10.kapitola
02.03.2012 08:21
Okamžitě jsem zareagovala. Otočila jsem se k němu zády, a jelikož tam bylo zrcadlo, překryla jsem si prsa rukama.
"Můžeš mě tu nechat, Edwarde?"
"Oh, samozřejmě. Promiň," řekl a vyšel z kabinky. Tak tohle je i na mne moc. Sice se mi líbí, ale to neznamená, že mě musí vidět do půl těla! Kdyby tohle věděl Aro, tak ho zabije. A ještě mu zčernají oči. To je tak nadrženej? Brrr. Tohle nepřichází v úvahu. Jede se domů. Teda do Forks, ne do Volterry. Tak špatně na tom ještě nejsem.
Vzala jsem si na sebe oblečení, ve kterém jsem sem přišla. Spodní prádlo jsem dala na ramínko a vyšla z kabinky. Ramínko jsem vrazila Alici s tím, že si to na sebe nevezmu ani za nic. Chvilku sice brblala, ale pak svolila.
Chytla jsem ji za ruku a táhla ji ven z krámu. Edward nás následoval.
"Jedeme pryč, Alice!" zasyčela jsem na ni.
"Tak to ne, Bello, ještě jsme nebyli v obuvi a v dalších deseti krámech s oblečením."
"Tak to ani náhodou. Ty, Vy, si dělejte, co chcete. Já jdu domů."
"To mi přece nemůžeš udělat, Bello!"
"Ale můžu, Alice. Nákupy mám sice ráda, ale čeho je moc, toho je příliš."
"Fajn, jede se domů," řekla mi naštvaně. Otočila se na patě a šla ke garážím. Následovala jsem ji a Edward šel jako poslušný psík za mnou.
Za pět minut jsme už seděli v autě. Rosalii jsem stáhla na zadní sedačku ke mně. Ani nevím, že s námi byla, jak byla tichá. Alice musela řídit a naštvaný Edward - chtěl sedět vedle mě, si musel sednout na místo spolujezdce.
Cesta uběhla rychle a byla jsem za to ráda. Jen co Alice zaparkovala, vystřelila jsem z auta. Vytáhla si tašky, které jsou moje a už se s nimi loučila.
"Tak zase někdy, Bello," zavolala na mě Al z auta.
"To určitě," zašeptala jsem. Zřejmě to nebylo tak potichu, protože po mně Alice hodila smutný a ublížený pohled.
"Ahoj," rozloučila jsem se s nimi.
"Ahoj," doneslo se mi opět sborové odpovědi.
Ještě jsem se na ně usmála a už si to pádila ke dveřím. Otevřela jsem je a hned za sebou zabouchla. V obýváku na gauči seděl Alec. Jen co jsem zavřela, podíval se na mě.
"Tak jaký byly nákupy, Bello?"
"Ušly," řekla jsem mu uštěpačně a vylítla schody. Otevřela jsem dveře od mého pokoje a tašky hodila do rohu místnosti. Vyčerpaně jsem přešla k posteli a svalila se na ni.
A teď k mému chování. Za můj život jsem se setkala s mnoha muži, kteří se mi líbili, ale když mě pak viděli více odhalenou - tím nemyslím se spadlou podprdou, oči jim zčernaly jako Edwardovi. A to není dobré znamení. Touží po mně, ale jen po mém těle. Já chci ale lásku! Pravou lásku. Ne jen vztah založený na touze po těle. Samozřejmě, pár upírů tu bylo, co při pohledu na mě zůstali v klidu. Například Alec, Demík, Felda, Corin, Aro, Caius a Marcus. U nich se to dá ale předpokládat. Aro je můj otec a Caius s Markusem jsou mí strýčci. U Aleca ale nic. Možná, že bude lepší naučit se milovat někoho, kdo je do vás zamilovaný a ne milovat někoho, kdo touží po vašem těle. Možná, ale bude lepší vrátit se domů. Domů do Volterry.