7.kapitola
02.03.2012 08:18
Pohled Belly:
Když jsem přišla domů, začala na mě řvát Jane a Alec jí samozřejmě přikyvoval. Všechny její věty byly na jedno brdo. Všechno se motalo kolem toho, že jsem šla do lesa sama. Naštěstí ale nevědí, že jsem potkala Cullenovi. To by bylo šedesátkrát horší, než je to teď. Za chvilku si ale všimla, že jí naprosto neposlouchám. Vyndávala jsem si totiž z pod nehtů hlínu, kterou jsem si tam nechtěně zanesla při srážce s Emmettem.
"Ty mě naprosto neposloucháš!" zařvala na mě.
"Správně, Jane, neposlouchám tě. A víš proč?" zeptala jsem se jí nasraným hlasem.
"No, to teda nevím. Můžeš spustit." Zatím, co to Jane říkala, začala si podupávat svojí malou nožkou v botě na vysokém podpatku od nějakého strašně drahého výrobce. Jane by totiž nikdy nešla k Vietnamcům.
"Tak zaprvé, nemáš tu na mě co řvát. Zadruhé, můžu si dělat, co chci a zatřetí, ještě jednou na mě zařveš a letíš směr Volterra." Jane na mě vykulila svoje rudý oči a u toho se jí otevřela pusa. No jo no, není zvyklá, že by na ni někdo řval. Dokonce ani táta na ni nikdy nezvedl hlas.
Teď sedím v pokoji a čtu si další knížku. Jane se naštvala a uraženě odkráčela do svého pokoje, kde si pustila na šílenou hlasitost nějakou hudbu. Řekla bych, že kdybych byla člověkem tak ohluchnu. Na čtení jsem se ale skoro nesoustředila. Když jsem se střetla s Cullenovými, nějak jsem nepřemýšlela nad tím, jak kdo vypadá. Došlo mi to až tady. Edward je velice pěkný upír. Myslím, že jsem tak hezkého upíra ještě nepotkala. Samozřejmě, všichni upíři jsou krásní, ale tenhle v nich vyniká. Znám i jiné pohledné upíry. Například Alec. Ten je moc hezký. Nikdy bych mu to ale neřekla. I když by se mi to vyplatilo. Jemu se líbím. Vyčetla jsem to z jeho myšlenek. Ať je ale hezkej sebevíc, Edward je prostě Edward. Začala jsem se strašně těšit do školy. Znovu ho uvidím. A jestli se mu chci líbit, musím na sobě zamakat. Sice jsem upírka, ale asi bych se mu moc nelíbila, kdybych přišla do školy v pytli od brambor. Zalezla jsem tedy do šatny a začala se přebírat věcmi, které mi byly k dispozici.
Po hodině vybírání jsem si vybrala úzké černé rifle se světle modrým topem bez ramínek. Abych ale nepoutala pozornost, vzala jsem k tomu ještě černý sáčko. Všechny věci jsem si položila na postel a šla do koupelny. Nasadila jsem si zlaté kontaktní čočky jelikož jsem je měla ještě rudé s tenkými nitkami zlaté. Po dlouhém vybírání očních stínů, jsem si nakonec vybrala černé. Nic jsem nepřeháněla. Namalovala jsem si je jenom lehce. K tomu černé linky s černou řasenkou. Na rty jsem si nanesla jemně růžový lesk. Konečný výsledek: Nádhera! No jo, já už jsem taková. Strašně si zakládám na svém vzhledu. Otočila jsem se směrem ke dveřím, až jsem se zasekla. V zrcadle jsem zahlédla moje nehty. Brrrr. Měla jsem na nich růžový lak, který mi totálně neladil s mým lookem. Vzala jsem z regálu nad umyvadlem odlakovač a odlakovala jsem si je. Potom jsem vzala mezi 500-ty lakami černý a nalakovala jsem si jím nehty. Když byl lak zaschnutý, nalepila jsem si na něj modré kytičky. S výsledkem jsem byla opět spokojená. Vylezla jsem z koupelny a vzala si na sebe připravené oblečení.
Jen co jsem se oblékla, koukla jsem se na hodiny a úplně jsem se zhrozila. Za půl hodiny nám začne vyučování. Vyhrabala jsem teda ze skříně kabelku, která se hodila k mému oblečení a šla dolů do obýváku. Na pohovce seděl Alec a díval se na fotbal.
"Alecu, jedeš se mnou nebo s Jane?"
"S tebou. Od té doby, co jsi na ni zařvala, metá všude okolo blesky."
V garáži byly zavřené dveře, a tak jsem je šla otevřít. Jakmile byly otevřené, tvář mi ovanul čerstvý lehký větřík. Tohle ve Volteře nikdy nebylo. Tam bylo jen vedro a dusno.
"Bello, je všechno v pořádku?" otázal se mě Alec. Asi jsem tu stála dlouho.
