4.kapitola
02.03.2012 08:14
Asi po dvou hodinách mě začalo poslouchání písniček nudit, a tak jsem přemluvila Aleca, ať si se mnou zahraje piškvorky. Já vím, je to hra pro děti, ale my jimi vlastně ještě jsme. Po dvaceti osmi výhrách pro mě a sedmi pro Aleca letuška ohlásila, že budeme přistávat.
Na letišti jsme si vyzvedli kufry a klíčky od auta, které nám sem mezitím dopravili. Na parkovišti to bylo jediné auto, které zářilo z dálky. Taky co čekat, že? Řízení se chopil Alec a já si zalezla dozadu.
Jane opět celou cestu mlela o tom, jaký to bude. Jestli toho nenechá, přísahám, že ji zavřu do zvukotěsný komory. Cesta do Forks nám nakonec zabrala jen tři čtvrtě hodiny. Tam na nás asi deset kilometrů v lese čekal překrásný dům.
Má dvě patra a jedna polovina domu je prosklená. Zvenčí je laděn do tmavě hnědé barvy. Na zahradě je velký bazén. Když jsme vstoupili do domu, ocitli jsme se ve velké předsíni, na kterou byl napojen obývací pokoj v béžové barvě s televizí, hnědým gaučem, stolkem a krbem. Jsou tu dvoje dveře. Jedny vedou do kuchyně a druhé za dům. V rohu místnosti je schodiště, které vede do druhého patra. Tam máme pokoje. Jane s Alecem se okamžitě vytratili do svých pokojů a já se šla podívat, co je za domem. Vyšla jsem ven a naskytl se mi výhled na obří jezero a lesy. Na vodní hladině se odráželo zapadající slunce a dávalo všemu růžový nádech. Jen co zapadlo slunce, šla jsem prozkoumat zbytek domu. Jane s Alecem měli hezké pokoje, ale nejvíce mě udivil ten můj. Mám v něm totiž obrovskou postel s nebesy, noční stolek, psací stůl, na kterém je notebook, a z jedné celé zdi mám udělanou knihovnu. Koupelna je v tmavě bordové barvě se zlatými doplňky. Je tu vana se sprchovým koutem a skříňka na ručníky. Samozřejmě taky záchod (pro hru na lidi), který mi je na nic. Z mého pokoje vedou ještě jedny dveře do šatny. Když jsem se pokochala vlastním pokojem, šla jsem dolu do obýváku, kde už byla Jane s Alecem a koukali se na televizi.
"Bello?" ozvala se Jane.
"Hmm?"
"Všimla sis toho, že po celém domě je cítit cizí upíří pach?"
"To bude asi manželka od doktora, prý navrhuje domy."
"Aha." To bylo všechno, co mi na to řekla. Jen aha. To je tedy odpověď.
Zbytek večera jsme se koukali na televizi. V pět hodin ráno jsme si šli vybalit kufry a domluvili se na tom, že se půjdeme přihlásit do školy. Vzala jsem si na sebe černé rifle s modrým topem a lodičky. Udělala jsem si černé linky a řasy obtáhla řasenkou. Na rty jsem si dala jen bezbarvý lesk. Dole pod schodištěm na mě čekala Jane s Alecem. Byli skoro stejně oblečení. Rifle a černá trička. Z věšáku jsme si ještě vzali bundy a vyrazili jsme. Tentokrát jsem řídila já. Cestu do školy nebylo těžké najít. Jela jsem po hlavní, pak zahnula kolem krámu nahoru a tam stála nějaká budova, na které bylo napsáno Střední škola ve Forks. Jen co jsem zaparkovala na parkovišti, všechny pohledy se stočily na nás. Tohle je na tom snad to nejhorší. Budeme teď hlavní atrakce. Měla jsem jedno z nejhezčích aut na škole. Byla tady taková ta stará auta, co se dědí z generace na generaci, s hlasitým motorem. Vynikaly tu jen dvě auta. Žluté Porsche 911 turbo a stříbrné Volvo. U nich stálo pět upírů se zlatýma očima. Jen co nás spatřili, tak se napjali. Poznali totiž Aleca s Jane. Mě viděli poprvé, protože za tu dobu, co jsem ve Volteře, tam ani jednou nebyli. Vylezli jsme z auta a vydali se do kanceláře. Cestou po nás všichni házeli zvědavé pohledy. Za pultem seděla obtloustlá paní s brýlemi v černém svetru. Jen co se na nás podívala, srdce se jí rozbušilo strašnou rychlostí. Ještě že jsme byli nedávno na lovu.
"Co pro vás mohu udělat?" zeptala se vlezlým hlasem. Nikdo z těch dvou se neměl k odpovědi, a tak jsem to musela udělat já.
"Dobrý den, jsem Isabella Volturrová a tohle jsou mí sourozenci. Chtěli bychom se přihlásit do druhého ročníku."
"Ale jistě, tady máte papíry, které vyplníte doma, a hned zítra můžete nastoupit." A podala mi asi dvacet papírů. Vzala jsem si je, poděkovala a vyšla jsem z místnosti. Za mnou pak vyšli Alec i Jane.
"Budu si muset dojít na lov. Ta ženská to málem odnesla," řekl Alec.
"Já taky," přidala se k němu Jane.
Vyšli jsme z budovy, když zrovna začalo krápat. To abychom si asi koupili deštníky. Ach jo, hra na lidi je tak pitomá. Cestou k autu jsem si všimla, že Cullenovi už odešli. To je dobře. Nevím, co bych dělala, kdyby s námi chtěli mluvit. Zpátky doma jsme byly za deset minut. Já jsem odešla do mého pokoje si číst a Alec s Jane jeli na lov do Seatlu.