ke Steawensonovým domů (Lesliiný rodiče), stavil jsem se u nich na čaj. Venku zrovna pršelo a tak jsem se nemusel domů plahočit v dešti. Lesliina máma se nás furt na něco vyptávala a pak zavedla řeč na dosti choulostivé téma. Prý kdybychom potřebovali s něčím poradit, máme přijít za ní, pak se nás ptala, jestli víme, co je kondom a antikoncepce. Zrovna když se chtěla zeptat, jestli jsem se už s Leslie miloval, vykřikl jsem.
"Hele, už přestalo pršet. Omlouvám se Sarah, ale musím jít. Máma se o mě bude bát. Ahoj."
"Ahoj Sethe," odvětila mi, a já se začal zvedat z gauče.
"Půjdu tě doprovodit domů," řekla Leslie docela smutným hlasem.
"Dobře."
Jen co jsem zavřel dveře, chytnul jsem ji za ruku. Naprosto mě vyvedlo z míry, když svou ruku vytrhla. Nechápavě jsem se na ni podíval.
"Musíme si promluvit." O - ou.
"Fajn." Na mou odpověď ale nečekala. Šla po kamenné cestě dál. Celých deset minut cesty nepromluvila. Udělal jsem něco? V hlavě jsem si začal promítat vše, co jsem za dnešek stihl udělat a nic špatného jsem nenašel. Zastavila se až v lesíku kus za domem. Až teď jsem si všiml, že se třesu a rozhodně to nebylo zimou... Taky jsem zaznamenal pach mokrého psa. Ble! Co to má být? To se ze mě stal policejní pes?
"Musím ti něco říct."
"Tak povídej," pobídl jsem ji a udělal krok k ní, načež ona o krok ustoupila. Nechápal jsem to.
"Mám tě vážně ráda, Sethe, opravdu. Myslela jsem si, že tě budu furt milovat, ale něco se změnilo. Já se změnila. Zamilovala jsem se. Bohužel ne do tebe. Miluju Embryho. On je můj vyvolený." Před očima se mi utvořila rudá clona. Viděl jsem všechno s náznakem červené.
"Co to má být? Nějaký vtip?"
"Promiň, Sethe, ale už tě nemiluju. Tohle všechno byl jen omyl. Až to strávíš, můžeme být kamarádi," dořekla se slzami v očích a utekla pryč.
Zařval jsem a rukou jsem bouchl do stromu. Strašlivě jsem se třásl. Najednou mnou projela prudká křeč a srazila mě na kolena. Oči se mi zalily slzami. Slzami bolesti. Bolest se postupně začala zhoršovat, a to už jsem se válel celý na zemi. Křičel jsem, hodně moc. Ale vůbec mi to od bolesti nepomohlo. Co se to se mnou děje? Pomozte mi prosím!
"Pomóóóóóóc," zaječel jsem tak hlasitě, že se ze stromů vzneslo hejno vran. Na pravé straně se něco šustlo a já se za tím automaticky otočil. Stál tam Embry.
"Bolí to co? A už ti Leslie řekla, že spolu chodíme? Dokonce jsme se spolu i milovali. Řeknu ti, ta holka je pořádná dračice. Jezdila na mně, jak na býkovi," dořekl a hlasitě se rozesmál. To mě vyburcovalo a já vzal poslední síly a vrhl se na něj. Stál ode mě tak dvacet metrů. To není tak daleko. Začal couvat. Najednou mým tělem projela spalující bolest a já jsem vybuchl.