"Jasně, všechno je Ok." S těmito slovy jsem nastoupila na místo řidiče. Cesta s Alecem probíhala potichu. Ani jeden z nás neměl potřebu mluvit. Jemu se honily hlavou vzpomínky na Volterru a já přemýšlela nad Edwardem.
Když jsme dojeli na parkoviště, bylo už skoro plné. Zastavila jsem mezi červeným kabrioletem a stříbrným Volvem. Cítila jsem z nich upíří pach, takže musí být Cullenových. Jen, co jsem vypla motor, z aut po stranách vylézali postupně Cullenovi a na parkoviště se přiřítila Jane. S Alecem jsme vystoupili naráz. Když jsem vystupovala já, málem jsem se srazila s Edwardem. On naštěstí včas uhnul, ale když se na mě podíval pořádně, oči mu lezly z důlků a pusa se mu samovolně otevřela. Zachichotala jsem se. "Dávej pozor, ať ti tam nevlítne moucha." Na to Edward pusu zavřel a pokusil se zacpat si oči zpátky do důlků.
"Promiň, já… Sluší ti to," zakoktal. Byl tak roztomilý...
"Díky." Však jsem se taky nadřela, problesklo mi hlavou. Hodila jsem na něj oslňující usměv a koukla se na Jane. Akorát vystupovala z auta a mířila si to rovnou do třídy. Mrcha jedna. Ani jednou se na nás nepodívala.
"Můžeme jít, Bello?" zeptal se mě Alec. Kdybych nebyla upír, tak bych nejspíš skončila s mrtvicí..
"Samozřejmě."
Když jsme šli přes parkoviště. Ozvalo se pár obdivných hvízdání. Tupci jedni. Koho asi zajímají ty pubertální výlevy? Máte pravdu. Mě to zajímá. Nasadila jsem tedy sexy úsměv a kráčela jsem si to dál ke škole. Alec byl u dveří dřív, a tak mi je galantně podržel. Každý jsme měli hodinu jinde. Já měla Biologii a on měl Dramaťák. Každý jsme měli úplně nudný hodiny. Cestou jsem potkala Jane. Nejspíš trochu zabloudila, ale to jí nezabránilo po mně hodit hnusnej ksicht. Jak ráda bych jí poslala do Volterry ale to teď nemůžu. Asi by jim bylo kapánek divný, kdyby chodila do školy jen jeden den.
Když jsem dorazila do třídy, učitel už tam byl. Přišla jsem asi tři minuty po zvonění, a tak jsem to svedla na to, že jsem zabloudila.
"Tak se nám představte," vybídl mě učitel před celou třídou. Otočila jsem se jejím směrem a spustila. "Jmenuju se Isabella Volturiová. Přistěhovala jsem se sem s mojí sestrou a bratrem z Itálie." Když jsem domluvila, otočila jsem se zpátky na učitele.
"Tak dobře, sedněte si vedle Cullena." Ukazoval k řadě u oken do poslední lavice. Koukla jsem se směrem, kterým ukazoval a z lavice se na mě usmíval Edward. Kdybych byla člověk, srdce by mi uhánělo o sto šest.
Cestou k lavici na mě vysela očima celá třída. Kluci na mě koukali jako na zjevení a holky byly naštvané, že jim kluci nevěnují pozornost. U lavice jsem k němu vzhlédla a usmála se na něj.
"Nebude ti to vadit?" řekla jsem a ukázala na židli vedle něho.
"Samozřejmě, že ne." A usmál se na mě pokřiveným úsměvem, až se mi podlomila kolena. Naštěstí mě zachránila židle.
Pohled Edwarda:
Asi po pěti minutách vedle mě zaparkovalo černé BMW. Cítil jsem z něj Bellin a Alecův pach. Zanedlouho přijela i Jane, ale neměla se k výstupu. Všichni mí sourozenci začali vystupovat, a tak jsem vystoupil taky. Když jsem zavíral dveře, málem jsem vrazil do Belly. Naštěstí jsem stačil včas uhnout. Když jsem se na ni ale zaměřil. Oči mi lezly z důlku a pusa se mi otevřela. Belle to strašně slušelo. Krásně se zasmála. A já pochopil, že se směje mně, až když řekla: "Ať ti tam nevletí moucha." Nebo něco takového. Ale význam je stejný. Zavřel jsem pusu a pokoušel jsem si vrátit oči do normálu.
"Promiň já… Sluší ti to," zakoktal jsem se. Panebože, to je trapas. Určitě si toho všimla.
"Díky." Hodila po mně sexy usměv a odešla s Alecem.
Má biologii. Stejně jako ty. Užij si to. Poslala mi v myšlenkách Alice. Jen jsem se na ni usmál a spěchal do třídy, ve které jsem měl biologii. Bylo mi jasné, že bude sedět vedle mě. Abych nepřišel pozdě, vzal jsem to zkratkou skrz budovu číslo 3.